Radim Kopáč
Ještě do konce července běží v Praze a Plzni dvě výstavy, o kterých se hojně mluví, potažmo píše – ale to podstatné jako by se v dosavadní reflexi ještě neřeklo. V Císařské konírně Pražského hradu vystavuje Růžena Zátková, plzeňská Výstavní síň „13“ hostí Marii Galimberti-Provázkovou.
Ty dámy mají k sobě blízko nejen generačně… Číst dál...
Slizský, nebo slizký
Jiří Dědeček prohrábl v roce svých osmapadesátin archiv a vytáhl na světlo konvolut básní z let 1971–78, které napsal jednak „z přetlaku testosteronu“, jednak „z mladické nerozvážnosti“; několik čísel připojil v letech 2000–07 (prý „z vrozené hravosti po operaci prostaty“).
Název Slizské písně (knihu vydal pražský… Číst dál...
Zemřel Zdeněk Vašíček
Ozdobit ho posmrtně přívlastky jako „originální myslitel“, „vytříbený kritický duch“, „intelektuál v pravém slova smyslu“? Raději ne. Na to si jeden Zdeňka Vašíčka (20. květen 1933–13. duben 2011) příliš vážil.
VLASTNÍMI SLOVY
Pohyboval se vždycky napříč: dějinami, současností, kulturami, společností, jazyky. Narodil… Číst dál...
Kočka nebo Tygr?
Ačkoli Češi nemají slovenštinu dvakrát v lásce a čtou v někdejším bratrském jazyce neradi, vsadil čtyřiatřicátý svazek edice Fototorst právě na tuhle kartu. Průvodní studii k monografii Petera Župníka napsala Lucia L. Fišerová, podle slov na obálce „historička umenia, nezávislá kurátorka a kritička fotografie“.… Číst dál...
Prokop Voskovec – zemřel nejživější ze surrealistů 60. let
Když jsem s ním mluvil poprvé, a naposledy, bylo mu „z některých věcí […] skutečně smutno“. Hovořil čistě, upřímně, nekašírovaně: „…já skoro nemohu chodit, velmi špatně vidím, čtu jen s velkými obtížemi. Chátrání začalo už dávno, začal jsem stárnout o patnáct let dřív, než se sluší.“ Nazvali jsme po tom „smutku“ rozhovor, první… Číst dál...
Honza, čert a vrána – pokoutně k jedné „sprostopohádce“
Erotická literatura se nešířila pokoutně jenom za první republiky: aktuálně to dokazuje čtyřiaosmdesátistránková „sprostopohádka“ Honza a čert, kterou zveršoval Pavel Vrána a ilustroval Pavel Skalník. Vyšla letos, zřejmě pouze pro sběratele, jako limitovaná edice, a dostala se ke mně trochu záhadně: ve žluté krabici od kravaty.… Číst dál...
Jistota zabíjí
V literatuře je solitérem, kniha pro něj není zboží, ale artefakt, za nějž je třeba nést odpovědnost od začátku do konce. Vydal vlastním nákladem tři prózy: Malý bůh (2004, 2008), Panáčci (2009) a Destine, s. r. o. (2010). Co titul, to jiný žánr, jiná poetika, jiné téma, jinak modelovaní hrdinové, jiný čas a jiný prostor. V rozhovorech… Číst dál...
Vyjevit, co bylo skryté: Nono a Hölderlin
Ockeghem, Beethoven, Verdi, Schönberg, Webern. Stockhausen, Boulez, Maderna, Xenakis, Cage. Tak by mohly vypadat vertikální a horizontální řady uměleckých i lidských příbuzností, vlivů a inspirac italského skladatele Luigiho Nona (1924–1990). Bývá řazen k avantgardistům, dodekafonikům, serialistům, autorům aleatorní,… Číst dál...
Radiace, recyklace, korunka – nic menšího než dobrý komiks
Obálka komiksového alba Petra Korunky (1980), které vydal pražský Labyrint, klame tělem: jednak je vyvedená v barvách, jednak svým námětem (dvojicí zahloubaných biomechanoidů, kterým není vidět do tváře) připomene vynikající práce Adolfa Lachmana. Ovšem s tím, že Korunka je ve svém výrazu spíše ,primitivem‘, zatímco Lachman spíše ,akademikem‘.… Číst dál...
Michal Vích: Povísně
Divný název, POVÍSNĚ (Black Point, 2010, 52:48). A k tomu stejně divná koláž Davida Vávry na obálce: ,surově‘ poskládaný obrázek vlakového vagonu, v němž se kromě zamilovaného kovboje, černovlásky z plakátu a muže klimbajícího nad novinami veze taky vybělený kostlivec. Co z toho symbolického třesku… Číst dál...