Hudba

Před dvaceti lety založil saxofonista a basklarinetista Pavel Hrubý trio Limbo, v dalším roce rozšířené o trumpetistu, a první nahrávka vyšla samizdatově v roce 2006. Od té doby se kapela obměňovala, věrný zůstával kontrabasista Taras Vološčuk – s výjimkou elektro-akustického obsazení v roce 2010. Původního trumpetistu… Číst dál...

Pokud máte pocit, že tvorba současné populární hudby je pouze předvídatelný, dobře spočítaný spotřební útok na běžného posluchače, pak doporučuji vyhledat si druhé album amerického skladatele a zpěváka J. Mamany. Jeho barokně nařasená, aranžérsky hebká hudba je všechno, jen ne spotřební zboží na jedno použití nebo muzak vhodný pro nerušivý… Číst dál...

Esazlesa si dala vtipný název, odkazující snad k „provinčnímu původu“, ale nic provinčního na chebské čtveřici není. Sound někde mezi emo hardcorem a post-rockem je spíše kosmopolitní. Ostatně od roku 2009 fungující, byť v posledních několika letech na čas pauzírující kapela se při koncertování neomezovala… Číst dál...

K hudbě DVA vždy patřila potrhlá hravost, se kterou duo vypiplalo „folklor neexistujících národů“, „evergreeny neexistujících kapel“ nebo „hity neexistujících rádií“. Potrhlost, samozřejmě se závažnějším poselstvím, a bezuzdná hravost neopustila DVA ani v roce občanskoprávní plnoletosti, rozuměj 18 let od vzniku. A nezředila… Číst dál...

Kvinteto Conamara Chaos doprovodilo svůj debut několika stylově „chaotickými“ informacemi: Anord, přeloženo z irštiny, znamená chaos. A Conamara Chaos je označení chaotického terénu na povrchu jupiterova měsíce Europy, který změtí rozpraskaných ledových ker a bloků připomíná krajinu v irském regionu Connemara mezi hrabstvími… Číst dál...

Spoluhráči pianisty Ethana Iversona jsou basista Thomas Morgan a bubeník Kush Abadey, ve dvou titulech je zaskočili basista Simón Willson a bicista Vinnie Sperrazza. Jedenáct skladeb Iversona doplňují dva standardy. Sólovou Piano Sonatu věnoval virtuóznímu newyorskému pianistovi Yegoru Shevtsovovi, původem ze Lvova, jehož vyjádření… Číst dál...

Na Caveova předcházející dvě alba Skeleton Tree a Ghosteen se dost lišily názory. Ne, že by někdo zpochybňoval jejich emoční sílu související s tragédiemi, které zpěvák musel prožít, šlo spíš o extrémně nesdělnou formu, o oproštění od písňových forem, zkrátka o dost radikální změnu stylu, ne vždy přijímanou jako… Číst dál...

V žádném případě se nedá říct, že by to byl blesk z čistého nebe nebo nějaké převratné překvapení: kdo Karla Vepřeka zná, dobře ví, jak je jeho tvorba kvalitativně nejen vyrovnaná, ale jak také ční nad spoustou mnohem známějších písničkářů. Těch obeznámených ale určitě není tolik, kolik by si Vepřek zasloužil. Je to jak jeho… Číst dál...