Pianista Ivo Kahánek bude exkluzivním hostem baletu Beethoven

S Baletem NdB vystoupí přední český pianista Ivo Kahánek. Bude exkluzivním hostem v baletu Beethoven, který pojednává o geniálním hudebním skladateli. Ivo Kahánek si získal pověst jednoho z nejpůsobivějších umělců své generace a je držitelem mnoha prestižních mezinárodních ocenění. Diváci se mohou těšit na mimořádnou interpretaci světoznámých skladeb Ludwiga van Beethovena, například slavné Měsíční sonáty nebo takzvané Patetické.

V únoru uvede soubor Baletu NdB hned čtyřikrát opulentní představení Beethoven, které kombinuje taneční umění s vystoupeními operních sólistů a sboru i orchestru Janáčkovy opery. Umělecký šéf Baletu NdB a současně choreograf Mário Radačovský oslovil klavírního virtuose Ivo Kahánka s nabídkou hostování v jeho baletu Beethoven. Diváci tak budou mít unikátní příležitost vidět na prknech Janáčkova divadla mimořádného českého pianistu.

Ivo Kahánek si získal pověst jednoho z nejpůsobivějších umělců své generace. Je absolventem Janáčkovy konzervatoře v Ostravě a Akademie múzických umění v Praze. Má za sebou také studijní stáž na londýnské Guildhall School of Music and Drama a mistrovské kurzy pod vedením Karl-Heinze Kämmerlinga, Christiana Zachariase, Alicie de Larrocha, Imogen Cooper, Petera Frankla a dalších osobností. Je rovněž držitelem řady prestižních mezinárodních ocenění, mezi jinými Maria Canals Piano Competition v Barceloně, Vendome Prize ve Vídni či Stiftung Tomassoni Wettbewerb v Kolíně nad Rýnem.

„Přijďte si vychutnat něžnou i divokou hudbu geniálního skladatele v úplně novém kontextu ve spojení s krásou lidského těla a jeho dynamickým pohybem“, zve diváky pianista Ivo Kahánek.

V rámci Kahánkova vystoupení v baletu Beethoven se diváci mohou těšit na mimořádnou interpretaci světově proslulých skladeb Ludwiga van Beethovena – Měsíční sonátu, která dnes patří mezi nejznámější klavírní skladby vůbec, klavírní sonátu č. 31, klavírní sonátu č. 8. – tzv. Patetickou, věnovanou Beethovenovu příteli princi Karlu von Lichnowskému, nebo 2. větu
z vůbec posledního Beethovenova klavírního koncertu, známého jako „Císařský“.

Beethoven

13., 14., 23. a 24. února 2024

Janáčkovo divadlo

Black Hornet rádio Vám provětrá uši

Je tomu již více jak tři měsíce, kdy odstartovalo Black Hornet rádio (dále BH rádio) své vysílání. Poslední dva měsíce v roce 2023 jakožto zkušební provoz pouze s němým DJem. Avšak od 1.1.2024 je již v ostrém provozu.

Jak si již na začátku BH rádio předsevzalo, dává největší prostor tvrdší hudbě v podobě různých metalový a rockový stylů, kdy i v hlavním čase posluchač zaznamená hudební styly jako death, thrash, black či hardcore. Nezapomíná však i na melodičtější hudbu jako symphonic, power metal či svižnější pop rock.

Stylovou rozmanitost podtrhuje rozmanitost národní, kdy na vlnách rádia uslyšíte interprety z Brazílie, Francie, Finska, Polska či Švýcarska atd. V nemalé míře je zastoupena i Česko – Slovenská scéna, a to především interprety z regionů.

Pořady na BH rádiu

Kluboofka v rádiu

Rozhovory na kameru v audio formátu. Zaměřeno především na regionální
hudební scénu. Moderuje Tomáš Vladeka. Nepravidelně zařadíme live
záznamy koncertů kapel z projektu KLUBOOFKA.

Zastavení s Alanem

Převážně nevážně nejen o hudbě. Něco pro pobavení, hlavně informace o
daných muzikantech z tuzemska i zahraničí. Moderuje Alan Rohan.

NaHEY Rock

Rozhovory nejen s velikány československé hudební scény nejen o klasických tématech. Co v českém éteru ještě nezaznělo. Moderuje Tomáš Vladeka.

Další pořady již připravujeme a posluchači se mohou těšit na speciální bloky s hudbou z 80tých, 90tých let nebo zaměřených na vybrané hudební styly.

 

Rádio se snaží podporovat nejen tuzemské interprety, ale i pořadatele akcí. Proto dává pořadatelům prostor pro propagaci jejich akcí. Tomu napomáhá i skutečnost, že vlastníkem BH rádia je produkční agentura BLACK HORNET PRODUCTIONS s.r.o. Tato společnost zajišťuje servis pro zastoupené interprety, včetně pořádání turné a festivalů.

Na repertoár A studia Rubín se vrací inscenace Propast o enviromentální krizi a depresi

Klimatická změna a enviromentální žal jsou dvě hlavní témata inscenace Propast pražského A studia Rubín. Divadlo ji uvedlo 24. března minulého roku. Obnovená premiéra se odehraje 16. února. Propast zkoumá, jak důsledky globální změny klimatu, přírodní katastrofy a strach z budoucnosti ovlivňují lidské chování a vnímání. Dialog o budoucnosti, která je příliš depresivní na to, abychom k ní vzhlíželi, a o propasti s názvem deprese, režírovala Lucie Ferenzová. Text speciálně pro A studio Rubín napsala Dagmar Fričová. Dvojici postav hrají Jana Kozubková a Šimon Krupa.

Výskyt deprese a úzkosti v celém západním světě prudce stoupá a trápí stále větší procento populace. V ČR byla v roce 2020 podle Ústavu zdravotnických informací a statistik druhou nejčastější příčinou dlouhodobé pracovní neschopnosti, a dokonce první příčinou vydávání invalidních důchodů 2. stupně. Podle americké psychologické asociace depresi často vyvolávají i dopady změn klimatu na planetu a náš běžný život. Pocity s tím spojené jsou označovány jako environmentální žal či ekologická úzkost. Depresi tedy nevyvolávají pouze fyziologické příčiny, ale i mnoho sociálních aspektů. „Pokud je deprese jednou z nejrozšířenějších nemocí současnosti, není na čase se podívat na to, jak naše společnost funguje?“ vysvětluje důvody pro vznik inscenace autorka textu a umělecká šéfka A studia Rubín Dagmar Fričová.

„To, čemu kvůli klimatické změně čelíme se týká celé planety. V Propasti se snažíme hledat cestu, jak někomu jinému zprostředkovat svoji vnitřní úzkost, strach a pocit zoufalství, který doslova ochromuje celé tělo. Současně se při tomto sdělování otevírá ještě jiná rovina, a to je rovina lásky a intenzivního vztahu ke krajině, k ročním dobám, bez kterých pro nás svět přestává být světem, a tedy i místem, kde bychom chtěli žít. Na toto navazuje metatéma, kterým je hledání někoho Jiného, někoho druhého, ke komu budu moci přistoupit a tím konečně vystoupit sám ze sebe, ze své sebezahleděnosti, mít někoho rád, být mu blízko a dělat něco, co nás přesahuje,“ dodává Fričová.

Výchozí inspirací byla autorce Dagmar Fričové kniha O času a vodě islandského autora Snaera Magnasona, který si klade otázku, jak mluvit o obrovském a nepředstavitelném faktu klimatické krize, aby byl nejen srozumitelný, ale především, aby komunikoval s našimi emocemi a vztahy. Kniha Arktické sny reportéra Barryho H. Lopeze Fričové zprostředkovala polární krajiny a jejich postupné proměny a představy o nich. Fričová při přípravě materiálů pro vznik textu vedla rozhovory s několika odborníky, kteří tématu deprese a enviromentální krize věnují. Jedním z nich byl psycholog a ekopsycholog Jan Krajhanzl, dále teolog a farář CČSH Filip Sedlák nebo psychiatr Ondřej Válek.

„Propast je o děsu, co nás ochromuje a nevíme si s ním rady, o strachu sblížit se s druhým člověkem a o neustálé sebeanalýze, která má být léčivá, ale je tomu právě naopak. O setkání, porozumění, sdílení a naději, že ještě všechno není ztracené, pokud jsme ještě schopni otevřít dávno zabouchnuté dveře a přijmout polární krajinu za nimi – krajinu, která je krutá a nehostinná, ale přesto naše. Krajinu smutku a beznaděje, která tu prostě byla, je a bude, protože všechno nemůže být pořád veselé a šťastné. Je to pro mě symbol toho, že je načase si připustit, že prostě můžeme být smutní. Že ve společnosti zaměřené na výkon, růst a hromadění je čím dál tím víc lidí, kteří to nezvládají a doslova touží po tom skoku do propasti,“ komentuje téma inscenace režisérka Lucie Ferenzová a dodává: „Symbolické je, že propastí je v geologii nazývána deprese v zemském povrchu.“

Diváci se na začátku děje ocitnou v pokoji po večírku v momentu, kdy se postavy probouzejí. Scénickou dominantou inscenace je postel, která je symbolem intimity, blízkosti, bezpečí, ale v depresivních stavech taky místem, kde se člověk uzavře do sebe a ze kterého nevstane týdny. Postupně se proměňuje a stává se krajinou, která nabude až mýtického rozměru. Na vizuální a zvukové koncepci se podílí audiovizuální umělec Michal Kindernay a hudebnice Iana Koroleva, která si říká Rlung. Scénografii a kostýmy vytvořila Andrijana Trpković a Minna Liebhart.

Scéna se dvěma herci dovoluje soustředěnou a intimní hereckou práci. Dvojice Jana Kozubková a Šimon Krupa navazují na jejich započatou spolupráci v rubínovské inscenaci Na konci století ryb. „Propast nevydává odpovědi na to, co dělat, když je člověk v depresi, nebo trpí environmentálním žalem. Spíš se snaží otevřít určitou krajinu, kde je přítomný smutek, skepse, úzkost a strach bez nějakého zahalování. Vedle sebe leží v posteli dva poměrně mladí lidé, o kterých by se mohlo říct, že mají všechno před sebou. Jenže z perspektivy Propasti je všechno marné,“ dokresluje základní situaci Fričová.

Obnovená premiéra inscenace Propast se uskuteční v pátek 16. února. Repríza následuje 5. března. Vstupenky jsou už teď dostupné na webových stránkách divadla.ilip Sedlák a MUDr. Ondřej Válek

Režie: Lucie Ferenzová

Dramaturgie: Dagmar Fričová

Scénografie a kostýmy: Andrijana Trpković a Minna Liebhart

Vizuální spolupráce: Michal Kindernay

Hudba: Rlung

Hrají: Jana Kozubková a Šimon Krupa

Ruce naší Dory vydávají album. Buďte u toho!

Na podzim tohoto roku tomu bude dvacet let, co kapela Ruce naší Dory vydala svou první desku, šedé CD Poemuzie, dnes už nedostupné. Nahráli jsme ho doslova na koleně, vypálili na cédéčko a obal ručně slepili na chalupě v Křekovicích. Další alba se realizovala už ve spolupráci s labelem Polí5, který statečně nesl stoupající náklady spojené s rozšiřováním produkční a postprodukční péče.

Při přípravě našeho nejnovějšího alba Nositel laskavých představ dosáhne tahle spolupráce vrcholu. Nahrávka vznikala už od samotného počátku ve studiu Jámor pod dohledem vynikajícího producenta Ondřeje Ježka a vůbec poprvé bude vylisována na vinylový nosič (LP). Dvanáct původních skladeb, dvanáct enigmatických textů, dvanáct jímavých až vemlouvavých melodií, dvanáct křehkých, citlivých i dynamických aranží vtlačených na dvanáctipalcový černý kotouč ukrytý v přebalu, který kolážovou technikou vytvořil lídr a textař kapely, dramatik, spisovatel a výtvarník S.d.Ch. ve spolupráci s knižním grafikem Jarkou Tvrdoněm. Ten připravil také vkusnou brožuru s texty, která bude součástí alba.

Jinými slovy, chtěli jsme udělat a nabídnout vám to nejlepší i v časech, které tomu příliš nepřejí. Nositelé laskavých představ se dnes moc nenosí. A tak, chcete-li a můžete vydání našeho alba podpořit, budeme rádi. Nebudeme se muset zadlužit.  Navíc jsme přesvědčeni, že spolu s naší kapelou podpoříte i to, čemu se říká živá či autentická kultura.

Kdo za projektem stojí?

Kromě členů kapely, kteří album významně dotují, stojí za projektem i vydavatelství Polí5, které vydalo již více jak 200 titulů bez žánrového omezení. Za svou činnost bylo poctěno Cenou Vinyla. Tituly z Polí5 jsou často nominovány do výročních hudebních cen. Nedílnou součástí jeho aktivit je pražská prodejna Rekomando/Polí5 orientující se na mimomainstreamovou kulturu (knihkupectví, recordstore, bazar LP, antikvariát).

Datel zkázy – Gamba Bauhaus

Již letité duo Datel zkázy (tedy Ian Mikyska + Jan Faix) vydává nové album u Polí5!

Tentokrát v updatované verzi, kdy banjo da gamba nahradila viola da gamba. Sice jsme se shodli, že banjo s živým processingem je tak nějak zábavnější už z podstaty věci, ale s gambou nás to baví taky.

Nahrávka vznikla na Minimaratonu elektronické hudby v rámci festivalu Ostravské dny, konkrétně na Minimaratonu elektronické hudby.

https://poli5.bandcamp.com/album/gamba-bauhaus

Více o obou zúčastněných:

https://www.ianmikyska.com/

https://temata.rozhlas.cz/jan-faix-8581606

 

 

 

 

Pavel Richter – Na vsi

Polí5 právě vydává další sólové album Pavla Richtera. Formát je zvolen pouze digitální (stáhnout či poslechnout lze na bandcamp profilu, postupně se pak album objeví na všech standardní streamovacích platformách jako Spoty, YouTube music atd).

Kytaristu a producenta Pavla Richtera jistě netřeba zeširoka představovat, od sedmdesátých let minulého století se pohyboval v řadě zásadních kapel časké alternativní scény (namátkou Švehlík, MCH Band, Dunaj, dále spolupráce s Oldřichem Janotou, Pražskou pětkou atd atd), posledních 15 let vydává hlavně u Polí5.

Nové album stručně komentuje sám Pavel Richter:

„Když v květnu 2023 vyšlo album „Vlak jede… neví kam“, začal jsem od června 2023 v Tetově, kde jsem v dětství strávil každé prázdniny a dnes tam mám chalupu, pracovat na dalším sólovém albu. Sólová práce mně vyhovuje z mnoha důvodů. Nemusím se vázat na časové možnosti spolupracovníků a navíc nemusím debatovat o věcech, o kterých jsem přesvědčen, že jsou správné apod. Práce šla velmi rychle dopředu a začátkem září bylo album v podstatě hotové a zbývalo doladit pouze věci jako obal apod. Bohužel ale nastoupila onemocnění v rodině a já se věnoval do konce prosince nekonečnému objíždění doktorů, takže jsem měl hlavu plnou jiných starostí. Zároveň dění na blízkém východě taky neinspirovalo k podobné práci. Toto až čtyř měsíční zpoždění přineslo také kouzlem nechtěného trochu jiné vyznění některých skladeb např. Vacation Report a Promise Land.

Na albu také spolupracoval Bharata Rajnošek, který nahrál korespndečně trumpetu v „Promise Land“ a soprán saxofon v „Early Afternoon Blues“ a  „Vacation Report“, dále Jonáš Richter hraje na el.perkuse „Early Afternoon Blues“  a  Štěpán Pečírka říká v „Letím“ slova letím a míjím.

Komentář k jednotlivým skladbám:

Early Afternoon Blues je inspirováno prací La Monte Younga z přelomu 50 a 60 let. Z původně cca 20 minutové improvizace z roku 2016 je vybrána pouze část, kterou doplnil saxofonem Bharata Rajnošek.

Já se tam vrátím  Smyčcový kvartetet č.9 Dmitrije Šostakoviče, byla jedna ze dvou desek vážné hudby, která se v naší rodině vyskytovala. Již v dětství mě ta „čarovná“ melodika uhranula a nyní jsem se ji pokusil nějak zrealizovat a vyšly z toho tyto dvě verze. Mimochodem tuto desku dostal můj otec, který pracoval na začátku 60 let jako diplomat ve východním Berlíně od taváryšče ze Sovětské ambasády. Kromě mě si jí nikdo z rodiny nepouštěl. Ta druhá byl P. I. Čajkovkij klavírní koncert č.1  b moll. Tu už ano.

Vacation Report Doma se mně sešly různé etnické nástroje a nejnovější marocký Loutar jsem chtěl dostat na album. Vzhledem k tomu, že hru na něj příliš neovládám, vyvlékl jsem se z toho inspirován videem na YouTube, kde američtí turisté v rámci dovolené absolvují mimo jiné taky rychlokurz hry na podobné arabské nástroje, takže je to taková zpráva z dovolené včetně Lalalala arabských žen a „Jajouka pipe“ soundu.

Láda rezaci V 80. letech, kdy jsem začal intenzivně  pracovat s magnetofony, smyčkami apod, jsem si v knihovně půjčil desku slovenské lidové hudby z Liptova. Zaujala mě tam říkanka Láda rezaci nějakého dědouška. Tehdy jsem ji nepoužil, ale měl jsem ji stále v mysli. Teď jsem bohužel nedokázal původní nahrávku sehnat, ale našel jsem celý text a namluvil ho sám. Je to po generace předávaná říkanka původně od neznámého tuláka. Doufám, že se slovenští bratři neurazí.

Trumpet Chtěl jsem mít na albu skladbu, v které by byl použitý rejstřík trumpety z kytarového syntezátoru. Při experimentování jsem narazil na proslov Donalda Trumpa a neodolal jsem.

Letím Často používám texty mého občasného spolupracovníka Štěpána Pečírky a toto je jeden z nich. Hudba vznikla z několika vteřinového samplu s jamu se synem Jonášem.

Promise Land Hudba opět inspirovaná jamem s Jonášem, ale tentokrát je vše nově natočeno již mnou. Trumpetu hraje Bharata Rajnošek. Text je z posthumanistické performace Ruty Putramentaite v rámci skupinové výstavy Seno, sláma, skládka společnosti Jindřicha Chalupeckého 29. 3. – 3. 5. 2023.

Jak už jsem psal, díky prodlevě ve vydání, text dostává trochu  další rozměr, ale slova „shnilá rajčata v mém žaludku, budou vaší zemí zaslíbenou“ opravdu byla o něčem jiném.

K nahrávkám bych dodal, že vznikají jako vždy spontánně, improvizovaně a posléze jsou různě editovány, donahrávány a jinak upravovány.

 

https://poli5.bandcamp.com/album/na-vsi

Minulý rok podpořil IDU v rámci NPO 440 umělců a kulturních profesionálů

Institut umění – Divadelní ústav (IDU) podpořil v roce 2023 díky financím z Národního plánu obnovy (NPO) dosud rekordními částkami české umělce a kulturní profesionály.

IDU v roce 2023 flexibilně reagoval na potřeby zřizovatele (Ministerstvo kultury ČR) v souvislosti s implementací NPO. Prostřednictvím těchto finančních prostředků IDU rozdělil 21 331 676,02 Kč a podpořil 440 umělců a projektů zejména z oblasti scénických umění a hudby.

 

Z prostředků Národního plánu obnovy byly podpořeny dva programové projekty na loňském 15. ročníku Pražského Quadriennale, největší světové přehlídce scénografie, performance designu a architektury. Šlo o sérii přednášek a rozhovorů o současné scénografii PQ Talks a program technologických workshopů a přednášek 36Q°+H40. V rámci 42 diskuzních a prezentačních bloků vystoupili*y na PQ Talks mluvčí z více než 50 zemí světa. Technologický program 36Q° nabídl 5 praktických workshopů zaměřených na práci s nástroji jako motion capture, mixed reality nebo interaktivní světla a lasery. Navazující série 9 přednášek mapovala možnosti praktického užití nových médií a technologií na příkladech z jihovýchodní Asie, Austrálie a Nového Zélandu, Západní Evropy a USA i Česka.

 

Proexportní hudební kancelář Institutu umění SoundCzech v roce 2022 a 2023 prostřednictvím NPO v rámci výzev LinksOUT podpořila výjezdy 103 hudebních profesionálů na konference a programy ProVisit do Stockholmu, Varšavy, Berlína a Hamburku. „Podpořili jsme 5 koncertních vystoupení českých hudebních umělců, které si festivaly vybraly. Čeští hudební umělci a profesionálové se účastnili networkingových aktivit na americkém kontinentu na prestižních akcích SXSW Austin (Texas) MUSEXPO, Burbank (Kalifornie), Indie Week (New York), M for Montréal a Montréal Mundial v Kanadě “, říká projektová koordinátorka SoundCzechu Monika Klementová. Za výrazný úspěch roku 2023 považuje i fakt, že česká delegace byla vůbec první evropskou na jedné z největších hudebních akcí All About Music v indické Bombaji, kde se představil hudební producent badfocus a  Lenka Morávková s projektem Bohemian Cristal Instrument. Česká hudební scéna měla také zastoupení na festivalu Musexpo, M for Montréal a Montréal Mundial‘, kde vystoupila Lenka Dusilová.

 

„V rámci dvou otevřených výzev jsme do oblasti scénických umění v roce 2022 rozdělili téměř 3 miliony Kč z NPO. Prostředky z NPO umožnily posílit prezentaci českých scénických umění na prestižních zahraničních veletrzích a festivalech, letos se čeští umělci představí například v USA, Kanadě, Hong Kongu, Arménii, Španělsku, Francii či Srbsku. Podařilo se rovněž více rozvinout spolupráci nejen s evropskými partnery, ale i se vzdálenějšími kulturami a destinacemi, kde byly vztahy rozvíjeny především formou kurátorovaných misí do zahraničí pro skupiny divadelních a tanečních profesionálů/profesionálek“, říká za Oddělení mezinárodní spolupráce její vedoucí Martina Černá Pecková.

Prostředky z NPO též umožnily realizaci řady vzdělávacích programů a akcí. Podpořena byla tvůrčí spolupráce dramatiků, dramaturgů a překladatelů ze střední Evropy, v rámci nějž vznikly 4 nové hry autorů a autorek z ČR, Slovenska a Ukrajiny. Řada kontaktů se zahraničními partnery je dále rozvíjena v HI PerformanCZ: Visitors´program, který je určen zahraničním profesionálům. V loňském roce představil mezinárodnímu publiku v rámci PQ+ současné inscenace, instalace a projekty. Do programu bylo přímo zapojeno 200 zahraničních odborníků a dalších cca 800 hostů ze zahraničí.

 

Díky podpoře z NPO mohla ČR v roce 2023 hostit zasedání exekutivy Mezinárodní asociace divadelních kritiků AICT a v roce 2024 bude hostit zasedání exekutivy Mezinárodní asociace divadla pro děti a mládež ASSITEJ.

 

„Prostřednictvím finančních prostředků na internacionalizaci přerozdělilo IDU profesionálům v uplynulých dvou letech rekordní objem prostředků. V tom vidím výrazný přínos pro české umělce, kulturní manažery a profesionály v oblasti mezinárodní spolupráce“, říká ředitelka IDU Pavla Petrová.

yurii – landscapes

Hudební cesta vnitřními krajinami, nesoucí v sobě otisky přímých i nepřímých setkání a lidských příběhů, cesta hluboce intimní, nostalgická a přesto chvílemi rozpustile radostná, to je nové album landscapes klavíristy Juraje Savinského aka yurii.

 

Desku otevírá skladba vincent mísící několik tvůrčích principů autora, zejména post-klasickou polohu s jazzovými a popovými prvky. Odkazuje na malíře Vincenta van Gogha a i díky tomu je pro autora jakýmsi osobním hudebním zobrazením procesu tvorby jako takového. playtime s mottem “Život je hra, je čas (si) hrát,” v sobě obsahuje několik různorodých motivů. Jádro je inspirováno úvodními akordy synth-popové písně z osmdesátých let „Steppin´ out“ Joe Jacksona, a také melodií z písně Lany Del Rey „Young and Beautiful“, nechybí zde však ani ptačí či pohádkové motivy, taneční dovádění nebo vzpomínka na životní moudra zemřelého přítele obalená v hávu jeho žertovného klukovství.

 

Leitmotivem třetí skladby vlny je nemoc, která postupně, v jakýchsi pomyslných vlnách, pohlcuje a odnáší člověka od jeho blízkých i jej samotného. Kompozice je věnována babičce, která onemocněla Alzheimerovou chorobou a také památce prarodičům je celé album landscapes dedikováno. healing reflektuje snahu a přání po usmíření a uzdravení vztahů v rámci širšího rodinného kruhu, aby se jednotlivým příbuzným podařilo zbavit se nastřádaných křivd, dojít pochopení, vzájemnému porozumění a odpuštění.

 

Love song beethoven je renesance, viď? oslavuje vzájemnou přitažlivost a vzrušení ze vzájemného poznávání se dvou mladých lidí, dobu, kdy jsou různé omyly a nedokonalosti přecházeny s lehkostí, smíchem a nevynucenou velkorysostí. V podobných vodách začíná také skladba kateřina a hvězdy. Romantická linka je zde však záhy hrubě narušena nečekaným náletem nepřátelských vojenských letadel. Skladba vznikala z velké části v reakci na ruskou invazi na Ukrajinu v únoru 2022 a předělem mezi romantickou a vojenskou symbolikou je zde motiv ukrajinské lidové písně „Розпряга́йте, хло́пці, ко́ні“ (česky: „Vypřahejte, chlapci, koně“). Hvězdami jsou zde duše zemřelých civilních i vojenských obětí této války. Album landscapes uzavírá skladba eliščiny sny, která vypráví o usínání a snech malého dítěte za doprovodu zvuků klavíru.

Mezi své vzory řadí yurii, klavírista rusko-slovenského původu, žijící dlouhodobě v Čechách, Philipa Glasse, Dianu Krall, Agnes Obel, Haniu Rani či Nilse Frahma; samotné landscapes a jeho sedm sólových klavírních skladeb vychází z moderních interpretací klasického repertoáru mistrů vážné hudby, zejména Frederica Chopina, Sergeje Rachmaninova či Ludwiga van Beethovena, obohacených jazzovými prvky, třpytkami popové povrchnosti i melodiemi národních lidových či umělých písní.

landscapes v produkci Juraje Savinského vznikalo v nahrávacím studiu Baracca Records pod dohledem hudebníka a zvukového režiséra Tomáše Jochmanna ve spolupráci s C. Bechstein Pianocentrem Praha (C. Bechstein Europe). Nasnímaným nástrojem je model D 282.

 

YouTube:                                 https://youtu.be/PqbpVzBWJ1w

Multilink:                                 https://songwhip.com/yurii2/landscapes

 

Další odkazy:

yurii.bandcamp.com/album/landscapes

facebook.com/4yurii

instagram.com/yuriimusic/

 

yurii – landscapes

1/ vincent                                                                                           4:11

2/ playtime                                                                                         10:09

3/ vlny (waves)                                                                                    3:19

4/ healing                                                                                           5:22

5/ beethoven je renesance, viď? (beethoven is renaissance, right?)       6:18

6/ kateřina a hvězdy (catherine and stars)                                            5:21

7/ eliščiny sny (elishka´s dreams)                                                         3:05

Nejstarší divadlo míří do budoucnosti

Izraelská režisérka Yael Ronen a herec, scénárista Dimitrij Schaad společně napsali dystopický kabaret (R)Evoluce. V důvěrně známých situacích, které jsou jak vystřižené z našich životů, jen posunuté o 20 let do budoucnosti, s notnou dávkou černého humoru ukazují úskalí rozvoje technologií a umělé inteligence. V nejstarším divadle ve střední Evropě, v Redutě, bude mít (R)Evoluce českou premiéru 9. února 2024.

 

Režisér Lukáš Brutovský se již v Národním divadle Brno etabloval úspěšnou inscenací Doktorka a divácky oblíbenou komedií o divadle Bez roucha. Tentokrát s dramaturgyní Barbarou Gregorovou zinscenovali hru (R)Evoluce, kterou společně v roce 2020 napsali Yael Ronen a Dimitij Schaad. Prvně zmiňovaná umělkyně se stala kmenovou režisérkou berlínského Gorki Theatru, kde realizuje svou specifickou metodu tvorby divadelních her. Pomocí ní, přes osobní příběhy, vypráví dějiny velkých konfliktů a krizí. Základem této metody je vybrat herecký tým, který do inscenace vnese osobní dimenzi svých zážitků a životních zkušeností.

Postupem doby se vyvinula spolupráce s hercem (a později i respektovaným filmovým scénáristou) Dimitrijem Schaadem, kterou naplno zúročili v roce 2020 při napsání (R)Evoluce. Tato hra už není vázaná na konkrétní soubor a je plně přenositelná. Ronen a Schaad se v ní společně vydávají na dystopicko-groteskní divadelní výpravu do blízké budoucnosti a ptají se na důsledky neuvážené technizace a vykořisťování naší planety. Jako nejdůležitější zdroj inspirace jim slouží kniha 21 lekcí pro 21. století izraelského historika Yuvala Noaha Harariho, která se zabývá vlivem nových technologií na kvalitu našeho života a ukazuje, jak nás svět automaticky generovaných algoritmů postupně připravuje o možnost svobodného rozhodování.

Komika ve hře nevzniká při střetu s roboty a ve futuristických kulisách. Vzniká z běžných situací, kdy si například otec rodiny René, nemůže dopřát kvůli dodržování zdravého životního stylu noční jídlo, jelikož mu v tom brání chytrá lednička. Ta navíc mluví hlasem jeho matky, tedy jediným hlasem, který umělá inteligence vyhodnotila jako hlas, který poslechne.

Umělá inteligence hru definovala takto: „Je to příběh o lidech, kteří se snaží najít své místo v rychle se měnícím světě, kde tradiční hodnoty a způsob života jsou neustále vyzývány k adaptaci nebo zániku. Celkově tato hra nabízí komplexní pohled na současný svět a jeho výzvy, přičemž klade důraz na to, jak se lidstvo musí vyrovnávat s důsledky svých vynálezů a rozhodnutí.“

„Zásadní v (R)Evoluci je smysl pro humor a ironii, na které je celý text postaven. Díky tomu se dá o těchto komplexních tématech současnosti ((jak to AI označil/a) přemýšlet s nadhledem. A to je na té hře fascinující. Velmi oceňuji, že nás ani diváky nepodceňuje“, vyzdvihuje kvality textu dramaturgyně Barbara Gregorová.

O role v (R)Evoluci se podělilo šest herců. Přičemž rovnou čtyři z nich čeká kromě role hlavní i role umělé inteligence Alecto, kterou si lze představit jako mnohonásobně vylepšenou verzi nám dobře známé Siri.

Nedílnou součástí kabaretů, kterým (R)Evoluce bezesporu je, bývají i písně. Lukáš Brutovský sestavil z herců kapelu The (R)Evolution, ve které aktéři krom zpěvu hrají i na minisyntetizátory. K patrně největšímu hitu Beránek vznikl i videoklip.

K vybraným reprízám Národní divadlo Brno naplánovalo i zajímavé diskuze s osobnostmi, které mají k problematice umělé inteligence a jejího vlivu na člověka a společnost co říci:

 

25.2. 19 hod.: Všechno, co jste chtěli vědět o AI, ale báli jste se jí zeptat

Debata po představení s Josefem Šlerkou, sémiotikem a odborníkem na nová média.

 

6.4. 21 hod.: Revoluce či Evoluce nových technologií v medicíně?

Debata po představení s lékařským etikem Josefem Kuře a bioetičkou Renatou Veseckou a jejich studenty.

 

Ve hře (R)Evoluce též jedna z postav vyjadřuje názor, že divadelní hry již bude psát na základě tužby diváků a s použitím algoritmů umělá inteligence. S tím ale nesouhlasí překladatelka hry Barbora Schnelle: „Od umění ale očekávám něco zcela jiného – chci, aby mě naopak vytrhlo z bubliny, z mé komfortní zóny, v níž se pohybuji, nemám zájem na tom ocitnout se na divadle v nějaké komnatě ozvěn, ale naopak chci, aby mi divadlo kladlo otázky, na které jsem dosud nebyla nucená odpovídat.“

O tom, že divadlo je stálé živé umění a klade s humorem otázky na blízkou budoucnost, se diváci mohou přesvědčit v divadle Reduta. (R)Evoluce tam bude mít premiéru 9. února v 19:00.

 

 

 

 

Překlad                                              Barbora Schnelle

Režie                                                 Lukáš Brutovský

Dramaturgie                                     Barbara Gregorová

Scéna                                                Pavel Borák

Kostýmy                                            Markéta Sládečková

Hudba a texty písní                         Clark Capable/ (R) eable

Video                                                 Rebeka Kopkáš Uličná, Barbora Bachanová

Light design                                     Matouš Ondra

 

 

 

Postavy:

Lana / Alecto                                      Kateřina Liďáková

Taťána / Alecto                                  Hana Briešťanská 

Dr. Stefan Frank / Alecto                   Tomáš David

Richard „Ricky” Martin / Alecto        Martin Veselý

René                                                   Vojtěch Blahuta

Dimi                                                   Vladimír Krátký

 

Městské divadlo Kladno uvede komorní tragikomedii Ucho

První premiérou kladenské činohry v roce 2024 bude adaptace slavného českého snímku Ucho. Inscenaci v režii Jakuba Šmída čekají slavnostní premiéry v pátek 23. a v sobotu 24. února od 19:00 na malém sále.

Městské divadlo Kladno nasazuje na svůj repertoár divadelní adaptaci stejnojmenného filmu Karla Kachyni. Mistrovské psychologické drama, otevřeně obžalovávající totalitní režimní praktiky, bylo natočeno už za sovětské okupace a stalo se jedním z tzv. trezorových filmů. Do distribuce byl snímek uvolněn až po roce 1989, o rok později se dočkal nominace na Zlatou palmu na filmovém festivalu v Cannes. Na Dnech českého a slovenského filmu v témže roce za něj obdržel Jan Procházka – in memoriam – Cenu za scénář. V hlavních rolích zazářili Radoslav Brzobohatý a Jiřina Bohdalová.

Scénář Jana Procházky zpracovala do jevištní verze autorova dcera, spisovatelka Lenka Procházková. Tragikomedie o strachu z moci i bezmoci, je modelovým příběhem z padesátých let v Československu. Čím ale nová inscenace promlouvá k dnešku? „Je třeba se vzepřít strachu, který nás ochromuje, deformuje a nedovoluje nám autenticky žít. A to za každého režimu,“ říká režisér Jakub Šmíd.

Funkcionář Ludvík a jeho žena Anna už si zvykli na neustálé odposlouchávání u nich doma. Když se ale jednou v noci vrátí z prezidentské recepce a „ucho“ najdou také v kuchyni, jsou přesvědčeni o tom, že Ludvíkovi hrozí zatčení. Oba manželé se ze zoufalé snahy uniknout hierarchii moci vrhají do dialogu plného výčitek, vzájemného obviňování a sžíravého nepochopení. Strach, který ohrožuje jejich dosavadní pohodlný život, se dynamicky stupňuje a odkrývá nejhlubší zákoutí jejich charakterů.

V hlavních rolích se představí Jiří Š Hájek (Ludvík) a Lenka Zbranková (Anna). „Je jako ohňostroj, někdy ty barvy ladí, jindy ne, někdy to hodně třeská, jindy je tichý. Ale každopádně „smrdí“, což je známka života… Divák s nimi projde situace v reálném čase, kde se vystřídá to, na co by jinému páru nestačila dekáda,“ popisuje vztah manželského páru herečka Lenka Zbranková. Režisér Jakub Šmíd k herecké dvojici doplňuje: „Jsou to skvělí a zkušení herci, kteří jsou připraveni sehrát tak fyzicky i psychicky náročné charaktery.“

 

Více informací o inscenaci https://www.divadlokladno.cz/repertoar/ucho/

„Co jsme? Jsme ještě lidi?“

Další články
sinekfilmizle.com