Festival v ulicích/ART&LIFE

Hudba, tanec a divadlo pod širým nebem v Ostravě

 Festival v ulicích s podtitulem ART&LIFE se uskuteční 21. a 22. června. Oslava pouličního umění mnoha žánrů se koná v Ostravě již třináctým rokem. Potřetí ovládne Hlavní třídu v Porubě a přilehlé dvory. Na dvou hlavních a několika menších scénách se představí více než 200 umělců, kteří reprezentují kulturu 20 zemí. Pořadatelé mysleli i na děti, pro které připravili dětskou zónu, neodmyslitelnou součástí festivalu je dobré jídlo a pití včetně oblíbeného Vinného festivalu a milou vzpomínkou se mohou stát rukodělné výrobky českých tvůrců.

„Festival v ulicích je jiný než ostatní kulturní akce v Ostravě. A to nejen svým rozsahem a koncepcí, ale především přístupem místních lidí. Festivalový program se často odehrává v bezprostřední blízkosti jejich domovů, což Ostravané berou jako příležitost skutečně vyjít do ulic a společně trávit čas třeba se sousedy a ostatními návštěvníky,“ říká ředitelka Festivalu v ulicích Petra Hradilová a oceňuje i velkorysý prostor porubské Hlavní třídy: „Je tady dost místa pro koncerty, průvody pouličních umělců, ale například i pro odpočinek na trávě.“

          Hudba z různých koutů světa

Festivalový program je připraven celkem na devíti scénách. Tři z nich jsou výhradně hudební a na nich odehrají své koncerty hudebníci z Čech, Slovenska, Polska, Francie, Irska, Itálie, ale i z daleké Koreje a Guineje.

          Bohatá, neohraná a neokoukaná bude zahraniční hudební nabídka. Hudební program Festivalu v ulicích zahájí v pátek 21. června na Alšově náměstí banda veselých chlapíků s ještě veselejšími písničkami. Přijedou z Polska a nazývají se Propabanda East Collective. Sázkou na jistotu je italská skupina BandAdriatica. Jedna z těch, které se představí zároveň i na souběžně probíhající hudební události Czech Music Crossroads v nedalekém domu kultury Poklad. Červnovou Ostravu rozehřeje osm hráčů na dechové nástroje temperamentními jižanskými rytmy. A dalším interpretem, který nabídne svůj hudební um na obou ostravských akcích, je světově uznávaný multiinstrumentalista z Guineje N´Faly Kouyaté. Napůl Francouz, napůl Palestinec: To je Hussam Aliwat. S kvartetem Osam si vytyčili vizionářský hudební cíl: představit světu hudbu Orientu, ale s moderními prvky jazzu a rocku.

          Milovníci české hudby jistě ocení překvapivou kombinaci irské muziky s nádechem beskydských hor v podání Acoustic Irish. Chladnými je nenechá Duo KuKačka – projekt ostravského zpěváka a člena legendární skupiny Robson Pavla Kuči, se kterým se skvěle vzpomíná na starý dobrý rock. Magické spojení dvou kytar a čtyř rukou nabídne duo Minestrone, slovními hříčkami pobaví a na tzv. „femme folk“ přiláká jistě i písničkářka Eva Suková alias Blondýna a nejen milovníky bicích určitě příjemně rozvibruje drum show v podání bubeníků Asaf. Ti se v pátek odpoledne utkají v pravém pouličním souboji s domácím Random Strokes. Kdo by se však chtěl přesvědčit o tom, že i žena dokáže vládnout bicí soupravě, nesmí si nechat ujít vystoupení kapely Biograph.

                    Busking – nejlepší pouliční umění českých i zahraničních mistrů

Busking neboli pouliční umění je základem Festivalu v ulicích. Kromě hudebníků, kteří se představí na festivalových scénách, tak budeme moci obdivovat i ty, kteří zahrají na porubských nárožích. A kromě toho čeká festivalové hosty i pestrá přehlídka pouliční akrobacie, pantomimy a komedie.

          Jedinečný talent proměnit každou situaci v komedii má například Argentinec El Goma, který se postará o zábavu svými ulítlými nápady. Osobitý japonský humor představí duo HeroMacro. Z Německa přijede akrobatická lučištnice a hadí žena Sara Twister, vtipné představení plné humoru, okořeněné breakdance a pantomimou přiveze španělsko-francouzská dvojice Umami DanceTheatre a z rušných ulic Itálie si do Ostravy odskočí jedinečný akrobat a komik Mistral.

          Tanec, divadlo a ohňová show

          Festival pouličního umění se určitě neobejde bez fireshow. Do letošního programu zařadili proto pořadatelé hned dvě – na závěr prvního i druhého festivalového dne. V pátek maďarské duo Flame Flowers roztančí vír svého „ohnivého valčíku“. V sobotu pak spojí své síly s uměleckým uskupením Firebirds a nechají vás nahlédnout do tajů magické legendy o bílém Fénixovi v show Pyrodise. Pravý indický tanec v maskách, během kterého ožívají mýtické bytosti, předvedou tanečníci z Biren Kalindi Chhau Group, pravá korejská pochodová kapela Xiido zahraje do kroku ve festivalovém průvodu a o divadelní program pro děti se postará české Divadlo Ententýky.

          Děti se nudit nebudou

          Kromě divadelních pohádek myšky Klárky a veverky Terky si mohou nejmenší návštěvníci festivalu v Dětské zóně vyzkoušet například kreativní tvorbu obrázků s pomocí barevného písku. U stánku Mindok zabaví děti i jejich rodiče deskové hry a hlavolamy a ve stánku nazvaném Balónek se bude tvořit, malovat, skládat a vyplňovat kvízy. Kromě toho se mohou děti pobavit soutěžemi, sportovními aktivitami a workshopy. Na jejich přípravě se podílely spřátelené organizace festivalu, například Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava.

          „Pouliční umění vytváří zvláštní vztah s diváky. Ti jsou totiž hudebníky, akrobaty, divadelníky a kejklíři vtaženi do děje a stávají se součástí představení. A přesně to je na Festivalu v ulicích nejlepší. Všichni se cítí dobře, baví je být spolu a vzájemně komunikovat,“ pochvaluje si ředitelka festivalu Petra Hradilová a dodává: „Milou atmosféru musí ale dotáhnout k dokonalosti dobré jídlo a pití. A to všechno na festivalu nabízíme.“

          Gastro zóna

          Podél Hlavní třídy a na Floridě najdou lidé desítky stánků a foodtrucků s teplými i studenými dobrotami. Na Alšově náměstí se bude stejně jako loni rozlévat víno v rámci oblíbeného Vinného festivalu s nabídkou toho nejlepšího z úrody znojemského kraje.

          Dýmkařská zóna

          I příznivci vodních dýmek si přijdou na své. Ve spolupráci s festivalem Ostrava v dýmu jsou jim k dispozici stánky s vybavením pro kuřáky vodních dýmek, kteří si je samozřejmě budou moci i vychutnat.

          Festivalový market

          Rukodělné výrobky, oblečení, šperky a doplňky od originálních českých tvůrců. Pořadatelé Festivalu v ulicích pečlivě vybrali ty nejšikovnější, aby si každý návštěvník mohl udělat radost a zároveň podpořit české designéry.

Generálním partnerem akce je městský obvod Poruba. „Jsem ráda, že už potřetí můžeme hostit tuto nádhernou akci. Spojení pouličního umění a monumentální Hlavní třídy prostě funguje na výbornou a vytváří nádhernou atmosféru, kterou lidé jinde nenajdou,“ dodala starostka Poruby Lucie Baránková Vilamová.

          Vstup na Festival v ulicích/ART&LIFE je stejně jako každý rok zdarma.

Více informací včetně medailonků vystupujících umělců najdete na webu http://www.artandlifeostrava.cz

FESTIVAL VIVAT VILA UŽ POPÁTÉ!

Spolek Živá vila zveřejňuje kompletní program již 5. ročníku multižánrového festivalu Vivat vila! Dvoudenní akce na podporu funkcionalistické Kralovy vily se uskuteční v malebném šumavském městečku Prachatice 12. a 13. července 2024. Letos se pořadatelský tým rozrůstá o další jméno. Vedle budějovického skate oddílu a promotérské skupiny Světadíl s organizací pomůže i táborská kulturní platforma, knihkupectví a kavárna Jednota. „Jsme moc rádi, že do pořadatelského týmu nabíráme dalšího parťáka. Je to pro nás důležitý signál, že naše aktivity rezonují i za hranicemi prachatického regionu. Festival je jakási vlajková loď našeho spolku, díky němu se zvyšuje povědomí o Kralově vile i snaze o její záchranu, o kterou se snažíme bezmála 10 let,” přibližuje předsedkyně spolku Živá vila Barbora Koritenská.

 

Hlavní náplň programu tvoří znovu pečlivě sestavený hudební line-up, který divákům představí to nejlepší z tuzemské a slovenské alternativní scény. „Se svou novou deskou přijedou kapely Tomáš Palucha, Severní nástupiště nebo Market. Divákům se představí i známí interpreti Amelia Siba, Fvck_Kvlt, Tamara, Ida the Young, Sýček, Raw Deal, Ausgerechnet nebo Hello Incognito. I letos ale sázíme na prozatím neznámá jména. Kapely Pohroma ze Slovenska nebo GRÜNT jsou toho jasným důkazem,” říká hlavní promotér festivalu Libor Staněk II., který dodává, že pro pátý ročník si dramaturgický tým dává za úkol inovativnější využití přilehlé zahrady za vilou, kde se odehrají táborové koncerty folkového zaměření. Festivalovou novinkou bude i karaoke show Raptora Kocha, na jehož festivalovém playlistu se můžou už nyní podílet sami návštěvníci.

 

Součástí festivalu bude jako obvykle rovněž bohatý doprovodný program odehrávající se v centru města, který se mimo jiné zaměří na kooperaci se spřátelenými spolky a festivaly z celé republiky.  Vrcholem doprovodného programu proto bude debata na téma vyhoření v kultuře, na níž se představí speciálně vybraní hosté ze současného kulturního nezávislého provozu: „Chceme se poohlédnout za naší letitou prací, nastavit si zrcadlo a hlavně sdílet ostatní příběhy, za nimiž kromě obrovského entuziasmu stojí mnohdy i pocity vyhoření a diskomfortní podmínky ze strany oficiálních struktur.  Moc si vážíme toho, že naše pozvání do debaty přijali členové festivalu Luhovaný Vincent, který byl pro náš festival vždy velkým vzorem, nebo kulturní aktivista a vysokoškolský pedagog Mgr. Peter Chvojka, Ph.D., jenž patřil k našim prvním podporovatelům,” dodává pořadatel festivalu Martin Kalenský ze Světadílu. V rámci doprovodného programu, který se opět rozprostře po celém městě, ale nebudou chybět ani literární čtení, architektonické procházky, divadlo pro děti či výtvarné rezidence. Festival navštíví třeba spisovatelé Petr Borkovec nebo Petr Šesták. Druhý jmenovaný představí svou novou knihu Vyhoření. Celkový vizuál a artwork festivalu má letos na starosti poprvé student UMPRUM Štěpán Blaschko. V rámci festivalu se představí i výtvarné duo Barbora Satranská a Laura Hédervári.

 

Momentálně běží třetí vlna předprodeje, ze které již mnoho lístků nezbývá:

https://goout.net/cs/listky/vivat-vila-2024/ldaw/

 

www.vivatvila.cz

www.zivavila.cz

 

 

Kontakty:

Libor Staněk II. / dramaturg festivalu: caracala@seznam.cz,  603 939 307

Bárka Koritenská / předsedkyně Živá vila, z.s.: zivavila@centrum.cz, 732 825 503

 

 

 

 

Stručné info o záchraně Kralovy vily:

 

Kralova vila se nachází v jihočeských Prachaticích a patří k nejhodnotnějším puristicko- funkcionalistickým stavbám jižních Čech. Odráží vliv architektury Adolfa Loose, který je patrný jak v sevřené hmotě objektu, tak v symetrické podobě čelní fasády. Na Loose navazuje také skladba oken (vypovídající o vnitřním uspořádání prostoru) a arkýř na hlavním průčelí. Vila je kvalitou architektonického ztvárnění srovnatelná se špičkovými stavbami tohoto stylu v celé republice. Vnější podoba i vnitřní dispozice domu zůstaly zachovány téměř beze změn, dále se dochovala řada původních interiérových prvků (vestavěné skříně, dřevěné točité schodiště, dveřní a některé okenní výplně, krb, dlaždicové obklady, dubová parketová podlaha, …).

 

Spolek Živá vila si klade za cíl zachovat Kralovu vilu jako kulturně-historické dědictví a jako právoplatnou architektonickou chloubu města Prachatice. Existence Kralovy vily je ovšem ohrožena stavbou silniční přeložky. Pod touto záminkou byla vila v období 2010-2014 a 2016-2020 vlastníkem (Město Prachatice) ponechána bez využití a v této době utrpěla i nejvíce škod. Realizace silnice se ale, naštěstí pro vilu, do dnešních dnů nestala aktuální. Projekt je zastaralý, neodpovídá současným normám a v roce 2022 pozbyl územní rozhodnutí. Spolek Živá vila proto dlouhodobě usiluje o odborné přehodnocení trasy přeložky a vzhledem ke kulturně-historické a architektonické hodnotě vily o její prohlášení za kulturní nemovitou památku.

 

Ústecký kraj se mění na filmařský region

Ústecký kraj nabízí filmařům možnost získat prostředky k tvorbě z nového dotačního programu s názvem Filmové vouchery v Ústeckém kraji z Operačního programu Spravedlivá transformace. Alokace programu je obrovská! Do filmového průmyslu míří v regionu skoro 50 milionů korun.

Otevírání kraje filmařům není novinkou. Ústecky kraj nabídl již v minulosti dva menší dotační tituly na podporu audiovizuální tvorby. Teď se ale jedná o částku desetinásobně vyšší, celkem je k dispozici 46 728 971 Kč.

„Nejde jen o podporu kultury a filmové tvorby, uvědomujeme si i ekonomický přínos filmových štábů regionu. Produkce během samotného natáčení v kraji utrácí za služby jako je catering, ubytování, ostraha, zábory veřejných prostranství, pronájmy lokací, často samozřejmě využívají i místní komparzisty a také další profese. Škála služeb je opravdu pestrá a všechny prostředky míří přímo do regionu,“ vysvětluje náměstek hejtmana pro kulturu a cestovní ruch Jiří Řehák.

Právě očekávaný ekonomický přínos regionu byl jedním z kritérií, proč byly Filmové vouchery začleněny jako jeden ze zastřešujících projektů Operačního programu Spravedlivá transformace, který spadá do gesce Ministerstva životního prostředí.

„Uhelné regiony se kvůli odklonu od těžby potýkají s různými negativními dopady. Operační program Spravedlivá transformace přináší významné prostředky na jejich přeměnu na konkurenceschopné regiony, které staví na inovacích, moderních technologiích a minimalizují negativní dopady na životní prostředí. Ústecký kraj vsadil mimo jiné na podporu filmového průmyslu. Audiovizuální tvorba splňuje klíčové parametry, je rychlá, vyžaduje specifické know-how i technologie. Zároveň se jedná o „čistý“ průmysl, může tak být v Ústeckém kraji důležitou částí jeho budoucí nízkouhlíkové ekonomiky. Jsem proto rád, že jsme filmaře a tím i tento region a jeho obyvatele mohli podpořit 50 miliony korun,” říká ministr životního prostředí Petr Hladík.

Téměř 50 milionů korun je tak připraveno na výrobu a postprodukci 3 typů audiovizuálních děl. Výzva je otevřena projektům pro online a televizní vysílání, celovečerní hrané filmy a také dokumenty. Filmaři si mohou žádat o prostředky od 3. června 2024 průběžně do roku 2027 nebo do vyčerpání finanční alokace. Maximální podpora na projekt se pohybuje od 1 do 3,5 milionu korun dle typu projektu. Podmínkou poskytnutí dotace je realizace výdajů v Ústeckém kraji vč. vynaložení vlastních prostředků filmových produkcí. Všechny poskytnuté prostředky se tedy musí utratit v regionu.

Dotační program je otevřen také tzv. servisním produkcím, které zajišťují výrobu zahraniční tvorby v Česku.

„Samozřejmě máme velikou radost ze vzniku regionálních dotačních titulů pro filmaře, obzvláště v době, kdy se na národní úrovni šetří. Tento dotační titul myslel i na servisní produkce, což přinese také zahraniční kapitál,“ ocenila Helena Bezděk Fraňková, ředitelka Státního fondu kinematografie.

Ústecký kraj má pro filmaře výhodu díky svojí blízkosti vůči Praze. Filmové štáby tak mohou maximálně využít natáčecí den i v případě kdy se např. herci musí vracet k dalším povinnostem, jako je divadlo nebo dabing. Dalším přínosem je fakt, že V Ústeckém kraji lze nalézt téměř jakékoliv kulisy pro filmový příběh. Nabízejí se lokace od krásných krajinných celků, památek, lidové architektury až po až po bizarní lokace brownfieldů a architektury tzv. sorely.

„Jsme velmi rádi, že právě Ústecký kraj, kde v minulosti vznikaly skvělé české i zahraniční filmy, a Ministerstvo životního prostředí motivují prostřednictvím jedinečného dotačního programu rozvoj audiovize v tomto specifickém regionu. Nejde jen o propagaci kraje skrze filmy a seriály nebo investici do místních služeb, což jsou nejvýraznější efekty této podpory, jde i o rozvoj firem, které se na oblast audiovize budou specializovat. Program má velký potenciál podpořit rozvoj kreativního průmyslu a zároveň jde důležitou součást financování současného českého filmu,“ říká Přemysl Martinek, manažer pro regiony z Asociace producentů v audiovizi (APA).

Jedním z aktuálně realizovaných děl v Ústeckém kraji je seriál Limity v režii Petra Zelenky pro Českou televizi. Jeho natáčení se téměř celé do Ústeckého kraje přesunulo právě díky novému dotačnímu titulu.

„Původně jsme psali seriál pro jiný kraj, ale přesunuli jsme ho právě pod vidinou těch pobídek. Diváci teď uvidí lokace krásného Ústeckého kraje,“ vysvětlil režisér Petr Zelenka.

Ústecký kraj se prostřednictvím dotačního titulu Filmové vouchery, postupné transformace služeb na filmové a aktivní spolupráce s filmaři díky aktivitám Filmové kanceláře Ústeckého kraje mění na filmařský region.

 

 

 

 

 

 

 

 

Událost sezóny! Mezinárodní festival Divadlo v Plzni přiveze slavný francouzský soubor Comédie-Française

Mezinárodní festival Divadlo v Plzni nabídne letos výjimečnou událost – hostování nejstaršího a nejprestižnějšího francouzského souboru Comédie-Française. Právě tato národní scéna sídlící v Paříži zahájí 11. a 12. září s nejnovější inscenací Hekuba, ne Hekuba v režii portugalského dramatika, režiséra a ředitele Avignonského festivalu Tiaga Rodriguese již 32. ročník plzeňské přehlídky. Hostování tohoto souboru, jehož historie se odvíjí až od dob Molièra, je o to unikátnější, že v rámci velkého evropského turné po světové premiéře právě na Avignonském festivalu půjde o první uvedení ne v plenéru, ale v klasické divadelní budově. Pro svou první režii v Comédie-Française zvolil Tiago Rodrigues příběh Hekuby, vdovy po králi Priamovi, jež při pádu Tróji přišla o manžela, trůn i děti. Ten se prolíná s příběhem herečky, jež v našich časech Eurípidovu Hekubu ztvárňuje. Do probíhajících zkoušek inscenace zasahuje soudní vyšetřování, v němž herečka sama usiluje o zadostiučinění pro svého autistického syna, který se stal obětí zneužívání. 32. ročník Mezinárodního festivalu Divadlo proběhne od 11. do 19. září, představí českým divákům jak další výjimečné zahraniční inscenace, tak také tradičně výběr z toho, co vzniklo za uplynulou sezonu na domácích scénách. Program doplní open-air představení zdarma, sekce Johan uvádí v Moving Station, debaty a výstava. Vstupenky na dvě představení Comédie-Française jsou již v prodeji v síti Plzenskavstupenka.cz. Kompletní program bude zveřejněn v průběhu července.

 

„Bez nadsázky se dá říci, že půjde o divadelní událost roku. Je pro nás obrovskou poctou, že se na vzniku nejnovější inscenace Comédie-Française můžeme podílet jako koproducenti a že tento prestižní francouzský soubor v Plzni přivítáme. Je to ocenění našeho skvělého jména na mezinárodní scéně, dramaturgie i schopnosti hostování organizačně zajistit,“ říká na úvod ředitel festivalu Jan Burian. „O uvedení některé z inscenací režiséra Tiaga Rodriguese jsme stáli několik let. A díky našim dlouhodobým kontaktům s Avignonským festivalem jsme loni dostali nabídku koprodukce jeho nového počinu,“ vysvětluje vznik spolupráce Burian.

 

„Jak je v jeho divadelní tvorbě zvykem, obrací se bezprostředně k publiku a nadčasové téma dávné trojské matky Hekuby propojuje s tématem současné ženy, herečky a matky, jež čelí obdobnému strádání,“ uvádí tvůrci v anotaci inscenace. Tiago Rodrigues často říká, že své hry nepíše pro divadlo, nýbrž pro herce, kteří jim vdechují život. Tady se proto diváci setkávají s herečkou, jež zkouší Eurípidovu Hekubu. Tu, jež při pádu Tróji přišla o všechno: o manžela, o trůn, o svobodu a k jejímu největšímu zármutku též o většinu dětí. Je to žena, která žádá spravedlnost. „Fiktivní tragédie se však bolestivě mísí s bezprostředně pociťovanou realitou herečky, jejíž autistický syn se stal obětí zneužívání – a ona se proti této situací bouří. V jedinečném, soumračném prostoru dochází k bolestnému, tísnivému setkání dvou světů, tragédie mýtu a tragédie skutečnosti, divadla a spravedlnosti,“ charakterizují tvůrci.

 

Inscenace je založena na principu prolínání a překrývání – příběh trojské ženy se prolíná s osobním dramatem herečky v současnosti. Tiago Rodrigues tuto inscenační volbu zdůvodňuje: „Obvykle se k řeckým tragédiím vracíme s otázkami jako: Jaký smysl mají dnes? Mohou nás dnes vůbec něčím oslovit? Jsou skutečně nadčasové? Já se ale raději ptám opačnou otázku: Má náš svět pořád smysl, když se na něj podíváme pohledem řecké tragédie? Jsme pořád ti samí lidé jako druh, o kterém mluvil Euripides? Můžeme použít divadlo jako zvětšovací sklo, abychom vyvolali dnešní svět – i kdybychom ho viděli odlišně a znovu si potvrdili naše přesvědčení nebo naopak něco nového objevili?“ Režisér během práce na předchozí inscenaci ve Švýcarsku začal sledovat v médiích případ, který zahrnoval zneužívání autistických dětí umístěných do ochranných institucí: „Obrátil jsem se na rodiče dětí s poruchou autistického spektra a napsal jsem o tom fiktivní příběh. Inspiroval jsem se články i širším výzkumem, jak my jako lidská společnost bránící demokratické hodnoty stále opomíjíme a jsme bezmocní tváří v tvář porušování základních práv zranitelných osob – ať už jsou autistické, znevýhodněné nebo prostě staré. A v Euripidově Hekubě je otázka spravedlnosti s otázkou zranitelnosti úzce spojena.“

 

Éric Ruf, generální manažer Comédie-Française, ke vzniku spolupráce s Tiagem Rodrigusem říká: „Mám v lásce divadlo Tiaga Rodriguese a líbí se mi, jak moc se svou hloubkou, poctivostí a prostotou podobá jemu samému. Mezi Tiagem a jeho tvorbou existuje vzácná spojitost a já chtěl, aby ji soubor Comédie-Française zažil. Aby z ní mohli mít prospěch diváci na Avignonském festivalu, na turné po Evropě a po francouzských regionech a samozřejmě také v pařížském Salle Richelieu.  Tiago se po svém chopí Eurípidovy Hekuby, oné dávné mstitelky, a sepíše paralelní příběh inspirovaný skandálem zneužívání autistických dětí. Prolínání obou textů ukazuje, jak se naše soužení bolestivě opakují, ale také naši neuhasitelnou žízeň po spravedlnosti.”

 

Comédie-Française je francouzským národním divadlem a nejstarším aktivním souborem na světě. Jeho existence vychází ze Société des Comédiens-Français, která vznikla v roce 1681 a která zajišťuje jak zachování, tak i rozvoj umění tohoto souboru. Každou sezónu uvádí na třech pařížských scénách a na turné třicet inscenací – ze všech dob, francouzské i zahraniční, střídající klasický i současný repertoár.

 

Vstupenky na další představení hlavního programu půjdou do prodeje 15. července v síti Plzenskavstupenka.cz.

 

Více informací na webových stránkách www.festivaldivadlo.cz.

 

Comédie-Française: Hekuba, ne Hekuba

Text a režie Tiago Rodrigues

Překlad do francouzštiny Thomas Resendes

Scénografie Fernando Ribeiro

Kostýmy José António Tenente

Světelný design Rui Monteiro

Hudba a zvuk Pedro Costa

Umělecká spolupráce Sophie Bricaire

hraje soubor Comédie-Française

Éric Génovèse

Denis Podalydès

Elsa Lepoivre

Loïc Corbery

Gaël Kamilindi

Élissa Alloula

Séphora Pondi

 

Produkce Comédie-Française

Koprodukce Festival d’Avignon

Výroba dekorace a kostýmů: dílny Comédie-Française

Ve spolupráci s ThéâtredelaCité – CDN de Toulouse Occitanie.

 

Inscenace premiérovaná 30. června 2024 na Festivalu d’Avignon bude po francouzském a evropském turné uváděna v Comédie-Française v prostoru Salle Richelieu od 28. května do 25. července 2025.

 

Za podpory Nadace Comédie-Française a Francouzského institutu.

Daniel Fikejz vydává nové album a zve na svůj jubilejní koncert

Český hudební skladatel, klávesista, textař, zpěvák a hudební producent Daniel Fikejz vydává druhé sólové album a u příležitosti svých 70. narozenin pořádá jubilejní koncert v Malostranské Besedě, kde jej doprovodí skupina William Shakespeareʼs Lonely Hearts Band.

 

Hudební skladatel Daniel Fikejz si na své druhé sólové album Santiago napsal jedenáct nových písní, které doplnil jednou prastarou z roku 1974. Dnes celosvětově respektovaný skladatel divadelní hudby píše, snad i díky své vášni objevovat nové zvuky, nástroje i technické vymoženosti, písničky, kterými se nepodobá žádnému písničkářskému stylu. Jako by byl, jak sám připouští, inspirován Petrem Skoumalem a Frankem Zappou. Záběr písní je obdivuhodný: od ukolébavky přes hanspaulské blues, spontánní komentář k současnému světu až k hudebně zpracovanému zážitku z dětství.

Album představí na koncertě v Malostranské Besedě, kde jej doprovodí skupina mladých hudebníků William Shakespeareʼs Lonely Hearts Band.

 

Autor

Daniel Fikejz (*21. června 1954, Praha), syn textařky Jiřiny Fikejzové a atleta Jaroslava Fikejze. V roce 1971 založil s kamarády z gymnázia svou první skupinu Yogurt. Roku 1974 byl u vzniku jazz-rockové skupiny Combo FH, kde se stal kapelníkem, hlavním autorem, aranžérem a klávesistou. S touto skupinou nahrál dvě alba (Věci – 1981, Situace na střeše – 1986) a účastnil se evropských jazzových festivalů. Roku 1978 mu byla od českých kritiků udělena Cena časopisu Melodie za původní tvorbu. Od roku 1983 se více zaměřuje na divadelní a filmovou hudbu napříč žánry. Píše především scénickou hudbu pro činoherní představení (často k dílům Williama Shakespeara) a spolupracuje s uznávanými režiséry v řadě divadel na území České republiky, Slovenska, Švédska, Polska a Francie (více než 200 premiér). Zkomponoval také osm muzikálů a dva balety. Skládá hudbu k multimediálním projektům, krátkým filmům, televizní a rozhlasové znělky. V roce 2022 měl na Letních Shakespearovských slavnostech premiéru scénicko-koncertní program Koncert pro Mr. Shakespeara, který Daniel Fikejz připravil ve spolupráci s režisérem Filipem Nuckollsem. Jedná se o představení založené na výběru Danielových nejúspěšnějších shakespearovských písniček v češtině i v anglickém originále v kombinaci se známými citáty ze Shakespearovských her v překladu Martina Hilského. V roce 2013 vydal sólové album Psí hodinář a letos druhé – Santiago, které si složil, otextoval a nahrál sám.

 

Křest alba: Praha, Malostranská Beseda, 18. června 2024 od 20.00

 

Album

  1. Santiago
  2. Královna krystalu
  3. Blues kuny
  4. Stopnul jsem chlast
  5. Zvířecí bál
  6. So sorry Kulhavá Brynzo
  7. Zdá se mi divný
  8. Pornoherec
  9. Nšo-či a Yoko
  10. Co tě trápí
  11. Cry for Jesus
  12. Řeka co má moře času

 

Hudba a texty: Daniel Fikejz (vyjma písně Santiago – hudba: Daniel Fikejz, Pavel Votruba; text: Daniel Fikejz, Jiří Sedláček, Pavel Votruba, Lubomír Fořt)

Všechny nástroje a vokály, aranžmá, mix a mastering: Daniel Fikejz

V písničce Zvířecí bál hostuje dětský sbor Paprsek Mladá Boleslav

Design Jiří Brůna a Jiří Kovanda, 2024

Fotografie Jiří Kovanda, Helena Fikejzová a archiv autora

 

Daniel Fikejz: Santiago, CD, doporučená cena 350 Kč, vydává Galén

 

 

Ze sleevenote alba

„Písnička byla vždycky pro Dana Fikejze svébytným malým velkým dílem, při jehož tvorbě neuznával žádné hranice a byl schopen popřít všechny zaručené recepty, jak by se mělo postupovat. (…) Mě tvorba Dana Fikejze nepřestává oslovovat, překvapovat, bavit a těšit. A to i tehdy, když jsou jeho náměty neradostné, chmurné a někde v hloubce za nimi cítíte autorovo úporné hledání smyslu věcí. Díky tomu, s jakou nonšalancí a nadhledem vám Dan Fikejz svá dilemata servíruje, musíte mu fandit. Já mu fandím zcela bezpodmínečně.

Jan Burian

 

BRAD E. ROSE: I’m Scared of Dying

Američan Brad Rose je už téměř dvě dekády výraznou figurou hlukové scény. Během let se jeho osoba obtiskla výrazným způsobem do análů freak folku, analogového noisu, ale i křiklavých psychedelických experimentů. Vedle toho dokázal na vybraných nahrávkách odskočit i do vod dream popu nebo drone ambientu. Vedle autorské tvorby stojí jeho osoba i za významným portálem Foxy Digitalis a dnes nefunkčním vydavatelstvím Digitalis Recordings. Dnes se ale soustředíme na album s fatálním názvem „Bojím se umírání“. Autor v předmluvě přiznal, že materiál desky vznikl v noci, v době, kdy nemohl usnout. „Moje mysl se přepne do pracovní polohy a způsobí, že nemohu zabrat,“ přiznává Rose. Skládá tedy instrumentální ambientní, měkkou elektronickou hudbu, obroušenou od disonancí, výrazných basů, často s využitím přírodních field recordings. Nečekejte ale přeslazenou, povrchní new age hudbu. Materiál na desce lavíruje od statických hlukových kusů à la Celer nebo Chihei Hatakeyama přes space ambientní momenty v duchu Steve Roache až k melodickým dreampopovým nahrávkám, které mohou připomenout Oneohtrix Point Never nebo Williama Basinského. A jak souvisí s nahrávkou název kolekce? Znovu předávám slovo autorovi: „Kdysi jsem se bál, že onemocním, ale neumřu. Pořád se bojím, že onemocním, ale nechci, aby moji blízcí jednoho dne museli sbírat kousky, které po sobě zanechám. Bojím se, že s nimi nebudu. Nikdy to tak nebylo, ale blížím se k padesátce, polovina mého života pravděpodobně skončila. Svým nočním hraním tu a tam probudím svou malou dceru. Když ji jdu uložit ke spánku, přemýšlím o tom, co by dělala, kdybych tu nebyl.“ Novou nahrávku Brada E. Rose tedy můžeme považovat za hudebně alternativní uspávanku, ale i jako podklad pro hlubší osobní přemítání. Je na čase vyměnit ohrané těhotenské album Ego Ex Nihil od německého industriálního projektu Fetish Park za novou, atmosférou podobnou nahrávku. Deska I’m Scared of Dying tyto parametry má.

– I’m Scared of Dying VI

JAN VÁŇA: A na Jordán dopadla tma

Tradice písničkářů s kytarou je pro tvůrce stále přitažlivá. Pravda, ti mediálně nejnápadnější jsou spíše baviči s kytarou s repertoárem častušek. A i když nechci generalizovat a nikoho urážet, i všelidové bavičství má jistě svůj smysl, víte na první dobrou, co mám na mysli. Naštěstí se stále objevují také autoři s osobitou, neprvoplánovou poetikou. Patří k nim i melancholik (co se týče písní, o psychologickém profilu a temperamentu mi není nic známo) Jan Váňa. Jeho soustředění na skutečně básnický text je nejen sympatické, ale i zdařilé.

Za názvem alba, veršem vytrženým z písně V zahradě („na druhým břehu už vycházej lampy / a na Jordán dopadla tma“), nehledejme žádné biblické podobenství. Autor prostě pochází z Tábora a rád využívá lyrických popisů krajin, atmosfér a pocitů. Jejich prostřednictvím píše hlavně o sobě, nejde mu např. o společenské komentáře nebo vypichování „hlubokých pravd“. Ale zároveň volí témata nadčasová, se kterými se posluchači snadno ztotožní. Třeba stesk po rodném městě, podaný ovšem s vědomím, že hnízdo je třeba opustit a neidealizovat: „Doma prej letos napad sníh / teď po něm zbylo jenom bláto.“ Nebo introspekce v jedné z nejzdařilejších písní Kdo jsem: „Možná jen krev nočních ptáků ve špinavým saku / ulice slepý a střepy co slepit už nepůjdou / bolavý vzpomínky na blízký lidi / který tu nejsou a stejně je vidím…“

K nahrávání Váňa přizval producenta Prokopa Korba (alias badfocus), pohybujícího se na elektronické scéně, a pár muzikantů. Pro písně přesto zvolil nejpřirozenější aranžmá. Akustické, střídmé, jen lehce dobarvené elektronicky rozvlněným zvukem kytary či piana, kontrabasem či terénní nahrávkou v pozadí.

Osm vyrovnaných písní, záměrně kratší stopáž, hezký debut. Bude zajímavé sledovat, jestli se Váňa v budoucnu třeba oprostí od ich formy nebo půjde v sebezpytu ještě hlouběji. Zda utáhne i tematicky pestřejší materiál či obsáhlejší kolekci skladeb.

NĚŽNÁ NOC / BLANKA ŠRŮMOVÁ, JAN SAHARA HEDL: Hrajem si, hrajem

Něžná noc neztrácí kouzlo. Pokud kdy někdo pochyboval, že (zdánlivě?) nesourodé partnerství Blanky Šrůmové a Jana Hedla nevydrží dlouho, naštěstí se pletl. Funguje báječně po autorské (řada písní vznikla spoluprací) i muzikantské stránce. A podle souznění jistě i po té osobní. Což možná symbolizuje i ono Člověče, nezlob se, snímek na titulce třetí desky kapely Něžná noc. A pozitivní chápavý text Hrajem si až moc, byť jde zároveň o obecné téma a Hedl dávno v rozhovorech vysvětlil, že „není přímo svým životopiscem“. On: „Co bude se mnou, až u soudu sednou a skončí sen.“ / Ona: „Projdu se tiše a pohlídám skrýše, než půjdeš ven.“

Nosný zůstal i model téměř „permanentního duetu“, dialogu výrazných pěveckých / vypravěčských (v Hedlově případě, a není to myšleno ani náhodou negativně) osobností. Baví i inspirace v moderní country jako Živou mě nedostanou. Nebo Moje kára drahá, autorská óda Šrůmové na „taky už míň mladé“ auto, se kterým „z města uniká“, kdy naschvál banálnější text nepůsobí nepatřičně, naopak příjemně odlehčuje temnější poetiku. Zaslechnout lze i nikoliv nepříjemný nostalgický odkaz novoromantismu 80. let, třeba v Hedlově sólové písni O čem se bavíme.

Oproti předchozím dvěma albům se kromě šéfa a šéfky totálně změnila sestava kapely. Ale vlastně to není znát, natolik jsou hlasy a autorské rukopisy Hedla a Šrůmové pro Něžnou noc určující. Osobně mi trochu nesedí pouze použití automatických bicích. Jediná skladba Nějak se ztrácím s bicími živými, které nahrál současný bubeník Něžné noci (mj. ex-Tichá dohoda) Pavel Attel, najednou sound alba „rozsvítí“. Což není výtka, jen věc vkusu.

Album Hrajem si, hrajem slaví deset let existence kapely. A bude jen dobře, když po dokončené dekádě otevře i ta další. I když o sobě Hedl v jednom rozhovoru řekl, že „nikdy neaspiroval na hledačství nových cest“, společná pěšinka se Šrůmovou může vést ještě daleko a na další krásná místa.

Sam Wilson: Wintertides

Příběh téhle desky kytaristky Sam Wilson, rodačky z maloměsta Scotsburn na nejvýchodnějším kousku Kanady, může (vy)znít až pohádkově. Scotsburn je asi 150 kilometrů od Halifaxu, hlavního města provincie Nové Skotsko. Kdo z pradávných evropských mořeplavců kdysi jako první přirazil k americkým břehům, je sice sporné, ale tahle malá oblast se od nepaměti nazývá Pictou County, z latinského picti = pomalovaní, podle malého a nikdy Římany neporobeného kmene Piktů ze severního Skotska. Nejen etnologa jistě zarazí příbuznost, ba stejnost ve způsobu myšlení, názvosloví i ritech s indiánským kmenem Mikmaků (Mi’kma’ki = pomalovaní), jejichž krev v sobě Sam Wilson nosí. U nás ani zbla neexitují podpůrné programy jako v případu Sam Wilson vládní agentura Canada Council for the Arts (CCftA, pro filmaře je tu Canada Film Board), které lidem ze všech uměleckých směrů umožní překlenutí-přežití-pomoc v tzv. mrtvých časech. Vůbec ne z jakýchsi „fondů“ vydělované prachy s procenty pro přidělovavší mocné. Talentované autorské hudebnici, byť nepříliš známé, hodil záchranný kruh právě CCftA.

Moudrost vyrůstá z těžkostí, což prý vytváří velké umění. Pandemický lockdown v Sam spustil nikdy před tím nenaznačenou chronickou depresi, a zachránilo ji rázné rozhodnutí (za pomoci CCftA) k přesunu po rovnoběžce z východního na západní pobřeží Kanady na ostrov Galliano v Britské Kolumbii. Její hudba tady rozkvetla v přenádherné a mimořádné pozitivum. Na cestě ji provázejí výteční spoluhráči: bubeník Jen Yakamovich a Geordie Hart s e-basou a kontrabasem, který místy smyčcem promění ve violoncello. Napříč deseti instrumentálními skladbami pohlcující kontemplace v kreacích blues jazzového idiomu vytvářejí brilantní hybrid komorních stylů, které se volně přelévají v často až vrcholné melancholické pastorále. Sam to nazývá bi-coastal, dvoupobřežní, což s titulem Wintertides (Zimní přílivy) a stejnomennou skladbou, která tohle přenádherné album uzavírá, je nad všechny slovní popisy.

Vladimír Merta: České sny / Nejisté jistoty 1

„Lepím k sobě rýmy, nenacházím žádné / už mě asi nic nového nenapadne,“ zpívá Merta v úvodní písni (konečně!) tzv. řadové desky České sny po sérii (samozřejmě taktéž cenných) archivních titulů. Ona malomyslnost je naštěstí falešná, byť ji třeba pokorný a sám k sobě kritický autor myslel upřímně. Mertu toho napadá hodně. Jistě, posluchač a jistě i tvůrce je v pokušení srovnávat písně nové s těmi časem prověřenými. Jenže to je nesmysl. Stojí přece za to poslechnout si, jak se v mertovské poetice i melodice odrážejí současné, resp. nedávné reálie.

Třeba pokušení písničkářů – rebelů nechat se dekorovat mocnými tohoto světa v Zatím to vím. Nebo válka na Ukrajině, z netradičního úhlu pohledu mukla hozeného báťuškou do mlýnku na maso v dumce Píseň brance. Dojme Umřel rabi Cohen, rozcitlivělý odkaz na „vzdáleného Leonarda, který nám zanechal tajemnou směs líbivosti a krutosti, s níž se prozpíval ke vzkazu ‚jsem připraven‘“. I když možná nejhezčí je nadčasová parafráze – nadějeplná polemika s Paulem Simonem: „Musí být padesát způsobů, jak získat zpátky ztracenou lásku“ (Padesát způsobů…).

Merta neztratil ani smysl pro hraní různých rolí. Pro situační i slovní komiku, tedy hodně posmutnělou komiku: „Nejsem hrdina sametu, nepůjdu volit / nemám na vybranou, dorazil mě covid (…) Kdo neskáče, není Čech, jednu ti vrznu / ale pak pro jistotu zdrhnu“ (Demagog). Možná právě tyto momenty působí trochu levněji a povrchněji. Možná nejrychleji zplaní a zestárnou. Jenže tady a teď na první dobrou řeknou to, co mají. Tvůrce si přece pořád nemusí házet na záda břemeno snahy o nadčasovost.

„Kde jsou mí posluchači? Mám vůbec ještě nějaké?“ táže se Merta řečnicky ve sleeve-note. No, bez obav. Však on ví, že je má. Album České sny vychází jako první díl volné série Nejisté jistoty, prostřednictvím které chce Merta zpřístupnit „nově natočené, neznámé, pozapomenuté i dosud nedokončené písně“. Výborně. Sem s nimi.

Další články
sinekfilmizle.com