SUSTAIN: Hudba a udržitelnost Jak zní udržitelná hudba současnosti a zítřka?

Projekt Sustain: Hudba a udržitelnost propojuje umění, hudební tvorbu, koncertní a produkční činnost s environmentálním myšlením. Zkoumá, jak se hudební průmysl staví k udržitelnosti – od virtuálních koncertů po návrat ke kořenům a přírodě. Projekt zahrnuje řadu akcí pro laickou i odbornou veřejnost, které se odehrají v květnu, červnu a na podzim v Kampusu Hybernská. “Téma udržitelnosti se ve spojení s hudbou v Česku zatím příliš nedostalo do popředí, tento program mění pravidla hry. Přináší debaty, panelové diskuse, koncerty, workshopy i praktické zvukové ukázky a instalace – vše zaměřené na současnost a budoucnost hudby v době klimatických změn,” říká programová ředitelka Kampusu Hybernská Veronika Vlachová. “Vznik projektu na téma udržitelnosti právě v Kampusu Hybernská vnímám jako organické vyústění našeho dlouhodobého směřování. Kampus se o udržitelná témata zajímá od počátku své existence. V kontextu svého záměru propojovat kulturu, inovace, vědu a vzdělávání je Kampus platformou, ve které se snoubí enviromentální otázky s akademickou sférou ve formě výzkumů, dále s umělci, komunitami a studentstvem.”

 

První akce s podtitulem “Promotéři, umělci a planeta: o udržitelnosti v hudebním průmyslu”
se uskuteční 23. května a nabídne debatu o hudebním provozu s americkým tour manažerem skupin Chemical Brothers či Massive Attack Jamesem Baseleym a dalšími hudebními profesionály. Na programu budou také akustická vystoupení sboru Lada a písničkářky Barbory Hory. 

Červnová edice Sustain s podtitulem “Přírodní hlasy v tvorbě experimentální elektronické hudby” nabídne 6. a 7. 6. workshopy, koncerty a filmovou projekci věnované propojování přírodních hlasů 

s moderními přístupy k tvorbě experimentální elektronické hudby. Návštěvníci a návštěvnice se mohou těšit na vystoupení unikátního hudebního uskupení fyield, kde se setkávají přední osobnosti české a islandské nezávislé hudební scény: Václav Havelka a Kryštof Kříček z kapely Please The Trees a Islanďan Pan Thorarensen (Stereo Hypnosis). 

 

Jak bude vypadat hudba budoucnosti?

Pokračování projektu proběhne na podzim. Část nazvaná “Sustain #3: Jak bude vypadat hudba budoucnosti” si během dvou říjnových dnů (24. a 25.) bude klást otázku, kam se bude hudba v kontextu s environmentálními výzvami vyvíjet, co se bude vracet, a jaké jsou trendy nyní. Hvězdou bude kapela, jejíž identitu zatím nemůžeme prozradit, jen napovíme, že v Kampusu úspěšně vystupovala už dvakrát a letos se u nás zastaví v rámci svého podzimního turné. Kromě koncertu nabídne i masterclass, který se v Česku ještě nikdy nekonal.

 

Čtvrtá, závěrečná část projektu Sustain: Hudba a udržitelnost se bude konat 21. listopadu s podtitulem  “Field recording a ekologická krize jako alarmující inspirace” a přinese debaty i hudební vystoupení. Hlavními hosty budou slovenský mykolog a spolutvůrce kolektivu LOM, který sdružuje umělce zajímající se o extendované techniky zvukového záznamu Jonáš Gruska a slovinská experimentální hudební umělkyně Saša Spačal.  

 

PODROBNÉ INFO 

– květen

– červen

20. ročník Festivalu muzejních nocí

Ve dnech 17. května až 15. června 2024 se uskuteční 20. ročník Festivalu muzejních nocí, kterého se zúčastní rekordních 703 institucí a 206 měst. Přehled všech Muzejních nocí pořádaných v České republice je k dispozici na http://www.muzejninoc.cz.

Organizace Festivalu muzejních nocí se již od roku 2005 ujímá Asociace muzeí a galerií České republiky, z. s., ve spolupráci s Ministerstvem kultury a dalšími subjekty. Tato významná kulturní událost každoročně zastřešuje aktivity muzeí a galerií, které svým návštěvníkům kromě prohlídek stálých expozic a aktuálních výstav nabízejí řadu doprovodných programů. Ve spolupráci s muzejními institucemi se jí účastní např. knihovny, památkové nebo církevní objekty, divadla či kulturní domy.

Ačkoli je termín konání festivalu přesně stanoven, některá muzea a galerie se k němu připojí před i po jeho oficiálním termínu. A přestože má každá organizace na výběr, zda a jakou částku bude na symbolickém vstupném vybírat, až na výjimky volí tradičně bezplatný vstup, příp. vstupné dobrovolné. Národní zahájení 20. ročníku Festivalu muzejních nocí proběhne v pátek 17. května 2024 od 14.00 hodin v prostorách rytířských sálů Východočeského muzea v Pardubicích.

Akce se koná pod záštitou hejtmana Pardubického kraje JUDr. Martina Netolického, Ph.D., náměstka hejtmana Pardubického kraje pro oblast investic a kultury Ing. Romana Línka, MBA, a primátora statutárního města Pardubic Bc. Jana Nadrchala.

 

Partnerství 20. ročníku festivalu a jeho slavnostního zahájení opět přijala i Asociace krajů ČR. Festival muzejních nocí se koná u příležitosti Mezinárodního dne muzeí, který připadá na 18. května. Přijďte tento téměř měsíc trvající svátek muzeí a galerií oslavit společně s námi! Více na http://www.muzejninoc.cz

Oblastní galerií Liberec zní Sound Shapes rakouského umělce Josefa Baiera

Jarní lázeňská sezona v Oblastní galerii Liberec přiblíží tvorbu rakouského umělce Josefa Baiera, který je znám jako autor monumentálních realizací ve veřejném prostoru i subtilnějších kinetických a zvukových instalací. Středobodem výstavy Sound Shapes je kineticko-zvuková instalace Křivky sluchu, návštěvníci se ale seznámí i s širším kontextem Baierovy tvorby. Sound Shapes otevřela vernisáž 7. března, výběr z instalací Josefa Baiera bude k vidění do 26. května.

Výstava Sound Shapes v Oblastní galerii Liberec nepředstavuje chronologický průřez celou tvorbou Josefa Baiera. Několik instalací, pečlivě vybraných s ohledem na prostorové dispozice galerie, ale ve své různorodosti postihuje většinu témat a úseků sochařovy tvorby.

V bazénové hale galerie představí Baier svou kineticko-zvukovou instalaci Křivky sluchu (2017), v níž rozpohybovaná kyvadla rozezvučují precizně vyladěné zvukové trubice. Zvuková kompozice je provázána s vizuálním vjemem – vlnící se dráhou pohybujících se kyvadel.

V dalších prostorách galerie bude prezentován širší kontext Baierovy tvorby. „Pracuje v ní s reálnými zvuky i jejich představami propojuje působení na několik smyslů. Minimalistickými geometrickými tvary se symbolicky vztahuje k nejuniverzálnějším principům, které studuje a rozehrává. A zároveň probouzí kreativitu a hravost diváků,“ upřesnila kurátorka liberecké výstavy Daniela Kramerová.

Josef Baier (*1951) je znám svými monumentálními realizacemi pro veřejný prostor. K exteriérové tvorbě ho inspirovala práce na sympoziích, na nichž zpočátku pracoval s kamenem či sádrou.  Od roku 1990 se ústředním autorovým materiálem stává kov – leštěná či korodovaná ocel. Především díky účasti na dalších sympoziích napříč kontinenty užívá ve vztahu k prostředí a lokální tradici i řadu dalších materiálů, jako je dřevo, sláma, vlna či papír. „Prostřednictvím dialogu s hmotou, ale i díky umísťování objektů v krajině, na vodní hladině či zapojováním elementu ohně se vztahuje ke čtyřem základním živlům,“ podotýká opět kurátorka.

Klasický rámec sochařské tvorby rozšířil Baier směrem k práci s pohybem, případně k doplnění o zvukovou dimenzi. Rozvíjí linie zvukových strojků – pohyblivých mechanismů sestavovaných často z nalezených či koupených předmětů. Se zvukem pracuje i v monumentálních objektech. Především jde o dlouhou řadu rozměrných harf rozezvučovaných vzduchovým impulsem či smyčcovou hrou a umísťovaných v galeriích, sakrálních prostorech i v rozmanitých venkovních prostředích.

Primárně zvukové nejsou Baierovy monumentální geometrické plastiky. Pokud ale přemýšlíme o zvuku obecněji, jako o principu či struktuře, jejíž vyjádření může být vizuální, slyšitelné, uchopitelné pomocí exaktních věd či filosofickými i spirituálními přístupy, lze o celku Baierovy tvorby bezpochyby uvažovat i ve zvukovém kontextu.

Výstava Josefa Baiera je v Oblastní galerii Liberec k vidění od 8. března do 26. května. Otevřeno je každý den, vyjma pondělí, od 10 do 18 hod.

 

JOSEF BAIER

Sounds Shapes

Oblastní galerie Liberec

  1. 3.–26. 5. 2024

Kurátorka: Daniela Kramerová

Okamžiky, kdy se zastaví čas. Výstava Ticho výmluvně shrnuje tvorbu Ivany Lomové za posledních dvacet let

Jaké jsou okamžiky, kdy byste si přáli zastavit čas? Pro Ivanu Lomovou jsou to zdánlivě banální momenty, jak ukazuje výstava Ticho v Oblastní galerii Liberec. Rekapitulaci posledních více než dvou dekád tvorby této významné české malířky zahájila vernisáž 7. března. Výmluvnost Ticha Ivany Lomové bude na návštěvníky působit do 26. května.

Monografická retrospektivní výstava Ivany Lomové zahrnuje malby z cyklu Pod dekou (2000), Samota (2009), Kavárny (2010), Cestující (2012) nebo Praha (2021). Autorka interpretuje svou malbou svět kolem sebe bez nadsázky, neokázale, bez příkras – obrazy každodennosti, ale až s výjimečnou odvahou zprostředkovat divákům tyto obrazy malebnou fotooptikou.

Obrazy Ivany Lomové jsou jako okamžiky zastavené v čase. Její realistická malba svět nijak nedramatizuje, nepřidává mu nadbytečnou romantičnost ani sentimentalitu. Nejsou to obrazy abstraktně neurčité ani se nesnaží o expresivní nadsázku. Barevná sytost malby není ani výrazně jásavá, ani zemně tlumená.

„Její obrazy jsou malbami, které svět nesoudí ani s ním nebojují. Obrazy Ivany Lomové odrážejí realitu pozorovatele, často s mírně ironickým podtextem, někdy zase s lehce chladným odstupem a nezřídka s pocitem vděku.“ říká kurátorka výstavy Jana Farská Hájková.

Ivana Lomová ve svých malbách nezapře, že je vystudovanou architektkou. Náchylnost k prostoru, ať už venkovnímu, či vnitřnímu, je zjevná a jeho zobrazení je natolik výmluvné, že emoce přenáší ještě lépe než případné výrazy tváře.

Pocit důvěrně známého je jedním z prvních dojmů, které se při pohledu na malby Ivany Lomové dostaví. To proto, že kompozice jejích obrazů jsou kompozice našich vlastních pohledů – vidí to, co vidíme i my, byť jindy a jinde. Prostřednictvím jejích maleb sledujeme cestující ve vlaku, manželské páry v intimním prostředí, spolu s autorčinými protagonisty se díváme z oken činžáků.

„Melancholie je zřejmě převládající emocí, kterou můžeme spojit s téměř veškerou tvorbou malířky. Snad je za tím právě ono vědomí uplynulého času, moment, který byl a už se nikdy nevrátí. Tichá melancholie Ivany Lomové se opravdu jen zlehka dotkne plátna, vytvoří efemerní dojem, ale když se ji snažíme lapit, zmizí zase pryč. Zbyde vjem důvěrně známého a pocit vděku, že život je přítomen v těch nejmenších detailech, v oprýskané omítce, v semiši vlakové sedačky nebo ve skleněném tvaru letité cukřenky,“ uzavírá kurátorka výstavy.

Svým Tichem provede zájemce i sama Ivana Lomová, komentovaná prohlídka s malířkou se uskuteční 21. března. K výstavě rovněž vychází katalog. Výstava Ivany Lomové je v Oblastní galerii Liberec k vidění od 8. března do 26. května. Otevřeno je každý den, vyjma pondělí, od 10 do 18 hod.

 

 

IVANA LOMOVÁ

Ticho

Oblastní galerie Liberec

  1. 3.–26. 5. 2024

Kurátorka: Jana Farská Hájková

 

IVANA LOMOVÁ

Ivana Lomová (*22. 11. 1959 v Praze) se k malířské tvorbě dostávala poměrně dlouho a cestu ke štětcům a olejovým barvám si musela vyšlapat sama. Vystudovaná architektka se stavěním domů nikdy neživila, umění si ji přitáhlo už po vysoké škole. V 90. letech se věnovala především ilustraci dětských knih, postupně přecházela na volnou grafickou tvorbu a teprve před začátkem nového tisíciletí ji zcela pohltila olejomalba. Od té doby už autorka podle vlastních slov nic jiného nehledá, malba se stala jejím jediným výrazovým prostředkem. Ivana Lomová tvoří obvykle ve větších cyklech, ve kterých variuje určité téma. Tak vznikly cykly Dětství (2000), Dokud nás smrt nerozdělí (2002–2004), Samota (2007), Praha (2013) a další, z nichž čerpá i průřezová výstava v liberecké galerii.

Festival United Islands of Prague zaplnil pražské ostrovy a odstartoval festivalovou sezónu

Více než 45 000 návštěvníků zaplnilo od středy do soboty pražský Střelecký ostrov, Slovanský ostrov, Náměstí Václava Havla, Janáčkovo nábřeží a desítku klubů po celé Praze. Během čtyř festivalových dní zahrálo na 23 scénách víc než sto umělců z celé Evropy. Hlavní scéna byla letos postavena přímo na Vltavě v cípu Střeleckého ostrova, vidět tak byla třeba z Karlova mostu.

 

První festivalový den se nesl v duchu evropských hodnot. Na festivalu za přítomnosti prezidenta Petra Pavla, místopředsedkyně Evropské komise Věry Jourové, zástupců vlády, evropských institucí a velvyslanců evropské sedmadvacítky k důstojné oslavě 20 let Česka v Evropské unii. Ve čtvrtek, tedy druhý festivalový den, vyslali umělci i fanoušci během koncertu Symphony for Humanity jasnou zprávu, že Praha je místem, kde xenofobie a stereotypní odsuzování druhých není tolerováno.

 

Mezi největší jména letošního ročníku United Islands of Prague patřili britský písničkář AJ Wonder, maďarští Freakin‘ Disco, rakouská ženská partička Dives, slovinská pop-rocková kapela LPS, německá skupina Lonely Spring, polský zpěvák a producent Baasch, shitpunkoví Joe & The Shitboys z Faérských ostrovů a také čerstvý vítěz Andělů MC Gey a český rapper Rohony. Z dalších českých interpretů se na podiu objevili také třeba Good Times Only, Glad For Today, Severa, Jay Delver a Cringe Prince. Svůj prostor dostaly na velkých pódiích také začínající kapely z Prahy 1 a v rámci nehudebního programu se představily i desítky neziskovek. Své knihy četli třeba architekt Adam Gebrian a Štěpán Hon a v živých podcastech a debatách vystoupili například novinář Ondřej Kundra, herec David Prachař, cestovatel Ladislav Zibura, David Miřejovský nebo Darja Stomatová z České televize a mnozí další.

 

“Podařilo se nám proměnit dramaturgickou linku festivalu. Propojili jsme se s mladou partou z Klubovny a dali jsme šanci vyniknout mladým talentům z celé Evropy. Překvapila mě show slovinská kapely LPS, skvělý byl i Mc Gey a úžasnou atmosféru měla i show Bena Cristovao a Sofiana Medjmedje během koncertu Symphony for Humanity, kdy zahráli s Unique Orchestra,” říká producent festivalu Martin Voňka.

 

“Po dvaceti letech od vstupu Česka do Evropské unie cítíme důležitost každoročního připomínání tohoto výrazného milníku v naší historii. Moc děkujeme všem, kteří se zapojili i do důležitého koncertu Symphony for Humanity. Jsem přesvědčen, že festival United Islands of Prague jasně ukázal, že patří mezi zásadní pražské kulturní události,” doplňuje druhý producent festivalu David Gaydečka.

 

  1. ročník festivalu United Islands of Prague se uskuteční 1. až 3. května 2025. Termín festivalu zůstane na začátku května, protože cílem je přeměnit svátek práce v každoroční oslavu Evropy.

Hostina pro milovníky rockového spektáklu. Ghost vtrhnou do kin s filmem Rite Here Rite Now

Tajuplný švédský rockový fenomén Ghost vyrostl z obskurních klubů až do těch největších hal na světě. Mírně podvratná muzika skrytá za epickou magií jejich koncertů přinesla kapele
i čtveřici cen Grammy. Nyní skupina, která v jistých kruzích stále budí kontroverze, vstupuje
i na plátna kin. Jejich debutový celovečerní film Rite Here Rite Now rozduní také česká kina, a to exkluzivně pouze ve dvou termínech, 20. a 22. června 2024. Distribuuje společnost Aerofilms.

 

Dlouhé a napjaté očekávání, které už před několika měsíci podnítila informace o striktním zákazu telefonů, který platil na dvou losangeleských koncertech v závěru turné kapely k albu Impera, je
u konce. Ghost si připisují další milník na své strmé trajektorii směrem vzhůru – celovečerní film.

 

Tento koncertní film vezme diváky nejen přímo do centra dění v Kia Forum v Los Angeles, kde se v průběhu dvou večerů koncert natáčel, ale na pódiu se propojí i s mytologií, kterou kolem sebe formace – prostřednictvím minifilmů na svém YouTube kanále – soustavně buduje. Výsledkem je unikátní divoká show, jež se opírá o živé verze skladeb z pěti dosud vydaných studiových desek. Zároveň na plátna přivádí postavy, které se ve světě Ghost v průběhu let zabydlovaly a interagovaly s aktuálním protagonistou Papa Emeritem IV., jehož osud leží v rukou nevypočitatelného Ministerstva. Kdykoliv totiž může být sesazen. Ostatně, každé období v éře švédské skupiny mělo ve svém centru „jiného“ protagonistu – jakkoliv se pod jejich maskami skrýval vždy Tobias Forge, muzikant, v jehož hlavě se celý fenomén zrodil.

 

Forge k filmu uvedl: „Před dekádou, v době, kdy Ghost podepisovali smlouvu s vydavatelstvím Loma Vista, se mě Tom Whalley, CEO a majitel labelu, zeptal, jaký má kapela za sebou příběh. Měl pocit, že příběh je klíčový pro to, jak bychom mohli získat nové fanoušky. Odpověděl jsem mu, jelikož jsme v podstatě ještě kapela-dítě, navíc anonymní dítě, není moc co vyprávět. Zatím. Ale řekl jsem mu, že jestli chce příběh, nějaký mu vymyslím. Ten film je plodem tohohle rozhovoru.“

 

„Tenhle film nám umožnil nechat se inspirovat vším možným – od němého hororu přes fiktivní dokument o Sex Pistols The Great Rock ‚n‘ Roll Swindle, k práci animátora Ralpha Bakshiho až k živáku KISS: Alive II,“ popisuje režisér Alex Ross Perry. „Ultimátním cílem bylo natočit doslova hostinu pro všechny, kteří milují filmovou alchymii mezi rockovým spektáklem a strašidelnými chuťovkami.“

 

„Žije právě teď a právě tady – stín nejistoty se vznáší nad každým z nás,“ vzkazují Ghost svým spektáklem. V kinech bude k dispozici pouze 20. a 22. června 2024. A právě tam bude zážitek nejsilnější. Rite Here Rite Now v České republice distribuuje společnost Aerofilms.

 

 

GHOST: RITE HERE RITE NOW • USA, 2024 • 145 min • anglicky s českými titulky • 2D DCP, zvuk 5.1 • přístupnost 15 • premiéra: 20. 6. 2024

Režie: Alex Ross Perry, Tobias Forge
Účinkují: GHOST, Maralyn Facey, Alan Ursillo, Ashley McBride, Kevin „Jesus“ Kaufmann

 

Koncertní film GHOST: RITE HERE RITE NOW se natáčel během dvou vyprodaných koncertů kapely GHOST v losangeleském Kia Forum. Divákům přiblíží jejich proslulý koncertní obřad, díky němuž tato švédská rocková skupina získala ocenění GRAMMY, obsadila první příčky hitparád a stala se headlinerem po celém světě.

 

Jedná se o vůbec první celovečerní film, který kombinuje fascinující živé vystoupení s příběhem a historií této skupiny. Výsledkem je unikátní směs skladeb ze všech jejich pěti alb. Ať už patříte mezi oddané fanoušky, kteří si chtějí oživit vzpomínky na koncerty GHOST, nebo mezi zvědavé nezasvěcené, film RITE HERE RITE NOW vás dostane zábavnou show plnou temnoty, ale i ironie a humoru a zároveň vás okouzlí intimním filmovým portrétem kapely.

 

Květnová Praha v rytmu prvotřídního blues: Matt Schofield, The Reverend Peyton’s Big Damn Band i Delvon Lamarr Organ Trio

Květen bude v Praze patřit prvotřídnímu strhujícímu blues! V rámci celoroční série Prague International Bluenight vystoupí na čtyřech koncertech přední jména současné bluesové scény. Hned 15. května ovládnou komorní klub Zasekávák divocí britští Wille & The Bandits. O den později 16. května přijede do Paláce Akropolis virtuózní britský bluesový kytarista, trojnásobný držitel ocenění kytarista roku v cenách British Blues Awards a člen Britské bluesové síně slávy Matt Schofield se svým triem. 21. května uvidí čeští fanoušci v Lucerna Music Baru jedno z nejžhavějších bluesových jmen současnosti a zároveň “bluesového vtipálka” Reverenda Peytona s kapelou The Reverend Peyton’s Big Damn Band. Bluesový květen pak zakončí 22. května na stejném místě přední americký klávesista a hammonďák Delvon Lamarr se svým radostným a roztančeným triem. Koncerty pořádá v rámci série Prague International Bluenight agentura Liver Music. Vstupenky na všechny koncerty jsou k dostání v síti GoOut. 

 

Na britskou kapelu Wille & The Bandits (15. května, Zasekávák) pějí ódy hudební kritici i rockové legendy jako na jednu z nejvíce dynamických skupin současnosti. Jsou přirovnáváni k Led Zeppelin ve svém přístupu k rockovým rifům i akustickým pasážím. Smyčce, hudební pomlky a steel kytary připomínají směs emotivních Pink Floyd a John Butler Trio, která posluchače rozseká na kusy.

 

Výjimečný britský bluesový kytarista Matt Schofield (16. května, Palác Akropolis) je trojnásobným držitelem ocenění kytarista roku v cenách British Blues Awards, členem Britské bluesové síně slávy, dle magazínu Guitar & Bass jeden z deseti nejlepších britských bluesových hudebníků srovnávaný s Ericem Claptonem nebo Peterem Greenem a dle magazínu Guitarist jeden z nejobdivuhodnějších britských hráčů na tento nástroj. Celkově Matt Schofield vydal zatím pět oceňovaných studiových desek a čtyři živá alba.

 

Koncerty Reverenda Peytona s kapelou The Reverend Peyton’s Big Damn Band (21. května, Lucerna Music Bar) spojují hudební virtuozitu se zábavnou show v tom nejlepším slova smyslu. Reverend Peyton je mistr takzvaného fingerpickingu, hráčského stylu, kdy jediný muzikant zvládne vést basovou linku i akordickou stavbu a melodickou nadstavbu. Společně s frontmanem tvoří kapelu jeho žena Breezy, hrající na valchu, a bubeník Max Senteney, jehož souprava je poskládaná z nejrůznějších věcí jako je barel nebo kufr, stejně jako z kusů tradičního bubenického nádobíčka.

 

Přední americký klávesista a hammonďák Delvon Lamarr přiváží se svým triem (Delvon Lamarr – klávesy, Sam Groveman – bicí, Jon FooShee – kytara) do Prahy (22. května, Lucerna Music Bar) „hudbu pro dobrou náladu” – roztančenou radostnou směs 60s soul-jazzu, svůdného neworleanského funku, klasického instrumentálního soulu s příměsí kytarového acid-rocku. Naživo je trio ze Seattlu k nezastavení, překypuje energií, improvizací, spontánností, momentálními nápady a fantazií, se kterou přistupuje ke klasickým i vlastním skladbám. Jejich hudba míří přímo do srdce i hlavy a donutí vás tančit a propotit trička.

 

Celoroční série Prague International Bluenight poté pokračuje 2. října v Lucerna Music Baru koncertem louisianského kytaristy Mikea Zita, jedné z nejvýraznějších osobností současného blues, čerstvého držitele Blues Music Awards za bluesrockové album roku Resurrection a celkově pětinásobného držitele této ceny. Mezitím vystoupí 15. července poprvé v Praze v Divadle Hybernia v rámci Bluesfestu královna blues, americká zpěvačka Shemekia Copeland. Blues-rockový rok završí 14. listopadu v O2 universu koncert divoké americké zpěvačky Beth Hart.

 

Vstupenky na koncerty Prague International Bluenight jsou k dostání v síti GoOut, na koncerty Shemekie Copeland a Beth Hart v síti Ticketmaster. Koncerty pořádá agentura Liver Music. Více informací na www.livermusic.cz.

 

Nadcházející koncerty připravované agenturou Liver Music v roce 2024:

 

Prague International Bluenight no.:163

WILLE & THE BANDITS (UK)

  1. 5. 2024, 20:00

Zasekávák

—————-

Prague International Bluenight no.:164

THE MATT SCHOFIELD TRIO (UK)

Support: Jiří Maršíček Trio (CZ)

  1. 5. 2024, 19:00

Palác Akropolis

—————

Prague International Bluenight no.:165

REVEREND PEYTON´S BIG DAMN BAND (US)

  1. 5. 2024, 20:00

Lucerna Music Bar

————

Prague International Bluenight no.:166

DELVON LAMARR ORGAN TRIO (US)

Support: Groove Hitchhikers (CZ, UK)

 

 

  1. 5. 2024, 20:00

Lucerna Music Bar

————

Bluefest

SHEMEKIA COPELAND (US)

  1. 7. 2024, 20:00

Divadlo Hybernia

————

Prague International Bluenight no.:166

MIKE ZITO (US)

  1. 10. 2024, 20:00

Lucerna Music Bar

————

BETH HART (US)

  1. 11. 2024

O2 universum

 

 

MARLA HANSEN: Salt

Marla Hansen je americká zpěvačka, skladatelka a hráčka na housle a violu. Procestovala svět s newyorským smyčcovým kvartetem Osso a následně s kapelou Jense Lekmana. Spolupracovala s The National, Jay-Z nebo The Hidden Cameras a vedle toho začala rozvíjet své vlastní projekty. Po nenápadných pokusech před 10─15 roky (EP Wedding Day, soundtrack k dokumentu The Other Half Of Tomorrow) se s prvním řádným řadovým albem pochlubila před čtyřmi roky. Kolekce Dust obsahovala skladby vycházející jak z křehkého folku, tak progresivních elektronických výbojů. Letošní novinka na těchto základech staví druhé, po všech stránkách upgradované patro. Může za to i covidová pauza, která Marlu uvěznila v Berlíně ve studiu s haldou především elektronických nástrojů. Američanka měla dostatek času najít si k nim cestu sama. Berlín jí také dal možnost využít velké množství muzikantů do často až velkokapelně pojatých kompozic. Jmenovat můžeme například cellistku Alici Dixon z Oriel Quartettu, spoluhráče z The National a Beirut, Kyle Resnicka (trubka) a Benjamina Lanze (trombón a tuba) nebo bubeníka The Notwist Andiho Haberla. Nové album nabízí opravdu barevné menu. Od poměrně přímočarého elektropopu (Everything Is Different Now) přes sofistikovaný artpop à la Archive či Sufjan Stevens (All The Things, Dresden) až po neoklasické zklidnění v minimalistickém (March) či ambientním duchu (Salt). A mezitím Marla Hansen v rámci desetidílné skládanky nabízí i odskoky akustickým nebo čistě baladickým směrem. Album, jehož ústředním tématem je pocit lapení v kruhu a následné vyléčení, rozhodně v kruhu nebloudí. Tiše prochází kolem stylových švédských stolů a vybírá si ty ingredience, které se submisivní výpovědí Američanky korelují. Přiznám se, že první poslech alba Salt ve mně nezanechal téměř žádnou stopu. S každou další reprodukcí se kolekce začala více otevírat, aniž by ztratila svou křehkost. Nenápadný poslechový skvost.

MATTHEW HALSALL: An Ever Changing View

Stejně jako mnoho dalších muzikantů jeho generace, i manchesterský rodák Matthew Halsall přišel k jazzu poté, co slyšel DJe, který do svého tanečního setu vložil jazzové samply (v jeho případě se jednalo o úryvek You’ve Got to Have Freedom od Pharoaha Sanderse). Na rozdíl od většiny kolegů Halsall pokračoval v rozkrývání jazzových tajů intenzivní výukou hry na trubku. Ke své hře pak začal dodávat atmosférickou, podkresovou elektroniku a drobné přihrávky perkusí. S Alicí Coltrane jako největším vzorem se jeho autorský přístup od té doby příliš nezměnil. Pomalu se cizeloval a Matthew přibíral na svou cestu další a další spřízněné muzikanty, až se na světě zjevil celý „Gondwana Orchestra“. Takto Matthew natočil v letech 2014 a 2015 dvě alba, od té doby svůj rukopis zkrotil ve prospěch větší aranžérské střídmosti. To je i případ prozatím poslední, v pořadí už sedmé řadové desky An Ever Changing View.
Základním impulsem pro kolekci byl pohled ze studia v Bridlingtonu na severovýchodě Anglie, které s jeho obrovskými okny skýtalo výhled na malebné pobřeží Severního moře. Matthew se rozhodl využít maximum z letité sbírky různorodých perkusivních nástrojů, od marimby, kalimby, zvonkohry až k sadě trianglů. Atmosféričnost desky podporuje celá řada hostí, od dechařů přes harfenistku Maddie Roberts, klávesáky, basáka Gavina Barrase až po celou řadu rytmických hráčů a lehké příhry přírodních „polních nahrávek“. Matthew Halsall se hlásí k jazzu, zároveň i přes časté sólování nástrojů ponechává svou hudbu průzračně jednoduchou. Žádné nervní breaky nebo jiné šponování atmosféry. Šéf vydavatelství Gondwana Records se po svém partu stáhne s trubkou do pozadí a nechá své dlouholeté spoluhráče se také projevit. Ať už v rozšířené perkusivní sekci, nebo sóly harfy, klávesových nástrojů nebo dechů. Vše ale v jemně našlehaném, ale ne dietním podání.

Pieces For Sixth​-​Tone Harmonium

Na dvojalbu jsou skladby pro šestinotónové harmonium, které zazněly na loňských Ostravských dnech nové hudby. Nejde však o živou nahrávku z kostela sv. Václava, ale studiovou z Prahy. Kompozice nabízejí pohled do zcela nového zvukového prostředí. Zatímco běžně se oktáva dělí na dvanáct půltónů, tady na 36 šestinotónů. Poslech všech skladeb ukazuje, oč se připravujeme, když se držíme zavedeného systému ladění. Je to podobné, jako by si malíř omezil paletu na sto barev a valéry mezi nimi pomíjel.    

Autoři využívají jemnější dělení oktávy a z něj plynoucí příležitosti vytvářet nezvyklé akordy a harmonie či drásavé disharmonie, což ukázal Klaus Lang v Not One And Not Two s řezavým motivem ve výškách nad hlubokou plochou. Očekával, že se melodie bude dlouze rozvíjet, a nelze ji variovat. Se šestinotónovým systémem a možnostmi nástroje má většina autorů minimální zkušenosti, oblast představuje málo probádané pole. Mnozí jako Íránec Idin Samimi Mofakham, který má z tradiční perské hudby povědomí o mikrotónech, proto zůstali u vytváření na texturu bohatých ploch. V této oblasti se pohybuje i letos zesnuvší Phil Niblock, pro kterého je loňský Harmonius jedním z posledních děl. Rozsáhlá třičtvrtěhodinová kompozice přináší přelévající se plnou plochu mající blízko až k hutné zvukové stěně, která přesto působí až chrámově vznosně.

Judith Berkson v Bent Meanings ukázala, že i s pomocí mikrotónů lze vytvářet hudbu, která má kontemplativní hloubku a není disharmonická. Ian Mikyska použil nástroj netradičně, když první třetina Not the same, not different stojí na krátkých sekaných rytmických motivech a až v závěru zní dlouhé plochy.

Je dobré, že album začíná Hábovým Adagiem z cyklu Šest skladeb pro šestinotónové harmonium, protože Hába se věnoval teorii mikrotonální hudby a posluchač může hned na úvod slyšet, co v ní je možné. Komplementem je skladba Loops for Hába, kde Bernhard Lang použil části Hábovy skladby a udělal z nich živě hrané smyčky.

Další články
sinekfilmizle.com