
V Hronově začne jeden z nejprestižnějších festivalů amatérského divadla na světě.
94. ročník festivalu Jiráskův Hronov nabídne desítky divadelních představení, koncertů a bohatý doprovodný program
Od pátku 2. srpna proběhne v Hronově již tradiční, letos 94. ročník mezinárodního festivalu amatérského divadla Jiráskův Hronov, podle mezinárodní nevládní organizace amatérského divadla AITA – IATA jeden z nejprestižnějších festivalů amatérského divadla na světě. Festival během týdne nabídne v rámci hlavního a doprovodného programu 106 amatérských i profesionálních divadelních představení, v rámci volného programu se pak představí dalších 33 divadelních souborů, uskuteční se 32 koncertů, 6 výstav a dalších 20 doprovodných akcí.
Již po čtyřiadevadesáté se v šestitisícovém městečku Hronov, rodišti Aloise Jiráska či Josefa Čapka, uskuteční tradiční mezinárodní festival amatérského divadla Jiráskův Hronov, který nepřerušila druhá světová válka, komunisté ani celosvětová pandemie Covidu. Začne předvečerem 2. srpna, kdy bude vztyčena festivalová vlajka, přijedou seminaristé a festivaloví hosté a Divadelní soubor NA TAHU z Červeného Kostelce zahájí letošní ročník festivalu inscenací Vítr ve větvích topolů.
Letošní program festivalu se bude konat v prostorách Jiráskova divadla, Sálu Josefa Čapka, Sokolovny, a novinkou letošního ročníku je Black box ve WIKOV aréně (zimní stadion). Volný program se pak bude konat na náměstí, na dvou pódiích v parku A. Jiráska a nově ve dvoře hronovské fary.
„Novou scénou festivalu je mobilní Black box, který bude postaven ve WIKOV aréně. Black box je prostor, který v Hronově dlouhodobě chyběl a byla po něm mimořádná poptávka od souborů, které tvoří komornější a alternativnější divadlo a klasické divadelní sály pro ně nejsou příliš vhodné. Tento prostor bude hostit jak slovenský soubor, tak inspirativní představení i inscenace hlavního a doprovodného programu, které postoupily z celostátních přehlídek amatérského divadla,“ odhaluje letošní novinku ředitelka festivalu Šárka Čmelíková.
„Během festivalu se návštěvníkům představí v hlavních hracích prostorách 41 souborů včetně slovenského souboru dNO Námestovo, které odehrají 106 představení včetně čtyř profesionálních inspirativních inscenací. V rámci volného programu se pak veřejnosti představí 33 divadelních souborů, uskuteční se 32 koncertů, 6 výstav a dalších 20 doprovodných akcí,“ láká návštěvníky Šárka Čmelíková.
Inspirativními profesionálními představeními v letošním roce budou Antigona od Divadla DRAK z Hradce Králové, Simply Simplicius od Geisslers Hofcomoedianten, Baletky od Spitfire Company & Miřenky Čechové a brněnské Divadlo Vejminek se představí s představením Čarodky aneb Žena bez espritu a muž s fluidem hledají společnou chemii.
„Spousta, i známých, profesionálních divadelníků pochází z amatérského prostředí a celá řada z nich jezdila do Hronova do vzdělávacích seminářů. Jsem vždycky nadšený z toho, že se tito lidé do Hronova vrací jako profesionálové a přináší současným seminaristům svá díla, která jsou vždy zajímavá a pro mnohé velmi inspirující. Tím se daří do Hronova dostávat inscenace, které jsou mimořádné i v profesionální sféře,“ říká programový ředitel festivalu Jan Julínek.
„Zatímco v hlavních hracích prostorách hrají soubory, které se musely probojovat z oblastních přehlídek, přes ty celostátní až do programu Jiráskova Hronova, tak v parku vystupují soubory, které se přihlásily samy a chtějí v Hronově zahrát pro své kamarády a publikum jen z čiré radosti z amatérského divadla,“ dodává Julínek.
V rámci volného programu v parku A. Jiráska vystoupí například Vilém Čok & Bypass, Junior Big Band ZUŠ Červený Kostelec a Peter Pecha, se Slam Poetry jeden z nejznámějších tuzemských slamerů Anatol Svahilec, písničkářky Jana Rychterová nebo Blondýna, kapely Poutníci, Coffee to help, Gang Ala Basta, Kohout plaší smrt, Heebie Jeebies, Kráľová, kapela Maniac, která letos v září oslaví v pražském Lucerna Music Baru za účasti hvězdných hostů 10 let své existence na hudební scéně a desítky dalších.
Jako každý rok, i letos se během festivalu konají divadelní vzdělávací semináře. Celkem bylo letos otevřeno 18 seminářů, do kterých se přihlásilo na 200 seminaristů. Semináře probíhají od 3. do 10. 8., kdy budou ukončeny tzv. předváděčkami (některé semináře předvedou výsledek své týdenní práce veřejnosti).
„Semináře získávají rok od roku na stále větší oblibě. Tereze Ondrové, která letošní nabídku připravila, se opět podařilo do Hronova dostat osobnosti českého profesionálního divadla, které budou předávat své zkušenosti amatérům. Letos jsou opět semináře vyprodány a o některé byl takový zájem, že jejich kapacita byla naplněna během několik málo hodin,“ říká Jan Julínek.
Během Jiráskova Hronova budou probíhat také dvě diskusní platformy. PC – Problémový klub (od neděle do soboty vždy ve 14 hod), kdy o inscenacích v Hlavním programu hovoří a diskutuje skupina odborných lektorů a od neděle do pátku KDR – Klub Divadelních Rváčů aneb nekorektně o viděném, kde mohou diskutovat sami účastníci festivalu a mohou sdělit své názory na viděné inscenace.
V době konání 94. ročníku festivalu Jiráskův Hronov nebudou chybět ani výstavy:
- Jiráskův Hronov byl vloni – foyer Sálu Josefa Čapka
- Nositelé odznaku Zlatého Tyla – foyer Jiráskova Divadla – šatna
- Cena Pavla Dostála – prezentace letošního oceněného – Rádobydivadlo Klapý – foyer Jiráskova Divadla – šatna
- Tanec jako záliba v regionech: Pestrobarevný svět scénického tance v českých zemích druhé poloviny 20. a počátku 21. století. – balkonová chodba Jiráskova divadla
- Loupežníkova Lásky hra osudná – festivalové informační středisko
- Výstava semináře PROces a PROdukt – Zimní stadion WIKOV
Kompletní program festivalu je dostupný na webu www.jiraskuvhronov.eu, kde je možné si rovněž zakoupit vstupenky na některá představení. K dispozici jsou také permanentky na doprovodný program ve dvou diváckých řadách. Permanentky na hlavní program jsou již beznadějně vyprodány.
Ubytování: V Hronově je ubytování velmi omezené a v současné době naprosto vyprodáno. Nicméně hosté, kteří do Hronova přijedou, mohou využít ubytování ve stanovém městečku přímo v Hronově nebo v internátech v nedalekém Velkém Poříčí a Náchodě. K dispozici jsou také podle organizátorů ještě ubytování v soukromí.
„Ubytovacích kapacit rychle ubývá, ale snažíme se vyhledávat další. Letos nově budeme ubytovávat na faře u kostela Všech svatých a na internátě Střední zdravotní školy v Červeném Kostelci. V této chvíli máme připraveny i další kapacity pro případ akutního nedostatku,“ říká Šárka Čmelíková.
„V rámci Jirásková Hronova bude jezdit zdarma festivalové taxi, které hosty na místa ubytování přiveze či odveze a také bude jezdit pravidelná kyvadlová doprava,“ dodává Čmelíková.
Jiráskův Hronov je nejstarší divadelní přehlídkou v Evropě a pravděpodobně i na světě. Na prvním Jiráskově Hronově v roce 1931 se uváděly pouze hry hronovského rodáka Aloise Jiráska. Poté až do roku 1951 se vždy uváděla alespoň jedna jeho hra. Od toho roku to není pravidlem, ale občas se i v dnešní době Jiráskův text na jevišti objeví a dostane se až na festival.
V hlavním programu festivalu jsou zastoupeny neprofesionální soubory, které prošly tzv. sítem přehlídek. Každý soubor, který chce hrát v hlavním programu Jiráskova Hronova musí projít oblastními a krajskými přehlídkami, odkud mohou být odpornými porotami nominovány do programu celostátních přehlídek. Soubory, které zaujmou na celostátních přehlídkách pak dostanou možnost účastnit se Jiráskova Hronova. Takových celostátních přehlídek členěných podle druhu divadla je v tuzemsku deset.
Na letošní Jiráskův Hronov se postupovalo z:
- a) Krakonošův divadelní podzim Vysoké nad Jizerou, národní přehlídka venkovských divadelních souborů 2021 (1 nominace)
- b) Tanec, tanec… Jablonec nad Nisou, celostátní přehlídka scénického tance 2022 – návrh programové rady přehlídky (1 nominace – blok, společná s CP Otevřeno Kolín)
- c) Otevřeno Kolín, celostátní přehlídka amatérské pantomimy a pohybového divadla 2022 (1 nominace – blok, společná s CP Tanec, tanec…)
- d) Divadelní Piknik Volyně, celostátní přehlídka amatérského činoherního a hudebního divadla 2022 (3 nominace)
- e) Šrámkův Písek, celostátní přehlídka amatérského experimentujícího divadla 2022 (2 nominace)
- f) Dětská scéna Svitavy, celostátní přehlídka dětského divadla 2022 (1 nominace)
- g) Wolkrův Prostějov, celostátní festival poezie 2022 (1 nominace)
- h) Mladá scéna Ústí nad Orlicí, celostátní přehlídka studentského divadla 2022 (1 nominace)
- ch) Loutkářská Chrudim, celostátní přehlídka amatérského loutkářství 2022 (2 nominace)
- i) Popelka Rakovník, celostátní přehlídka amatérského činoherního divadla pro děti a mládež
- j) zahraniční inscenace vybrané Českým střediskem AITA/IATA (2 nominace)
Mezinárodní nevládní organizace amatérského divadla AITA – IATA zařadila festival Jiráskův Hronov v roce 2017 na svém kongresu v Monaku mezi sedm nejprestižnějších festivalů amatérského divadla z celého světa.
Festival Divadlo v Plzni nabídne čtyřicet představení včetně slavné německo-francouzské, téměř pětihodinové, inscenace Extinction
Čtyřicet představení divadelních souborů z Francie, Maďarska, Německa, Polska, Slovenska a České republiky nabídne 32. ročník Mezinárodního festivalu Divadlo, který proběhne od 11. do 19. září v Plzni. K hlavním zahraničním lákadlům vedle již oznámeného nejprestižnějšího a nejstaršího francouzského souboru Comédie-Française s nejnovější inscenací Hekuba, ne Hekuba v režii portugalského dramatika, režiséra a ředitele Avignonského festivalu Tiaga Rodriguese patří téměř pětihodinová inscenace Extinction souborů Volksbühne am Rosa-Luxemburg-Platz z Berlína a Si vous pouviez lécher mon coeur z Lille francouzského režiséra Juliena Gosselina o Vídni počátku 20. století kombinující taneční koncert, zklidněný monolog i výpravné live cinema. Budapešťské divadlo Örkény Színház přiveze komorní inscenaci Solness Henrika Ibsena v režii lldikó Gáspárové s proslulým maďarským hercem Pálem Mácsaiem a Slovenské národní divadlo strhující adaptaci současné slovenské novely Pes na cestě v režii Dušana D. Pařízka. Hlavní část festivalu zakončí inscenace Jak jsem nezabil svého otce a jak moc toho lituji v režii Mateusze Pakuły souborů Teatr Łaźnia Nowa z Krakova a Teatr Żeromskiego z Kielců, vítěz prestižního festivalu Božská komedie, oceněný i Grand Prix za nejlepší inscenaci současné polské hry. Z Prahy se v Plzni představí Švandovo divadlo, Masopust, Divadlo Na zábradlí, z Brna Divadlo Husa na provázku a HaDivadlo, dále Činoherní studio z Ústí nad Labem, Naivní divadlo z Liberce, Slovácké divadlo z Uherského Hradiště, Divadlo Petra Bezruče z Ostravy, domácí Divadlo J. K. Tyla a Divadlo Alfa, v epilogu pak Studio DVA a Dejvické divadlo. Program také nabídne open-air představení zdarma, sekci Johan uvádí v Moving Station, debaty a výstavu. Vstupenky jsou již v prodeji na www.festivaldivadlo.cz.
„Letošní ročník festivalu Divadlo přinese velmi silný zahraniční program – přední divadelní scény z celé Evropy. Vedle již oznámeného francouzského souboru Comédie-Française to budou německá Volksbühne, polská divadla z Krakova a Kielců, Örkény Színház z Budapešti a náš pravidelný host Slovenské národní divadlo,“ říká na úvod ředitel festivalu Jan Burian. „Věřím, že to je potvrzení postavení festivalu Divadlo na mezinárodní scéně i našich schopností takto náročná hostování zajistit,“ doplňuje Burian.
Rozsáhlý a strhující téměř pětihodinový projekt Extinction, v němž spojili síly němečtí a francouzští herci ze souborů Volksbühne am Rosa-Luxemburg-Platz z Berlína a Si vous pouviez lécher mon coeur z Lille, kombinuje taneční koncert, zklidněný monolog i výpravné live cinema. „V inscenaci vycházející z her a novel Arthura Schnitzlera a z Bernhardova románu Vyhlazení pohlíží francouzský režisér Julien Gosselin na bující umělecký a intelektuální život Vídně počátku 20. století jako na příslovečnou ´veselou apokalypsu´ v ovzduší blížícího se rozpadu monarchie a nástupu první světové války,” říká Dora Štědroňová, členka dramaturgické rady festivalu. Inscenace slavila mimořádný úspěch na řadě festivalů včetně Vídně a Avignonu.
Letošní ročník zahájí nejstarší a nejprestižnější francouzský soubor Comédie-Française s nejnovější inscenací Hekuba, ne Hekuba v režii portugalského dramatika, režiséra a ředitele Avignonského festivalu Tiaga Rodriguese. Hostování tohoto souboru, jehož historie se odvíjí až od dob Molièra, je o to unikátnější, že v rámci velkého evropského turné po světové premiéře právě na Avignonském festivalu půjde o první uvedení ne v plenéru, ale v klasické divadelní budově. „Pro svou první režii v Comédie-Française zvolil Tiago Rodrigues příběh Hekuby, vdovy po králi Priamovi, jež při pádu Tróji přišla o manžela, trůn i děti. Ten se prolíná s příběhem herečky, jež v našich časech Eurípidovu Hekubu ztvárňuje. Do probíhajících zkoušek inscenace zasahuje soudní vyšetřování, v němž herečka sama usiluje o zadostiučinění pro svého autistického syna, který se stal obětí zneužívání,” přibližuje člen dramaturgické rady Michal Zahálka.
Inscenací Pes na cestě, která je strhující adaptací neúprosné, ale i humorné novely Pavla Vilikovského, v podání souboru Slovenského národního divadla vstoupil režisér Dušan D. Pařízek poprvé na slovenskou divadelní scénu. „Mistrně v ní rozvinul koncepci narativního divadla, opřenou o koncentrovaný herecký projev,” vysvětluje členka dramaturgické rady Kamila Černá. Hrají Alexander Bárta, Ľuboš Kostelný, Robert Roth a Richard Stanke.
Komorní inscenaci slavné hry Stavitel Solness Henrika Ibsena v režii Ildikó Gáspárové přiveze do Plzně Örkény Színház, jedno z předních budapešťských divadel. Příběh hlavního hrdiny hry se zde prolíná s osobním příběhem jeho představitele, proslulého maďarského herce Pála Mácsaie. „Sny a ideály mládí se zde hravě i jímavě konfrontují se skepsí stárnoucího architekta/umělce, který ví, že může být mladými překonán,” dodává Jitka Sloupová, členka dramaturgické rady.
O slavnostní zakončení hlavního programu festivalu se postarají spojené polské soubory Teatr Łaźnia Nowa z Krakova a Teatr Żeromskiego z Kielců. Jak jsem nezabil svého otce a jak moc toho lituji v režii Mateusze Pakuły získala Grand Prix za nejlepší inscenaci současné polské hry a je vítězem prestižního festivalu Božská komedie. „Pakuła, jeden z nejoriginálnějších polských spisovatelů a režisérů, napsal po smrti svého otce knihu o bezmoci a vzteku na stát, zdravotnictví i církev, které místo pomoci jen stupňují utrpení nemocných. Pro jeviště rozepsal její text do rolí pro pět výjimečných herců, kteří mu dali nový, nečekaný rozměr. Příběh je podán s humorem, jenž odlehčuje i ty nejdrastičtější momenty,” líčí člen dramaturgické rady Jan Kerbr.
Český program nabídne tradičně výběr za uplynulou sezonu. Prahu budou reprezentovat Švandovo divadlo s dynamickým soudním dramatem Na první pohled (r. Lucie Ferenzová) s Marii Štípkovou v sólové roli, spolek Masopust se scénickým čtením Deklarace závislostí (r. Anna Klimešová) a Divadlo Na zábradlí s inscenací Veřejní nepřátelé (r. Jan Mikulášek), dialogem Michela Houellebecqa a Bernard-Henri Lévyho v uhrančivém podání Miloslava Königa a Václava Vašáka. Brněnské Divadlo Husa na provázku představí v Plzni inscenaci Sága rodu Marxů (r. Jan Mikulášek) spojující text španělského autora Juana Goytisola s vlastním viděním a přístupem k fenoménu Marx. HaDivadlo pak inscenaci Jenom konec světa (r. Ivan Buraj) o komplikovaném vztahu mezi městským liberálním intelektuálem a jeho venkovskou rodinou. Ústecké Činoherní studio přiveze Peera Gynta (r. Michal Hába) s mimořádným výkonem Kryštofa Bartoše v titulní roli i živou hudbou Jindřicha Čížka. Liberecké Naivní divadlo okouzlí ty nejmenší diváky poetickou inscenací Červený balónek (r. Michaela Homolová) inspirovanou stejnojmenným francouzským filmem Alberta Lamorisse o malém chlapci a jeho balónku. Slovácké divadlo z Uherského Hradiště uvede E. F. Burianovu jevištní montáž z lidové poezie Láska, vzdor a smrt (r. Lukáš Brutovský), pojatou jako napínavý příběh o lásce a věčném dialogu, který lidstvo vede se svědomím, osudem i smrtí. Inscenace Střípky ženy (r. Jan Holec) od spolupracovnice maďarského režiséra Kornela Mundruczó Katy Wéber v podání ostravského Divadlo Petra Bezruče vykresluje tísnivou atmosféru jedné rodinné sešlosti, při níž postupně vycházejí najevo toxické vztahy mezi matkou a dvěma dcerami.
Plzeňské Divadlo J. K. Tyla zařadilo do programu festivalu operu na motivy života Boženy Němcové Jsem kněžna bláznů (r. Martin Otava) a Divadlo Alfa evropskou premiéru koprodukční česko-japonské inscenace Čáslavská – Tokio – 1964 (r. Jakub Vašíček). Epilog přinese plzeňským divákům dvě pražské inscenace – Milostné dopisy (r. Darina Abrahámová) Studia DVA, romanci v dopisech nominovanou na Pulitzerovu cenu s Emílií Vášáryovou a Milanem Kňažkem, a grotesku Dejvického divadla Ztratili jsme Stalina (r. Michal Vajdička) se známými herci v rolích nebezpečných kremelských aparátčíků.
Programová sekce Johan uvádí v prostoru Moving Station přinese spolupráci této scény a souboru Tygr v tísni v současné hře Krajina se sklady (r. Ivo Kristián Kubák), scénické provedení oratoria Jephte (r. Krzysztof Garbaczewski) špičkového polského souboru staré hudby Capella Cracoviensis, taneční představení Lonesome cowboy a workshop Hledání performativního napětí Tomáše Janypky, participativní divadelní instalaci Vzpomínání (r. Anna Datiashvili) pro 6 diváků a 0 herců, instalaci Radiomaton kanadských tvůrkyň Marie Béland a Simon Laroche, absolventskou imerzivní site specific inscenaci Šestý smysl města (r. Ivana Sobková a Roman Černík) tvůrčího týmu z pražské DAMU a 1. česko-německý kabaret To téma / Das Thema s názvem Kafka has left the building (r. Emil Rothermel).
Zdarma v ulicích Plzně uvidí diváci dvě open-air představení – loutkovou pohádku Superkluk (r. Jiří Jelínek) pražského Studia Damúza a V.O.S.A. Theatre s podobenstvím Mezi světy – první krok o hledání místa v životě.
Kompletní program i vstupenky v prodeji jsou na webu www.festivaldivadlo.cz.
————————————-
Pořadatel: Mezinárodní festival DIVADLO Plzeň
Pořádají: město Plzeň, Divadelní obec a Divadlo J. K. Tyla ve spolupráci s Divadlem Alfa a z. ú. Johan
Ředitel festivalu: Jan Burian
Výkonný producent: Zdeněk Pánek
Dramaturgická rada: Kamila Černá, Roman Černík, Jan Kerbr, Jitka Sloupová, Dora Štědroňová a Michal Zahálka
Čestné předsednictvo festivalu: Emília Vášáryová, Frank Castorf, Martin Huba, Krystian Lupa a Tom Stoppard
Vedoucí produkce: Tomáš Kilbergr
Generální mediální partner: Česká televize
Mediální partner: Euronova Group
Mezinárodní festival DIVADLO podpořilo Ministerstvo kultury ČR, město Plzeň, Plzeňský kraj, Vodárna Plzeň
————————————————–
Pokud máte zájem o další informace či rozhovory, prosím kontaktujte:
Jiří Sedlák, ArtsMarketing.CZ , tel.: 604 868 914, e-mail: jiri.sedlak@artsmarketing.cz
Hvězdy českého novocirkusového nebe zazáří na Letní Letné
Festival uvede dvě české premiéry, výročí slaví Cirk La Putyka i Losers Cirque Company
Letní Letná není jen o špičkových světových novocirkusových souborech, ale také o těch českých, které si se světovou scénou nijak nezadají. Český stan i open-air nabídnou špičková představení, dvě premiéry a na scéně se oslaví i dvoje narozeniny. Cirk La Putyka uvede ke svým patnáctinám legendární inscenaci La Putyka, Losers Cirque Company divákům nadělí unikátní limitku Losers – Speciální edice, která bude ke zhlédnutí pouze jednou a pouze na Letní Letné.
Úplně poprvé diváci uvidí inscenace akrobata a performera Jana Jiráka a vzdušné akrobatky Ivany Kolcunové, které budou v rámci festivalového programu uvedeny ve své premiéře. Součástí festivalového dění bude doprovodný program pro rodiny s dětmi a open-air scéna zdarma.
Všechny návštěvníky 21. ročníku Letní Letné nový cirkus pobaví, dojme i překvapí od 15. srpna do 1. září, tradičně v Letenských sadech v Praze. Vstupenky jsou právě v prodeji na webu akce.
Cirk La Putyka těší své diváky již 15 let a na začátku jejich příběhu byla inscenace La Putyka, která udělala doslova díru do českého novocirkusového světa. Právě před 15 lety mohli diváci vidět tento kus poprvé v cirkusovém šapitó na Letní Letné. Nyní se soubor vrací oslavit své výročí s festivalovým publikem, a to rovnou po dva večery. Dalším oslavencem jsou Losers Cirque Company, kteří téměř všechny své premiéry spojili právě s Letní Letnou a první z nich uvedli přesně před deseti lety. Pro své fanoušky chystají originální představení Losers – Speciální edice, do kterého si přizvali více než 40 akrobatů, kteří souborem v uplynulých deseti letech prošli. Průvodcem této retrospektivní show bude mistr světa loopingu, král beatboxu, showman a neřízená střela sršící vtipem EnDru. Losers Cirque Company v dalších festivalových dnech uvedou i svou novinku Národní sbírku zlozvyků a loni beznadějně vyprodanou inscenaci Nespoutaní.
Diváky čekají v rámci letošního programu i dvě české premiéry. Jan Jirák je autorem titulu ONtestosterON, příběhu spojeného s mnoha společenskými stereotypy mužského světa. Musí muži opravdu pít pivo a milovat rychlá auta? Mluvit sprostě či umět dát ránu? Show čtyř mužů plná adrenalinu, síly a humoru nabourává hranice toho, co si o mužích myslíme a jak je vnímáme. Druhou premiéru uvede v českém stanu akrobatka Ivana Kolcunová, jejíž sólo PřistiŽENA je osobní výpovědí, záznamem odvahy i transformace. Vzdušná akrobacie na šálách nebo síti je doprovázena videoprojekcí, která odhaluje nejrůznější vrstvy lidského bytí.
„Loni jsme s diváky i umělci kulaté výročí slavili my, a jsme rádi, že letos oslavíme narozeniny souborů, které jsou stálicemi našeho festivalu od počátku jejich existence. Program Českého stanu průběžně představuje tvorbu zavedených českých souborů, ale divákům představujeme i méně známá jména. A to je naším cílem – objevovat a ukázat skryté talenty a umělce, kteří mnohdy nemají tolik příležitostí se představit. Věříme, že si je diváci zapamatují a zajdou si na jejich představení i v rámci jiných akcí,” říká ředitel festivalu Jiří Turek.
Během necelých tří týdnů se v Českém stanu představí desítky hvězd novocirkusového nebe. V českém programu se objeví i německá performerka Vivien Fridrich, jejíž kořeny sahají do významného českého sklářského rodu. Performance Kristall Bohéme svádí dohromady novocirkusové umění a české sklářství. Vivien a The Schubert Sisters se vydají do hlubin k naším kořenům, po stopách babiček a mezigenerační paměti. Na cestu hledání rovnováhy mezi novým a starým se společně vydají cirkusový umělec, sklář, hudebník a operní zpěvačka. Soubor Holektiv společně s umělci z Cirk La Putyka, Losers Cirque Company, PocketArt i herečkou Antonii Rašilovovou uvedou tanečně novocirkusovou inscenaci Radiant, kombinující současný tanec, akrobacii, fyzické divadlo, mluvené slovo a výrazný light design. Společně s Bratry v tricku uvedou i jejich Lov, mysliveckou romanci plnou cirkusových trofejí. Ostravský Cirkus trochu jinak láká na sólo akrobata Jindřicha Kopidola. Inscenace Erlend – Cizinec v režii Jana Jiráka spojuje živou hudbu a neobvyklé akrobatické prvky s originálními balančními objekty. Mladí i zralí umělci se představí v show PADEnáct Cirku La Putyka Studia, ve které bude vše, co si lze pod novým cirkusem představit – akrobacie, trampolína, žonglování, živá hudba a dojde dokonce i na step, u kterého jediná noha nezůstane na zemi. Studenti švýcarské školy fyzického divadla Accademia Dimitri, kde učil i herec, režisér a pedagog Ctibor Turba, uvedou varietní show Il songo del songo, plnou podmanivé choreografie, svérázného humoru a magických iluzí.
Širokou škálu cirkusových a žonglérských disciplín pojme jedinečná Galashow, která bývá na Letní Letné vrcholem Žonglérského dne. Nebudou chybět ani oblíbené Cirkusové miniatury či Teens Cirkabaret 2024.
Letní Letnou si užívají nejen dospělí, ale i děti. Divadelní a doprovodný program je pro ně připravený po celý den po celou dobu festivalu. Z představení si ti nejmladší budou moct vybrat například Cirko Hopley a jeho rodinnou cirkusovou kuchařskou show pod názvem Teacrobat, nevšední a oceňovanou inscenaci v karavanu od ProFitArt, Moetivi Karavan / Expedice k domovu nebo Poutníky po hvězdách od FysioART. Rodiče budou moci opět využít večerní hlídání ve festivalovém hlídacím koutku. Z dalšího programu, který bude zdarma a openair, mohou návštěvníci vybírat z představení od Bratrů v tricku, AirGym Art Company, TutoCirku, La Clara & kol., Squadra Sua, VOSTO5, Michaely Staré a Jonatána Vnoučka.
Prodej vstupenek na český i zahraniční program 21. ročníku Letní Letné je spuštěn na webu: letniletna.cz.
O LETNÍ LETNÉ
Mezinárodní festival nového cirkusu a divadla Letní Letná do necelých tří týdnů koncentruje to nejlepší z tuzemského i zahraničního nového cirkusu, divadla a hudby. Jedná se tak o jedinou přehlídku svého druhu a rozsahu v České republice a okolních zemích. Návštěvníky čeká kromě večerních představení i bohatý divadelní program pro děti a také doprovodný program, který je pro ně připraven z velké části zdarma a probíhá celý den. Od workshopů, přes výtvarné či cirkusové dílny, až po koncerty a open-air akce. Pro děti jsou připraveny i příměstské tábory. A pro rodiče pak hlídání během představení. Ve festivalovém areálu, který se od svého založení nachází v Letenských sadech, v místě s výhledem na celou Prahu, je několik odpočinkových zón, stánků s občerstvením i barů. Návštěvníci v něm tak mohou pohodlně strávit celý den. Prostor je samozřejmě přizpůsoben i pro hendikepované.
- ročník Letní Letné | 15. 8. – 1. 9. 2024
Facebook: https://www.facebook.com/letni.letna/
Instagram: https://www.instagram.com/letni.letna/
Vstupenky: https://letniletna.cz/cs/vstupenky/
Mezinárodní festival nového cirkusu a divadla Letní Letná pořádá Společnost GASPARD za podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury České republiky a Městské části Praha 7.
Čestný člen ČAF – Česká asociace festivalů sdružuje významné festivaly živého umění napříč uměleckými disciplínami.
Festival se koná pod záštitou ministra kultury Mgr. Martina Baxy, primátora hlavního města Prahy doc. MUDr. Bohuslava Svobody, CSc., a náměstka primátora hlavního města Prahy, radního pro kulturu JUDr. Jiřího Pospíšila.
Festival Letní Letná bude realizován za podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury a Prahy 7. Zahraniční podpora: Francouzský institut, Tchajpejská hospodářská a kulturní kancelář a Tchajwanské ministerstvo kultury, Švýcarské velvyslanectví v ČR.
Freakfolkové duo CocoRosie (USA) oslaví v Praze 20 let na scéně speciálním koncertem
Průkopnice freak folku CocoRosie slaví 20 let na hudební scéně. U této příležitosti vyjíždí na turné se speciálním unplugged vystoupením s názvem „Come Find Me“, jednou ze zastávek bude i Praha. V pražském prostoru ARCHA+ představí 12. srpna průřez svou dosavadní tvorbou včetně nejnovějších skladeb v unikátních aranžích se smyčcovým kvintetem.
Tvorba americké sesterské duo Sierra a Bianca Casady alias CocoRosie v sobě unikátním způsobem spojuje prvky popu, blues, elektroniky, hip hopu a opery. Duo je známé především svou originální poetikou a využíváním lo-fi dětských hraček, klasické instrumentace a žánrově pestrých rytmů. CocoRosie se k nám vrací po dlouhých osmi letech a pražskému publiku nabídnou koncert s mimořádnou pódiovou prezentací a jedinečným zvukem, který potěší fanoušky i nové posluchače.
Sierra Casady je klasicky vzdělaná operní zpěvačka a divadelní herečka, Bianca Casady je básnířka, divadelní režisérka a výtvarnice. Sestry společně využívají hudbu, divadelní pohybové postupy, módu a současné umění k vytvoření díla, které odráží krásu a smutek naší kolektivní zkušenosti. Svým uměním se zasazují o lidská práva, zpochybňují společenské normy a často si pohrávají s různými tabu. V minulosti spolupracovali s takovými jmény, jako je Anohni z Antony and the Johnsons, Kronos Quartet nebo avantgardní divadelní režisér Robert Wilson.
„Dvacáté výročí založení skupiny CocoRosie oslavíme jedinečným unplugged vystoupením, na kterém zazní výběr z naší hudby za posledních 20 let spolu s debutem našich nejnovějších skladeb u příležitosti této významné události,“ říká Sierra a Bianca.
Akce se uskuteční v rámci koncertního programu Respect Festivalu, pořádající agenturou je Rachot Production. Vstupenky v síti GoOut.
Více INFO na www.rachot.cz
Vstupenky via GoOut.net
Stání 880,- Kč, sezení 1660,- Kč
binding blank pages prezentují své debutové EP „In Every Way But One“
7. června vyšlo debutové EP kapely binding blank pages s názvem „In Every Way But One“. V šesti písních vypráví introspektivní příběhy o smolných vztazích a ztracených láskách. Styl kapely definují mnohovrstevnaté kytary, synkopované rytmy, emotivní texty a důraz na dynamiku. Procítěné vokály se střídají s instrumentálními pasážemi, snové melodie se mění ve zkreslené zvukové plochy a chaos vyúsťuje v katarzi. Kapela v těchto písních prezentuje svůj osobitý hlas, přičemž si dává pozor, aby se neopakovala.

V průběhu skládání a nahrávání se kapele dostalo uznání na české indie hudební scéně. Patří mezi ně např. zařazení do výběru „50 nadějí české hudby“ časopisu Headliner a také umístění mezi top 20 v soutěži Startér na Rádiu Wave. Mezinárodní osazenstvo kapely binding blank pages započalo svou společnou hudební cestu v roce 2022 v Praze. Její členové pocházejí z Řecka, Nizozemska, Francie & České republiky.
CATHERINE GRAINDORGE: Songs For The Dead
Jméno belgické houslistky, violistky a skladatelky Catherine Graindorge jsme nejspíše zaznamenali kvůli jejímu dva roky starému EP The Dictator. To natočila s nestárnoucím Iggy Popem. Přitom její dráha na mezinárodní nezávislé scéně zaznamenává i další hodné zápisy. Společnou nahrávku s Hugem Racem, spolupráci s Nickem Cavem, Johnem Parishem, Debbie Harry nebo Markem Laneganem… Základem letošní desky Songs For The Dead je báseň Allena Ginsberga A Dream Record. Ginsberg v ní vypráví o snovém setkání v Mexico City s (tehdy zesnulou) básnířkou Joan Vollmerovou. Vollmerová zemřela ve věku 28 let, když ji její manžel a spisovatel William Burroughs střelil do hlavy při nevinné manipulaci legálně drženou zbraní. Caveovské otázky života a smrti, radosti a mentálního zatracení charakterizují recenzované album. Hned temně ambientní úvod jasně naznačuje, že nepůjde o žádnou selanku. Zádumčivý úvod je postavený na dlouhých tazích autorčiny violy, které postupně doplňují kontrabas Pascala Humberta (16 Horsepower, Lilium, Détroit), klávesy a harmonium Simona Ho a polodeklamovaný přednes Simona Huw Jonese (And Also The Trees). Teprve třetí položka Orpheus’ Head rozfouká polosnivý opar ve prospěch tradičnější písňové podoby. Znovu exceluje předák postpunkové legendy And Also The Trees, do popředí se staví razantnější klávesy a jednoduchá rytmika, kdy kontrabas podpoří bicí Elie Robinovitch. Tindersticks se v této poloze potkávají s pozdním rukopisem Yanna Tiersena. To, co autorka naznačila na tři roky starém albu Eldorado, na novince dotahuje do rafinovanější a přitom prosvětlenější podoby. Už žádné kakofonické experimenty. Pokud ambient, tak s hladkým, i když neustále proměnlivým obsahem. Když baladický rock, tak se všemi potřebnými žánrovými atributy, kdy otravná sóla nahrazují silné, minimalistické pasáže. Graindorge dala dohromady desku k tichému poslechu. Reflexi krásy života, který je velmi krátký.
Garlands: Turn The Sky
Jsou kapely a projekty, které své hudební směřování naznačují už svým názvem. Garlands se jmenuje debut dreampopových skotských věrozvěstů Cocteau Twins a přesně po tomto albu z roku 1982 se pojmenovala nejen moravská postpunková skupina, která nedávno vydala své nové album Ztracená místa, ale i německá dámská dvojice z Hamburku. Ta se před prázdninami rozhodla shrnout dosavadní natočený materiál, který vyšel na dvou samostatných EPčkách, na albu Turn The Sky. Najdeme odkaz darkwave věrozvěstů v tvorbě Cathariny Rüß a Sui Kemmer? Ano, především ve vedení vokálních linek, které povlávají nad rockovým spodkem všech kompozic. Dvojice nepoužívá, podobně jako Elizabeth Fraser, vlastní nelyrický projev. Také se málokdy uchyluje k jemnému tkaní kytarových sítí, ale své spolupracovníky nechává s oblibou více tlačit na pilu. Dámy samy označují za své vzory Velvet Underground, My Bloody Valentine, Spacemen 3, Sonic Youth, Lush and Stereolab, Can a Neu!, ale také Bacha a Ravela. Ruku na srdce, vážnohudební prvky v hudbě Garlands nehledejme. Vlivy psychedelie, shoegaze a darkwave ale rozhodně ano. Titulní otvírák zaklíná posluchače v minimalistické melodické smyčce, u které neustále přikládá pod kotel. Následující, výrazně přehlednější Delete The Mars může svým indie rockovým podáním připomenout The Sundays případně písničkovější tvář Lush. Klipová Polar Zones nechává kytarové linky i vokály obou namočené v silném elektronickém nálevu, zatímco Phone Icons je čistě shoegaze poctou s výraznými kytarovými stěnami, efektní protiváhou vokálům Cathariny a Sui. I následující Condor zůstává v shoegaze prostředí. Na rozdíl od předchozí skladby kytary s oblibou hlučí, a tak si nejde nevzpomenout především na intenzivní, ale i přes rockový tah na bránu introvertní rukopis My Bloody Valentine. Silný pocit z alba zanechají Garlands kvůli „několikavěté“ skladbě Mark’s Song, ve které dámy se svými kumpány vystřídají všechny hudební tváře, které během alba předvedou.
RICHARD THOMPSON: Ship to Shore
Invence a vkus tohohle chlápka nutí smeknout. Oslavil pětasedmdesáté narozeniny. Intenzivně koncertuje. Netrpí sice nadprodukcí, vydal dvě desítky řadových alb, pro které psal repertoár. K tomu pár zásadních trvalek, kterými přispěl do repertoáru své v 60. a na počátku 70. let domovské kapely Fairport Convention. Zdánlivě to není za život tak moc. Jenže on nemá žádné slabé desky. A stále je schopen vydávat nejen tak nějaké „slušné“ tituly, ale neuvěřitelně silné, nápadité kolekce písní. Taková Singapore Sadie („bacha, její láska je mystická věc… spojí se s mrtvými, jako kdyby stáli s tebou v místnosti“) se vyrovná těm nejlepším písním, co kdy napsal! Jenže to The Day That I Give In taky. Nebo The Old Pack Mule, Turstile Casanova, What’s Left To Loose a vůbec celá deska od začátku do konce. Nikde žádná vata. K tomu si přihoďte nezaměnitelně odpíchnutou valivou, strhující kytaru jistě nejvirtuóznějšího hráče mezi písničkáři, protože Thompson dostal víc talentů. A když do toho zavrže David Mansfield chlápek, co jel s Bobem Rolling Thunder Revie a hrál s kdekým od Johnnyho Cashe po Lucindu Williams) na skřipky, je to dokonalé.
Ze Ship To Shore stále těká podprahové napětí, neurotický, neukojitelný neklid, touha po dobrodružství, nezměrná dálka. A zároveň vyzařuje spousta krásy. I zdravé ironie. Kdo tohle umí? Snad ten Dylan, ale málokdo další. Neil Young promine. Jistě, nejsem objektivní, jestli jsem kdy trpěl špetkou fanouškovství, tak směrem k Thompsonovi. Jenže pro to mám sérii zatraceně dobrých důvodů. Každou jeho skladbu. Asi v tom nejsem sám, i Metacritic ukazuje, jak jsou ze sira Richarda kritikové paf. Přitom jde pořád o starý dobrý starosvětský britský folk rock s americkým otiskem.
V roce 2021 vydal Richard Thompson memoáry. Jako kdyby snad měl končit a shrnout, cože to na světě dokázal. No, vydal je předčasně, měl počkat. Zdá se, že jeho „plavba k pobřeží“ přinese ještě hodně objevů.
Ľahká múza: Piesne ticha
Nechce se tomu věřit, ale Ľahká Múza letos slaví 40 let existence. Je fascinující sledovat, jak stále fungují některé specifické žánrové komunity, třeba právě ta povstalá z postpunkové scény 80. let. Tedy fascinující pro někoho zvenčí, na koho třeba kvůli novému albu vykoukne dávná, a vůbec ne nepříjemná vzpomínka. Kdo žije už po dekády uvnitř kultu, samozřejmě ví své (a nemusí číst žádné recenze od někoho zvenčí, že). Ľahkou Múzu „nie je ľahké“ a ani není záhodno přesně škatulkovat, nasávala inspirace postpunkově gothic-rockové, industriální, v dark wave a elektronice. Zdá se ovšem, že kapela, aniž by byla vidět v mainstreamu, lehce žije v rámci gotické subkultury. Po celou dobu vytrvale brázdila evropské kluby, vystupovala na prestižních žánrových festivalech jako německém Gotik Treffen, anglickém Beyond The Veil či opakovaně na polské Castle Party. Pravidelně vydává desky, třeba i v Polsku a Litvě. A samozřejmě zní naprosto profesionálně a „světově“. Aniž by se přitom musela vzdát libozvučné slovenštiny.
Album Piesne ticha je ale přece trochu nečekané, vychází po dlouhé odmlce od předchozí řadovky Byť tvojím zrkadlom (2013). Název nové desky ale trochu klame. Respektive vztahuje se k něčemu jinému než k soundu kapely, možná k příslovečnému tichu před bouří. Fanoušci se nemusí bát „zrání a dospívání“, měknutí, žánrového přemetu, byť třeba k dark ambientu. Alba logicky navazují a Piesne ticha zní pořád patřičně hlasitě. Se strojovou naprogramovanou rytmikou, temnými syntezátorovými rejstříky, minimalistickými vstupy kytary a hlavně nezaměnitelným, sugestivním altovým vemlouváním zpěvačky Gudrun.
Bylo by snadné shovívavě se usmívat nad „divadlem“, kostýmy a image. Považovat pohyb uvnitř stěn subkulturní bubliny za eskapismus. Jenže ono nemusí jít o izolaci od reality. Chmurné Piesne ticha vytvářejí vlastně docela trefný soundtrack k temným časům. „Tiene prehier oblohou letia / chrániac obraz zlomeného neba…“