Dead Dog Legacy vydávají eponymní debut: Konec jako nový začátek, smrt jako proměna

Olomoucká kapela Dead Dog Legacy přichází se svým debutovým eponymním albem – devíti skladbami, které vznikly ve spolupráci s producentem Amákem ve studiu Golden Hive. Deska zachycuje klíčový moment zrodu – nejen nového hudebního projektu, ale především nové umělecké vize a osobního přístupu k tvorbě.

Frontman Tomm Prochazka se v nových skladbách vypořádává s koncem předchozí éry Dirty Old Dogs a vydává se cestou hlubší introspekce. Album, které sám vnímá jako osobní terapii, se nese ve znamení témat smrti, proměny, hledání rovnováhy a spirituálního smíření.

„Dead Dog Legacy je pro mě nový nástroj, jak pochopit konec – a zároveň otevřít další kapitolu. Je to cesta přijetíHudba je pro mě způsob, jak pochopit sám sebe. Dirty Old Dogs pro mě znamenali důležitou životní etapu – období, které dokonale odráželo mé tehdejší myšlení i prožívání. Když se k těm písním vracím, je to jako listovat starým fotoalbem. Cítím tehdejší emoce, vybavuji si obrazy. Díky odstupu dnes dokážu s větším klidem pojmenovat radosti i bolesti, které jsem prožil. A i když se na první poslech může zdát, že se pohybuji v temnotě, celé nové album Dead Dog Legacy nese pozitivní energii. Chci se skrz tmu dostat ke světlu. A cestou si to užít,“ ohlíží se Prochazka.

Dead Dog Legacy žánrově oscilují mezi podladěným doomovým výrazem, stonerrockovou hutností a beatovými pasážemi s nádechem rapu, jazzu či elektroniky. Každá skladba vytváří svůj vlastní svět – atmosférou, textem i energií. Úvodní „Boost“ přináší reflexi nejistoty, hledání identity a potřeby zalíbit se – taneční groove a elektronické plochy přitom kontrastují s existenciálně laděným textem. „Street“, napsaná jako první po rozpadu Dirty Old Dogs, je výbušným manifestem osobní svobody. V obrazu popálenin se zrcadlí bolest i očista, hudebně jde o syrový kytarový útok plný napětí.

Temná, majestátní a pomalá skladba „Black“ připomíná rituál – přijímání temnoty bez strachu, spíše s úctou. Černá zde není barvou smutku, ale hlubokého klidu a odevzdání. V kontrastu k ní stojí dvojice „High“ a „Velvet“, které se s ironickým nadhledem a jazzovým odstínem věnují tématům závislostí, konzumace a neustálé potřeby stimulace. Groovy pasáže pak zdůrazňují vnitřní rozpor mezi neklidem a touhou po požitku.

Výrazně spirituální rozměr nese skladba „Bardo“, inspirovaná buddhismem, antikou i křesťanskými motivy. Text tu připomíná modlitbu nebo poetickou meditaci o přechodu mezi životem a smrtí, o prostoru mimo čas.

Nechybí ani osobní zpovědi. V „Lover“ se Prochazka noří do archetypálních obrazů, skrze něž přemítá o rodině a vztahu k sobě samému. „Gang“ pak s odlehčenou ironií zachycuje vnitřní dilema mezi světem undergroundu a popovější přístupností. Výsledkem je osvobozující poselství: tvořit bez kompromisů. Závěrečná skladba „Low“ přináší reflexi stagnace – jako varování před uhasínáním vnitřního ohně. Zároveň ale připomíná, že právě oheň – i ten spalující – udržuje život v pohybu.

Skupina Dead Dog Legacy vznikla na podzim 2023 jako proměna někdejší kapely Dirty Old Dogs. Nový projekt frontmana Tomma Prochazky představuje jeho autorskou tvorbu, která vychází z kytarových rockových základů, ale nebojí se elektronických textur, hiphopových beatů ani melodického popu. Výsledný zvuk se pohybuje na rozhraní žánrů a propojuje různorodé vlivy pod jednotícím rukopisem – temnější atmosférou a tématy, která často míří pod povrch: spiritualita, závislosti, sebepoškozování, přijetí, láska, přátelství i smrt. Aktuální sestavu tvoří zpěvák a kytarista Tomm Prochazka, kytarista Jan Zatloukal, baskytarista Romero Parada, bubeník Pita a zpěvačka Zuzana Neubauerová.

Dead Dog Legacy nabízí silnou mozaiku osobních výpovědí, filozofických reflexí i kulturních odkazů. Kapela se nebojí kontrastů: temnotu vyvažuje lehkostí, hloubku nadhledem, introspekci rytmem. Album Dead Dog Legacy vychází na CD, vinylu i digitálně na všech streamovacích platformách v distribuce Indies Scope.

Dead Dog Legacy představí desku živě 23. května 2025 v polském Cieszyně (Anielski Młyn), kde zároveň odstartuje evropské turné napříč čtyřmi zeměmi. Následovat budou koncerty v Liberci (28. 5., Atelier) a německých městech Weimar (29. 5., OMA), Cottbus (30. 5., Galery Fango) a Pirna (1. 6., Komplex 45). V červnu kapela vystoupí na festivalu Slunovrat v Opavě (20. 6.), v srpnu zavítá do Maďarska – konkrétně do Budapešti (15. 8., Lampas) a Szegedu (16. 8., Nyugi Kert) – a následně na legendární Festival Banát v rumunském Eibenthalu (20.–23. 8.).

Na podzim se Dead Dog Legacy vrátí do Olomouce, kde 26. září pokřtí album v klubu Jazz Tibet. Tamtéž vystoupí znovu 31. října na společném koncertě s kapelami Greynbownes a Kakktus. Turné vyvrcholí 14. listopadu v pražském klubu Strahov 007, kde kapela vystoupí po boku Synů smrti.

 

Ceny za nejkrásnější české knihy roku 2024 budou vyhlášeny v pondělí 2. června

Památník národního písemnictví vyhlásí v pondělí 2. června 2025 vítěze aktuálního ročníku soutěže Nejkrásnější české knihy roku (NČKR), kterou pořádá společně s Ministerstvem kultury ČR. Vyhlášení jubilejního 60. ročníku se bude konat v pražském Centru architektury a městského plánování CAMP.

Před ceremoniálem se na stejném místě uskuteční mezinárodní sympozium, jež představí knihu jako médium odrážející kulturní, společenské i estetické změny napříč dekádami. Sympozium zakončí debata se členy letošní poroty NČKR o současném knižním designu a možných směrech dalšího vývoje.

Na podzim 2025 pak na výsledky naváže v Muzeu literatury výstava prezentující tentokrát nejen samotný 60. ročník: ohlédne se rovněž za více než půlstoletím této tradice, jejíž součástí samozřejmě byly i slovenské knihy a slovenská knižní kultura.

Letošní ročník je totiž kromě kulatého výročí jedinečný ještě v jednom ohledu. Otevřel možnost přihlášení slovenských knih do nesoutěžní sekce, jejímž garantem bude Památník národního písemnictví.

„S obavami zejména v posledním roce sledujeme vývoj v oblasti kultury na Slovensku a vyjadřujeme tímto solidaritu s těmi, kteří upozorňují na mnoho problematických a nestandardních kroků, kterých se dopouští vedení slovenského resortu kultury,“ řekl k tomu ředitel Památníku národního písemnictví prof. Michal Stehlík. „Mnoho slovenských nakladatelství se tak rozhodlo bojkotovat aktuální ročník soutěže Nejkrásnější knihy Slovenska organizovaný Mezinárodním domem umění pro děti Bibiana.“

Výzvy využilo 47 slovenských vydavatelů. Přihlášené knihy projdou kurátorským výběrem v rámci PNP a téma slovenské knihy se objeví jak během slavnostního vyhlašování výsledků, tak v rámci podzimní výstavy v Muzeu literatury.

 

Vše o soutěži a po vyhlášení i seznam vítězů naleznete na webu Památníku národního písemnictví:

https://www.muzeumliteratury.cz/nejkrasnejsi-ceske-knihy-roku

 

Rock for People slaví narozeniny

Na letošním jubilejním 30. ročníku festivalu Rock for People se představí více než 180 světových kapel. Letošní ročník je speciální. Organizátoři festivalu totiž přidali pátý „Narozeninový den“, během něhož můžete na vlastní kůži zažít koncert legendární kapely Guns N’ Roses.

Kromě této hardrockové legendy vystoupí již ve středu 11. června kalifornští heavymetaloví velikáni Avenged Sevenfold. Skupina je jednoznačně rozpoznatelná díky rozmanitému zvuku, který překračuje hranice rocku i metalu. Doposud vydali osm alb a celosvětově jich prodali přes 12 milionů.

Čtvrteční den 12. června nám přinese koncert kapely původem z Des Moines v americké Iowě – Slipknot. Parta maskovaných hudebníků již před dvěma lety předvedla na Rock for People bezchybnou show, na kterou jen tak nikdo nezapomene. Nyní vyráží na turné k 25. výročí svého prvního alba a na festival se vrací opět v plné kondici a s typickou ohnivou show. Na svém kontě mají zdánlivě nekonečné množství koncertů a headline shows na největších světových festivalech, jako Download, Rock In Rio, Hellfest, Wacken a mnoha dalších.

Headlinerem třetího dne, pátku 13. června, se stala britská punkrocková skupina Sex Pistols. Na Rock for People oslaví neuvěřitelné půl století na hudební scéně (s několika přestávkami), a představí se ve staronovém složení. K zakládajícím členům se v srpnu 2024 připojil živelný Frank Carter ze skupin Frank Carter and the Rattlesnakes a Gallows, aby společně vytvořili jeden z nejpřekvapivějších a nejobdivovanějších hudebních návratů letošního roku.

Sex Pistols, Frank Carter
Sex Pistols, Frank Carter

 

Téhož dne zahraje také muzikant, který se proslavil hlavně jako kytarista známé kapely Alice in Chains. Jerry Cantrell je průkopníkem i tradičním rockerem staré školy a vytváří skladby, které hluboce spojují outsidery a psance, ať už v úzkostech smutku, nebo při triumfu vítězství.

Mezi poslední, neméně důležité headlinery festivalu patří ikonická americká kapela, která formovala nejednu generaci hudebních fanoušků a je považována za průkopníky nu-metalu – Linkin Park. Tato kapela nastartovala novou éru s novou zpěvačkou Emily Armstrong, novým bubeníkem, koncertním kytaristou a zažívá jeden z nejúspěšnějších comebacků hudební historie. Linkin Park vystoupí v sobotu 14. června.

Na začátku článku jsem zmínila „Narozeninový den“. Protože oslavy 30. narozenin Rock for People nejsou jen tak, organizátoři spojili síly s kolegy z Live Nation. Přidali tedy další den v neděli 15. června s koncertem legendárních Guns N’ Roses a dalšími kapelami.

Česká účast

Jako každý rok nemohou chybět ani domácí umělci. Například Bert & Friends, fenomén a zcela originální úkaz na české popové scéně, kapela oceněná Cenou Anděl, Apollo a Žebřík si za dobu své existence vytvořila velkou fanouškovskou základnu a pohybuje se napříč uměleckou scénou – např. v inscenacích Národního divadla, frontman a zpěvák Albert Romanutti je také filmovým tvůrcem a skladatelem. Na RfP se představí 11. června.

V sobotu vystoupí na Conference stage Maella, pražská rodačka a dark popová umělkyně a producentka, která působí především v Londýně.

Ve stejný den svůj koncert odehraje zpěvačka, pianistka a písničkářka Marie Kieslowski. Marie je členkou skupiny Zvíře jménem Podzim. V prosinci 2022 vydala sólový debut Je všechno dobrý?, na kterém poprvé představila svou autorskou tvorbu.

BraAgas je převážně ženská kapela, která interpretuje lidové písně z celé Evropy. Ve svých úpravách lidové hudby se snaží využít právě rozmanitosti původu jednotlivých písní. Zajímavý zvuk dodávají etnické a historické nástroje nad kterými se vznášejí skvělé ženské vokály propletené v přesně takových harmoniích, o jaké si původ písniček říká. Na festivalu zahrají 13. června.

Poly Noir je nový dark country/noir western projekt kytaristy a zpěváka Polyho z crossover-metalové stálice Insania. Pro účely živého vystupování vznikla kapela The Holy Spirit Smugglers.

Unikátní spojení Vladimira 518 a 7krát3 představí na RfP 11. června kombinaci rapu a zpěvu, a to v takové symbióze, jaká se v historii české hudby ještě nikdy neobjevila. Oba interpreti jsou držiteli mnoha ocenění, včetně několika cen Anděl, a i od tohoto nového společného projektu je očekávána vysoká úroveň hudební a vizuální produkce.

V sobotu vystoupí David Koller se svými legendárními písněmi během speciálního setu s orchestrem Prague Philharmonia, který se vrací na Rock for People pravidelně. David Koller sestavil speciální program složený z největších hitů své sólové dráhy i kapely Lucie, které zazní v originálních symfonických aranžích.

Dukla je pražská kapela hrající kytarový pop nesoucí odkaz nové vlny, post punku, devadesátkových kytarovek ale i současné klubové hudby. Na albu Stejný lepší je patrný posun ke klubovější hudbě, aniž by ale zároveň opouštěli to, co je pro ně typické – výrazné melodie a nostalgické texty, které s přiznanou naivitou reflektují život ve městě.

Za zmínku určitě stojí, že letošního festivalu se zúčastní legenda české hudby Marie Rottrová – první dáma českého soulu, ostravská rodačka, skvělá zpěvačka i skladatelka. Galakoncert uvede s bigbandem Septet Plus Orchestra a hostem Petrem Němcem v pátek 13. června.

Linkin Park, James Minchin

Linkin Park, James Minchin

Doprovodný program

Kromě hudebního harmonogramu je zvykem Rock for People přinést také doprovodný program, který bude letos opravdu nabitý.

Dakh Daughters je ukrajinský hudební a divadelní soubor, který vznikl v roce 2012 v Kyjevě. Skupinu tvoří sedm hereček, které jsou zároveň hudebnicemi a performerkami spojenými s Centrem současného umění Dakh. V jejich představeních se mísí prvky „freak kabaretu“, punku a ukrajinských lidových tradic, čímž vytvářejí jedinečný divadelní zážitek.

Na ČT art Stage bude v pátek ke zhlédnutí komentované pásmo archivních videí, které vás provede těmi největšími perlami pozdního socialismu. V oficiálním harmonogramu ho najdeme pod názvem Já přijdu! Hitparáda bizárů pozdního socialismu.

Vzácně na letošní „narozeninové oslavě“ Rock for People vystoupí také známí youtubeři Kumšt, kteří sice v prosinci s koncertováním skončili, ale pozvání na letošní ročník nemohli odmítnout. Těšit se můžete na koncert plný hudebního humoru, který tady takovým stylem nikdo jiný nedělá.

Akrobatické duo DaeMen oslovili další performery z řad tanečníků a akrobatů a pod produkcí jejich vlastní umělecké agentury United Arts, vznikl divadelně-akrobatický projekt The Losers a na ČT art Stage ho předvedou 13. června.

Na konec dodám, že pro ty z vás, kteří potřebují na chvíli vypnout, naučit se pracovat se stresem a zvýšit svou psychickou odolnost, bude v sobotu 14. června na Conference Stage připraven mental boost workshop s názvem Nevypusť duši.

Letošní ročník toho přinese opravdu hodně, čtyřdenní Comfy+ a VIP vstupenky jsou již vyprodané, ale základních ještě pár je, tak nemarněte a přijeďte si také užít proslulou terapii rockem.

Leto s Monikou písní o pochybnostech, lásce a jarní lehkosti ohlašuje nové album 

Klip Asi ma máš ukazuje, jak se učení a nejistota mohou proměnit v radost ze společného hraní

Po několikaleté pauze se hudebnice a producentka Monika Omerzu Midriaková vrací k písňové tvorbě pod hlavičkou Leto s Monikou. Nový singl Asi ma máš otevírá cestu k jejímu druhému sólovému albu, které vyjde na podzim 2025. Jemná skladba o pochybnostech, přijetí a bezpodmínečné lásce spojuje poetickou obraznost s retro estetikou, indiepopovou lehkostí a chytlavým kytarovým riffem.

Po eponymním debutu Leto s Monikou z roku 2018, který získal ocenění Debut roku ve slovenských cenách Rádiohlavy, se Monika soustředila především na filmovou a scénickou hudbu. Společně s Šimonem Holým mimo jiné složila soundtrack k oceňovanému filmu Všechno bude, za který byla nominována na Českého lva. Vedle této tvorby však průběžně vznikaly i intimní písně určené pro její vlastní projekt – a právě teď přichází jejich pokračování.

Připravovaná novinka naváže na poetiku první desky, ale slyšitelně rozšíří její zvukový svět – o větší barevnost, vrstvení a filmovost. „Zkušenosti z filmové a scénické hudby mi otevřely nové možnosti ve zvuku i přístupu k tvorbě. Svět téhle nové desky je pestrý a postupně se skládá dohromady – spíš než slovy se zatím dá popsat pocitem,“ říká v Praze žijící slovenská hudebnice.

Singl Asi ma máš vznikl spontánně během minulého jara, kdy Monice chyběl partner, který byl dlouho pracovně na cestách. Píseň si napsala i produkovala sama, bicí nahrál Jakub Šindler z kapely Bert & Friends. Výsledná skladba zachycuje jarní atmosféru plnou lehkosti, naděje i jemné melancholie.

Vizuální podobu písně nese klip režírovaný Terézií Halamovou, za kamerou stál Dušan Husár. Monika v něm hraje učitelku kytary, jejíž žáci se trápí s opakujícím se riffem – právě tím, který se vine celou písní. Hravý videoklip ale zároveň skrývá hlubší téma – učení, zranitelnost, trpělivost i radost ze sdíleného hraní. „Přišlo nám vtipné představit si, že by se žáci na hodině kytary snažili právě tento riff naučit – a pořád jim to nejde. Já ve videoklipu hraju jejich učitelku,“ upřesňuje autorka. „Zároveň jsme chtěli zachytit tu zranitelnost, kterou člověk zažívá, když se něco učí. Právě během hodin zkoušení a neustálého opravování přichází nejvíc pochybností – podobně jako v písni. A stejně jako se v refrénu objevuje pocit uvolnění a radosti, i ve videu nakonec nastane zlom – závěrečný koncert, kde si ten riff společně zahrajeme jako jedna prazvláštní, ale spokojená kapela.“

Nové album Leto s Monikou vyjde na podzim 2025 u vydavatelství Slnko Records. První ochutnávkou je singl Ako ma máš – skladba, která s lehkostí i hloubkou připomíná, že i zdánlivě jednoduchá melodie může nést silný citový náboj. Monika v ní navazuje na svou jemnou, poetickou hudbu s osobitým přístupem k současnému alternativnímu popu a autorskému songwritingu – tentokrát ale bohatší o zkušenosti z filmového světa. Na vydání alba naváže klubové turné po Česku a Slovensku.

Výstava Ubytovala jsi mě ve svém těle v galerii Prostora představí současného malíře a textaře Lubomíra Typlta.

Galerie Prostora představí od 24. dubna do 20. června výstavu sbírky Lubomíra Typlta s názvem Ubytovala jsi mě ve svém těle. Nová výstava ukáže díla zahraniční i tuzemské scény od současných autorů a autorek a bude zahájena vernisáží ve středu 23. dubna od 18 hodin za přítomnosti autora. Během trvání výstavy proběhnou komentované prohlídky.

 

Sbírka velkoformátových, výrazných obrazů významného malíře a textaře Lubomíra Typlta představí české i zahraniční autory a autorky. Název Ubytovala jsi mě ve svém těle je začátek jednoho z jeho textů pro skupinu WWW a má příchozí připravit na zážitek z výstavy: na konfrontaci s vystavenými obrazy. Typlt sbírá vybraná díla, převážně aby podpořil tvorbu umělců a umělkyň, leckdy na počátku jejich kariéry. Další rovinou jsou umělecké osobnosti, které jeho samotného inspirují. „Často se snažím sběratelsky podpořit nějakou osobnost, která ještě není úplně známá a respektovaná. Samozřejmě se to často pojí i s rizikem, že takříkajíc neprorazí a její sláva třeba i zhasne. Nicméně i tak mám pocit, že jsem se té malířce či malíři snažil nějak pomoci. Sám vím, jak je tato sběratelská podpora pro umělce a umělkyně důležitá. Obzvláště, když ještě bojují o svoji existenci. Naštěstí jsem se zatím mockrát nezmýlil. O to více mě samotného těší, že jsem často odhalil potenciál na začátku kariéry lidí, kteří se úspěchu skutečně dočkali.“

 

Výstava představí tyto umělce a umělkyně: Aryz, Lovis Corinth, Martin Gerboc, Remus Grecu, Simone Haack, Andrea Lehmann, Matěj Macháček, Justin Mortimer, Jiří Načeradský, Jiří Petrbok, Ivan Pinkava, Miroslav Polách, Jan Poupě, Zbyněk Sedlecký, Norbert Stefan, Adam Štech, Alexander Tinei, Annemari Vardanyan, Jan Vytiska.

 

Událost na FB

IG @prostora_galerie

 

 

Otevírací doba

středa–pátek: 14:00–18:00

dle dohody i sobota: 14:00–18:00

či na vyžádání (ve státní svátky zavřeno)

 

Hlavní program Folkových prázdnin je kompletní

Hvězdy world music z Afriky, Ameriky a Evropy zkompletovaly program festivalu.
 Bezmála pětadvacet zahraničních vystupujících je na tak malý festival docela dost, jenomže Folkové prázdniny trvají týden, takže v Náměšti nad Oslavou není opravdu kam spěchat. A kdo bude na letošním ročníku převládat? Určitě britští a irští folkaři a západoafričtí grioti, dostane se ale i to nejlepší z české a slovenské hudby a už dopředu se můžeme těšit na projekt Trance nad Oslavou nebo Orchestr Folkových prázdnin se speciálními hosty.

„Bez ohledu na to, odkud přicházíme, nebo jaké náboženství vyznáváme a jakou máme barvu pleti bychom se měli pokusit žít ve vzájemné úctě,“ vysvětlil volbu letošního tématu dramaturg festivalu Michal Schmidt, kterým je Čistota. Tímto etickým kodexem se od 13.  století řídí západoafričtí grioti, profesionální hudebníci a kronikáři. Jejich dodnes platnou úlohu nám připomenou kytarista Habib Koité, hráč na koru Lamine Cissokho, perkusista Mama Koné a balafonista Aly Keïta oslavující v projektu Mandé Sila kulturu multietnického národa Mandinků.

Akordeonista Cyrille Brotto se zpívajícím hráčem na koru Ablayem Cissoko zase představí, k čemu dojde, když se potomek trubadúrů z francouzské Okcitánie sejde se senegalským griotem.

Netoužíme po šílené rychlosti a bláznivých sólech, nabízíme jemnost a krásu, tvrdí kubánský jazzový klavírista Omar Sosa, zpívající hráč na koru Seckou Keita ze Senegalu a venezuelský perkusista Gustavo Ovalles. Navzájem respektují své tradice, naslouchají si s velkou pokorou, vědí, kdy si dát prostor a kdy naopak promluvit společně.

Zpěvák s uhrančivým hlasem, multiinstrumentalista, autor vynikajících alb, spolutvůrce filmových soundtracků a pustpunkový kazatel té nejstarší americké hudby Tim Eriksen se představí ve dvou polohách: v kostele nechá zaznít sbor Sacred Harp a o putování africké hudby za otrokářské éry přes Kubu do Spojených států bude zpívat ve společnosti Omara Sosy.

Báječného písničkáře Tcheku z Kapverdských ostrovů doprovodí opravdu velká mezinárodní hvězda: kubánský klavírní virtuóz Rolando Luna, který dlouhá léta doprovázel zpěvačku Omaru Portuondo, byl stálým členem legendární sestavy Buena Vista Social Club a vynachválit si ho nemůže ani libanonský trumpetista Ibrahim Maalouf.

Britský kytarista Justin Adams a italský houslista, perkusista a zpěvák Mauro Durante vystoupí také dvakrát: nejprve sami, aby si spontánně užili svou úžasnou směs rock’n’rollu, salentského tarantismu a pouštního blues, a pak se budou v projektu Trance nad Oslavou věnovat tranzovním rytmům starodávných léčebných rituálů ze severní Afriky a jihoitalského Salenta, se kterými mají bohaté zkušenosti také obě zpěvačky: Alessia Tondo a Yousra Mansour.

Zpěvačka Fatima Szalay nám ve čtyřjazyčných písních o lásce dokáže, kolik národů maďarskou lidovou hudbu formovalo a jak přirozeně se v ní prolnuly různé kultury.

Skvělá kapela Amsterdam Klezmer Band východoevropskou židovskou hudbu takřka geniálně prokládá balkánskou divočinou, jazzem, dancehallem, cumbií, hip hopem, tureckými melodiemi a soudě podle názvu posledního alba, bude to taneční bomba pop.

Sourozenci Séamus a Caoimhe Uí Fhlatharta přiváží doslova strašidelně krásné irské tradiční lamenty a sice zůstávají věrní prastarému stylu seán, nevšedně se ale doprovázejí na harfu, housle a bodhrán v moderních aranžích pracují s drone.

Už nikdy si nedokážeme představit, že by na židli usazenou zpěvačku Ríoghnach Connolly doprovázel někdo jiný než Stuart McCallum, dlouholetý kytarista nu-jazzové kapely The Cinematic Orchestra, se kterým tvoří úchvatné duo The Breath, v němž oba dýchají za jednoho.

Britský folkař Sam Lee touží po tom, aby každé jeho album bylo plné lesů, a když posloucháte jeho loňské album songdreaming, jen zíráte před sebe a přemýšlíte, co s tím. Není to poprvé, už jsme si u něho na to zvykli, tentokrát ale opravdu nevíte, co k té epicky naléhavé environmentální hymně říct.

Keltská sestra Elizabeth Cotten zní sice přehnaně, ale co mají chudáci bluesmani dělat, když s nimi při poslechu irské zpívající kytaristky Muireann Bradley zasnoubené také s country a ragtime cloumá takové nadšení.

Angličanka, která v mládí po přestěhování do Walesu udělala tu nejvelštější věc, jakou prý jen mohla: naučila se hrát na triple harfu; národní hudební symbol. Čtyřiadvacetiletá Cerys Hafana však na ní hraje moderně a je považovaná za nejvýraznější experimentátorku jejích zvukových možností. Také nevšedně zpívá, a vedle přebírání tradičního repertoáru komponuje vlastní skladby a používá jemnou elektroniku a kytaru.

Z domácí scény uslyšíte na Folkovkách Jiřího Pavlicu s Hradišťanem, Mirka Kemela s Marií Puttnerovou a Vladimírem Javorským, Martinu Trchovou s početnou kapelou a Báru Hrzánovou s Condurangem. Ze Slovenska přivítáme skupinu Dis Is Markéta a zpěvačku Júlii Kozákovou. A samozřejmě nebude chybět Orchestr Folkových prázdnin vedený mandolinistou Martinem Krajíčkem a německými fidlerkami Vivien Zeller a Ursula Suchanek.

 

www.folkoveprazdniny.cz

 

Kmotr alt-country & ikona pouštního rocku Howe Gelb z kapely Giant Sand v květnu poprvé zahraje v Praze

Howe Gelb (Giant Sand) & Lorenzo Corti (Cousteau)
29. 5. 2025 – MeetFactor

Howe Gelb je arizonský hudebník, skladatel a producent, známý především jako zakladatel a frontman ansámblu Giant Sand. Jeho tvorba, ať už sólová či kolaborativní, se vyznačuje eklektickým a nestrojeným přístupem, s nímž kombinuje vlivy country, blues, southwestern psychedelie, jazzu, indie rocku i omamné atmosféry domovského Tucsonu, to vše s osobitým beatnickým přístupem k songwritingu. Během své kariéry spolupracoval s řadou zásadních jmen (John Parish, PJ Harvey, M. Ward nebo Neco Case) a podílel se na vzniku několika desítek alb. 

 

Jeho nedávné nahrávky (jako loňská kompilace Weathering Some Piano) jsou sbírkami improvizovaných klavírních (či varhanních) skladeb, zatímco na posledním „konvenčním“ albu Gathered září Gelbovo citlivé písničkářství. „Všehochuť? Od kohokoliv jiného by podobná „bonboniéra“ z čokolády, uzenin a zdravého rybího tuku působila projímavě. Gelb ji díky svému charismatu promíchal víc než poživatelně,“ uvádí ve své recenzi pro Uni Tomáš Polívka.

 

Howe Gelb ve čtvrtek 29. května poprvé zahraje sólově v Praze. Jeho koncert v MeetFactory doprovodí multiinstrumentalista Lorenzo Corti, který hraje jako koncertní kytarista mimojiné se znovuzrozenou londýnskou formací Cousteau. Show představí Howeho klasiky, adaptace skladeb Giant Sand i pár horkých novinek.

 

Howe Gelb (Giant Sand) & Lorenzo Corti (Cousteau)
29. 5. 2025, 20:00

MeetFactory, Ke Sklárně 15

150 00 Praha 5

 

Vstupenky:

620 Kč na webu MeetFactory & v síti GoOut

720 Kč na místě

Facebook event

 

MeetFactory je v roce 2025 podporována grantem hl. m. Prahy ve výši 12.000.000 Kč.

AMPHIOR: Disappearing

Dánský ambientní autor Mathias Hammerstrøm prezentující svou hudbu pod přezdívkou Amphior se po třech letech vrací s novou porcí muziky na tematickém labelu Glacial Movements. I tentokrát je Mathiasova hudba plná „ledového praskání“, které je tentokrát více zahaleno do mlhy. Amphior se po letech vrátil ke klavíru. Nástroji, se kterým ho pojí řada vzpomínek na mládí. A právě zcela vědomé natahování pomalu mizících inspirací z ne tak vzdálené minulosti je středobodem desky nazvané česky „Mízení“. Základem krátkých, často radikálně na konci ustřižených kompozic je klavírní melodická smyčka, kterou následně dánský autor pomalu obrábí pomocí celé kaskády kytarových pedálů i jiných kouzelných krabiček. Jednou je zanoří do tlumených dek, jindy naopak přepálí expozici původního materiálu až do nepříjemně, industriálně zkreslených poloh. Hammerstrøm není černobílý. Často něžnou polohu à la William Basinski mění až do hutných, nehostinných zvukových krajin, které mohou připomenout rukopis jiného „ledového muže“ Thomase Könera, a zase nazpátek. Jindy se po celou dobu kompozice drží na začátku nastolené atmosféry. Vedle tématu nevyhnutelného zániku a zapomnění se autor přiznává i ke zcela vědomému eskapismu do dob, kdy sám netrpěl úzkostmi, které ho v současné době provázejí. Zvukovou osobní archeologii je poté možné brát za jistou formou autoterapie, kdy se posluchač stává němým účastníkem téhož. Podobné zvukové pohlednice už dříve vyvolával z archivu francouzský projekt Les Joyaux De La Princesse, který se soustředil na co nejplastičtější přiblížení určitých historických okamžiků, do svého mládí se nořili se svou hudbou i Christian Fennesz nebo Tim Hecker. Amphior kombinací autorských klavírních vzpomínek, z nichž některé mají čistě melancholickou podobu, jindy na nás vyrukují s až nečekaně euforickou atmosférou, nás odvrací od současnosti, která může běžnému smrtelníku navodit stavy úzkosti. Až mě překvapilo, jak rád jsem se ve světě desky Disappearing opakovaně ztrácel.

 

David Kollar & Quasars Ensemble / feat. Arve Henriksen : Oumuamua

Aktuální album slovenského kytaristy a skladatele představuje hned několik novinek – zaprvé, Kollar nahrával se živými smyčci, a ne jako doposud se samply; kvůli tomu, zadruhé, spolupracuje se smyčcovým triem, doplněným o klavír vedoucího Quasars Ensemble Ivana Buffy; zatřetí, inspiraci nalezl tentokráte v hlubokém kosmu, dále, většinou hraje sám nebo v duu, maximálně v triu, nový byl i způsob práce, kdy vycházel ze společného koncertu, s jehož nahrávkou dále pracoval a přikomponovával další party. U Kollara to není poprvé, kdy mu příroda jako taková posloužila jako zdroj inspirace, ovšem mezihvězdný objekt 1I/ʻOumuamua, který byl objeven v říjnu 2017, proletěl ve vzdálenosti 24 000 000 km od Země a zamířil někam k Pegasovi, to tu ještě nebylo. Nemluvě o tom, že jeho protáhlý tvar podnítil řadu ujetých teorií o kosmických lodích a podobně. Kollar byl vloni v říjnu nemocen, ale jak píše, „každý deň som nahrával nové nápady. Ako námet som si vybral vesmírne teleso Oumuamua. Nepochádza z našej galaxie. Môže to byť správa z minulosti alebo z budúcnosti…?“. Již tehdy pomýšlel na Quasars Ensemble, s nímž také v Bratislavě vystoupil. Jak bylo zmíněno, nahrávka je bohatší kompozičně, aranžérsky i zvukově, logicky je celkový zvuk rozložen na více hráčů, neslyšíme tedy pouze plochy Kollarových kytar a efektů, ony „soundscapes“, ale chvějivá glisanda smyčců (Arrival of the Unknown), jindy se kytary i smyčce stáhnou a jako by ozvěnou vykreslují náladotvorné obrazy, hráči pracují s drženými tóny i běhy, vše se však nese v poklidném, „vesmírném“ tónu, jako je tomu například ve skladbě Silent Tides, kde hudba přichází a zase se vytrácí, přesně jako ve vlnách přílivu a odlivu. Kollar, Quasars Ensemble i hostující Henriksen si dávají čas na rozvíjení témat, však také pouze jedna skladba trvá ke čtyřem minutám, stopáž zbylých čtyř nahrávek má dvakrát po deseti a dvakrát po šesti minutách. Navzdory chladnému kosmu, jímž Oumuamua řítí kamsi do neznáma, hudba Davida Kollara i Quasars Ensemble rozhodně chladná není.   

DG 307 / The Plastic People of the Universe: Ateliér Kadlec 1974

Jak název archivního dvojCD napovídá, přináší nahrávky pořízené při vystoupení v ateliéru výtvarníka Jaroslava Kadlece 2. června 1974. Ač by se to mohlo zdát, nepřivedl je do žižkovského ateliéru zájem o výtvarné umění, ale uvítat Ivana Martina Jirouse, který se pouhé čtyři dny předtím vrátil ze svého prvního, „pouze“ desetiměsíčního kriminálu (po návratu z jiného jej opět vítali DG 307). Podmínky k nahrávání jistě nebyly ideální, ovšem duo Bierhanzl/Ježek dokázalo zvuk dokonale vyčistit, aniž by se z alba vytratila jedinečná atmosféra a syrovost – všechny skladby jsou totiž pořádně natlakované, a napadá nás jediné adjektivum: nasrané. Jako první vystoupili DG 307, pět skladeb je představuje v klasické podobě (disk je doplněn sedmi skladbami ze zkoušky z podzimu 1975) – takže syrové a řádně načuřené Hrůzy, Koulim vočima, o níž Jirous napsal, že úvodní slogan bylo jediné, o čem se před premiérou Dégéček vědělo, však je také přerušena dlouhou debatou muzikantů, co a hlavně jak hrát, než nastoupí Degenerace, opět přerušovaná muzikantskou diskusí, a opakovanými nástupy s kiksy, až se zdá, jako bychom byli svědky zkoušky – nijak to ale nevadí, spíše naopak, jsme tak vtaženi do vskutku autentického procesu tvorby. A zároveň je slyšet, jak se všichni dobře baví. Milé jsou domluvy muzikantů („hrajte ten začátek stejně“), anebo „Papírový absolutno a jdem domů“, říká Mejla, a Zajíček souhlasí, že bude poslední. Bylo. Plastici odehráli u Kadlece devět kousků (dva jsou přidány ze zkoušky), rozhodně zajímavé je, že některé, například Prší, prší, Zácpa či Nikdo měly právě zde premiéru (Traktory a Vožralej jak slíva naopak derniéru) ještě před natáčením na debutové „Bondyho“ album – můžeme je tak porovnávat se studiovými verzemi, a ne, že by se nějaké ty rozdíly, a to nejen v aranži, nenašly. Pro Plastiky platí u Kadlece to samé, co pro Dégéčka – nasazení, emoce, ale i domluvy hudebníků. Pro úplnost dodejme, že na stejnojmenném vinylu vyšli pouze Plastici, DG 307 ostrouhali.

Další články
sinekfilmizle.com