V pořadí již šestý ročník festivalu Horn Fest Praha zahájí koncert s názvem Cornissimo v Písecké bráně. Uskuteční se v neděli 8. června od 17:30 v historickém prostoru Písecké brány na Hradčanech. Zahajovací večer se ponese ve znamení španělské hudební inspirace, jazzu a autorské tvorby. V pestrém programu zazní díla George Gershwina, Maurice Ravela, Manuela de Fally a současné talentované skladatelky Nikol Bókové.  Vedle protagonisty festivalu Radka Baboráka se na pódiu představí současná pěvecká hvězda Bella Adamova a klavírní virtuos Václav Krahulík. Sólisty doprovodí Orquestrina Baborák.

Festival Horn Fest Praha 2025 pokračuje v tradici oslav české hornové hry a lesního rohu jako nástroje s hlubokou historickou i hudební hodnotou. Letos nabídne pestrý program propojující klasickou, jazzovou i současnou hudbu, a připomene 440. výročí narození J. S. Bacha.

Zahajovacím koncertem celého festivalu bude večer v Písecké bráně – výjimečném prostoru s jedinečnou akustikou. Neformální atmosféru umocní možnost občerstvení, blízký kontakt s umělci a přátelské prostředí, které vybízí k dialogu mezi publikem a hudbou. Koncerty se zde v rámci festivalu konají již poněkolikáté. Na ten letošní zve Radek Baborák slovy: „Zažijete s námi dvě světové premiéry mnoha oceněními ověnčené mladé skladatelky, pianistky a performerky Nikol Bókové.“  Dále se posluchači mohou těšit na ikonický rytmus Ravelova Bolera nebo Rhapsody in Blue skladatele George Gerschwina ve speciálním aranžmá, kde povede sólový part v podání klavírního mága Václava Krahulíka dialog s lesním rohem právě Radka Baboráka.  Tato nevšední verze a interpretace slavila v nedávné době úspěch i na podiích Berlínské filharmonie! V písních El amor brujo španělského skladatele Manuela de Fally se zase představí talentovaná mladá mezzosopranistka Bella Adamova.

Festival dále nabídne tři výrazná hudební zastavení. Prvním z nich bude večer Za zvuku rohů a varhan, který se uskuteční 7. září v kostele sv. Anežky České na Spořilově. Vystoupí Český hornový sbor, Radek Baborák, Aleš Bárta, Přemysl Vojta a studenti Folkwang Universität der Künste. Další koncert, pořádaný 16. října v kostele sv. Vavřince pod Petřínem, bude spojen s oslavou 440 let od narození Johanna Sebastiana Bacha a zazní na něm speciální úprava Goldbergových variací pro housle, lesní roh, basklarinet a vibrafon. Sólových partů se vedle Radka Baboráka zhostí perkusionista Andrey Pushkarev, houslista Dalibor Karvay a klarinetista Petr Valášek. Závěrečný koncert s názvem Mládí vpřed proběhne 9. listopadu v Atriu Žižkov. Festival zde spojí síly se stipendijním programem MenART a dá tak prostor i talentovaným mladým interpretům.

Horn Fest Praha 2025 zve všechny milovníky hudby na nevšední večery plné vášně, virtuozity a žánrových průniků. Když se klasika potká s jazzem a etnem, vzniká zážitek, na který se nezapomíná.

Oblíbené Noční koncerty Folkových prázdnin na čtyřech pozoruhodných místech Náměště nad Oslavou.
 Zveme vás na Noční koncerty začínající třicet minut po skončení hlavních koncertů a na scénu Šapitó, kde se začne hrát ve stanu „šapitó“ v zámeckém parku v cca 20:20. A co vás čeká? Neokázalé spojení jazzu, židovské hudby a myšlenky na stěhování duší. Rockový vztek, ve kterém je ale pořád místo pro trochu krásy. Melancholik z Tábora. Nocturno s hlazením lidovou písní. Písně jako oheň, u kterého se zahřejete, ale i o tom, jak se dostat domů tunelem stromů nebo o synkovi, co byl doma a vyoral blues.

Noční koncerty se uskuteční od pondělí 28. července do pátku 1. srpna od cca 23 hodin (vždy 30 minut po skončení hlavních koncertů) na čtyřech pozoruhodných místech Náměště nad Oslavou.

Velkým zážitkem bezesporu bude hned v pondělí ve Staré tkalcovně koncertní provedení alba Gilgul, na kterém jazzový kytarista David Dorůžka s flétnistou a zpěvákem Robertem Fischmannem a bubeníkem Martinem Novákem jedinečným způsobem dokládají nadčasovost a dějinnou prostupnost židovské hudby z Evropy a Blízkého východu určenou pro synagogy nebo každodenní život.

Letos se dvakrát sejdeme v kostele sv. Jana Křtitele. Nejprve v úterý s americkým zpěvákem a hudebníkem Timem Eriksenem. Posadí si vás podle hlasů, rozdá noty s trojúhelníky, kolečky, kosočtverci a ovály a naučí vás zpívat náboženské i světské písně starší než Spojené státy, kde tradice Sacred Harp někdy v 18. století vznikla. A když neumíte zpívat? Žádný problém, stačí mít v sobě zápal pro zpěv a chuť přidat se. V tom spočívá kouzlo jedné z nejstarších forem a cappella sborového zpívání na světě. Určitě se mezi vámi najdou ti, kdo se takového zpěváckého sbratření v roce 2008 zúčastnili, takže si pamatují na ten pocit, když vyšli z kostela do noci a cítili se tak nějak jiní, protože právě zažili chvíli, kdy píseň tloukla křídly do oken.

Na druhý den ve středu vás čeká Nocturno, kdy se dočkáte „pohlazení lidovou písní“ od lidové hudby Muzikaša z Nivnice, která se na festivalu představí v rodinném obsazení kolem Vlastimila Ondry. Na koncertu zazní několik z jejich nejoblíbenějších lidových písní z krajiny, ze které přijíždí – z krajiny Komenského pod Bílými Karpaty, z krajiny východního Slovácka.

Česko-švýcarské rockové duo Songs from Utopia, které zahraje ve čtvrtek na dvorku Galerie 12, ze sebe zdaleka víc než předtím chrlí ostrou směs bluesového rock’n’rollu, surfu, rockabilly a post punku, na kterou jsme od něho přece jenom nebyli tolik zvyklí, jenomže šílená doba si asi takový zvuk žádá, ale pokud si švýcarská rocková písničkářka Rebekka Zarkava a český bubeník Jiří Doležal připadají jako černý mrak z vesmíru, který přišel ovládnout Zemi, aby lidskou rasu naučil úctě k přírodě a sobě samé, nemůžeme se divit, že se u toho tak hlasitě vztekají.

V kapli sv. Anny ve Špitálku se v pátek pozdě večer můžete zaposlouchat do básní o ctnostech, které napsal bývalý člen skupiny Bezobratři a stavitel nástrojů Marek Gonda a zhudebnil Marian Friedl.

Pondělní Šapitó: když na vodní nádrž Jordán dopadne tma a na druhém břehu vyjdou lampy, možná zaslechnete, jak se nad hladinou nesou křehké melancholické písničky s akustickou kytarou, zabalené do elektronické mlhoviny Jana Váni z jihočeského Tábora.

Úterní šapitó: Brněnská písničkářka Prune nenabízí písně typu zaženu posluchače do kouta a nedám jim šanci, z její křehké intimity spíš vyznívá cosi, co vzejde z chvíle, kdy se cítíte, jako byste kráčeli po vodě na cestě za ohněm, který když najdete, chcete si ho vzít domů, abyste se o pocit ohňové hřejivosti nemuseli s nikým dělit. Ve skladbách z alba Fire ji doprovodí jejich spoluautor švédský multiinstrumentalista Christoffer Strandh.

Středeční šapitó: Elka je písničkářka z party okolo Martina Kyšperského, který ji pomohl natočit debutové album Jedeme domů. Podíleli se na něm také Prune, Christoffer Strandh a baskytarista Adam Havelka, kteří ji na koncertu doprovodí. Elka ve svých něžně hravých skladbách mísí své pocity, zážitky a postoje k různým tématům, která jí provázejí životem.

Čtvrteční Šapitó: Písničkář Jan Fic a kytarista Max Braun z alternativní rockové kapely DPvJU jsou taková normální bluesová dvojice, nabízející ale i folk, srandu a balancování na hraně trapnosti beze strachu přes ni přepadávat. Říkají si Domalis & Oralis a asi vás nepřekvapí, že oba srší správným bluesovým humorem, takže se během koncertu párkrát zasmějete.

Páteční Šapitó: James Harries patří k písničkářům, kterým slouží ke cti, že i nástrojově a muzikantsky nejrozmáchlejší album dokážou na koncertech odehrát jen s akustickou kytarou, což je i příklad jeho posledního skvělého alba Hiraeth, které v Jamesově osamoceném podání vyzní nejlépe na místech s intimní atmosférou, kde každý jeho verš, zazvonění kytary a úžasně naléhavý hlas nemají kam utéct a stávají se „potravou posluchačovy duše“.

Zvukové nahrávky všech typů jsou nedílnou součástí našeho kulturního dědictví. V ČR –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ na rozdíl od zahraničí –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ nemáme žádnou instituci, která by byla pověřena se o toto dědictví starat systematicky jako o celek. O podobnou instituci usilujeme již přes sto let, jak dokládá monografie Archiv, který nebyl. Sto let pokusů o národní zvukový archiv[1]. Institut umění – Divadelní ústav (IDU) byl proto pověřen ve spolupráci s Českou hudební radou (ČHR) poskytnout zázemí činnosti pracovní skupiny pro vznik Národního zvukového centra a péči o zvukové kulturní dědictví.

Současná situace péče o zvukové kulturní dědictví u nás může vést k nenahraditelným ztrátám památek: zvukové nosiče fyzicky trvale degradují a pokud nebudou včas objeveny a ošetřeny, příští generace si o jejich obsahu již maximálně jen něco přečtou.

Ministerstvo kultury ČR na žádost ČHR a odborníků z praxe proto v r. 2024 ustanovilo Pracovní skupinu pro přípravu koncepce Národního zvukového centra. Dopisem z 22.2.2024 č. j.: MK 16319/2024 SŽU zadalo úkol IDU „Ve spolupráci s Českou hudební radou poskytnout zázemí činnosti pracovní skupiny pro vznik Národního zvukového centra a péči o zvukové kulturní dědictví.“ Záměr vytvoření Národního zvukového centra byl plánovanou součástí Koncepce rozvoje knihoven 2021-27 Ministerstva kultury. Koordinací skupiny a komunikací s MK byla pověřena tajemnice ČHR.

Prvním úkolem bylo zmapovat situaci v oblasti stavu péče o zvukové sbírky.  V ČR dosud neexistuje souhrnná databáze ani „zvukových“ institucí, ani sbírek. Nejde pouze o státní tzv. paměťové instituce, ale o řadu různých typů subjektů – největší a nejvýznamnější sbírka se např. nachází v Českém rozhlase, nenahraditelnou sbírku má také SUPRAPHON. Postupně je tedy třeba zjišťovat, kde máme největší problémy a kam je potřeba zaměřit prioritní pozornost.

Pracovní skupina na základě zadání IDU zpracovala vstupní analýzu, v jejímž rámci bylo zkoumáno 22 různých typů subjektů, včetně soukromých. Subjekty odpovídaly na 9 okruhů otázek, které byly poté doplňovány, vyhodnoceny a sumarizovány do výstupní zprávy. Jednalo se zejména o zjišťování velikosti a obsahu sbírek, stavu jejich zpracování a dostupnosti, fyzického stavu všech typů nosičů, řešených projektů, stavu digitalizace apod.

Z průzkumu vyplývá, že některé instituce si bohužel nejsou problémů dostatečně vědomy, nemají o svých zvukových sbírkách základní informace a zejména nemají odpovídající kapacity na potřebné činnosti. Nejvíce aktivit v péči o nahrávky vykazuje Národní muzeum, které jim věnuje zvýšenou pozornost soustavně od r. 2017 a to jak v rámci interního výzkumu, tak formou grantů.

Výsledky analýzy jsou dostupné péčí Odboru muzeí a galerií na webu MK ČR v sekci Zvukové kulturní dědictví https://mk.gov.cz/pece-o-zvukove-kulturni-dedictvi. Zde je dostupná řada dalších důležitých relevantních informací, včetně metodik, seznamu informačních zdrojů apod.

Pracovní skupina je složena z dobrovolných expertů a zatím nemá žádné institucionální zázemí a finanční prostředky pro rozvoj. Řešení situace je v jednání s Ministerstvem kultury. Vzhledem k důležitosti a neodkladnosti problému stárnutí nahrávek, nedostatku informací a péče o ně jde o úkol velmi významný, který by měl být závazně zahrnut jako úkol do připravované Státní kulturní politiky.

Institut umění –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Divadelní ústav je přední česká kulturní, paměťová a výzkumná instituce, která poskytuje služby v oblasti divadla i ostatních uměleckých oborech.  Institut umění je informačním, propagačním, vzdělávacím a poradenským centrem především pro oblast živého umění. Institut podněcuje strategický přístup ke kultuře, podporuje a propojuje profesionály a umělce napříč obory a posiluje jejich profesní růst na národní i mezinárodní scéně. Projektový způsob práce zahrnuje: mezinárodní prezentace a spolupráce, rezidence, informační servis a komunikační platformy, vzdělávání a profesní růst, výzkum a publikační činnost. Jako příspěvkovou organizaci zřizuje IDU Ministerstvo kultury České republiky. Více: www.idu.cz

Česká hudební rada je národní sekcí Mezinárodní a Evropské hudební rady při UNESCO. Sídlí v Institutu umění –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Divadelním ústavu. V souvislosti se zaměřením UNESCO se od r. 1993 věnuje strategiím a koncepcím kultury a vzdělávání, advokacii hudebního sektoru, vzděláváním zejména nejmladší generace (např. projekt Kariéra hudebníka). Má na 50 kolektivní členů, mezi nimi Asociace symfonických orchestrů a pěveckých sborů, Asociace hudebních festivalů ČR, Asociace hudebních umělců a vědců, Společnost autorů a interpretů, Unie pěveckých sborů ČR, Asociace ZUŠ, Asociace konzervatoří ČR a vysokoškolská pracoviště, OSA a další. Čestnými členy jsou např. šéfdirigent České filharmonie Semjon Byčkov, klavírista Garrick Ohlsson, sbormistr Jiří Chvála, cembalista Mahan Esfahani a další. Od r. 1994 uděluje čestná ocenění za dlouhodobé zásluhy o rozvoj a propagaci české hudební kultury. Více: www.chr-cmc.org

Co se týká hráčského mistrovství i hudebního prožitku, je považovaný za jednoho z nejlepších současných bluesrockových kytaristů, jeho živelné koncerty zavádí diváky do světa autentického, procítěného a strhujícího blues smíchaného s rockem i jazzem. Své umění dokazuje jako vyhledávaný spoluhráč mnoha hvězd včetně Joe Bonamassy, Kirka Fletchera, Erica Johnsona nebo Erica Galese. Nyní výjimečný kytarista, zpěvák, autor a producent Josh Smith přijede opět do České republiky – 28. května v pražském Paláci Akropolis představí se svojí kapelou naživo album Guardian of the Blues. Na pódiu ho doprovodí baskytarista Travis Carlton a bubeník Gene Lake. Koncert proběhne jako součást celoroční série Prague International Bluenight. Více informací na www.livermusic.cz, vstupenky jsou k dostání v síti GoOut.

„Josh je jedním z mých nejoblíbenějších muzikantů na světě. Jeho hudební hloubka a hra na kytaru překračují hranice bluesového žánru a stávají se jeho vlastním žánrem. Jsem hrdý na to, že s ním mohu vždy sdílet pódium, a ještě hrdější na to, že ho mohu nazývat svým přítelem,” prohlásil o něm Joe Bonamassa. „Každý, kdo byl svědkem živého vystoupení Joshe Smithe, žasne nad jeho schopností spojit jazz, blues a country do jednoho úhledného celku – s technickými schopnostmi, které musíte vidět, abyste uvěřili,” vyzvedává magazín Music Radar, zatímco Vintage Guitar Magazine tvrdí, že „Josh Smith to umí opravdu rozjet. Jeho umění je však umocněno vkusnými nápady, věcnou hrou a hlubokým pochopením bluesové kytary.”

Josh Smith začal hrát na kytaru, když mu bylo šest let. A ve čtrnácti letech jako zázračné bluesové dítě již vystupoval po klubech s vlastní kapelou stylem, který připomínal velké bluesové legendy a také vydal své první album. Předskakování před B. B. Kingem mu dále otevřelo dveře do hudebního světa. Jeho styl vzdává na jedné straně poctu hudební tradici, na straně druhé ji přetváří pro budoucnost. Na svém kontě má řadu nahrávek i mezinárodní turné, které dokazují, že patří mezi nejlepší kytaristy současnosti. Vystupoval také při udílení cen Grammy nebo při udílení cen Kennedyho centra s Mickem Jaggerem, Raphaelem Saadiqem a dalšími. V roce 2022 vydal své zatím poslední album nazvané Bird of Passage.

Josh Smith – Don’t Give Up On Me: https://www.youtube.com/watch?v=nsScvJdhBSI
Josh Smith – Payin‘ The Cost – Cozy’s: https://www.youtube.com/watch?v=Q-tIzQ2bsks
Josh Smith – Pusher – 10/21/19 Two Old Hippies – Nashville, TN: https://www.youtube.com/watch?v=nquZoKBPSKE

Surprising guitar duel!!~Joe Bonamassa, Tommy Emmanuel & Josh Smith: https://www.youtube.com/watch?v=s78WCIJD734
Josh Smith, Kirk Fletcher & Joe Bonamassa – Crosscut Saw – 1/14/17 Midnight Mission Benefit Show: https://www.youtube.com/watch?v=Vu-eqi_HhGw

Další koncerty připravované agenturou Liver Music:

Keb’ Mo’ (US)

27. července 2025, ARCHA+, Praha

Vstupenky: https://goout.net/cs/listky/keb-mo/vkheb/

Tommy Castro & The Painkillers (US)

10. října 2025, Lucerna Music Bar, Praha

Vstupenky: https://goout.net/cs/listky/prague-international-bluenight-tommy-castro/ajleb/

Wille and the Bandits (AUS)

14. října 2025, Zasekávák, Praha

Vstupenky: https://goout.net/cs/prague-international-bluenight-wille-and-the-bandits/szxuttx

Ally Venable (US)

22. října 2025, Zasekávák, Praha

Vstupenky: https://goout.net/cs/prague-international-bluenight-ally-venable/szavttx

Colosseum (UK)

3. listopadu 2025, Lucerna Music Bar, Praha

Vstupenky: https://goout.net/cs/prague-international-bluenight-colosseum/szfvttx

Beth Hart (US)

10. listopadu 2025, Kongresové centrum Praha

Vstupenky: https://goout.net/cs/beth-hart/szxclnx/

Album Jeden úsměv nestačí je příběhem o skutečné radosti bez drog a přetvářky

Zúčtovat s párty životem a vrátit se ke svému skutečnému já – takové rozhodnutí na svém druhém řadovém albu učinil rapper a textař Hey Yendo. „Usměj se, nic to nestojí,“ vzkazuje hudebník, jehož nová nahrávka Jeden úsměv nestačí je výpovědí o cestě mladého člověka chaotickým světem, kde udržení vlastní identity představuje to největší vítězství. Album, na kterém se mísí žánry jako hyperpop, glitch pop i breakcore, vytvořil se svým dvorním producentem Rainerem. Společně s deskou vychází klip k titulní skladbě, za nímž stojí Libor Cinegr a Martin Studnický.

Dvojice Hey Yendo & Rainer na albu Jeden úsměv nestačí plynule navazuje na svůj dva roky starý debut Letenky do Psychedel a loňské EP Mindloops, lyricky i produkčně je ale nová deska mnohem propracovanější. Zatímco předchozí tvorba se točila kolem večírků a psychedelických seancí, novinka reflektuje především autenticitu, radost z cestování a osobní objevování světa. Vzpomínky na divoké časy zůstávají, Hey Yendo s nimi ale v textech nakládá s větším odstupem – vyhýbá se obvyklým hiphopovým klišé a místo toho zkoumá vlastní zkušenosti jako cestu k sebepoznání a dalšímu směřování.

„Je to mapa mého vnitřního světa, kde každý song je checkpoint – buď osobní vzpomínka, nebo prostě myšlenka, kterou nechci zapomenout,“ říká Hey Yendo. Jeho aktuální rozpoložení je patrné už na první poslech a texty věrně vystihují atmosféru celé desky – bezprostřední a plné chuti do života.

Producent Rainer kladl důraz na práci se syntezátory – hardwarovými i softwarovými. Oproti předchozím projektům je novinka mnohem více glitchy a lofi s výraznou experimentální produkcí, která dává nahrávce unikátní zvuk. Žánrově se deska pohybuje na rozhraní hyperpopu, glitch popu, breakcoru, elektroniky, pc music, trip hopu, rapu a garage, přičemž inspiraci čerpá i ze současné vlny interpretů jako brakence, glaive, drain gang, food house nebo 2hollis.

„V době, kdy producenti spoléhají na presety nebo cizí samply, jsem si dal záležet na každém zvuku. Deska tak má svůj jedinečný charakter, proto je snadné nechat se vtáhnout do jejího světa,“ zmiňuje Rainer, který je známý také díky své spolupráci s Yzomandiasem a tvorbě soundtracků pro filmy i módní přehlídky.

Klip Jeden úsměv nestačí: https://youtu.be/7UWFpPL0PUw

O videoprodukci k celému projektu se postarali Libor Cinegr a Martin Studnický, kteří připravují samostatný vizuál ke každému tracku na albu. Zvláštní pozornost si zaslouží nejnovější klip k titulní skladbě Jeden úsměv nestačí. Hey Yendo v písni otevřeně popisuje svou zkušenost se zrakovou vadou a refrén, který nazpíval Rainer, představuje jediný feat na celém albu. Vizuálně působivý klip se natáčel primárně v ulicích a v metru v Praze, částečně také v Opavě.

Hlavním symbolem klipu je deštník, jenž představuje ochranu před vnějším shonem, zatímco kapky evokují vzpomínky a prchavé momenty, které nám často unikají. Filmařsky se tvůrci opřeli o 3D skeny reálných scén, do kterých v postprodukci vložili kapky jako symbol zastaveného času. Makro záběry vody, rozmazané pohyby i časosběrné záběry přelidněných lokací pak podtrhují hlavní sdělení: svět kolem nás se žene dál – ale my nemusíme. „Scénář klipu je inspirován tlakem, který na nás v dnešní zrychlené době doléhá ze všech stran. Uprostřed každodenního zmatku jsme chtěli připomenout, jak důležité je vědomě prožívat přítomný okamžik – a neztratit se v tom zběsilém tempu, které nám je často společností vsugerováno,“ říká Hey Yendo.

Prvním vydaným singlem z desky byla píseň Už tam budem – skladba zachycující Yendovy zážitky z cestování stopem po Evropě. Druhý song Experiment přinesl vzpomínky na párty období, přičemž autor zdůrazňuje, že tuto etapu už nechal za sebou. Atmosféru skladby podtrhuje klip natočený v laboratoři, plný fascinujících makro záběrů vzniklých v ateliéru Slezské univerzity v Opavě. Jako třetí singl vyšla píseň Jak se máš?, která zachycuje moment, kdy Hey Yendo opustil svou rodnou vesnici a přestěhoval se do Prahy. Noční život ho ale časem vyčerpal a přestal mu dávat smysl. Rozhodnutí odejít z města bylo klíčovým zlomem, který nasměroval jeho tvorbu k větší otevřenosti a důrazu na vnitřní pravdivost.

Album Jeden úsměv nestačí obsahuje deset skladeb a vznikalo spontánně a organicky během roku 2024. Nahrávalo se mezi Zlínem a Prahou, vždy v Rainerově vlastním studiu. Některé skladby se zrodily bezprostředně po návratu z koncertu, jiné se zrodily po Yendově návratu z cest. O grafické ztvárnění alba se postaral Vojtěch Benc. Barevný a dynamický cover zachycuje kontrast mezi radostí a melancholií – ilustrace propojuje pocit svobody, barevné energie a zároveň jemné vnitřní rozpolcenosti. Křest se chystá 22. srpna v Yendově Ludkovicích na Zlínsku, 19. září v brněnském Kabinetu múz a 10. října v pražském Café V lese.

(Tisková zpráva) – Čtrnáct let uplynulo od vydání pětistopého debutu Pretty Old Sound s názvem „In My Mind“. Bulharský rodák Dimitar Dimov za tu dobu ušel pěkný kousek nejen hudební cesty s kapelou, která na alternativní scéně připomíná rockové outsiderství se vším, co k němu patří. V pátek 23. května vydávají Pretty Old Sound novinku „In The Meantime“, dle Dimových slov nejpřístupnější nahrávku jeho tvorby vůbec. Album čerpá z DIY punku, alternativního písničkářství a skládá poklonu Nikkimu Suddenovi (Swell Maps, The Jocobites). Všechno to činí Dimitar Dimov a spol. nezaměnitelným svérázným způsobem.

Dimov a Pretty Old Sound vždycky hledali krásu a inspiraci spíš než v opečovávaných parcích a noblesních kulisách v zapadlých čtvrtích hlavního města a ve vilách, z nichž se staly squaty. Tam ostatně začínali koncertovat, první gig si odbyli s již neexistující rockovou partičkou hudebního novináře Toma Komárka Secret 9 Beat.

Na novince Pretty Old Sound „In The Meantime“ účinkuje Emil Prachař, basák skupiny Vole, ale hlavně australský bubeník Chris Hughes, který natáčel a vystupoval například s Hugo Racem, Bruno Adamsem nebo Philem Shoenfeltem. Zpěvák, textař a kytarista Dimov se souborem skladby nahrál za jedno odpoledne na čtyřstopý kazetový recorder Yamaha MT1X v tehdejší zkušebně v pražských Vysočanech již v roce 2019.

Dimov dohrál zpěvy, mix a mastering nechal na odborníkovi Ondřeji Ježkovi z Jamor studia a vznikla nahrávka vynikající vysokou přirozeností, syrovou autenticitou a drobnými zvukovými vychytávkami (pouštění nahraného materiálu pozpátku, využití starých rozhlasových nahrávek, které Dimov nalezl na pásku, na který materiál nahrával a podobně).

„In The Meantime“ sice je studiovým albem, ale cesta k němu vedla spontánně. S Emilem Prachařem a Chrisem Hughesem odehrál Dimov před pořízením nahrávky pouhé dva koncerty a společně absolvovali jedinou zkoušku. S oběma autory se nicméně poměrně dobře znal. Dimov k tomu dodává: „Už delší domu jsem přemýšlel a mluvil o Pretty Old Sound jako o rockové kapele ovlivněné DIY punkem, konečně jsem natočil album, kde je kromě mixu a masteringu všechno do it yourself.“

„In The Meantime“ čítá kromě rozhlasového intra a outra sedm skladeb, z nichž vyčnívá klackovitě punková Water Everywhere (Dimov k ní plánuje natočit videoklip) nebo na poměry Pretty Old Sound nezvykle pohodová a líbivá Move Me On, jejíž druhá část spěje k psychedelickému finále manipulací pásku pouštěného pozpátku. Dimov se toho rozhodně nebojí, což dokazuje následující Return To Sender, která je pro jistotu celá pozpátku, což vykouzlí krásnou barretovskou melodii.

„Return To Sender zněla líp pozpátku,“ přiznává Dimov. „Skladbu mám nahranou ještě s jinými muzikanty, až ji dokončíme, bude z ní hitovka,“ slibuje bulharský rodák, který střídavě bydlí v Praze a Londýně. Ačkoliv kvůli tomu není schopný sestavit pravidelně koncertující kapelu, situaci si pochvaluje. Vyhovuje jeho tvůrčímu duchu, který má v záloze ještě několik natočených studiových sessions čekajících na vydání.

Novinka Pretty Old Sound „In The Meantime“ vychází na vinylu, kazetě a digitálních platformách streamujících hudbu. Pražský křest alba plánuje Dimov na letošní podzim.