Autor: Petr Ferenc - kulturní magazín Uni

Ilitch – šarmantní vazby a bzukot lehké dekadence

04/201605/2006 Petr Ferenc

Příběh francouzských současníků hnutí rocku v opozici, skupiny Ilitch, začíná v roce 1974, kdy začal její zakladatel a povětšinou také jediný člen Thierry Müller vytvářet sólové zvukové stěny pro divoce zkreslené kytary, harmonium, syntezátory, pásky a další elektroniku a ruchy. Spíš než o kompoziční… Číst dál...

Jacob Kierkegaard – ELDFJALL (Touch/ Starcastic, 2005, 36:30)

04/201603/2006 Petr Ferenc

Pořizování terénních nahrávek a jejich další manipulace je ve světě alternativní hudby oblíbenou činností. Kromě průkopníků z řad tvůrců konkrétní hudby (Pierre Schaeffer nahrávající zvuk lokomotiv) můžeme vzpomenout pokusy industrialistů jako byli SPK či Chris Watson, který se po působení ve skupinách Cabaret Voltaire… Číst dál...

Šťastné číslo Supersilent

02/201902/2006 Petr Ferenc

Přemýšlíme-li o podivuhodné erupci novátorských propojení elektroniky a jazzu, jejíž z Norska vyslaný záblesk na přelomu tisíciletí oslepil svět progresivní alternativy, Titánové, kteří nám okamžitě vytanou na mysl, jsou čtyři a říkají si Supersilent. Prý tento zavádějící název viděli napsaný na autě… Číst dál...

Hýřivě barevná titulní stránka červnového UNI láká na rozhovor s frontmankou jedné z nejzajímavějších současných mladých kapel na Slovensku Tolstoys. Slovem i obrazem se ohlížíme za třiceti ročníky festivalu v Boskovicích, který pořádá Unijazz a magazín UNI na něm má svoji vlastní scénu. Reportáž z Anifilmu rozšiřuje žánrový záběr časopisu zase o kus dál, stejně jako rozhovor s historikem komiksu Tomášem Prokůpkem o jednom z nejstarších původních českých komiksových fenoménů, Kulihráškovi.
Květen 2022: UNI titulním rozhovorem avizuje pražský koncert amerického bluesového písničkáře Keb' Mo'. Komentovaným průvodcem zve na další ročník největšího českého festivalu world music Respect, hovoří s legendárním zvukkovým mistrem Jerrym Boysem, který pracoval ve studiu Abbey Road pro Beatles, vtiskl zvukovou podobu legendárnímu albu Buena Vista Social Clubu i se slavnými africkými muzikanty z Mali. O svojí poezii i hře na loutnu hovoří básník Petr Čichoň a obsáhlým nekrologem připomínáme jednu z nejkontroverznějších výtvarných osobností, vídeňského akcionistu Hermanna Nitsche.

Čt
07
Čvc
2022
Ne
10
Čvc
2022

Boskovice
Boskovice
7. - 10. 7. Boskovice
Pá
08
Čvc
2022

minus123minut
Jazzdock, Praha
8. 7. minus123minut
Po
11
Čvc
2022

Jeff Beck
O2 Universum, Praha
11. 7. Jeff Beck
Út
12
Čvc
2022

Michael Kiwanuka (UK)
Forum Karlín, Praha
12. 7. Michael Kiwanuka (UK)
Út
12
Čvc
2022
So
16
Čvc
2022

Třeboňská nocturna
Třeboň
12. - 16. 7. Třeboňská nocturna
St
13
Čvc
2022
So
16
Čvc
2022

Colours of Ostrava
Ostrava
13. - 16. 7. Colours of Ostrava
Pá
15
Čvc
2022
Ne
17
Čvc
2022

VlčkoviceFest
Vlčkovice
15. - 17. 7. VlčkoviceFest
Ne
17
Čvc
2022

Tindersticks (GB)
Divadlo Archa, Praha
17. 7. Tindersticks (GB)
Pá
22
Čvc
2022
So
23
Čvc
2022

Colour Meeting
Polička
22. - 23. 7. Colour Meeting
Út
26
Čvc
2022

Les Triaboliques
Punctum - Krásova, Praha
26. 7. Les Triaboliques

Pocta legendárnímu apalašskému steperovi Danielu Ray Whitovi od Hank 3. A moje pocta Hankovi Williamsovi lll. v komiksové verzi tohoto songu https://www.youtube.com/watch?v=lpEo3lWTTYc Tak to rozjeď, D. Rayi, s Hankem 3 v zádech!!
Starýho Koženou punčochu-Old leather stocking jsem objevil při brouzdání ve vlnách youtubového apalašského american folku. Kdo se asi skrývá za maskou smrťáckého černého (?) bendžisty, drnkajícího pěkně ,,od podlahy" , tedy od drnu nevlídného hvozdu lidové balady? Ejhle! Bradavička vprostřed smrťákovi brady pod hustým černým make-upem zřejmě usvědčuje potulného propagátora dřevní muziky Cliftona Hickse i z této mrtvolné série videí.
Kanadskej chameleon Daniel Romano se hudebně proměnuje často a vždy skvěle. Tu strhující garážový rocker, tu smrtelně vážný nažehlený kovboj s bravůrním country programem. Tentokrát si v komiksovém videu suverénně navlékl kůži Johna Lennona. Schválně, s čím se vytáhne 26. června na vzduchu před holešovickým Crossem. Nemůžu se dočkat.
Na amerického blues-folkového písničkáře Erica Bibba mě navedl až pořad (nejen) hudebního publicisty a kamaráda Ondřeje Konráda na Vltavě. Ondřej tam recenzoval Bibbovo skvělé poslední album Dear America. Nakonec jsem ale sáhl po ztvárnění staršího videa With My Maker I Am One z alba Jericho Road. Eric se tu do svého sametového hlasu slušně vopřel. Přesto, že žije od sedmdesátých let v severní Evropě, stále neztrácí svý blůzový moudžou...
Občas si zkouším pustit alba, co se dokola točila v různých "přehrávadlech" kdysi při práci. V půli devadesátek jsme je sjížděli spolu se zdmi hudebních klubů nástěnými malbami. Období graffiti a černého hiphopu, řízlého funky a soulem. Nejlépe to asi shrnul zpěvák atlantských Arrested Development Speech, na jeho stejnojmenné debutové desce z devadesátého šestého. Některý kusy jsou poněkud přeslazený, ale zase jsem to rád slyšel.
Song ,,You Are My Sunshine" jsem prvně zaregistroval v milovaném filmu bratří Coenů ,,Bratříčku, kde jsi?" Od třicátých let ho nahrál kdekdo. Popravdě, když pominu verzi od Johnnyho Cashe, je to celkem slušná odrhovačka. Až cover od nažehlených dřevorubců Dead South ponořený do mollové melancholie mě uspokojil. To je jiný kafe.
The Smiths. Desky z polský kultury v půlce osmdesátek, když jsme s kamarády brali (nejen) hudební rozum. A John Marr s jeho ojedinělým, jakoby povědomým, ale v kombinacích vlivu tak originálním projevem. Až teď koukám, že má i úspěšnou sólovou kariéru. Snad se někdy dočkáme? Naživo??
S kámošem a bývalým spoluhráčem Zdeňkem hrajeme takový hudební pingpong. Zásobujeme se vzájemě odkazy svých objevů na divno country-americana-bluesfolkové scéně. Poslední Zdeňkova přihrávka byli irští Lankum. Když smečuje Zdeněk, je téměř jisté, že ti drnkálisti budou nakonec vždycky smrdět Swans.
Před měsícem jsem (díky Earth music) v Cafe V lese objevil newyorský dámský ansábl s Allenovským názvem Vicky Kristina Barcelona. Trio jak z Belleville nás celý večer provázelo rafinovanými covery Toma Waitse a tak jsme mohli soutěžit ,,kdo se chytne první”. Jak za starých dobrých časů na koncertech předělaných hitů mého oblíbeného souboru Sketa fotr.
Při bedlivém sledování aktivit Františka Skály se mi opakovaně stává že mě dostává do stavu nejistoty, zmatení, ba přímo vztahovačné trapnosti hraničící s pátračstvím po bočnim východu ze sálu. Podobné pocity ve mě budí jeho spiklenectví s Provodovjany. Ale nenechme se ošálit. Dechovka bude new country. Alespoň se Skálou v kapele.
Vždy když narazim na typickej hudební produkt středozápadu či mexickýho pomezí a pak z hudebníků vylezou Kanaďánci (Death south), nebo Aljaškánci (The Builders and Butchers), pobaví mě to. Ale že tihle dva kalifornští motorkářští hipíci z L.A. přijeli ze Severního Porýní-Vestfálska, to mě teda poměj...