Eugen Brikcius

Výtvarník, básník, prozaik a esejista píšící rovněž latinsky, mystifikátor a filosof Eugen Brikcius se narodil v roce 1942.
Na konci šedesátých let pořádal happeningy, v sedmdesátých letech se živil jako výtvarník ve svobodném povolání.V 70. letech byl osm měsíců vězněn za hanobení Sovětského svazu, v roce 1976 podepsal prohlášení Charta 77 a v lednu 1980 se z politických důvodů vystěhoval do Rakouska. Dnes je ve svobodném povolání a žije mezi Prahou a Vídní. Po roce 1990 navázal na své happeningy organizováním „konceptuálních akcí“, se svou ženou Zuzanou pořádá v Praze každoročně Literární výlety a od roku 2007 pouliční plakátové výstavy slovem i obrazem. Je členem mezinárodního PEN klubu.

Postila

Šémový verš ctíme, neboť dobře víme: Co se zařazení týká, řečná je to šémantika. Ovšemže šém, avšak nejen samým šémem živ je člověk. Ten si hově přežívá i v rově. Známe Akvínovo „Je lepší existovat než neexistovat“. Není existence bez esence. Česky řečeno: „nelze býti beze bytí“. Jenže ovšemže lze lít vodu do Temže. Když jsem vysedával své básně… Číst dál...

Postila

Ondy jsem byl s rodiči v Budapešti. To už ale bylo Rakousko-Uhersko rozloženo, údajně Masarykem, jenž tak dlouho hučel do Wilsona, až oslovený ten rozpad dopustil. Ostatně, znáte to: Bůh dopustí, když motyka spustí. Avšak zpět k naší uherské exkurzi. Nechali jsme si doporučit nejvykřičenější vinárnu a tam tak dlouho pili, dokud… Číst dál...

Postila

Sláva lednu klesá ke dnu. Únor bílý, pole sílí. Nebělostný má své ostny. Takový je makový. Vždycky si to vypiju. Bezesněžný není něžný, je to lidstva opium. Horší je než mnohoženství. Nechci nic z těch makovic. Rodí se tu náboženství. Marx nelpěl na makovici, chtěl jen „veni, vidi, vici“, nikoli „veritas vincit“. Mějme to za bernou minci. Nezbývá… Číst dál...

Postila

Předvánočně odejmem kosmické vejce kvočně. Darujem je apoštolům „korektnosti“, jimiž jsou dnes – a to nejsou kecy – všeci. Básník Puškin odpovídal i na otázky rasistických novinářů. Jeden takový se ho zeptal: „Je to pravda, že jste vlastně quarteron (otec běloch a matka terzeronka)?“ „Nikoli.“ „Nejste tedy terzeron (otec běloch… Číst dál...

Postila

Posledně jsme lovili, avšak jenom na chvíli. Místo hostů do domu vylovili jsme bačkoru a s bačkorou Nedomu. Ten urazil moji ženu, lepší ženu neseženu. Dneska ulovíme – to už nyní víme – když chceš, můžeš třikrát hádat, jaké z toho bude dada. Post illa verba dodávám, že nejen knihy, ale i vlajky mají své osudy. Například vlajka… Číst dál...

Postila

Nejednou jsem varoval před londýnskou Oxford Street, kde se jednou skumulovalo tolik osob, že se vzájemně nadzdvihovaly. Mně samému se to osobně přihodilo. Pozdvižen jsem spatřil, jak za kordonem policajtů a před výlohou toho nejluxusnějšího krámu poněkud opozdilá sufražetka – volební právo ženy už dávno měly – sbírá dlaždici, rozmáchne… Číst dál...

Postila

V pražské Ruzyni není jen letiště, ale i věznice, svého druhu vazební. V té druhé budově jsem měl tu čest v roce 1967 přebývat, naštěstí dočasně. Do cely pro čtyři přinesli stejný počet knížek. A jaké. Josef a bratří jeho od Thomase Manna, Safijánská zima od Matěje Kuděje, Jan Maria Plojhar od Julia… Číst dál...

Postila

Dnes se stanu postilionem sebe sama. Ostatně jako vždycky. Viz úryvek z románu Kraj náš vedlejší: Galerie Václava Špály svým svislým vzezřením vždy připomínala trojposchoďový model světa: nebe, země, peklo. Děly se tam psí kusy, pokusy a opusy. Však co se stalo, nestalo. Spíš se stalo nastálo. V březnu 1968 přivezl posel z Paříže… Číst dál...

Postila

Opět si jednou bereme nebereme ku pomoci Kanta. Sice nejde, ale má jít o prolegomena ke každé další Postile, která bude chtít vystoupit jako věda. Post illa verba dodávám, že vše se zdá být jasné. Prý to není žádná věda. Inu, pánbůh s námi, suďme sami. Třeba taková rusko-finská válka, kterou Sovětský svaz na jeden ráz pro laiky překvapivě… Číst dál...

Postila

Již jsem kdysi uvedl, že filozof Jiří Němec jednou německy přednášel řádovým sestrám kdesi v Rakousku. Řeholnice jej napjatě a stále napjatěji poslouchaly, nejnapjatěji, když domluvil. To proto, že důsledně zapomínal na ono proslulé sloveso situované na konci věty, někdy dokonce na konci anakolutu. Post illa verba dodávám,… Číst dál...
Další články