Sloupky

Nejhorší jsou kamarádi, když je vrchnost dosadí do vysokých funkcí. Začnou se chovat, jako by kamarády nikdy nebyli. Pro mnohé je taková změna chování snadná, protože nikdy nebyli skutečnými kamarády. Byli pouze „kurvami za kamarády převlečenými“. Post illa verba dodávám, že jsem měl kamaráda a ten nikdy nebyl „kurvou převlečenou za kamaráda“.… Číst dál...

Na jméno Chicka Corey jsem asi prvně narazil zkraje podzimu 1969 při dokola opakovaném poslechu čerstvého alba Milese Davise In A Silent Way. Obsahující dle titulu muziku sice sugestivní, ale spíš atmosférickou, žádnou divočinu jako pak Bitches Brew. Propadnout jí bylo snadné. Voněla příchodem jazz rocku, ve světě jazz fusion, nebo jen fusion.… Číst dál...

Rád bych se dnes zaměřil na své oblíbené manželské nebo partnerské dvojice v hudbě. Vykazují páry nějakou speciální hudební chemii? Nebo může naopak hrozit „tahání problémů z domova do práce“? Nebo je to jedno, jestli někdo tvoří sám nebo v páru? Nemám páru. Každopádně zde je pár takových, které mě baví, ať už je to, jak chce.… Číst dál...

Občas se stane, že se mi „carpe noctem“ nepovede. Zpravidla to způsobují noční můry. Pak nezbývá než „carpe diem“. Onehdy jsem v ranní motolici přišel na to, jak na to. Abych si den mohl náležitě užít, rozhodl jsem se, že jej nestrávím nad jídelníčky, tedy čtením, ale nad básničkami, tedy psaním. Nejprve jsem se šel nasnídat… Číst dál...

Uf! To jsem to před měsícem vymňoukl! Domnívaje se, že v prvém letošním čísle UNI najdou eventuální čtenáři text o už vlastně přežitém Trumpově povolebním trucování. Ťukal jsem ho v den vyjádření tzv. volitelů, které má podle dávných tradic 6. ledna akceptovat i Kongres a uznat tak vítěze. Což se i nakonec… Číst dál...

Mám kapely vyloženě srdcovní a zásadní, ale mám i takové, které takové místo nezaujaly, ale přesto mě zaujaly. To jsem si uvědomil, když jsem si teď znovu pustil Sigue Sigue Sputnik. Ti nikdy nebyli v mých top ten, žádné z jejich dvou alb by se mnou asi na opuštěný ostrov nejelo, ostatně pořádně jsem se k nim dostal až relativně… Číst dál...

Při pochvalném výčtu svých předků nemohu zapomenout na dědu z otcovy strany. Bohužel jsem ho nikdy neviděl. Post illa verba dodávám, že byl jako důstojník těžce zraněn na frontě. Dlouho umíral v polském špitálu. Babička Brikciusová za ním pravidelně jezdila. Když umřel, dostala jako vdova od prezidenta Masaryka trafiku,… Číst dál...

Zrovna když tohle píšu, odevzdávají američtí volitelé hlasy pro příštího prezidenta, a až to budete číst, mělo by být vymalováno i oběma parlamentními komorami. Trump ovšem i pak nejspíš zůstane jako odporně umíněné dítě trvat na svém: Ne a ne a ne a ne! Já jsem vyhrál! Což je nevídaná hrůza. Nejen pro ni… Číst dál...

Už jsem tu kdysi zmiňoval pozoruhodný slovník tuzemských politiků. Tehdy šlo o termín „souvis“, jehož pionýrství bývá – snad nespravedlivě – připisováno současnému premiérovi. Neb zní jako slovenismus. Ale v jedné chvíli ho zhusta užívali i činovníci nepopiratelně původu českého. A z jiných hnutí a stran. Určité… Číst dál...

V poslední době jsem se snažil nakoukat pár hudebních dokumentů. Jsem stále na začátku, ale už teď je to zajímavý, pestrý, přímo širokoúhlý obrázek. Vešli se do něj například: Michael Hutchence, Vodňanský/Skoumal, Whitney Houston, The Stooges, Filip Topol, Kathleen Hanna a další. Kdybych měl ale vybrat jeden, který mě nejen hudebně, ale i svou… Číst dál...