Městské divadlo Kladno uvede světovou premiéru inscenace Lidické matky.

Městské divadlo Kladno s hrdostí oznamuje, že v rámci 110. sezóny uvede ve dnech 27. a 28. února 2025 světovou premiéru inscenace Lidické matky. Autorem tohoto dramatického textu je kladenský spisovatel, učitel a divadelník Jiří Homola, který hru napsal přímo pro kladenskou profesionální scénu. Režijně se inscenace ujme Tomáš V. Hron. Inscenace Lidické matky navazuje na tradici světových premiér na jevišti Městského divadla Kladno.

Jedná se o komorní drama pro čtyři herečky, které sleduje osudy lidických žen a dětí. Příběh zachycuje jejich vytržení z rodné vsi a následný odsun do koncentračních táborů, přičemž důležitým motivem je trojdenní internace v budově kladenského gymnázia pod dozorem německých ozbrojenců. Navzdory tomu, že od tragického osudu Lidic uplynulo již více než osmdesát let, působí dílo neobyčejně živě. Vedle hrůzných událostí heydrichiády přináší i momenty vřelých rozhovorů matek a dcer, vnuček a babiček, tchyní a snach, které kontrastují s okolními hrůzami. Autentický rozměr díla podtrhují citace přeživších lidických žen, avšak inscenace překračuje hranice dokumentárního divadla. Dramatickou realitu doplňují nehmotné hlasy duchů, ozvěny snů a hluboká víra. Režisér Tomáš V. Hron přistupuje k režii s důrazem na prožitky hereckého kvarteta a citlivou rovnováhu mezi patosem a civilním projevem.

Cílem inscenace je nejen uctít památku obětí nacistického bezpráví, ale také podnítit diváky k zamyšlení nad vlastní statečností při zvládání každodenních i životně zásadních výzev. Dílo je určeno nejen divákům z kladenského regionu, kterých se příběh lidické tragédie hluboce dotýká, ale i širšímu publiku.

 

Jiří Homola

Lidické matky

Režie: Tomáš V. Hron

Dramaturgie: Jiří Homola

Scéna: Jaromír Vlček

Kostýmy: Tomáš Kypta

Hudba a světelný design: Martin Kumšta

Hrají: Natálie Hejlová, Jana Zenáhlíková, Anna Klamová j. h., Jaromíra Mílová

 

Premiéra: 27. a 28. února 2025 na malé scéně MDK

Festival United Islands se stěhuje na ostrov Štvanice. Začátkem května tady zahraje stovka hudebních objevů z celé Evropy

Festivalová sezóna začne v Praze letos na novém pražském kulturním pointu – na Štvanici. Právě sem se totiž stěhuje 22. ročník tradičního festivalu United Islands of Prague, který se uskuteční v termínu od 1. do 3. května 2025. Nejen na samotném ostrově Štvanice, ale také v přístavu na karlínské straně a v tržnici na holešovické straně, letos návštěvníkům organizátoři zdarma nabídnou to nejlepší od českých i evropských začínajících umělců.

 

“Když se před dvěma lety otevřela nová lávka, která propojuje Karlín a Holešovice, tak se Pražanům otevřela taková malá oáza v centru velkoměsta. Hned jsme si říkali, že by bylo skvělé z toho na pár dní v roce udělat malé festivalové městečko, a jsem rád, že se to povedlo. Na nádherných místech se v květnu představí ti, kteří na svojí největší hudební slávu čekají a já jsem rád, že to může být zrovna náš festival, který jim pomůže,” říká Martin Voňka, producent festivalu United Islands of Prague.

 

United Islands of Prague se letos v Praze uskuteční už po dvaadvacáté. Během tří dnů se na pódiích na ostrově Štvanice a v nejbližším okolí na  karlínské i holešovické straně, představí víc než stovka mladých nadějných umělců z celé Evropy. Festival se tradičně vydá také do desítky pražských klubů, kde se uskuteční klubová noc. Hrát se bude třeba v centru, v Dejvicích, v Holešovicích, ale i na Smíchově a na Vinohradech. Chybět nebude ani páteční koncert Symphony for Humanity, který upozorní na rostoucí xenofobii u nás i ve světě.

 

Návštěvníci festivalu se mohou začátkem května těšit na pestrou paletu nových hudebních interpretů jak domácí, tak zahraniční scény.

 

“V letošním roce dramaturgicky navazujeme na velice úspěšný minulý rok. Nechceme ale stát na místě, a proto chceme nadále United Islands posouvat a přibližovat novému publiku a troufnu si říct omlazovat. V průběhu celého roku jsme jednolité interprety sledovali a naprosto v ně věříme. Doufám, že budou bavit návštěvníky festivalu stejně jako nás,” říká Michal “Gumi” Nguyen, který má na festivalu United Islands of Prague na starosti hudební dramaturgii.

 

Jedním z headlinerů bude třeba německá zpěvačka Cloudy June, která má za sebou desítky vyprodaných koncertů po celé Evropě, s hitem FU In My Head udělala desítky milionů streamů a její billboard visel i na newyorském Times Square. Českou scénu bude zastupovat partička Bitter Season, která hraje nekompromisní pop punk ovlivněný jak hardcore, tak emo zvukem, nebo třeba skupina Byt číslo 4, jenž ve svých skladbách kombinuje živelný punk rock s upřímnými texty. Ze Slovenska pak dorazí třeba Viktor Ori, který se pravidelně objevuje na vrcholu žebříčků alternativních umělců. Na návštěvníky festivalu United Islands of Prague čeká také bohatý doprovodný program.

 

Více najdete na www.unitedislands.cz a festivalových sociálních sítích.

 

Hudební projekt BearCloud vydává debutové album „FAVES“

Nový hudební projekt BearCloud, za nímž stojí mladý producent a multiinstrumentalista Šimon Havelka (narozen 2008), přichází s debutovým albem „FAVES“. Tento projekt vznikl v roce 2023 a je výsledkem Šimonovy touhy propojit různé hudební žánry a tvořit hudbu, která zaujme jak hlubokou emocionální intenzitou, tak experimentálními prvky.

„FAVES“ – oblíbené písně, oblíbené žánry
Název alba, „FAVES“, v překladu znamená „oblíbené“, a odráží osobní příběh a hudební vkus samotného tvůrce. „Vždy bylo mým velkým snem spojit různé žánry, které mám rád. Na albu „FAVES“ se setkávají různé hudební vlivy, které ovlivňují moji tvorbu,“ říká Šimon Havelka o svém debutu. Inspiraci pro nahrávku čerpal například od kapel a umělců jako Akron/Family, Panda Bear, Neutral Milk Hotel nebo Bon Iver.

Album vzniklo v Šimonově domácím studiu, kde začal pracovat na autorských skladbách na konci léta 2023. Původně měly být písně čistě instrumentální, ale postupně přidával i texty, což dalo výsledné hudbě nový rozměr. „Když jsem dokončil instrumentální části, uvědomil jsem si, že musí mít také nějaký příběh. Hudba bez textu mi přišla nedokončená,“ dodává Šimon.

Cesta k hudbě
Šimonova hudební cesta začala už v jeho 7 letech, kdy začal působit jako bubeník v projektu Sun & Dead (hra na slova son and dad, syn a otec), který založil pro sebe a Šimona jeho otec, muzikant Václav Havelka (Please The Trees, fyield, Sonic Herbalism).

V roce 2019 se Šimon začal věnovat také malbě, která mu pomohla dál formovat jeho hudební identitu. Jeho obdiv k malíři Jacksonu Pollockovi a láska k abstraktní malbě se staly inspirací pro jeho experimentální a ambientní přístup k hudbě. „Stejně jako abstraktní malba může vyvolat pocity bez konkrétního tvaru nebo obrazu, i hudba může komunikovat pocity pomocí spojení hudby a abstraktních textů,“ vysvětluje Šimon.

Album „FAVES“ – Hudba jako osobní vyjádření
Album „FAVES“ přináší posluchačům směs ambientní hudby, experimentálních zvuků a textů, které jsou pro Šimona osobní a otevřené. Skladby na albu ukazují nejen hudební rozmanitost, ale jsou i propojením zvuku a Šimonova vizuálního vnímání, které odráží jeho touhu vyjádřit sebe sama prostřednictvím více uměleckých médií.

 

Seznam skladeb:

  1. Intro
  2. Waiting For the Right Time
  3. Falling Sun
  4. Infinite Walk
  5. Revelation
  6. Last Breath
  7. You Can Dream
  8. Dance With Wolves
  9. First Love
  10. Sound of the Silence
  11. Deer Soul

 

Kredity:


Šimon Havelka – bicí, kytara, klávesy, perkuse, klavír, vokály, experimentální zvuky, mix

nahrávky a produkce

Alois Zatloukal – housle

Amák Golden – mastering

 

Polí5, 2025, EPP 272

 

Album bylo natočeno autorem v průběhu let 2023 a 2024 v domácím studiu v Praze a v Jeseníkách.

 

Křest alba proběhne v neděli 16.3. Klubu 007 Strahov v Praze, kde BearCloud vystoupí společně s Please The Trees. Začátek akce 19:30.

Facebook event: https://fb.me/e/70UvmG85r

Od Berlína po Petrohradskou: Čáry života na desce Sluníčko mapují životní změnu

Projekt Čáry života Jana Boroše vydává druhé studiové album Sluníčko. Skladby zachycují autorovu cestu k nalezení nového místa v životě. Přináší osobní a současně univerzální příběhy o touze po změně, osamělosti i naději. Hudebně navazují na Borošovy nezaměnitelné „pomalé a smutné písničky o lásce”, ve srovnání s debutem Stínítko však působí lehčím a přístupnějším dojmem. Album Sluníčko vyšlo 31. ledna, křty se plánují 4. dubna v pražském Café V lese a 9. dubna v brněnské Alterně.

Do svých nových písní Boroš vtisknul silné emoce, hravost a nadhled. K folkovým, indie a lo-fi východiskům se přidaly vlivy soulové hudby a klasického francouzského popu. Převážně kapelové provedení skladeb doplňují prvky elektroniky a konceptuální zvukové artefakty, které hudbě dodávají charakteristický avantgardní přesah. Kromě kytarových základů písniček dostal prostor také klavír, který se uplatňuje hned ve dvou baladách (2+1 a Nově příchozí).

Videoklip ke skladbě Nově příchozí:

Hlasový projev Boroše se na Sluníčku vyčistil a rozšířil emoční škálu. Intimní a klidné tóny střídají vyostřenější polohy naštvání, šílenství nebo humoru. Specifický přednes autora je méně zastřený než na minulé desce. „Tentokrát chci, aby mně bylo rozumět,“ říká autor hudby i textů Boroš. Minimalistické, vzdušné aranže na albu občas kontrastují s dynamicky vyhrocenými, nahuštěnými pasážemi, kde se mezi sebou ve vzájemné komunikaci městná a prolíná množství nástrojů a zvuků, jen aby se zase uklidnily a hudebně nás vrátily zpátky k jednoduché písničce, která především chce sloužit a nést hlas a text.

Album Sluníčko má 41 minut rozdělených do 8 skladeb, které vznikaly od roku 2018, kdy se Boroš přestěhoval z Berlína do Prahy, až do zimy 2024, kdy byla napsána poslední písnička. Je na nich zachycen přechod z jedné životní role, která se lety vyprázdnila, touha po změně a hledání nového místa pod sluncem. „Tragická událost, která zasáhla celou kapelu, nakonec tyto změny uvedla do pohybu. Texty jsou střípky jednotlivých fází proměny,“ upřesňuje Boroš, který se v písních soustředí na bezprostřední okolí a na to, jak lidé v něm zpracovávají následky komplikovaných změn.

U textů Čar života hraje nejdůležitější roli upřímnost. „Říct pravdu co nejpřímějším způsobem má přednost před literárními nebo uměleckými ambicemi. Na pozadí větších témat, jakými jsou krize bydlení, environmentální problémy nebo kritika kapitalismu, nerovnosti a vykořisťování, se odehrávají příběhy lásky, jejích různých podob a stádií,“ vysvětluje Boroš, jehož texty, i když zpívá o těžších tématech samoty a odcizení, si pořád zachovávají emoční vyrovnanost, nepůsobí příliš těžce a nesklouzávají k bolestínství. Naopak z těchto náročných situací často vznikají chytlavé slogany, které písním dodávají potenciál k zaujetí širšího publika. Spíše než k obvyklému vyjádření sebe sama či vypsání se z problémů, mají texty ambici být účastné k posluchačům. Buď je uklidnit, nebo naopak vyburcovat ke změně.

Album Sluníčko vyšlo 31. ledna 2025 na vinylu a digitálně u Bumbum Satori. Nahrávku natočil naživo Jan Boroš (kytary a zpěv), Jan Janečka (bicí), Štěpán Růžička (basa) a Mikoláš Růžička (piano). Náběry vznikly na jaře 2024 ve studiu Tropical Cell v pražských Kasárnách Karlín pod zvukovým vedením Lukáše Poláka. Dodatečné nahrávky vznikaly ve studiu Jana Boroše v areálu Petrohradská kolektiv, kde propůjčily desce svůj hlas Anna Hokešová (Metastavy) a Gabrielle Wildfeuer (Toe Waving). Desku smíchal Jan Boroš. Dodatečnou úpravu a mastering zajistil berlínský producent Tim Roth (Sin Maldita). Výtvarné stránky alba se ujal Dan Eineigel, podle návrhu berlínské výtvarnice a hudebnice Petry Hermanové. Fotografii na přední straně alba pořídila Gabrielle Wildfeuer.

Výstavní projekt STVOŘENÍ – MÝTUS – UMĚNÍ spojí staroegyptské texty a současné výtvarné umění

Společná akce Českého egyptologického ústavu Filozofické fakulty UK a Galerie Kampusu Hybernská propojuje staroegyptské texty a současné výtvarné umění. Projekt vedený docentem Jiřím Janákem navazuje na výzkum staroegyptského náboženství a vychází z nových překladů a interpretací původních pramenů.

Vybraní čeští umělci a umělkyně (Daniel Balabán, Petr Nikl, Martin Mainer, Veronika Holcová a další) se nechali inspirovat speciálně připraveným překladem egyptských textů a vytvořili díla v různých stylech a technikách.

Součástí výstavy bude také prezentace archeologických výsledků Českého egyptologického ústavu FF UK z Abúsíru zahrnující fotografie, filmy a další materiály.

Veřejná vernisáž se koná 28. února, výstava potrvá do 17. května.

Nový pohled na mýtus

Základem a hlavním inspiračním zdrojem projektu je staroegyptský mýtus o stvoření,“ vysvětluje jeden z kurátorů výstavy Filip Kazda z HYB4 Galerie Kampusu Hybernská.

Text tohoto příběhu jsme dali vybraným umělcům k dispozici v novém, speciálně připraveném překladu, který vychází ze staroegyptských pramenů od poloviny 3. tisíciletí př. n. l. až po 1. století n. l. Všichni autoři a autorky zapojení do projektu měli k dispozici text ve shodném provedení, jímž se nechali inspirovat k vytvoření výtvarného díla v libovolném uměleckém stylu a technice. Vystavené práce jsou tak v různých formátech: text, kresba, malba, grafika, video, fotografie, objekty a prostorové instalace,“ dodává Kazda.

Zapojení umělci

Mezi umělci a umělkyněmi zapojenými do projektu jsou například Martin Zetová, Daniel Balabán, Jan Bažant, Radka Bodzewicz, Petr Nikl, Ditta Jiříčková, Lída Kejmarová, Miloš Šejn, Svatopluk Klimeš, Martin Mainer, Veronika Holcová a další.

Doprovodný program

Výstavu v A.1 HYB4 Galerii doplní vzdělávací přednášky předních odborníků z oblasti egyptologie a další akce. Účast na přednáškách přislíbili kromě Jiřího Janáka například Miroslav Bárta a Renata Landgráfová (Český egyptologický ústav) nebo Tereza Svášková, vedoucí česko-egyptských kulturních projektů Českých center, které nad akcí převzaly záštitu. Podrobnosti k doprovodnému programu budeme postupně zveřejňovat na webu Kampusu Hybernská.

Mýtus o stvoření světa ve starověkém Egyptě

Textů, které by předkládaly ucelený mytologický příběh o stvoření světa, se ze starého Egypta příliš nezachovalo. Náboženský kult a mytologické představy se totiž v jednotlivých částech země velmi různily. Například pro starověký Mennefer (řecky Memfis) máme doložen kult boha-stvořitele Ptaha, v Iunu (Héliopolis) byl za prapočátečního boha pokládán Atum a ve Vasetu (Théby) byl jako vládce bohů a stvořitel všeho uctíván Amon.

Pro projekt Stvoření – Mýtus – Umění kurátoři výstavy vybrali verzi mýtu pocházející z jednoho z nejvýznamnějších náboženských center starověkého Egypta, z města Iunu (Héliopolis), které se rozkládalo na severovýchodě dnešní Káhiry. Nejde o přesný vědecký překlad konkrétního starověkého textu, ale upravenou a převyprávěnou verzi mýtu složenou z původních pramenů různých žánrů, způsobů užití v kultu i doby vzniku.

Text byl připraven tak, aby co nejvíce odrážel jak původní mytologické představy, tak obvyklou strukturu staroegyptských a starověkých mýtů obecně,” říká docent Jiří Janák, autor výstavního projektu. “Zároveň má text čtenáři umožňovat pochopit celek i dílčí pasáže mýtu bez nutnosti

dalšího výkladu nebo odkazů pod čarou. Proto jsou některé původně jednoslovné výrazy a jednotlivé hieroglyfické znaky rozepsány do delších frází a některé náboženské představy vysvětleny již v rámci vyprávěného příběhu. Mýtus obsahuje doslovné citace z tzv. Textů pyramid pocházejících z poloviny 3. tisíciletí př. Kr., jinde přejímá náboženské představy, jména, tituly či epiteta bohů doložené v hymnech z doby konce 2. tisíciletí př. Kr. nebo motivy z rituálních textů, které se zachovaly až na papyrech z doby kolem přelomu letopočtu.

Mýtus o stvoření světa, který měli k dispozici umělci zapojení do projektu Stvoření – Mýtus – Umění, je tedy sám o sobě umělým výtvorem. V této podobě není doložený z egyptských pramenů, přesto ale vypráví příběh pomocí původních motivů, jazykových obratů a myšlenkových obrazů.

O autorovi projektu:

Doc. Jiří Janák, Th.D. vystudoval religionistiku a teologii na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy. Je docentem egyptologie a badatelem Českého egyptologického ústavu FF UK, kde pravidelně přednáší a podílí se také na terénních archeologických výzkumech v Egyptě. V letech 2007-2008 působil na Univerzitě v Oxfordu a později (2013–2014) jako Fulbright Fellow na Brownově univerzitě v USA. Specializuje se na staroegyptské náboženství, pojetí posmrtné existence a interpretaci náboženských a magických textů.

STVOŘENÍ – MÝTUS – UMĚNÍ

A.1 HYB4 Galerie, Kampus Hybernská, Hybernská 4, Praha

Kurátoři: Jiří Janák, Petr Košárek, Filip Kazda, Michal Štochl

Vystavující autoři a autorky:

Karíma Al-Mukhtarová, Jan Bažant, Daniel Balabán, Radka Bodzewicz, Veronika Holcová, Ditta Jiřičková, Lenka Jirková Táborská, Alžběta Josefy, Lída Kejmarová, Svatopluk Klimeš, Petr Košárek, Jan Kuntoš, Martin Mainer, Silvie Milková, Petr Nikl, Marian Palla, Karolína Rossí, Miloš Šejn, Robert Smolík, Pavel Skrott, Aleš Svoboda, Tereza Šrámková, Zdeněk Trs, Martin Zetová.

Vernisáž: 28. 2. 2025 v 18:00

Trvání výstavy: 1. 3. ̶ 17. 5. 2025

Otevírací doba: Út – So 13:00–19:00

Vstupné: základní 180 Kč, studentstvo, seniorky/senioři a ZTP 90 Kč, školní skupiny 50 Kč/osoba, děti do 12 zdarma

Mezi tradicí a experimentem. Do Prahy přijíždí Heinali & Andriana-Yaroslava Saienko a Shovel Dance Collective

Ukrajinský folk a modulární syntéza v podání dua Heinali & Andriana-Yaroslava Saienko a jejich projektu Гільдеґарда (Hildegarda) i Shovel Dance Collective hledající komunitní rozměr starých písní z Irska i Británie – dva současné přístupy k tradiční hudbě zazní 13. dubna v Nové libeňské synagoze. Každý si po svém hledá cestu k folklorní tradici svojí domoviny a především tomu, jak ji prožívat ve 21. století. Koncert pořádají Heartnoize a festival Alternativa.
Projekt Hildegarda, který tvoří skladatel a producent Oleh Shpudeiko (Heinali) spolu s vokalistkou a herečkou Andrianou-Yaroslavou Saienko, se vrací ke středověké hudbě Hildegardy z Bingenu. Ukrajinští hudebníci kombinují typické folkové postupy se zvukem modulárního syntezátoru a přichází s reimaginací stovky let starých písní, které byly už v době svého vzniku náročné na interpretaci. Vyžadovaly velký hlasový rozsah i zapojení celého těla, jejich polyfonické melodie zároveň už roky fascinovaly Oleha, který jim věnoval pět let staré album Madrigals. Spirituální rozměr hudby a hloubka v ní obsažených emocí ožívá znovu v době, kdy Ukrajina bojuje za svou existenci a potřeba prožít bolest a posunout se přes ni dál je palčivější, než kdy dřív.

Shovel Dance Collective je devítičlenné uskupení z Londýna, které nechce brát anglický, skotský a irský folk jako fosilii vystavenou v muzeu, ale jako důležitou praktiku spokující dohromady skupiny lidí s podobným viděním světa. V jejich hudbě se překrývají zavedené i experimentální postupy, improvizace nebo terénní nahrávky. Loňská deska The Shovel Dance figurující v mnoha žebříčcích alb roku hledá v tradičních písních skrytou queer historii i emancipaci a sílu vzdorovat, který spojuje lidi napříč časem. Přepisování pohledu bohatých a mocných, kteří psali dějiny, dodává tvorbě Shovel Dance Collective sílu, která se naplno projevuje i na koncertech.

Heartnoize x Alternativa: Shovel Dance Collective + Heinali & Andriana-Yaroslava Saienko present Гільдеґарда
Nová libeňská synagoga, Praha
13. dubna 2025, 19:00
Vstupenky: https://www.heartnoize.cz/buy-tickets/shovel-dance-collective-prague-2025-tickets

Event: https://www.heartnoize.cz/shovel-dance-collective-prague-event-in-nova-libenska-synagoga-2025/

 

 

Představení jako lekce jógy nebo rave party. Festival Malá inventura přinese to nejzajímavější ze současného nezávislého divadla

Bohatý a žánrově pestrý výběr nejzajímavějších představení, která vznikla v oblasti nového, tedy současného a nezávislého, divadla v České republice za uplynulý rok, nabídne již 23. ročník festivalu Malá inventura. Od 20. do 28. února na šestnácti místech v Praze uvidí návštěvníci 25 inscenací, které dramaturgická rada festivalu vybrala ze 120 přihlášených děl. Program zahrnuje činohru, tanec, objektové a dokumentární divadlo, loutky, multimediální projekty a experimentální formy s důrazem na sociální přesah a zapojení diváků. Divadlo se zde prolíná například s lekcí jógy, procházkou poslepu nebo taneční rave party. Divadelní program doplní diskuse, sympozium ART-IN-RES, networkingová setkání, herny pro děti, hudební performance i akce pro divadelní profesionály a profesionálky. Ti si zde mohou vybírat inscenace a uvést je poté v regionech nebo v zahraničí. Celkově Malá inventura během devíti dní nabídne přes 60 programových bodů a nejrůznějších akcí. Letošním hlavním festivalovým mottem se stalo „podezření” – podezření, že v současném divadle jde o více než pasivní sledování a přijímání. Malou inventuru pořádá Nová síť, servisní organizace, která podporuje živé umění a otevřenou kulturu. Vstupenky jsou k dostání v předprodejích jednotlivých míst konání. Více informací a kompletní program na www.malainventura.cz.

 

„Naším základním kritériem pro výběr inscenace je v prvé řadě kvalita, unikátnost a zajímavost jejího divadelního zpracování, určující není téma či zaměření. Přesto nebo právě proto se letos do programu dostala řada projektů zkoumajících aktuální společenské otázky – aktivismus, postavení žen a feminismus, život v Palestině, situaci na Slovensku, zapojení mladých, životní prostředí či queer scénu,” říká na úvod umělecký ředitel festivalu Petr Pola. S tím také souvisí volba letošního podtitulu – festival podezřelého divadla. Podezřelost chápeme jako pozornost a ochotu k vnímání i méně zřetelných indicií, jako odvahu připustit si vlastní předsudek a dokázat změnit postoj, jako schopnost přepnout se do jiné perspektivy, naladit se na ni a mít oči na stopkách,“ vysvětluje dramaturgyně Karolina Plicková.

V programu se letos představí tyto soubory a tvůrci či tvůrkyně: A studio Rubín (Endemité: příběhy mizení), Berta Doubková a kol. (Vyrobím díru, abych z ní mohla čouhat), Cirk La Putyka (Hey, Earth!), Divadlo NIE (JEDEN A JEDEN A JEDEN), Divadlo Polárka / OSTRUŽINA: Kiosek, Ester Trčková (Entropie), Eva Priečková, Zuzana Žabková (weak women), IPUP (Prázdná místa), Jan Mocek (Wandervogel), Jeries AbuJaber (Kéž bych na tebe po posledním tanci zapomněl), Lucie Hrochová & Divadlo 3+KK (Lekce s Jane), Lachende Bestien (VOJCEK_jednorozměrný člověk), Mara Ingea (Objectravelling), Musaši Entertainment Company (Esej o světle), PiNKBUS platform (PiNKBUS slovenský a žiadny iný), POCKETART kolektiv (Fairy Tales), Pomezí (Krásný nový den), Temporary Collective a Connor Schumacher (Last Dance + ARK Rave Session), TMEL (Pelech), tYhle (Na kraji krajina), Ufftenživot (Wonderland), Vendula Tomšů (Potkat lišku), Vzlet / Eliška Říhová (Kytice, My Homeland), Vzlet a Zapětdvanáct (První rána kapitána) a Wariot Ideal (Kámen nůžky papír).

 

Doprovodný program inspiruje k průzkumu nových scénických krajin, práci i odpočinku. Festival je platformou pro sdílení zkušeností, navazování nových spoluprací a reflexi aktuální praxe. Prezentace a tematická setkání přinášejí prostor pro hlubší porozumění současnému divadlu, tanci i dalším performativním žánrům,” láká Karolina Plicková.

 

Doprovodný program tak letos nabídne například hudební performance D’epog: Headbanger inspirovanou fenoménem headbangingu, ikonickou taneční figurou, performativní přednášku ALEX, při které odprezentuje Adam Dragun svůj nový stejnojmenný dokumentární projekt, dramaturgická setkání a diskuse, Guided Tour s možností nahlédnout do zákoutí festivalových scén, herny pro děti od 1,5 do 5 let v ateliéru Korza Veletržního paláce, přednášku Máscara Pedra Gramegny Ardilese o osobní posedlosti maskami, burzu projektů a networkingové setkání umělců, umělkyň a kulturních promotérů a promotérek z Čech i zahraničí nazvanou Sbal ho*ji*to!, sympozium ART-IN-RES, festivalový večírek, diskusi o směřování současného českého a slovenského tance nazvanou Tanec na hraně: Vyzvat moc pohybemY: ROAAARRRRR, komponovaný večer spojující performance, experimentální divadlo, vizuální umění, nová média, kritické teorie, zvuk a koncert.

 

Malá inventura je mezinárodní festival nového divadla, který už více než 20 let prezentuje a podporuje výrazné projekty české nezávislé a experimentální scény. Každoročně propojuje umělkyně, umělce, odbornice, odborníky i širokou veřejnost a vytváří prostor pro sdílení, reflexi a vzájemnou inspiraci.

 

Festival se koná na konci února v Praze a od června do listopadu v Kuksu, Jičíně, Karlových Varech, Rožnově pod Radhoštěm a celoročně na dalších místech v ČR a zahraničí v podobě Ozvěn festivalu.

 

Malá inventura 2025 – festival nového divadla

  1. – 28. února 2025, Praha:

A Studio Rubín, Alfred ve dvoře, Ankali, ARCHA+, Divadlo X10, Eliadova knihovna Divadla Na zábradlí, Jatka78, Klub Letka, MeetFactory, NGP – Veletržní palác, Palác Akropolis, Studio ALTA, Studio Hrdinů, Venuše ve Švehlovce, Vzlet, Za Poříčskou bránou

 

Inscenace v programu:

 

Podrobný program a více informací na www.malainventura.cz.

 

Festival Malá inventura pořádá NOVÁ SÍŤ z.s. ve spolupráci s festivalovými scénami, partnery v regionech ČR i jednotlivými projekty.

 

Nová síť je servisní organizace, která podporuje živé umění a otevřenou kulturu. Aktivně vytváří příležitosti pro spolupráci mezi regiony, Prahou i zahraničím, posiluje komunikaci mezi jednotlivými aktéry kulturního života a veřejnou správou, usiluje o decentralizaci, rozvoj a kultivaci občanské společnosti v ČR. Nová síť zaplňuje mezeru mezi státní správou, příspěvkovými organizacemi a kulturní veřejností.

 

Hlavní pořadatelka

NOVÁ SÍŤ z.s.

 

Za podpory

Hlavní město Praha / Ministerstvo kultury ČR / Státní fond kultury ČR / Art district Praha 7 / Česká centra / Perform Czech / Institut umění – Divadelní ústav a další podporovatelé a donátoři.

 

 

Mediální partneři

Deník N / Radio Wave / OPERA PLUS / I-DIVADLO.CZ / A2 / Divadelní noviny / Pro kulturu / Taneční aktuality / Divadelni.net

Róisín Murphy na Pop Messe v Brně! Irská zpěvačka roztančí na konci července festival na velodromu

Irská zpěvačka Róisín Murphy se vedle tanečních legend Orbital nebo producenta Dannyho L Harle stává další hvězdou hudebního festivalu Pop Messe, který proběhne letos od 24. do 26. července opět v areálu brněnského Velodromu a jeho okolí na výstavišti BVV. Róisín Murphy po rozpadu dvojice Moloko navázala neméně úspěšnou sólovou dráhou. Její koncerty, kdy se skvělými ohlasy kralovala například na hlavních scénách největších festivalů jako Primavera Sound nebo Roskilde, jsou proslulé opojnou muzikantskou energií, výraznými kostýmy i disko atmosférou s flitry a světly. 

„Z Róisín Murphy máme obrovskou radost! Jako nejlepší doporučení pro její brněnský festivalový koncert mohou sloužit nadšené recenze loňského vystoupení ve Foru Karlín nebo právě na velkých evropských festivalech. Její koncert je prostě velký zážitek – od skvělé živé hudby až po kostýmy či světla,” láká programový ředitel festivalu Tomáš Kelar.

Róisín Murphy je královnou třpytek, flitrů a opojného disco eskapismu. V devadesátých letech s Moloko plnila hitparády a od roku 2003 na sólové dráze znovuobjevuje kouzlo undergroundové klubové hudby. „Stále přitom zraje jako víno. Málokdo se v hudební branži dokáže udržet na vrcholu tak dlouho jako tato irská zpěvačka,” dodává Kelar. Letos na podzim uplyne už třicet let od vydání desky Do You Like My Tight Sweater?, kterou se na scéně ohlásilo irské duo Moloko. Hity jako Fun for Me, Sing it Back nebo The Time is Now představily Murphy jako disco divu z dělnické třídy, s níž se každý může ztotožnit. „Po rozpadu Moloko jí mnozí nevěřili, ale Murphy měla jasný cíl – ponořit se do světa diska a jeho undergroundových forem a s každým dalším albem posouvá své hranice,” líčí Kelar. Album Róisín Machine z roku 2020 stvrdilo pandemický návrat disco soundu, zatímco předloňská deska Hit Parade zní jako výběr největších hitů. Róisín Murphy s ní figurovala ve výročních žebříčcích magazínů Mojo, The Independent nebo Slant.

Na letošním ročníku brněnského hudebního festivalu Pop Messe, naší přední akce zaměřené na současnou pop, elektronickou, rap a indie scénu, zahrají například legendy taneční klubové hudby Orbital, jeden z nejvlivnějších producentů současnosti Danny L Harle, který produkoval alba Caroline Polachek nebo napsal hity pro Charli XCX, Duu Lipu, Tommyho Cashe nebo Rinu Sawayamu, dále špičky britské djské scény Leon Vynehall and Batu, americká hyperpopová dvojice Frost Children, královna španělské klubové scény Toccororo, polské elektronické duo Wczasy, pětičlenný pařížský kolektiv 15 15 neboli Quinze Quinze míchající globální undergroundovou kulturou s tahitskými kořeny, francouzská taneční dvojice Atoem nebo Mikuláš Příhoda aka Kewu, jehož set doprovodí tanečníci z česko-slovenské ballroom scény Viktor Velvet a kolektiv Kiki Dancers.

Celkově na několika venkovních i vnitřních scénách zahraje přes šedesát zahraničních i domácích kapel, hudebníků a DJs, program nabídne konferenci Pop Talks, Kinostage České televizeslevy a volné vstupy do brněnských turistických cílů.

Posledních 500 kusů třídenních vstupenek na celý festival za zvýhodněnou cenu 1 750 Kč (další kategorie za 2 100 Kč) je v prodeji zde.

Jednodenní na čtvrtek (Orbital…), pátek (Róisín Murphy…) i sobotu v limitované edici k dostání zde.

Více informací na www.popmesse.cz.

 

LIŠAJ: Aphonie

Přelom roku je na hudební scéně plný výročních žebříčků, které z domácí scény zmiňují celou řadu zajímavých nahrávek. Ani v jednom nefiguruje album Aphonie od ambientního tvůrce Lišaje, který si svou novou nahrávku vydal sám bez pomoci vydavatelství, a album se stalo v očích zasvěcených „jednou z nejlepších letošních nahrávek, o které mnoho z nás neslyšelo“. Co to konkrétně znamená? Hudební projekt se doposavad ve studiové tvorbě odkazoval ke geograficky konkrétním místům. V Ostravě, Olomouci a dalších aglomeracích vznikla první nahrávka Marianskohorsk, v Polsku na mořské kose Hel následující EP Szara a současné bydliště na Bruntálsku definovalo dnes už předposlední kolekci Mezina. Na nové album Aphonia jsme museli čekat kvůli rodinným i pracovním konstelacím šest let. V rozhovoru pro Radio Wave Mikuláš Odehnal, jak zní Lišajovo občanské jméno, přiznal, že se jedná o nahrávku, která je primárně zaměřená dovnitř. Do vnitřního prožívání autora. I z toho důvodu zaujme hned na první poslech menší využití samplů a oproti tomu výraznější využití živého hraní. Všechny vstupní ingredience jsou ale zasazeny do výrazně atmosférických koláží, které jen tu a tam pohání decentní rytmika. Lišaj do svých pomalu plynoucích skladeb zasazuje i texty, které jsou ale hluboko zanořeny do celkových aranží desky. Mikuláš tak jasně dává najevo, že dle něho je nejlepším způsobem, jak konzumovat novou desku, soustředěný poslech. „Přehlcení deformuje vnímání hudby jako takové, stále více hledám klid,“ vysvětloval Lišaj název alba německým výrazem značícím nemožnost vydávat zvuky a zároveň odkazoval na verš „tolik slov všude kolem“, který hypnoticky recituje v úvodní skladbě loňské novinky. Aphonie je zkrátka mimořádně poklidnou nahrávkou s čilým, vícevrstevnatým vnitřním životem, která rozkvétá s každým dalším poslechem. Autor jí umístil na svůj Bandcamp profil za cenu, kterou sami uznáte za vhodnou. To je také sympatický krok, že?

SZIDI TOBIAS: Okná dokorán

Skříně někdy neskrývají kostlivce, ale poklady. Tak mohlo vzniknout album Okná dokorán, deset let po vydání předchozího titulu s novým repertoárem Jolanka (2014), v pro Szidi Tobias nejlepším, dokonale prověřeném autorském tandemu. V oné skříni totiž ležel schovaný štůsek dosud neznámých veršů zpěvaččina zesnulého manžela a zároveň textaře Petera Lipovského (19682015). Působí texty dojmem odložených „zbytků“? Ale kdepak! Jde o brilantní, ucelenou, dotaženou kolekci plnou typické imaginace. Lákají vylétnout nad ránem otevřeným oknem a skrýt se v ptačím hejnu (Okná dokorán). Navštívit fiktivní městečko a tančit Tango Macondo, pochopitelně s odkazem na Sto roků samoty, který se ovšem přes dramatický oblouk dobere k intimní romantické pointě. Je tu něco „neaktuálního“? Ani náhodou. Co může být nadčasovější než téma samoty (Samotáři) nebo věčného hledání štěstí (duet To jednou k večeru, kde roli ztrácejícího a hledajícího vyzpíval Jarda Svoboda). A je tu i spousta naděje (Od stvoření duhy). Jen jen zhudebnit a zazpívat. Což se naštěstí stalo.

O hudbu se samozřejmě postaral, s jednou výjimkou v režii Ivana Táslera (ale pop rock a la IMT Smile nečekejte), od repertoáru Szidi Tobias neoddělitelný Milan Vyskočko Vyskočáni. Prý tak, že „naložil muzikanty na zaoceánskou loď a procestoval Blízký východ, Balkán, Indii, Budapešť, Moravu, a vrátil se domů“. Nerýpejme, že zvláště zaoceánská plavba na Moravu by nás zajímala. Protože přirovnání muziky k inspirativní pouti z krajiny šansonu po romských stezkách až do zemí orientálních výtečně vystihuje Vyskočániho osobitou, pestrou a přitom soudržnou žánrovou fúzi. Vyskočáni si také střihl stylový sólový zpěv mužského textu Objetí, což dramaturgii desky nenaruší, ale ještě oživí.

A samotná Szidi Tobias coby svrchovaná Šansoniérka s velkým „Ch“? Úžasná, jako vždy. Fráze, recenzente, samá fráze a velká slova, můžete mi vyčítat. Jenže je to tak: Zpívá srdcem.

sinekfilmizle.com