Rubrika: Literatura - 32. stránka - kulturní magazín Uni

Vojtěch Mašek, Karolina Voňková (ed.): Recykliteratura

04/201608/2015 Radim Kopáč

Nakladatelství Lipnik přichází na obálce své nové publikace s pěkným novotvarem: Recykliteratura. Zkráceně „RCL“, v plném znění „recyklovaná literatura“. Jde o tři sta padesát stránek, kde se obraz potkává se slovem. Samozřejmě kontrastně. Tak, aby došlo k jiskřivému, funkčnímu střetu. Aby vzniklo dílo. Černobílé… Číst dál...

David Cronenberg: Konzumárium

04/201608/2015 Radim Kopáč

Ve svých jednasedmdesáti letech publikoval kanadský filmař David Cronenberg svou první prózu. Dal jí název Consumed. Rok nato vychází kniha v českém překladu Roberta Tschorna v nakladatelství Argo jako Konzumárium. Nepřesný převod názvu, kde byl vystřídán bůhvíproč klíčový motiv motivem vedlejším, je ale tím jediným, co lze knize… Číst dál...

Zdeněk Potužil et Al.: Život je krátký jak prásknutí bičem

04/201608/2015 Marek Toman

V podloubí vedle malostranského chrámu svatého Mikuláše se zabočilo do průchodu, po točitých schodech se sešlo dolů a byli jste tam. V klubu Rubín, kde v 70. a 80. letech 20. století hrávalo divadlo Na okraji a později také jeho A-studio. Na místě, které bylo jedním z útočišť… Číst dál...

Les Massifs: De Fleurs T’es Pas Drône; Teck Nicky: Microcosmes

04/201608/2015 Redakce

Kytarista Dominique Répécaud je klíčovou postavou hudebního dění v lotrinském Nancy. Kromě toho, že je ředitelem Centre Culturel André Malraux a tedy potažmo i hlavním hybatelem věhlasného festivalu Musique Action a osnovatelem labelu 33revpermi, působí v celé řadě seskupení v čele s kapelou Soixante… Číst dál...

Ovlivnili mě čeští surrealisté, říká textař Björk

04/201607/2015 Ondřej Bezr

Říká si SJÓN, jeho občanské jméno zní Sigurjón Sigurdsson, narodil se v roce 1962 v hlavním městě Islandu Reykjavíku a patří mezi nejvýznamnější skandinávské spisovatele současnosti. Přestože má na kontě mimořádně poutavé novely, poezii i dramatickou tvorbu, zřejmě největším Sjónovým „zásekem do popkultury“ je, že… Číst dál...

Wanda Heinrichová

07/201507/2015 Michal Šanda

Wanda Heinrichová se narodila roku 1968. Překládá z němčiny, např. Durs Grünbein: Lekce lební báze, výbor z poezie (Opus, 2008). V roce 2011 jí vyšla básnická sbírka Nalomenou (Literární salon). Spolu s Ivanem Wernischem byla editorkou antologie Nejlepší české básně 2013 (Host). FONDAMENTE NUOVE Ospedale se zamřížovanými… Číst dál...

Osudové lásky básníka Konstantina Biebla 4

06/2015 Z. K. Slabý

Počtvrté a naposledy se setkáváme na stránkách UNI s dosud neznámou milostnou korespondencí jednoho z nejlepších českých básníků 20. století Konstantina Biebla. Stejně jako v květnovém čísle jsou i následující dopisy adresovány Bieblově poslední lásce Haně Kvapilové. red *************** /1942/ Drahá… Číst dál...

Lidia Ostałowska: Akvarely pro Mengeleho

04/201606/2015 Marek Toman

Název knihy Akvarely pro Mengeleho vyvolává pocit, že půjde o „další“ knihu o holocaustu. Skutečnost je jiná, komplikovanější a překvapivější. Renomovaná polská reportérka Lidia Ostałowska (Gazeta Wyborcza) se totiž zaměřila na příběh, v němž jde o jednu přeživší a její malby – z koncentračního… Číst dál...

Jakub Šofar: Ve věku Izbiny

06/2015 Michal Šanda

„Sorry, brůdr… Čekáš dlouho?“ „Jen dvě plzně, to se nedá ani voznačit za milostný toužení.“ „Pro někoho jsou dvě plzně celej nekonečnej život. Vesmírnej život. Červí díra kolmá na bílýho trpaslíka. Parseky jako naše skautský azimuty při výpravách na bobří hráze. Chceme zrušit rám, chceme se dívat na obraz, ale zároveň chceme být… Číst dál...

Roman Ráž: Lázeňské naděje

04/201606/2015 Radim Kopáč

Spisovatel Roman Ráž, autor víc jak dvaceti prozaických knížek, řady rozhlasových her a filmových scénářů, vydal v roce svých osmdesátin druhý díl avizované „lázeňské“ trilogie. Po Lázeňském dobrodružství (2014) jsou tu Lázeňské naděje. Rážova autorská ambice je značná: obsáhnout ve třech svazcích „velké“ dějiny dvacátého… Číst dál...

Další články

Duben je nejkrutější měsíc, rodí šeříky z mrtvé země, mísí vzpomínku s touhou, vznítí kořeny jarním deštem z otupělosti. Zima nás hřála, přikryla zem sněhem zapomnění, sytila uschlými hlízami tu trošku života.
Březnové UNI dokládá, že kulturní sezóna se s blížícím se jarem konečně začíná pořádně rozbíhat. Vidíme to na zvětšujícím se rozsahu rubriky UNI doporučuje, ale i na aktuál ní titulní stránce, která zve na koncert jedné z hlavních hvězd brněnského JazzFestu. A také se uvnitř čísla dočtete o dalších akcích, které se na nejbližší dobu chystají.
Lednové vydání kulturního magazínu UNI se obsahově pohybuje, jak už bývá zvykem, ve dvou časových rovinách. V té ryze současné představujeme momentálně hvězdnou mladou osobnost stylu americana Allison Russell a v souvislosti s jejím profilem přinášíme i obsáhlý esej o provázání americany se současnými společenskými trendy v USA. Z rozhovorů upozorňujeme na povídání s členem skupiny King Crimson či spolupracovníkem Petera Gabriela Tonym Levinem, nebo na další povídání muzikanta Jana Fice, tentokrát s jeho brněnským kolegou, zpěvákem Karlem Heřmanem, frontmanem kapely Šankišou. V nehudební části představujeme amerického avantgardního všeuměla Harryho Smithe, přinášíme analýzu české literatury po roce 2000 a hovoříme se spisovatelkou Simonou Bohatou.
Rozsáhlým titulním materiálem si poslední UNI roku 2023 připomíná osmdesáté narozeniny jedné z nejoriginálnějších zpěvaček a skladatelek Joni Mitchell. Portrétním rozhovorem představujeme českého jazzového hudebníka a skladatele Roberta Fischmanna a rozsáhlou studií seznamujeme čtenáře s Dežem Hoffmanem, fotografem slovenského původu, který se etabloval ve velkém světě hudby a portrétoval Beatles, Franka Sinatru, Jimiho Hendrixe a mnoho dalších slavných muzikantů. Přinášíme také bizarní příběh Roberta Macka McCormicka, původce největší sbírky terénních nahrávek texaského blues a další lidové hudby, se kterou se svět seznamuje až nyní, několik let po jeho smrti.
Listopadové UNI patří mezi ta vydání, která se věnují jednomu jedinému tématu, opracovávanému ze všech stran. Tentokrát linorytová obálka již tradičního spolupracovníka Michala Cihláře láká na čtení o hudebním, filmovém i televizním fenoménu jménem Blues Brothers. Věnujeme se mimo jiné hereckým kariérám obou protagonistů Johna Belushiho a Dana Aykroyda, přinášíme původní rozhovor s kytaristou Blues Brothers Bandu Stevem Cropperem, zevrubně probíráme zajímavosti z oblasti memphiského soulu i chicagského blues, z nichž se skládá nezaměnitelný hudební styl Blues Brothers, a přinášíme spoustu dalšího zajímavého čtení týkajícího se tohoto pozoruhodného projektu.
O slovenské politice i o hudbě si povídáme v titulním rozhovoru říjnového UNI se zpěvačkou a autorkou Katarzií. Slovenskou společnost komentuje i projekt Drť, jehož koncert na nadcházejícím festivalu Alternativa anoncujeme profilovým článkem. Podzimní koncertní nabídka stála i u zrodu materiálů o King Crimson, návratu alternativních legend Henry Now či unikátním hudebním nástroji Omniwerk. Z umělecké oblasti hudby se pouze dotýkající nabízíme rozhovor s jedním z kmenových fotografů magazínu UNI Karlem Šusterem.
Zářijové, poprázdninové číslo kulturního magazínu UNI, se logicky ve větší míře ohlíží: a to za letními festivaly, na kterých se zástupci autorského okruhu objevili. Rozsáhlou reportáží se vracíme v Colours of Ostrava, přehledným článkem si projdeme festivaly "dělané s láskou k lidem a hudbě", mezi něž Jiří Moravčík vybral mimo jiné i Boskovice, ze zahraničí navšívíme festival world music v Kremži. Ohlížíme se bohužel i ve dvou dalších článcích: nekrolozích hudebního publicisty Jiřího Černého a významného amerického muzikanta Robbieho Robertsona. Naopak žhavou současnost reflektujeme v rozsáhlém rozhovoru s multitalentovaným Jakubem Königem, jehož osou je umělcovo právě vycházející sólové album Hvězdy.

Ač by se to našinci na první dobrou nemuselo zdát, pohybujeme se tentokrát na domácí hroudě. Hudebně i mentálně ovšem značně posunuté na nefalšovanej Divokej západ. Pro Honzu Richtera to není módní záležitost, ale letitej interest a dřina. A časté a dlouhodobé pobyty za louží, který dodaly záměru na autenticitě. Back to Bute je vzpomínkou na jeho dřevnější období, kdy po otevření dveří pomalu jakýhokoliv podniku od Žižkova po Vršovice na vás vykouk Janny Richter. Jeho současné nablýskané elektro buggy má ale taky něco do sebe.
Na Charleye Crocketta jsem narazil náhodou díky jeho drásavýmu desperátskýmu hobo songu Killers of the Flower Moon, který má navíc geniální grafickej klip. Doporučuji také dohledat. Při dalším rolování jsem ale zjistil že jeho pravá stezka vede hlavně do westernově pompézního country. A to mě překvapivě baví ještě víc. Tenhle Texasan totiž ten těžkej bourbon zdatně ředí sympatickým nadhledem a sebeironií. A ty songy sou navíc prostě skvělý.
Je fajn když se někdo vrací ke svým tradicím, k folkloru předků. A pak ho třeba přetaví k obrazu svýmu. A pak tu je ještě jedna věc, která mě baví snad ještě víc. Když si někdo do úplně cizího folkloru vědomně zapustí svoje vlastní kořeny. A ještě navech si k tomu natočí klipovej eastern. Pak tu máme parádní Moraviánu alá Honza Fic! Nakonec jsme na tom s tim horkem, žízní a nedohledným obzorem všichni stejně.
První letošní příspěvek budiž komiksovým nekrologem Shanovi McGovenovi, kterej nás opustil koncem právě minulého roku. V našem video komiksu ho symbolicky vyprovází parťák Nick, v Armstrongově nesmrtelném a jinak k uzoufání zprofanovaném What a Wonderful World. Jenže tahle verze je prostě fajn. Je zajímavý jak ten prokletej, tolikrát z The Pogues vyhazovanej a zase příjímanej potížista všem teď tolik chybí. Aby ne, vono to bez něj tak nějak neni vono. V kapele i v hudebním světě tak nějak vůbec.
The Brian Ferry Orchestra: Do The Strand Jednou večer jsem během jízdy autem přelaďoval rádio a z jedné nejmenované frekvence se na nás začal linout melodicky objevný a přitom přísně tradiční swing. Okamžitě jsem zjišťoval co to je a tím pro sebe objevil formaci The Brian Ferry Orchestra, která nahrála bezvadné soundtracky k filmu Velký Gatsby, nebo seriálu Babylon Berlin. Ale na jejich první desce Jazz Age z roku 2012 hvězda z Roxy Music vůbec nezpívá! Ferry byl prý zvědav, jak jeho písně obstojí v samotné jazzové instrumentaci. Za mě teda slušnej příklad krocení ega.
City of New Orleans je často přebíranej country standart a trvalo mi poměrně dlouho, než jsem se proklikal k autorovi tohoto songu. A je to, světe div se, syn legendárního Dylanova pravzoru Woodyho - Arlo Guthrie! Ale komiksovou cenu za nejlepší verzi nakonec uděluji Johnnymu Cashovi v jeho trochu úchylné hudební reklamně na jednu dráhu.
Tato kapitola budiš opožděnou vzpomínkou na Sixta Rodrigueze, který odešel letos v létě 8.srpna. Připomínkou neuvěřitelného příběhu skvělého muzikanta, táty a člověka. A důkazem že doma jeden nemusí být zrovna prorokem, a stát se současně hrdinou a symbolem politické změny na druhé straně zeměkoule. A třeba aniž by o tom měl sebemenší tušení. Pamětníci naší totality takovým paradoxům myslím dobře rozumí.
Simon a Garfunkel byli asi mým prvním setkáním s kvalitním písničkářským folkem mého dětství. Když pominu Kryla. Otáčel jsem ten domácí vinyl dokola a četl překlady textů v obsáhlém bookletu plného fotek New Yorku a krásné grafiky. Film Absolovent vznikl rok před mým narozením a viděl jsem ho až o hodně později. Film už asi nikoho nešokuje, ale tehdy třicetiletej Dustin Hofman zahrál toho dvacetiletýho koloucha docela půvabně. A ty písničky jsou stále svěží a nadčasový.

Literatura

Vojtěch Mašek, Karolina Voňková (ed.): Recykliteratura

David Cronenberg: Konzumárium

Zdeněk Potužil et Al.: Život je krátký jak prásknutí bičem

Les Massifs: De Fleurs T’es Pas Drône; Teck Nicky: Microcosmes

Ovlivnili mě čeští surrealisté, říká textař Björk

Wanda Heinrichová

Osudové lásky básníka Konstantina Biebla 4

Lidia Ostałowska: Akvarely pro Mengeleho

Jakub Šofar: Ve věku Izbiny

Roman Ráž: Lázeňské naděje

Pronominal Carrots + DPvJU

Uvidíme, uslyšíme

Dejan Terzić AXIOM feat. Bojan Z

ZEA & Xavier Charles

Snarky Puppy

Uvidíme, uslyšíme

Wille & The Bandits

The Matt Schofield Trio (UK)

The Reverend Peyton’s Big Damn Band

Delvon Lamarr Organ Trio (US)