Jiří Moravčík

Každý z nás chodíme do práce rádi z jiného důvodu. Bubeník irské skupiny Villagers a producent Ross Turner se prý nikdy nemohl nabažit magických zvuků vydávaných zdmi dublinské koncertní pýchy National Concert Hall. Menší podobnost s naším koncertem Národ sobě – kultura tobě proběhnuvším v Národním divadle by tu byla: také Turner do NCH pozval… Číst dál...

Cynika možná napadne, jak dlouho jí nová identita vydrží, když se za ní skrývá ten samý folkrock jako předtím a není snad jediné zmínky o albu, která by její skutečné jméno neuváděla. Bodejť by ne: vždyť Theu Gilmore nejen neomylně slyšíme, ale na obalu také jasně vidíme. Takže nějaká promo strategie, jejíž smysl nám uniká? Nebo snad… Číst dál...

Věčný sideman, jak se mu často říká, což u dvorního kytaristy Roberta Planta a vyhledávaného producenta zní divně, a tahoun nanebevstoupení salentského tarantismu. Oba s pozoruhodnou schopností pohlcovat a zpracovávat jiné vlivy poprvé společně dokazují, že v syrové jednoduchosti je síla; stačí prý jen zůstat sám… Číst dál...

Britská elektro-folková dvojice není z kategorie neslýchaných, za to neobvyklých. Hodně neobvyklých. I u nás dobře známá taneční choreografka, stomp perkusistka a zpěvačka Carli Jefferson a nebinární zpěvák a skladatel Clair Le Couteur jsou stejně doma na koncertních podiích, jako v galeriích moderního umění… Číst dál...

Těm, kdo netančí, přišli Kolumbijci vždycky nejzajímavější, když po rytmických trhácích přeladili do fáze „vydechněte si, a my si zatím zaexperimentujeme“. Skončili s tím sice ještě dřív, než tanečníkům stačilo uschnout propocené tričko, jako důkaz, že Bomba Estereo neskončí v nabídce dupárny pro masy, to však stačilo a přízeň… Číst dál...

Ne, nenatočili nové album, to ne. Jde o mixtape. Po dohrání to vyjde nastejno: zpěvačka Nicola Kearey a kytarista Ian Carter vám přijdou ujetí tak či onak a nelze se zbavit dojmu, že je zděšení nejen puritánů, ale dnes už kohokoliv z britského folku, opravdu baví. Máme už potřetí příležitost poslouchat sled nahozených melodií… Číst dál...

Západoafričtí grioti si na jazz nikdy moc nepotrpěli. Londýnská jazzová scéna sice vstřebala už cokoliv, do čela si ale žádný leader balafonistu s hráčem na koru zatím také neposadil; o šesti perkusistech nemluvě. Do přemýšlení britského skladatele senegalského původu Yahaela Camara Onono takové myšlenky ale nepatří. Ačkoliv… Číst dál...

Ve finské mytologii je Akka manželkou boha nebes Ukka a když spolu mají sex, létají hromy a blesky. Dole na zemi se tak ale říká tvrdohlavým ženským s prořízlým jazykem. Po našem zkrátka herdekbáby, kterým je dobré se v pravý čas vyhnout a pokud jde o hudbu, nepředpokládat, že by si do ní daly kecat. Iida Savolainen a Meriheini… Číst dál...

Jen málo umělců může říct, že se během covidu ocitlo ve správný čas na správném místě, ačkoliv o to vlastně dopředu vůbec nestáli. Ale víte, co se říká: všechno špatné, je k něčemu dobré. Takže nebýt covidu, těžko by Dobet strávila půl roku v metropoli Pobřeží slonoviny Abidjanu uprostřed umělecké komunity, ze které kdysi vyšla, navíc zjevně… Číst dál...