Antonín Kocábek

Antonín Kocábek spolupracoval např. s hudebním měsíčníkem Rock & Pop či revue Babylon, hudebními servery Musicserver.cz, FreeMusic.cz, Musiczone.cz, Muzikus.cz nebo Aktualne.cz. Aktuálně píše i pro Reflex, Headliner, Frontman.cz nebo magazín Legalizace. Byl redaktorem Lidových novin (2009) a časopisu Týden (2009–2015) a od roku 1993 je členem vysílacího týmu Radia 1, kde mj. připravuje domácí hitparádu Velká sedma. V kulturním magazínu UNI se zaměřuje zejména na současnou českou hudební scénu, např. rubrika Z přízemí.

Děti deště

„Hladová a nebezpečná tlupa na lovu zabijáckejch zvuků. Pravěkej kmen v industriální zóně, dávný společenství kytarovejch smrští. Prostě „chlív mazce“.“ – tak je charakterizuje jejich vydavatel. V praxi se na téhle aktuálně pětici dá krásně vysledovat, že když nějaké skupině o to opravdu jde, výsledného tvaru,… Číst dál...

Miou Miou

Je pro vás pop sprosté slovo? Pak radši nečtěte ani dál. Pardubičtí Miou Miou totiž pop jsou. Křehký, nevlezlý, inteligentní a příjemný. V souvislosti s tím i nikterak masově populární. A jestli vůbec může existovat cosi jako alternativní pop, pak v nich máme jednoho z domácích čelných představitelů.… Číst dál...

Midi lidi

Na počátku devadesátých let bylo snadné podlehnout dojmu, že se u nás poslouchá hlavně hudba mimo mainstream. Undergroundové desky vycházely v dnes již nereálných nákladech, koncerty byly hojně navštěvované, dnes prakticky neznámá jména vystupovala ve velkém sále pražské Lucerny. Pak se vše vrátilo do normálních kolejí. V druhé… Číst dál...

Traband: Přítel člověka

Je zajímavé sledovat, jak se různé soubory chovají poté, co se jim podaří etablovat, vybudovat si posluchačskou základnu, a případně se bez podbízení proslavit. Mnohé zpychnou, mnohé jsou semlety šoubyznysem, a hlavně jen opravdu výjimečně všichni vybočují ze svých zavedených a osvědčených kolejí. Traband tou bílou vránou… Číst dál...

Tara Fuki: Jsme na to dvě

Violoncellové duo dvou mladých dam. Tara Fuki jako zavedená značka. Nějakou dobu tu o nich nebylo moc slyšet a najednou se vynořily i s novou deskou. Téměř pár minut před pražským křtem ve Švandově divadle, hovořila o ní i současnosti skupiny Andrea Konstankiewicz. Před časem jste mi úplně zmizely z dohledu,… Číst dál...

Esgmeq: Esgmeq

Za dobu, co se Esgmeq, divoká čtveřice z Chebu, od konce devadesátých let pohybuje po domácí scéně, si vydobyla výjimečnou pozici těch, od kterých mnozí opakovaně očekávají div ne rockové spasení. Je až s podivem, jak se u každého jejich nového alba znovu a znovu objevují obdivné reakce v souvislosti… Číst dál...

Zloději uší

Do této rubriky vzhledem k jejímu názvu brněnské trio ostravských rodáků Zloději uší (Ear Thieves) vlastně ani moc nepatří. Vzato uměleckou úrovní i významem, znamená totiž tak páté patro. Jenomže pak je tu ještě běžná povědomost (ne, slovo popularita opravdu tentokrát není na místě), a tam za nimi musíme tak do druhého suterénu.… Číst dál...

Kvartet Dr. Konopného: Skrývám se, ale nikdo mě nehledá

Jako herec je Radomil Uhlíř nejen nepřehlédnutelný, ale jeho nezapomenutelné minirole milicionáře-vyhazovače (Kouř), traktoristy (Pražská pětka), zfetovaného pekelníka (Čert ví proč) či chlapce ze sousedství (Díky za každé nové ráno) jsou veselé, vstřícné, a diváky vděčně přijímané. S jeho hudební tvorbou tomu počítám bude přesně… Číst dál...

SRPR

Znám jen opravdu málo kapel, které mě svým jménem iritují tolik, jako Sdružení rodičů a přátel RoPy. Již delší dobu je ostatně podezírám, že ten název si ze svých počátků ponechávají jako jakési mimikry, aby ostatní znervózňovali a uchovávali v nejistotě, čím vlastně jsou. Hádáte-li totiž podle názvu vesnický alko-punk či zastydlou… Číst dál...

Původní Bureš: Cesta z krimu

Zanedlouho dvacetiletý Původní Bureš patří u nás spíš k těm nenápadnějším. Hraje si svoje, nikdy se nesnažil o to být progresivní či vyčnívající, bourat schémata nebo se jakkoliv vymezovat. Možná právě v té obyčejnosti a buldočí vytrvalosti, s jakou nabízí dalším ročníkům posluchačů své příběhové písničky,… Číst dál...
Další články