Radim Kopáč
Kdo je Gisèle Prassinos? Anebo Prassinosová, pokud o ní mluvíme česky? Francouzka řeckého původu narozená v tureckém Istanbulu.Básnířka, prozaička, výtvarnice. Trochu přírodní úkaz. Ročník 1920. Debutovala na stránkách prestižní surrealistické revue Mínotaure ve čtrnácti letech. První knihu Artritický luční koník vydala o rok… Číst dál...
Když starožitnosti, tak s humorem
Pražské nakladatelství Plus si připsalo další body. Po skvěle vypraveném čtyřdílném výboru z díla Howarda P. Lovecrafta (s ilustracemi Františka Štorma a několika inspirativními doslovy) přišlo s plánem vydat v úplnosti „strašidelné spisy“ M. R. Jamese (1862–1936), univerzitního profesora z anglického… Číst dál...
Nikdy jsem neuvažoval, že bych dělal něco jiného
Jiří Machalický se narodil v roce 1952 v Praze. Absolvoval dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Po studiích nastoupil do Národní galerie v Praze, kde působil přes dvacet let. Po roce 2000 pracoval v Muzeu Kampa, aktuálně je kurátorem pražské galerie NoD. Vedle přípravy výstav napsal… Číst dál...
Hlava v hlavě:Schlechtfreund, Candide, Fanouš
Původní český komiks se ohlásil po čase s několika knižními výstupy, které si vyloženě říkají o pozornost. Dopřejme to čtyřem z nich v následujících čtyřech odstavcích.
Zaprvé: Hovory z rezidence Schlechtfreund (vydalo nakladatelství Lipnik, 244 strany). Přes dvě stě příběhů nekonečného seriálu publikovaného… Číst dál...
Kaprow by se divil… Akční umění před akčním uměním
V roce 1827 vydal anglický romantik Thomas de Quincey první verzi svého slavného spisu Vražda jaké krásné umění (česky 1925). Píše tu s patrnou nadsázkou, v duchu překvapivě předjímavém, vlastně avantgardním, o titulním mordu, jehož dobová provedení jsou prý na tak mizerné úrovni, že je třeba zasadit se o jejich ráznou… Číst dál...
Když je něco něčím jiným
Stará láska nerezaví. Ke svým jedenačtyřicetinám vydali DEVO , zřejmě první praktici postmoderny v hudbě, novou desku. Tedy vlastně staronovou. Zbytky ze stolu po hostině, kterou si dopřáli před třemi lety pod hlavičkou Something for Everybody. Takové rest of the best: Something Else for Everybody.
Byla to v roce 2010 opulentní… Číst dál...
„Ten, kdo hodně lemtá, přečůrá i prezidenta“
To píše závěrem Velké knihy čůrání, kterou právě vyslalo za čtenáři pražské nakladatelství Labyrint v edici Raketa, bejbypankový Kašpárek v rohlíku. To je myšlenka, která se jistě hodí za jakýchkoli časů, na jakéhokoli prezidenta.
Samotná kniha je pak dalším příspěvkem do relativně dlouhé řady monografických publikací, které… Číst dál...
Good bye, Fototorst
Skončil Fototorst. Edice, která vyslala od roku 2000 do světa osmatřicet svazků věnovaných vybraným autorům české fotografie od počátků, tedy od konce 19. století, podnes. Jako závěrečná právě vychází monografie Vojty Dukáta. Nomen omen: o nedostatek financí tu šlo nakonec především. Podobně jako v případech jiných… Číst dál...
Jello Biafra & The Guantanamo School Of Medicine: White People And the Damage Done
Zadal jsem nedávno do magického gůglu heslo „Biafra 2013“. Jen tak, abych měl z první ruky jestli je na západní frontě klid – a vyhledávač naservíroval novinku. Vlastně dvě. Tou první bylo portrétní foto polosvlečeného, silně odulého Mr. Bouchera s psychotickým šklebem ve tváři. Ta druhá se ukázala jasně zajímavější: Jello Biafra… Číst dál...
Nechtěl bych se dostat do pazourů psychoanalytikovi
Jaroslav Balvín se narodil v roce 1981 v České Lípě. Vystudoval základy humanitní vzdělanosti na labskoústecké UJEP a elektronickou kulturu a sémiotiku na FHS UK v Praze. Začínal jako publicista a kritik, aktuálně píše prózu. Věnoval se kulturnímu okraji, dnes ho zajímá láska. Pracuje jako šéfredaktor… Číst dál...