Rubrika: Eseje - 10. stránka - kulturní magazín Uni

Těmhle dvěma neunikneš

04/201610/2010 Jiří Moravčík

Zatímco ekonomicky Brazílie do první globální ligy teprve míří, v té hudební se už dávno etablovala. Do největší země Jižní Ameriky léta jezdí za inspirací David Byrne, Arto Lindsay, Beck nebo Manu Chao, kořeny své hudby tu hledají Mariza, Cheikh Lô i Angelique Kidjo a například Eugene Hutz z Gogol Bordello, konžský zpěvák Lokua… Číst dál...

Madagaskar, svět mimo čas

04/201609/2010 Petr Dorůžka

HUDBA Z RÁJE SE PO 20 LETECH VRACÍ Pokud by někdo udělal statistiku, kolik hudebníků v přepočtu na počet obyvatel dané země se prosadilo v cizině, bezpochyby by vedly Kapverdské ostrovy s půlmilionovou populací a desítkami umělců včetně globální hvězdy Cesarie Evory. V těsném závěsu by skončil třináctimilionový… Číst dál...

Big Rock Candy Mountain

04/201609/2010 Michal Bystrov

Byl jsem v Šlarafii a viděl jsem: na tenké hedvábné nitce visel Řím a Laterán, beznohý člověk předhonil rychlého koně, ostrý meč prosekl most. Spatřil jsem mladého oslíčka se stříbrným nosem, honil dva rychlé zajíce, viděl jsem širokou a košatou lípu, rostly na ní horké lívance. Viděl jsem starou vychrtlou kozu, na hřbetě… Číst dál...

Hudba z Okcitánie a říše Al-Andalus

04/201609/2010 Jiří Moravčík

Břehy Středozemního moře představují kolébku lidstva, duchovního základu evropské civilizace a tří světových náboženství. Existovaly tu ohromné starověké a středověké říše, ale také historické oblasti, v nichž kánony katolické církve zpočátku neměly navrch, což vedlo k tomu, že v jejich kultuře se přirozeně prolínaly… Číst dál...

Green Door

04/201608/2010 Michal Bystrov

Na padesátých letech v USA bylo něco zvrhlého. Jedna věc je zvrhlost zjevná (rasismus, mccarthysmus). Ale tam, kde nehrozilo bezprostřední nebezpečí a zdánlivě se zelenal americký sen, propukaly temné vášně mnohem potutelněji a raﬁnovaněji. Dokonale tuto náladu zachytili ve svých raných novelách Ed McBain a Ira Levin. Takový předobraz pozdějších… Číst dál...

Šlo zabránit rozpadu Beatles?

04/201608/2010 Zdenek Pecka

Fanoušky Beatles, kteří se dodnes nesmířili s jejich rozpadem z důvodu nepřekonatelné rivality a osobního antagonismu postupně narůstajícího mezi Lennonem a McCartneym, má šanci zaujmout obsažná a absorbující kniha You Never Give Me Your Money: The Beatles After the Breakup (Harper, 2010, 390 s., 25 dol.) z pera… Číst dál...

Hudba z galerie Meridian aneb improvizující skladatelé v akci

04/201608/2010 Z. K. Slabý

Když jsem měl programově na starosti Galerii Albatros (bylo to v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století), bylo mi od počátku zřejmé, že při vernisážích výstav využiju také šance představit návštěvníkům – vedle výtvarníků, autorů proslovů a herců – také pozoruhodné hudebníky. A tak se tu vystřídala… Číst dál...

Hudební kartel z Kolumbie

04/201608/2010 Jiří Moravčík

Rojení kolumbijských kapel na světových pódiích není výsledkem nějakého kouzelného abrakadabra, souvisí s nástupem nové generace, jejíž studiovými technologiemi a přístupy do hip hopu nebo elektroniky předefinované národní styly cumbia, salsa a vallenato nejprve v uplynulé dekádě zrály na bouřlivě se vyvíjející… Číst dál...

Archelog českého bigbeatu; Etiopská hudba v Rudolstadtu; Jezuité, Indiáni a Bach v Bolívii

04/201608/2010 Petr Dorůžka

ARCHEOLOG ČESKÉHO BIGBEATU Lukáš Machata žije od svých čtrnácti let ve Švýcarsku, kde se živí jako výtvarník, a v rané éře kompaktů při jedné ze svých cest do Prahy například navrhl obal CD Jižák průkopnické skupiny Manželé (Bonton). V posledních letech je též autorem kompilací, které mapují historii českého jazzu a popu. Živil se… Číst dál...

Colours of Ostrava: hvězdy a nehvězdy

04/201607/2010 Jiří Moravčík

Podle pravidel hudebního byznysu, a těmi se řídí všichni, ať si to přiznají nebo ne, musí mít každý festival svou hvězdu. Nebo by ji alespoň mít měl. Na headlinera, po našem tahouna, spoléhá skoro každý. Organizátoři jsou pro jeho získání schopni sáhnout velmi hluboko do peněženky, protože slavné jméno svítí z plakátů a představuje… Číst dál...

Další články

Protože si 3. června celý kulturní svět připomene sté výročí úmrtí Franze Kafky, květnový magazín UNI se rozhodl připomenout tuto velkou literární osobnost monotematickým číslem, které nahlíží autorovo dílo a odkaz ze všemožných stran. Samozřejmě neopakujeme základní informace o Franzi Kafkovi jako je jeho životopis nebo rozbor jeho děl, na toto téma i v češtině vyšla řada kvalitní literatury. Spíš si vybíráme jednak zajímavé detaily jeho tvorby, například zálibu v kreslení, jednak jeho dopad na další umělecké žánry, jako je film, divadlo, výtvarné umění či hudba.
Duben je nejkrutější měsíc, rodí šeříky z mrtvé země, mísí vzpomínku s touhou, vznítí kořeny jarním deštěm z otupělosti. Zima nás hřála, přikryla zem sněhem zapomnění, sytila uschlými hlízami tu trošku života.
Březnové UNI dokládá, že kulturní sezóna se s blížícím se jarem konečně začíná pořádně rozbíhat. Vidíme to na zvětšujícím se rozsahu rubriky UNI doporučuje, ale i na aktuál ní titulní stránce, která zve na koncert jedné z hlavních hvězd brněnského JazzFestu. A také se uvnitř čísla dočtete o dalších akcích, které se na nejbližší dobu chystají.
Lednové vydání kulturního magazínu UNI se obsahově pohybuje, jak už bývá zvykem, ve dvou časových rovinách. V té ryze současné představujeme momentálně hvězdnou mladou osobnost stylu americana Allison Russell a v souvislosti s jejím profilem přinášíme i obsáhlý esej o provázání americany se současnými společenskými trendy v USA. Z rozhovorů upozorňujeme na povídání s členem skupiny King Crimson či spolupracovníkem Petera Gabriela Tonym Levinem, nebo na další povídání muzikanta Jana Fice, tentokrát s jeho brněnským kolegou, zpěvákem Karlem Heřmanem, frontmanem kapely Šankišou. V nehudební části představujeme amerického avantgardního všeuměla Harryho Smithe, přinášíme analýzu české literatury po roce 2000 a hovoříme se spisovatelkou Simonou Bohatou.
Rozsáhlým titulním materiálem si poslední UNI roku 2023 připomíná osmdesáté narozeniny jedné z nejoriginálnějších zpěvaček a skladatelek Joni Mitchell. Portrétním rozhovorem představujeme českého jazzového hudebníka a skladatele Roberta Fischmanna a rozsáhlou studií seznamujeme čtenáře s Dežem Hoffmanem, fotografem slovenského původu, který se etabloval ve velkém světě hudby a portrétoval Beatles, Franka Sinatru, Jimiho Hendrixe a mnoho dalších slavných muzikantů. Přinášíme také bizarní příběh Roberta Macka McCormicka, původce největší sbírky terénních nahrávek texaského blues a další lidové hudby, se kterou se svět seznamuje až nyní, několik let po jeho smrti.
Listopadové UNI patří mezi ta vydání, která se věnují jednomu jedinému tématu, opracovávanému ze všech stran. Tentokrát linorytová obálka již tradičního spolupracovníka Michala Cihláře láká na čtení o hudebním, filmovém i televizním fenoménu jménem Blues Brothers. Věnujeme se mimo jiné hereckým kariérám obou protagonistů Johna Belushiho a Dana Aykroyda, přinášíme původní rozhovor s kytaristou Blues Brothers Bandu Stevem Cropperem, zevrubně probíráme zajímavosti z oblasti memphiského soulu i chicagského blues, z nichž se skládá nezaměnitelný hudební styl Blues Brothers, a přinášíme spoustu dalšího zajímavého čtení týkajícího se tohoto pozoruhodného projektu.
O slovenské politice i o hudbě si povídáme v titulním rozhovoru říjnového UNI se zpěvačkou a autorkou Katarzií. Slovenskou společnost komentuje i projekt Drť, jehož koncert na nadcházejícím festivalu Alternativa anoncujeme profilovým článkem. Podzimní koncertní nabídka stála i u zrodu materiálů o King Crimson, návratu alternativních legend Henry Now či unikátním hudebním nástroji Omniwerk. Z umělecké oblasti hudby se pouze dotýkající nabízíme rozhovor s jedním z kmenových fotografů magazínu UNI Karlem Šusterem.
Zářijové, poprázdninové číslo kulturního magazínu UNI, se logicky ve větší míře ohlíží: a to za letními festivaly, na kterých se zástupci autorského okruhu objevili. Rozsáhlou reportáží se vracíme v Colours of Ostrava, přehledným článkem si projdeme festivaly "dělané s láskou k lidem a hudbě", mezi něž Jiří Moravčík vybral mimo jiné i Boskovice, ze zahraničí navšívíme festival world music v Kremži. Ohlížíme se bohužel i ve dvou dalších článcích: nekrolozích hudebního publicisty Jiřího Černého a významného amerického muzikanta Robbieho Robertsona. Naopak žhavou současnost reflektujeme v rozsáhlém rozhovoru s multitalentovaným Jakubem Königem, jehož osou je umělcovo právě vycházející sólové album Hvězdy.

So
18
Kvě
2024

Justin Lavash + Mirek Hulán Session
Metro Music Bar, Brno
18/5 Justin Lavash + Mirek Hulán Session
Ne
19
Kvě
2024

Malika Tirolien
Jazz Tibet Club, Olomouc
19/5 Malika Tirolien
Út
21
Kvě
2024

The Reverend Peyton’s Big Damn Band
Lucerna Music Bar, Praha
21/5 The Reverend Peyton’s Big Damn Band
St
22
Kvě
2024

Delvon Lamarr Trio
Lucerna Music Bar, Praha
22/5 Delvon Lamarr Trio
St
22
Kvě
2024

Jones Jones
Punctum – Krásova, Praha
22/5 Jones Jones
Čt
23
Kvě
2024

RuinsZu
Palác Akropolis, Praha
23/5 RuinsZu
So
25
Kvě
2024

Dylan Days
Kaštan, Praha
25/5 Dylan Days
So
25
Kvě
2024

Tolstoys + Daniel Neighbour
Moovement, Plzeň
25. 5. Tolstoys + Daniel Neighbour
Ne
26
Kvě
2024

Jack Ladder
Kabinet múz, Brno
26/ 5 Jack Ladder
Čt
30
Kvě
2024

November 2nd
Jazz Tibet Club, Olomouc
30/5 November 2nd

Na Rhiannon Giddens jsem narazil náhodou při pátrání po původním zvuku banja. Rhiannon nejen bravůrně ovládá svůj bezpražcovej apalašskej nástroj. Až následně jsem se dostal nejen k její původní kapele Carolina Chocolate Drops, ale i k jejím solovým projektům, se které ji posunuly až ke spolupráci se samotným Paulem Simonem.
Ač by se to našinci na první dobrou nemuselo zdát, pohybujeme se tentokrát na domácí hroudě. Hudebně i mentálně ovšem značně posunuté na nefalšovanej Divokej západ. Pro Honzu Richtera to není módní záležitost, ale letitej interest a dřina. A časté a dlouhodobé pobyty za louží, který dodaly záměru na autenticitě. Back to Bute je vzpomínkou na jeho dřevnější období, kdy po otevření dveří pomalu jakýhokoliv podniku od Žižkova po Vršovice na vás vykouk Janny Richter. Jeho současné nablýskané elektro buggy má ale taky něco do sebe.
Na Charleye Crocketta jsem narazil náhodou díky jeho drásavýmu desperátskýmu hobo songu Killers of the Flower Moon, který má navíc geniální grafickej klip. Doporučuji také dohledat. Při dalším rolování jsem ale zjistil že jeho pravá stezka vede hlavně do westernově pompézního country. A to mě překvapivě baví ještě víc. Tenhle Texasan totiž ten těžkej bourbon zdatně ředí sympatickým nadhledem a sebeironií. A ty songy sou navíc prostě skvělý.
Je fajn když se někdo vrací ke svým tradicím, k folkloru předků. A pak ho třeba přetaví k obrazu svýmu. A pak tu je ještě jedna věc, která mě baví snad ještě víc. Když si někdo do úplně cizího folkloru vědomně zapustí svoje vlastní kořeny. A ještě navech si k tomu natočí klipovej eastern. Pak tu máme parádní Moraviánu alá Honza Fic! Nakonec jsme na tom s tim horkem, žízní a nedohledným obzorem všichni stejně.
První letošní příspěvek budiž komiksovým nekrologem Shanovi McGovenovi, kterej nás opustil koncem právě minulého roku. V našem video komiksu ho symbolicky vyprovází parťák Nick, v Armstrongově nesmrtelném a jinak k uzoufání zprofanovaném What a Wonderful World. Jenže tahle verze je prostě fajn. Je zajímavý jak ten prokletej, tolikrát z The Pogues vyhazovanej a zase příjímanej potížista všem teď tolik chybí. Aby ne, vono to bez něj tak nějak neni vono. V kapele i v hudebním světě tak nějak vůbec.
The Brian Ferry Orchestra: Do The Strand Jednou večer jsem během jízdy autem přelaďoval rádio a z jedné nejmenované frekvence se na nás začal linout melodicky objevný a přitom přísně tradiční swing. Okamžitě jsem zjišťoval co to je a tím pro sebe objevil formaci The Brian Ferry Orchestra, která nahrála bezvadné soundtracky k filmu Velký Gatsby, nebo seriálu Babylon Berlin. Ale na jejich první desce Jazz Age z roku 2012 hvězda z Roxy Music vůbec nezpívá! Ferry byl prý zvědav, jak jeho písně obstojí v samotné jazzové instrumentaci. Za mě teda slušnej příklad krocení ega.
City of New Orleans je často přebíranej country standart a trvalo mi poměrně dlouho, než jsem se proklikal k autorovi tohoto songu. A je to, světe div se, syn legendárního Dylanova pravzoru Woodyho - Arlo Guthrie! Ale komiksovou cenu za nejlepší verzi nakonec uděluji Johnnymu Cashovi v jeho trochu úchylné hudební reklamně na jednu dráhu.
Tato kapitola budiš opožděnou vzpomínkou na Sixta Rodrigueze, který odešel letos v létě 8.srpna. Připomínkou neuvěřitelného příběhu skvělého muzikanta, táty a člověka. A důkazem že doma jeden nemusí být zrovna prorokem, a stát se současně hrdinou a symbolem politické změny na druhé straně zeměkoule. A třeba aniž by o tom měl sebemenší tušení. Pamětníci naší totality takovým paradoxům myslím dobře rozumí.
Simon a Garfunkel byli asi mým prvním setkáním s kvalitním písničkářským folkem mého dětství. Když pominu Kryla. Otáčel jsem ten domácí vinyl dokola a četl překlady textů v obsáhlém bookletu plného fotek New Yorku a krásné grafiky. Film Absolovent vznikl rok před mým narozením a viděl jsem ho až o hodně později. Film už asi nikoho nešokuje, ale tehdy třicetiletej Dustin Hofman zahrál toho dvacetiletýho koloucha docela půvabně. A ty písničky jsou stále svěží a nadčasový.