Rubrika: Rozhovory - 2. stránka - kulturní magazín Uni

Tiger Lillies ukázali, co znamená být člověkem

04/201611/2010 Alex Švamberk

Divadlo Archa se za více než patnáct let existence stalo pojmem a přes snahu o široký záběr při zachování kvality i reprezentantem určitého druhu kultury pro jisté publikum. A tito diváci mají vlastní estetická kritéria,která jsou o něco užší, než jaký je záběr divadla. Jasně se to ukázalo na představení… Číst dál...

Se skupinou Volga o slovanských psychedelikách

04/201604/2008 Petr Dorůžka

Koncem letošní zimy přijela do Česka poprvé ruská skupina Volga. Vystoupila v miniaturním vinohradském sklepním klubu Skutečnost s programem ruských lidových písní s elektronickým doprovodem. Volga existuje už deset let a v německých a holandských klubech si vybudovala téměř kultovní undergroundový statut.… Číst dál...

S grantem od Guggenheima do amazonského pralesa – brazilská zpěvačka Marlui Miranda o živitě mezi Indiány v Rondonii

04/201603/2008 Petr Dorůžka

I v tak bezbřehém hudebním spektru, jakým je brazilská hudba, představuje Marlui Miranda šokující vybočení. Když vystoupila na jednom z předchozích ročníků festivalu v Rudolstadtu v rituálním kostýmu s divošským nalíčením, působila jako mladistvá a laskavá indiánská babička -vypravěčka. Netušíte,… Číst dál...

Další články

Květnové UNI představuje titulní stranou a rozsáhlým rozhovorem vynikající mladou českou zpěvačku Marii Puttnerovou, jež se na alternativní scéně pohybuje už řadu let, teprve nyní ale vydala svůj brilantní sólový debut. Z opačného věkového spektra připomínáme aktuální osmdesátiny hudebníka a básníka Vratislava Brabence a v zásadním materiálu se ohlížíme za historií legendárního pražského Junior klubu Na Chmelnici. Ze zahraničních témat květnové UNI přináší například původní rozhovor s americkou saxofonovou hvězdou Kennym Garrettem nebo průnik do světa židovské hudby prostřednictvím projektu Silent Tears.
Rozsáhlým titulním rozhovorem i velkou recenzí Album měsíce dubnové UNI reflektuje velkou událost na české alternativní scéně, kterou je nové album písničkářky Jany Vébrové, vydané po dlouhé více než patnáctileté pauze. Značný podíl v tomto vydání má hudba s různou mírou world music - raperka Sampa The Great, skupina The Garifuna Collective či flamenco zpěvák Perrate. Věnujeme se také aktuálnímu mimořádnému projektu českého divadla, antické tragédii Bakchantky s hudbou indiepopové kapely Bert & Friends. Literární linii časopisu tentokrát zastupuje rozhovor s jedním z nejznámějších současných českých básníků Milanem Ohniskem
Březnové UNI titulní stránkou zve k rozhovoru s přední českou fotografkou Gabinou Fárovou, jež se rozhovořila nejen o svém přístupu k tvorbě, ale například i o svém mimořádném rodinném zázemí. Podobně rozsáhlý rozhovor přinášíme i se spisovatelem Michalem Šandou, který právě vydal obsáhlý tisícistránkový spis. Hudební linie obsahu UNI je tentokrát zčásti diktována smutnými událostmi: přinášíme totiž ohlédnutí za životy a tvorbou tří velkých osobností, které nás v poslední době opustily, totiž s americkým hudebníkem Davidem Crosbym, králem českého punku Petrem Hoškem a také naším milým kolegou, hudebním publicistou a filmařem Petrem Slabým.

Na to že je Just Like Heaven údajně jednou z nejúspěšnějších popových písní všech dob, mi přijde furt dost chytrá. Případ kdy zdánlivá jednoduchost skrývá skladatelova genia. Smithova rafinovanost jí oděluje od všech těch nevyžádaných rádiových kolovrátkových mučíren, který se bojíte zaslechnout znova. Ta věc je dobrá a nestárne. Ani devadesátkách, kdy jí pochopitelně coveroval další slavnej kňoura J Mascis s Dinosaur Jr. Ani když si jí pouštím teď.
Debaser byla první věc kterou jsem uslyšel od Pixies. A zamiloval se na první poslech. Do nejvíc sexy hlasu Kim Deal ladícího s ve všech polohách suveréním Black Francisem. Do všech těch vždy perfektních feed backů linoucích se z Les Paula Joe Santiaga. Do atomově přesného Davida Loveringa tančícího za bicími převážně statické kapely. Do té geniální a nečekané kombinace punku, surfu, garage, hard core a country a rockabilly. Do toho večera v potem nacucané Akropolis pátém roce, kdy mě dav odsurfoval od pódiového oplůtku až k mixu. Z dvacetiletých hubeňourů se dávno proměnili v michelinové panáčky, ale ta energie zůstala.
V této komiksové prezentaci mých oblíbených skladeb nemohu vynechat Space Oddity. Perfektní skladba. Pro mě jedna z nej. Šíři záběru aranže dokazují ty srandovně popisné titulky pod videem, komentující ve skladbě použité rejstříky (dreamy percussive rock music, surreal electonic music, stirring poprock music, playfull folk music...). I to roztomilé video s Ed Woodovsky lacinými rekvizitami a obsazením má jasné poselství. Bowieho vzkaz všem, jež jejich ,,Ground control" drží při zemi.

Forgot your password?

I agree with the Terms. Edit this in Settings => Ajax Login Modal => Expressions tab => Registration section