Pokud to odvysílají, změní svět. Podívejte se na první záběry dobového filmu Vlny Jiřího Mádla

První záběry z ambiciózního filmu režiséra Jiřího Mádla vtáhnou diváky do ulic dobové Prahy. Z rádia zní rokenrol, studentské revolty mění svět, ale v prestižní redakci Československého rozhlasu, kam nastoupí hrdina snímku, se odehrává jiný boj: doslova o život. Jiří Mádl se inspiroval skutečnými událostmi, ale přetavil je v intenzivní thriller, jehož protagonista stojí před drsnou volbou: ochránit bratra, nebo pravdu a kolegy? Vojtěch Vodochodský, Táňa Pauhofová, Marika Šoposká a Stanislav Majer excelují v dramatu o skupině novinářů bojujících s tajnými službami. Jsou odhodlaní přinášet nezávislé zprávy za každou cenu. Vlny vplují do kin 15. srpna.

V proslulé Redakci mezinárodního života Československého rozhlasu působí pod vedením Milana Weinera odvážní novináři, celebrity své doby, jejichž plakáty zdobí zdi mnohých domácností. Mezi tehdejší žurnalistické ikony Jiřího Dienstbiera, Věru Šťovíčkovou či Luboše Dobrovského se dostává mladík Tomáš. Vlastně tak trochu omylem, místo v redakci bylo snem jeho mladšího bratra Pavla. Tomáš se dosud staral hlavně o to, aby byli oba v bezpečí. Netuší však, že místní redaktoři jsou v hledáčku tajných služeb. Ty se o činnost v redakci začnou zajímat o to víc, když se objeví nahrávka, jejíž odvysílání by mohlo změnit osudy mnohých. Čas se krátí, napětí narůstá, je třeba jednat. Stane se Tomáš jedním z těch, kdo se zapíší do historie, nebo bude chránit nezletilého sourozence, to poslední, co po smrti rodičů zbylo z rodiny? Jiří Mádl ve svém nejambicióznějším filmu odtajňuje skutečné dobové události v uhrančivém špionážním thrilleru o důležitosti rodiny, o boji za svobodu a o jedné nahrávce, která může změnit běh dějin.

Vlny jsou pozoruhodné už tím, jak tvůrci pracovali s původním archivním materiálem. Jiří Mádl využívá autentické historické záběry v hojné míře, včetně těch, které dosud nebyly k vidění. Ale nepoužívá je jen pro ilustraci, naopak se plynule prolínají se scénami natočenými přímo pro tento film a posilují atmosféru hutného špionážního thrilleru. Režiséra už od dětství fascinovalo rádio a ve snímku, který je také poctou práci redaktorů, vycházel ze vzpomínek pamětníků včetně novinářů Jana Petránka a především Věry Štovíčkové, kterou ve filmu hraje Táňa Pauhofová. „Paní Šťovíčková pro mě byla základním pilířem, otevřela mi dveře k ostatním postavám. A také prozradila něco, co nebylo známé. V učebnicích se o tom neučí a my s těmito skoro zapomenutými informacemi ve snímku pracujeme,“ přibližuje vzrušující přípravy filmu Jiří Mádl.

Hlavní roli redaktora Tomáše režisér svěřil Vojtěchu Vodochodskému, známému třeba z minisérie Iveta či seriálu Zlatá labuť, jeho mladšího bratra ztvárnil Ondřej Slupka. V nezvykle bohatě obsazeném snímku se dále představí Táňa Pauhofová, Stanislav Majer, Martin Hofmann, Vojtěch Kotek, Marika Šoposká, Igor Bareš, Petr Lněnička, Matyáš Řezníček či Jan Nedbal. Vlny produkuje společnost Dawson Films, premiéru v kinech chystá distributor snímku Bontonfilm 15. srpna. Koproducenty jsou Český rozhlas, Česká televize, Barrandov Studio a.s., Innogy, Wandal Productions a RTVS. Film vzniká za podpory Státního fondu kinematografie ČR, Pražského audiovizuálního nadačního fondu, Plzeňského kraje a Audiovizuálneho fondu SK.

O FILMU VLNY

Dobový film Vlny režiséra Jiřího Mádla ukáže napínavé a doposud utajené příběhy novinářů Československého rozhlasu. Na konci 60. let, kdy zněl z rádiových vln rockenroll a studentské revolty měnily svět, nastoupí starší z bratrů do prestižní redakce rozhlasu. Záhy se ocitne v nebezpečném souboji redaktorů a tajných služeb. Ve víru událostí půjde brzy všem o život a hlavní hrdina stojí před drsnou volbou: ochránit bratra nebo pravdu a kolegy? Film je inspirován skutečným příběhem skupiny novinářů mezinárodní redakce Československého rozhlasu a jejich odhodláním přinášet nezávislé zprávy za každou cenu.

Scénář a režie: Jiří Mádl

Kamera: Martin Žiaran

Zvuk: Viktor Ekrt

Střih: Filip Malásek

Architekt: Petr Kunc

Umělecké maskérky: Jiřina Pahlerová, Adéla Anděla Bursová

Kostýmní výtvarnice: Katarína Štrbová Bieliková

Hudba: Simon Golf

Producent: Dawson films, Monika Kristl

V hlavních rolích: Vojtěch Vodochodský, Ondřej Stupka, Tatiana Pauhofová, Stanislav Majer, Vojtěch Kotek, Marika Šopovská, Petr Lněnička, Matyáš Řezníček, Petr Halíček, Martin Hofmann, Jacob Erftemeijer, Jan nedbal, Tomáš Maštalír, Igor Bareš

O DAWSON FILMS

DAWSON Films vznikl jako filmová divize společnosti DAWSON Productions, která je na trhu od roku 1994, později se stal samostatným subjektem a věnuje se vývoji a produkci autorských filmových a televizních projektů. Filmy Na střeše a 3 sezóny v pekle získaly několik nominací na České lvy a obdržely mezinárodní ocenění.

Vítězem skladatelské soutěže Nadačního fondu Hudba pro Věčnou naději je Ari Dvořáků s kompozicí Petrichor

Vítězem prvního ročníku skladatelské soutěže Nadačního fondu Hudba pro Věčnou naději, pořadatele festivalu Věčná naděje, je Ari Dvořáků a kompozice Petrichor, kterou uvedlo v premiéře Bennewitzovo kvarteto.

 

„Vítězná skladba je pro mne skloubením tklivé melodiky s dravostí a akcentací tolik potřebnou pro výstavbu a vývoj celého díla. Jako bonus předpokládám dobré vyznění pro smyčcový kvartet, což je nelehká skladatelská disciplína,“ uvedl dramaturg festivalu  a člen poroty soutěže, Petr Nouzovský.

 

Pořadatelé soutěže obdrželi 24 přihlášek ze tří zemí, o vítězi dále rozhodoval hudební skladatel a kytarista Lukáš Sommer, slovenský hudební skladatel Ľuboš Bernáth, členka správní rady Nadačního fondu Hudba pro Věčnou naději Martina Jankovská, izraelský hudební skladatel Yuval Shaked a Bennewitzovo kvarteto.

 

„Skladba Petrichor nás zaujala svou jemnou poetikou a smyslem pro vykreslení atmosféry,“ dodávají členové Bennewitzova kvarteta, kteří smyčcový kvartet představili 24. února ve Španělské synagoze v Praze.

 

Ari Dvořáků se narodil se v roce 1997 v Kyjově. Studoval Knižní ilustraci na SŠUD, Audio inženýrství na VUT v Brně a Zvukový design na MUNI. Živí se zvučením u televizní produkce, copywritingem, aranžemi a kompozicí. Spolupracuje převážně s amatérskými a poloprofesionálními hudebními tělesy. Nově také skládá hudbu pro činohru – 1. března bude mít premiéru pohádka Příběhy králíčka Péti v Divadle Radost. Jeho dosud nejrozsáhlejší dílo byl muzikál Hlubina, který premiéroval v roce 2020 v Dělnickém domě v Brně-Židenicích. Ve volném čase se věnuje psaní článků a povídek a hraje na violu se dvěma amatérskými orchestry.

 

Sedmý ročník festivalu Věčná naděje pokračuje 29. února koncertem Marka Švejkara a Lenky Korecké v kostele sv. Vavřince, 14. března benefičním večerem pro Jedličkův ústav a školy v Zrcadlové kapli Klementina v provedení mezzosopranistky Belly Adamove a pianisty Malte Schäfera. Jarní část festivalu zakončí 21. dubna ve Vile Volman v Čelákovicích Petra Ernyei Quartet s názvem Jazzové a židovské písně. Zazní i nová skladba inspirovaná básněmi Ilse Weberové zkomponovaná přímo pro festival Věčná naděje.

 

Vstupenky na festival zakoupíte v prodejní síti GoOut. Kompletní informace a program naleznete na webu vecnanadeje.org.

Platforma uMĚNÍM spustila největší mapu vzdělávacích programů pro kreativní učení

Nový projekt je určen pedagogům, rodičům i kulturním subjektům, uMĚNÍM zároveň zve na čtvrtý ročník Festivalu umění a kreativity ve vzdělávání

 

Kulturně-vzdělávací platforma uMĚNÍM spouští nový projekt MAPA uMĚNÍM, který shromažďuje vzdělávací programy rozvíjející kreativitu v učení. Primárně jsou určené pro pedagogy, ale vybírat z nabídky mohou i rodiče. MAPA má za cíl zjednodušit, zpřehlednit a shromažďovat nabídku pro kreativní vzdělávání napříč celou Českou republikou. Platforma stojí také za Festivalem umění a kreativity ve vzdělávání, jehož čtvrtý ročník se uskuteční od 20. do 28. dubna 2024 v Praze a následně až do 2. června poputuje sedmi regiony.

 

MAPA uMĚNÍM je efektivní nástroj pro školy i rodiče, který usnadňuje orientaci v nabídce projektů nabízejících kreativní přístupy ve vzdělávání. Zájemcům pomůže vybrat si kvalitní programy na míru a orientovat se v nabídce ve svém místě působiště i jinde v republice.  MAPA je také příležitostí pro kulturní subjekty, ať už instituce nebo nezávislé spolky či jednotlivce, jak své projekty nabídnout a dostat se ke správné cílové skupině.

 

„Jednoho dne to třeba bude tak, že až rodiče budou přemýšlet, co dělat s dětmi o víkendu, učitelé, jak dát výuce šmrnc, úředníci, jak změnit svoje město, že se ti všichni podívají na naši oborovou mapu kreativního vzdělávání, a tam najdou, co hledají. Učení se stane uměním, umění zase (i mimo jiné) způsobem, jak žít, učit se lépe, jak uzdravovat města a lidi. A aby to tak mohlo být, tak začínáme!” přibližuje ideu vzniku projektu Tereza Dobiášová Krejčí, spisovatelka, kulturní manažerka a předsedkyně platformy uMĚNÍM.

Tým kolem MAPY klade důraz především na kvalitu programů. Obsah nabídky je koordinován a výběr zařazených subjektů podléhá jistým kritériím. Vzhledem k tomu, že má platforma více než 40 členů, část nabídky je sestavena z aktivit těchto organizací. Jsou jimi například Národní galerie Praha, Máš umělecké střevo?, Centrum současného umění DOX, zapojeny jsou ale i regionální instituce. „Další cesta výběru byla na základě hodnocení projektů přihlášených do opencallu dle kritérií definice kreativního učení. Nejde tedy o prodejní katalog, kvantitativní výběr, ale kvalitativní a reprezentativní seznam toho dobrého v rámci České republiky.” vysvětluje Jiří Raiterman, projektový manažer MAPY uMĚNÍM, kterou si mohou zájemci projít na webu mapa.umenim.cz.

 

MAPA vznikla přirozeně jako průsečík různých aktivit platformy uMĚNÍM, která u nás definovala pojem “kreativního vzdělávání”. Snaha o zviditelnění kreativního učení ve veřejném prostoru se projevuje i v dalších aktivitách platformy, jednou z hlavních událostí je Festival umění a kreativity ve vzdělávání (FUK), jehož čtvrtý ročník bude zahájen 20. dubna 2024 v Praze. Koncept festivalu pro letošní rok přináší určité změny v harmonogramu termínů jednotlivých akcí v Praze a regionech. Program zapojených subjektů a institucí napříč celou republikou je rozdělen do delšího časového období od dubna až do začátku června, zájemci tak mají možnost navštívit daleko více programů z celkové nabídky.

 

Festival zahájí 20. dubna Rodinný den v Centru současného umění DOX v Praze. Ten je určen rodinám s dětmi ve věku 1,5 až 11 let. Děti i dospělí si budou moct užít interaktivní divadelní představení s dílnou, za níž stojí organizace FysioART, workshop Zkus cirkus! se spolkem Cirqueon, vzdělávací program s Post Bellum a další aktivity pro děti i jejich rodiče. Následující den je věnován studentům – teenagerům. Kromě programu zaměřeného na práci s digitálními médii, se mladí návštěvníci mohou zúčastnit například výtvarného workshopu na AVU. Cílem je představit způsoby, jak sami studenti mohou přímo participovat na kreativním učení. Pondělí 22. dubna bude patřit odborné veřejnosti z oblasti vzdělávání, která se (mimo jiné) seznámí i s příkladem dobré praxe kolegů z Arts Council of Wales, kteří představí, jaké dopady má vzdělávání, jehož zásadním pilířem je kreativita. V pondělí si svůj program najdou i širší veřejnost. Tématem diskusního večera v BIO OKO budou rodiče a jejich možný vliv na změnu ve vzdělávání. Úterní program se uskuteční v Kunsthalle. Bude věnovaný pedagogům a konferenci na téma Digitální média a jejich dopad na tvořivost a wellbeing. Středa 24. dubna bude posledním dnem kurátorovaného programu, a je vyhrazen členským organizacím platformy uMĚNÍM a jejich setkání a síťování.

Další část programu Festivalu umění a kreativity ve vzdělávání v Praze bude probíhat až do 28. dubna a zapojí se do ní se svým programem desítky pražských kulturních institucí, například Asociace pro filmovou a audiovizuální výchovu, Free Cinema, Máš umělecké střevo?, Osvěta z.s. Praha, Knihovna Václava Havla, Iniciativa Fór_um, NaFilM: Národní filmové muzeum, Divadlo v Dlouhé, Klub mladých diváků, a mnoho dalších.

 

Od 25. dubna až do 2. června FUK poputuje dalšími regiony. Jako první nabídne program Středočeský kraj, pokračovat budou kraje Vysočina, Královéhradecký, Karlovarský, Jihočeský, Ústecký a Jihomoravský. Program bude zveřejněn v průběhu března na webu www.fuk.education a vstupenky na vybrané programy dostupné na platformě GoOut. Některé z akcí budou pro návštěvníky volně přístupné.

O MAPĚ uMĚNÍM

MAPA uMĚNÍM je efektivní nástroj pro školy i rodiče, který usnadní orientaci v nabídce projektů nabízejících kreativní přístupy ve vzdělávání napříč ČR. Zájemcům pomůže vybrat si kvalitní programy na míru. Stačí jednoduše filtrovat podle uměleckých oborů, věkové kategorie, lokality atd. Zároveň je MAPA příležitostí pro kulturní subjekty, které takové vzdělávání nabízí.

WEB | mapa.umenim.cz

 

O Festivalu umění a kreativity ve vzdělávání:

Festival FUK iniciovaly v roce 2021 Společnost pro kreativitu ve vzdělávání a Centrum současného umění DOX. Už čtvrtý ročník festivalu proběhne od 20. do 28. dubna 2024 v Praze. Na pražský FUK navazují regionální festivaly, které budou probíhat až do 2. června po celé ČR.

 

Juniorský balet již počtvrté v Redutě

Juniorský soubor Baletu NdB představí svůj čtvrtý premiérový počin, tentokrát za účasti mezinárodních choreografů. V pátek 1. března 2024 se v divadle Reduta představí program s názvem Venae / Who’s gonna catch me if I fall… / Distant Instant. Talentovaní tvůrci působící nejen u nás, ale i v Evropě, postavili dynamické choreografie na míru mladým tanečníkům.

V podání Baletu NdB 2 se divákům představí původní choreografie Glena Lambrechta, současného demisólisty Baletu NdB, a dvou bývalých členek Baletu NdB, Kristýny Kmentové a Caroliny Isach. Celým večerem budou provázet témata individuality a společného soužití se špetkou španělského temperamentu.

Glen Lambrecht, mladý tanečník a choreograf původem z Belgie, dal důraz na estetiku, díky čemuž vznikly ojedinělé kostýmy inspirované žílami v lidském těle, odtud název Venae. Zamýšlí se nad „kotvami“ norem a standardů, kterými společnost často svazuje a omezuje naši individualitu. Ten, kdo usiluje o to být sám sebou, se pak stává jakousi odchylkou od normálu. Hluboké pouto mezi přírodou a člověkem podtrhuje hudba Ezia Bossa, konkrétně jeho 2. symfonie Under the Tree‘s Voices, o které choreograf říká „Tak, jako kořeny stromů proudí život vzhůru do korun, jsou žíly kanálem života našich srdcí a tím i lidstva.

Chybovat je lidské, kolikrát padneš, tolikrát musíš i vstát. Kolikrát to ale zvládneš, než ti dojdou síly? Kristýna Kmentová v současné době působí na nezávislé taneční scéně nejen jako choreografka, ale také jako tanečnice. Krása a utrpení mezilidských vztahů může pro nás být přítěží, ale také poučením. Padáš-li sám, taky sám vstáváš. Sami však být nemusíme, pokud si dovolíme přijmout druhé.

Závěrečná choreografie večera s názvem Distant Instant od rodačky z Valencie Caroliny Isach, obsáhne hravost, mládí, ale také napětí. Hlavní inspirací byla pro Carol myšlenka filozofa Zygmunta Baumana a jeho pojem „tekutá modernita“, která popisuje proměnlivé vztahy dnešní společnosti. Voda je všude kolem nás. Vše tvoří, mění a má různé formy, stejně tak jako lidská společnost.

Kapaliny se pohybují snadno. „Tečou“, „plynou“, „proudí“, „prosakují“; a na rozdíl od pevných látek je není snadné zastavit – obtékají překážky v cestě, jiné rozpouštějí nebo odnášejí s sebou, další prosáknou skrz ně. To jsou některé z důvodů, proč lze „kapalnost“ či „tekutost“ považovat za vhodné metafory pro zachycení povahy současné, v mnohém ohledu originální fáze dějin modernosti.                                                                                    Zygmunt Bauman

Druhá sezona juniorského souboru NdB 2 ve své druhé polovině úspěšně eskaluje. Krátce po premiéře vyráží soubor na dvoutýdenní turné do Jižní Koreji, kde se představí v pěti městech s výběrem z repertoáru.  V červnu zavítají na festival Next Generation do Linbury Theatre v Londýně, kde se poprvé představí český baletní soubor. V příští sezoně se diváci mohou opět těšit na Program 5 a 6, které budou uvedeny v říjnu a březnu na prknech divadla Reduta.

 

Premiéra programu Venae / Who’s gonna catch me if I fall… / Distant Instant od
1. března v divadle Reduta.

Reprízy: 5., 28. března, 2., 15. dubna, 15. května a 21. června 2024

KRASLICE… malá umělecká dílka v poličském muzeu!

Letošní velikonoční výstava v Městském muzeu a galerii Polička představí kraslice a velikonoční pohlednice paní Miloslavy Gregorové. Doslova „největší“zajímavostí budou zdobená pštrosí vejce!

„Miloslava Gregorová je rodačka z Nového Města na Moravě. Jako malá holka jezdila k babičce a dědovi na vesnici, kde měly Velikonoce velkou tradici. Kraslice maluje intenzivně 20 let a chtěla by tuto tradici a tradiční vzory předat budoucí generaci.“ představuje autorku kraslic kurátorka výstavy Mgr. Stanislava Cafourková. „Paní Gregorová vyzkoušela od dětství množství technik: malování svíčkou, vajíčka koulená v máku nebo tradičně vařená v cibulových slupkách a zdobená obtisky.“ popisuje kurátorka a dodává: „Později již sama se svými dětmi malovala špendlíkem v tužce a voskovkami. Když děti odrostly, chtěla tvořit dál. Obdivovala vnorovské kraslice malované stužkou a batikou. Nakonec se rozhodla věnovat technikám zdobení voskem s horáckými vzory.“

 

Zdobení vajec má určité zákonitosti, svůj význam mají použité motivy a ornamenty, barvy, barviva i techniky. Kromě toho na výstavě „Dejte vejce malovaný …“ poznáte staré tradiční způsoby dekorování vajec i pojetí nové, současné, rozmanité, kdy se fantazii meze nekladou. Prohlédnete si kraslice slepičí, husí, kachní, holubí i pštrosí! Výstava je doplněna dioramaty, například velikonočním stolem s klasickými dobrotami, ale také moderním velikonočním stromem ozdobeným kraslicemi. Samozřejmě se můžete těšit na hravé a tvořivé aktivity.

 

Přijďte se jarně naladit a hlavně inspirovat ke zdobení vajíček a vytváření kraslic, aby tento zvyk i nadále patřil mezi naše oblíbené tradice. Velikonoční vejce na výstavě Dejte vejce malovaný…  můžete obdivovat kdykoli v otevírací době poličského muzea od 5. března do 7. dubna 2024!

Jiří, Jan a Alvin Burianovi představují nový unikátní hudební projekt, ke kterým Jiří Burian napsal hudbu a postaral se o produkci.

Seznamte se s 3×3: 3 Generace, 3 Alba, 3 Hudební směry

Jan Burian, Jiří Burian a Alvin Burian. Tři generace talentu s velkou vášní pro hudbu propojil unikátní projekt 3×3 / 3 Generace, 3 Alba, 3 Hudební směry. Výsledkem jsou 3 nová alba, která vyjdou v březnu a křtít se budou za účasti autorů a zajímavých hostů 14. dubna v Café v lese v pražských Vršovicích.

Pokolení Burianů udržuje svoji uměleckou linii stále velmi živou a aktivní.  Nová alba Burian – Heart Wins, Jana Buriana – Dobrý sen! a osmiletého Alvina Buriana – Hudba pro moje uši nejsou jen o hudbě, jsou o vzájemném sdílení a vášni pro tvorbu. Zkrátka, některé rodiny se setkávají u stolu, jiné v nahrávacím studiu…

„Tohle je pro mě slavnostní okamžik a moc dobře si uvědomuju, že už se to nikdy nemusí opakovat. Otec, syn, vnuk a tři alba vycházející ve stejnou dobu. Tátovi je něco kolem 70 let a já jsem určitě neslyšel podobně znějící album s nikým jeho věkový kategorie. Naopak můj prostřední syn Alvin v osmi letech udělal něco, co taky moc dětí zatím nezkusilo. Celkově mám z toho projektu velkou radost,“ říká Jiří Burian.

První album s názvem Heart Wins je sólovým projektem hudebníka a producenta Jiřího Buriana (Southpaw, Republic of Two, Kapitán Demo, producent Emmy Smetany, Bereniky Kohoutové, Evy Burešové ad.). Album vyjde digitálně a také jako kniha s QR kódy odkazujícími na konkrétní songy. Mezi hudebními hosty, které Jiří Burian na svou novou desku přizval, jsou ADONYX, Albert Černý, Anna Vaverková, LVCAS DOPE a další.

Jan Burian je persona české kulturní scény, muž mnoha profesí – písničkář, průvodce, spisovatel, fejetonista, televizní moderátor, autor dokumentárních filmů a mnoho dalšího. Hudebně velmi pestrobarevné, hravé album pojmenoval pozdravem Dobrý sen! Svému otci jej produkoval Jiří Burian.  Texty písní z nového alba vydává Jan Burian také jako sbírku básní pod záštitou vydavatelství Galén.

Třetím albem Hudba pro moje uši se představuje osmiletý Alvin Burian. Alvinova hudba je velmi osobitá, nejde o žádné zpívánky pro děti, ale spíše francouzské elektro se surrealistickými texty. Na albu pracoval společně s tátou Jiřím Burianem skoro rok. Pro Jiřího nejde o premiérovou tvůrčí spolupráci s potomkem – během prvního lockdownu vytvořil se synem Adamem (12 let) singl Nejmladší, jehož videoklip má na YouTube již 165 tisíc zhlédnutí.

Za projektem 3×3 / 3 Generace, 3 Alba, 3 Hudební směry stojí nová produkční společnost Jiřího a Dariny Burianových KARMA MATTERS. Tímto výrazným počinem KARMA MATTERS vstoupila do uměleckého světa s ambicí iniciovat, různými formami podporovat a realizovat další pozoruhodné projekty.

Filharmonie Brno oslaví 200. výročí Bedřicha Smetany přesně v hodinu, kdy se skladatel narodil. Připravila čtyři netradiční projekty

Filharmonie Brno připravila čtyři projekty, kterými připomene 200. výročí narození Bedřicha Smetany. Oslavy začnou pozítří koncertem Bedřich Smetana 200, v sobotu pokračují přes dopolední rodinný koncert, kdy orchestr na pódiu oslaví Smetanovo narození na minutu přesně. V dubnu zazní v autorově úpravě pro čtyřruční klavír jeho cyklus Má vlast a v červnu, při festivalu Mozartovy děti, je většina Slavnostního koncertu věnovaná jeho hudbě.

 

Koncerty Bedřich Smetana 200 tento čtvrtek a pátek nabídnou nejen hudbu Smetany, ale i dvou skladatelů, kteří jeho tvorbu významně ovlivnili: Franze Liszta a Richarda Wagnera. „Program vypovídá o tom, kým Smetana byl, kým být chtěl a kým snad jednou být mohl. Jeho hudba vlastně zazní jen v prvních patnácti minutách a potom začíná vyprávět spíše o něm, o jeho životě,“ uvedl hudební publicista Boris Klepal. Smetana byl přesvědčeným stoupencem novoromantické programní hudby, ve které spatřoval pokrok oproti klasickým formám hudby absolutní. Šel tak ve šlépějích svého patrona a přítele Franze Liszta, pod jehož vedením vytvořil trojici symfonických básní inspirovaných slavnými dramaty. Koncert otevře jedna z nich, Valdštýnův tábor podle Friedricha Schillera, ve které Smetana zhudebňuje například hemžení v táboře, pitku vojáků, svítání, pochod vojáků a další výjevy. Následuje Klavírní koncert č. 2 Franze Liszta, který byl jedním z největších průkopníků symfonické básně a programní hudby. Sólového partu se ujme mladý klavírista Marek Kozák. Druhou půli večera vyplní Parsifal Richarda Wagnera, jehož opera plná náboženské mystiky žije díky několika orchestrálním suitám i na koncertních pódiích. „Smetana byl jistou dobu obviňován z wagneriánství, z neoriginality své hudby. Je ale potřeba říci, že v druhé polovině 19. století se začalo do wagneriánů nadávat v podstatě každému skladateli, který se odchýlil od dlouho vytvářených a zažitých konvencí,“ podotkl Klepal.

Uvedení Wagnerova Parsifala v koncertní podobě je vzácné. „Příliš se nehraje, jednak kvůli náročnosti a pak také kvůli velikosti obsazení. Jsem velmi ráda, že u nás zazní a osobně jej považuji za jeden z vrcholů sezony,“ uvedla ředitelka Filharmonie Brno Marie Kučerová.

Po čtvrtečním a pátečním koncertě v Janáčkově divadle se středobodem programu stane Smetana i při sobotním dopoledni Rodinného abonmá s názvem Hudba a jubileum. „Využijeme toho, že se koncert koná v den jeho narozenin. A proto přesně v jedenáct hodin, tedy v čas, kdy se narodil, tento moment patřičně oslavíme,“ uvedla lektorka edukací a moderátorka koncertu Kristýna Drášilová.

Další oslavy jsou naplánovány na 18. a 19. dubna. V podání šéfdirigenta Dennise Russella Daviese a jeho ženy Maki Namekawy zazní Má vlast ve Smetanově úpravě pro čtyřruční klavír. Koncert doprovodí vizualizace Cori O´Lana, ředitele renomovaného rakouského festivalu Ars Electronica, které budou živě reagovat na hudbu. Koncert se vyprodal během pár dní, na další, přidaný o den později, zbývá posledních pár vstupenek.

Také festival Mozartovy děti Smetanu neopomine. Velkou část Slavnostního koncertu 8. června vyplní právě Smetanova hudba. Ve společném podání talentovaných žáků základních uměleckých škol a orchestru zazní například jeho Louisina, Jiřinková a Bettina polka.

 

Vstupenky na koncerty jsou k dostání online na webu filharmonie-brno.cz, ve filharmonickém předprodeji v Besední ulici nebo na místě, půl hodiny před začátkem. Sobotní koncert, stejně jako Má vlast 18. dubna už je vyprodán. Festival Mozartovy děti bude v prodeji od dubna.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

E!E Dělali co mohli!

Psal se rok 1998 a příbramští E!E byli na svém vrcholu. Po překonání pragocentrických bariér se vyhoupli na výsluní tuzemské punkové scény. Jejich koncerty praskaly ve švech a návštěvníci si z plna hrdla užívali přímočarou garážovou hudbu opatřenou velkou porcí humorné nadsázky. Vrcholem tohoto období bylo předskakování punkovým legendám Sex Pistols před vyprodanou pražskou sportovní halou. Zdálo se, že i když alkohol dělá z lidí ee, příbramské už v jejich vzletu nemůže nic zastavit. Opak byl ale pravdou. Pře s managementem, úbytek energie a dopředu deklarovaný odchod zpěváka Bořka Řehoře postavily kapelu před existencionální problémy. Mnozí čekali, že vše směřuje k pozvolnému zániku, kapela se ale naopak rozeběhla střemhlav proti zdi. Výsledkem bylo čtvrté řadové album Děláme co můžem vydané ve čtyřčlenné sestavě.

Kdo dneska nekrade, ten hovno má,

kdo sedí na kase, jen prachy zná,

chudý a bohatý, ptáme se proč,

Je to jak bludnej kruh, jak kolotoč.

 

Kapela dokázala to, co mnozí považují za triviální, přitom se to málokomu povede. Album pokračuje v po léta budovaných zajetých kolejích, přesto je v rámci produkce kapely jiné a inovativní. Zpěvu se ujal zakládající člen, kytarista Petr Bakalerov, a dle zmínek členů skupiny panovala při nahrávání desky uvolněná atmosféra. Všichni ze sebe nakonec vydali to nejlepší. To, že v rámci interních vztahů šlo spíše jen o jakousi dočasnou únavu materiálu, než o nějaké drsné vnitřní třenice, potvrzuje i Bořek Řehoř, který celému nahrávání přihlížel a v jenom rozhovoru to okomentoval takto: „Celý jsem to točil s klukama, jen jsem byl napevno rozhodnutej skončit. Tak jsem to nechal odzpívat Bakču. Ať si zvyká…“ Mimochodem jak již z historie víme, tohle je jediné album E!E, bez pro ně tak typického frontmana. Bořek se po několikaleté pauze do kapely opět vrátil. Onu zmíněnou nonšalantní pohodu ve studiu dokládají i občasné hudební výlety směrem k reggae a ska, nebo povedená cover verze písně O králi, původně z dílny Karla Kryla.  A navrch samozřejmě několik ryze punkových vypalovaček o obyčejném životě, ženách a alkoholu, které se drží v koncertním repertoáru kapely dodnes.

Někdy se vožereme,

potom se poblejeme,

na kritiky sereme,

E!E se jmenujeme.

 

Album Děláme co můžem vychází z kraje tohoto roku poprvé ve vinylové podobě. K mání bude jak limitovaná edice na fialovém vinylu s barevným stínováním v počtu 182 kusů, tak klasická verze na černém asfaltu. Kdysi si E!E vydávali své nahrávky sami na cédéčkách, ale v současnosti se jich fanoušci mohou díky precizní práci labelu PHR dočkat i na klasických gramofonových deskách. A to jak těch starších, tak i aktuální řadovky Poslední mE!Enu. Kapela E!E se na klubových i festivalových prknech pohybuje již přes pětatřicet let, což není na partu kluků, která kdysi vznikla z řad pracujícího lidu okolo podniku ZTR RD Příbram, co spolu chodili popíjet do hospody k Pelikánům, vůbec špatné. Na koncertech, kde je jejich největší síla, přitom v současnosti narazíte hned na několik generací posluchačů a všichni si společně notují léty prověřené hitovky, které v nadsázce vlastně jen dokládají název aktuálně vydávané reedice Děláme co můžem.

Výstava HUMANIMAL v Galerii Jatka78 vás zve do vizuálního světa výtvarníka Alexe Vida.

Ten se s přehledem pohybuje v malbě a grafice, na počátku jeho tvůrčího procesu přitom stojí deníkové kresebné záznamy. Zvolený postup je v jeho případě spíše výtvarným prostředkem, samotné ovládání různých technik mu umožňuje obsáhnout více výrazových poloh.

 
To je patrné i na této výstavě, která obsahuje Vidovy práce od konce roku 2022 do současnosti, některé z nich jen několik týdnů staré. Práce nejnovější, které vznikly v posledních měsících, jsou mnohdy více přimknuté k výtvarníkovu životu.
 
Alex Vido zpracovává podněty, které postřehne a jimž věnuje pozornost, a kompozice, které mu uvíznou v hlavě a jsou natolik vyzývající, že k nim nejen směřuje jeho pozornost, ale i vyvolávají potřebu přenést je do hmoty umění. Vizuální jazyk a impulzy, jež stojí v prvopočátku zpracovaných námětů, jsou spojené s individualitou autora, zároveň však nejsou postavené na vyprávění příběhů.
Vyobrazené někdy přechází do roviny harmonického splynutí živočišné důvěry, láskyplné bezelstnosti. Z některých prací cítíme klidné zastavení, bytosti se vpíjejí do prostředí. Jindy je situace zastavena v kulisách divadelní imaginace, promlouvá groteskno či palčivá ironie. Naši pozornost přitahuje to, co je identifikovatelné – lidské postavy, loutky, panáci, koně, kostelík či pár v hamace. Do bližšího spojení s obrazy a grafikami vstupujeme tehdy, když nás díla vybízejí k hledání významů a souvislostí. Ale i ve chvíli, kdy jsou nám nezřetelné, je umělci jejich vizuální existence bytostně jasná.
V tvorbě Alexe Vida pozorujeme vizuální přesmyčky. Na obrazech a grafikách přemisťuje prostředí, motivy či bytosti do jiných míst a situací. Stává se, že je kombinuje jinde a jinak s něčím či někým jiným. Autor těmito přesmyčkami předchází tvůrčímu vyhladovění, jelikož pomalu otevírá stále další dveře. Tvrdí, že je to cesta tam a zase zpátky, a my přesto víme, že nevstoupíme dvakrát do téže řeky.
V dílech Alexe Vida je znatelné postupné odloučení se od panákových forem a přechod k lidským postavám, které jsou vnitřně plnější, od hadrového koně k obrysům koně z masa a kostí. A nyní vyslovte nahlas HUMANIMAL.

Výstava v Popmuseu skládá hold Pražským jazzovým dnům a jejich organizátorům

Pražské jazzové dny (1974-82) jsou významnou kapitolou české kulturní historie před rokem 1989. Letos v březnu uplyne 50 let od jejich prvního ročníku. I to je důvod, proč pražské Popmuseum věnovalo svou první letošní výstavu právě jim.

Historie Pražských jazzových dnů sice už byla předmětem putovní výstavy Jazzová sekce 1971-1988, kde ale logicky tvořila jen část příběhu Jazzové sekce. Autoři výstavy však míní, že příběh Pražských jazzových dní jako hudební (i když ne jen hudební) přehlídky je nosný sám o sobě. „To za prvé. Za druhé, díky spolupráci s Českým muzeem hudby máme možnost představit na výstavě dosud neznámé fotografie a dokumenty,“ dodávají.

Vernisáž proběhne 6. 3. 2024 v prostorách Popmusea
v přízemí KC Kaštan od 18:30.
Výstava potrvá od 7. března do 15. května 2024.

Pomocí dobových fotografií, programových bulletinů, plakátů a dalších artefaktů vypráví příběh Pražských jazzových dnů a uvádí je do kontextu hudebních přehlídek a festivalů v socialistickém Československu.
Jazzová sekce »

Reflektuje také pokusy o jejich oživení po listopadu 1989, jakož i oživení ducha Pražských jazzových dní ve festivalu Alternativa. Ten stále probíhá pod potronátem Unijazzu.
Festival Alternativa»

P.S.: Název výstavy pochází z písně skupiny Bluesberry, která na několika ročnících Pražských jazzových dnů také vystupovala.

Naše adresa
K.C. Kaštan, Bělohorská 150, 160 00, Praha 6
info@popmuseum.cz
www.popmuseum.cz
www.popmuseumstage.cz

This email was sent to uni@unijazz.cz
why did I get this? unsubscribe from this list update subscription preferences
Popmuseum · Belohorska 150 · Praha 6 · Praha 169 00 · Czech Republic

Email Marketing Powered by Mailchimp

Další články
sinekfilmizle.com