Sloupky

Jsem fanoušek polaroidů. Sice ne tak velký jako hudební – přeci jen, člověk nemůže být úplný blázen do všeho co se mu líbí – ale kdybych měl více fanouškovských životů, jeden z nich bych s radostí „vyplácal“ na instantní fotografie. Ostatně, hudba se s polaroidy často potkává. Většinou na obalech alb, občas ale i jako… Číst dál...

Antonín Kratochvíl, fotograf světového formátu, kdysi zdárně vyfotil cokoliv, co by se mělo, mohlo a muselo líbit plzeňskému pivovaru, a sice tak, že v sérii fotek objednaných do slavnostního kalendáře milostivě dopustil, aby na jedné spočívala v levém rohu dole zmačkaná plechovka Prazdroje. Stejným způsobem předtím… Číst dál...

Nedávno mi povídal kolega, jak ho zaskočilo zjištění, že jeho američtí žáci jedné soukromé školy v Praze neznají Robinsona. Copak že nečetli Defoeův klasický román z roku 1719, to už dneska mnohé české děti asi také ne. Ale na rozdíl od nich, aspoň pokud vím z vlastní zkušenosti, byl hrstce těch studentů Robinson neznámý… Číst dál...

Když jsem měl k šestici stávajících pohádek napsat ještě jednu, aby mohlo nakladatelství Arbor vitae vydat pythagorejsky magičtější sedmero mých pohádek, vzpomněl jsem si, že jsem kdysi napsal latinskou pohádku Quo modo Croculus in herbarium venit. Promptně jsem ji přeložil do češtiny, což bylo vzhledem k nápadné podobnosti obou jazyků… Číst dál...

Uvědomuji si, že mé sloupky nejsou jen o hudbě. Často také o tom, jakým způsobem hudbu poslouchám, vnímám, obaluji a zařazuji. A nejen to; mé monology občas začínají nabývat znepokojivě terapeutických rozměrů. Vím, že má nutkavá potřeba „dělat si pořádek“ může občas působit lehce zatěžkaně. Ovšem zatímco u psychologa… Číst dál...

V Anglii je jedno z nejprestižnějších singlových umístění číslo jedna, pokud je to číslo jedna na Vánoce. Jestli ale existuje podobně silná kategorie jako „vánoční singl“, pak je to jedině „letní hit“. Ten už není pouze doménou UK. Letní hit je globální termín. A je možné, že s globálním oteplováním přibývá i těchto hitů.… Číst dál...

Skuteční znalci literatury objevili Ameriku: když teď Eugen Brikcius dopsal další „nepředmětný“ román Leopoldiana aneb Memoáry umělce povstalého z kozelce, dokončil autobiografickou trilogii, i když první z románů je vlastně Zvěstný. Dalšími jsou Nepředmětná odysea a zmíněný nový. Post illa verba dodávám, že posledně načatý… Číst dál...

Už jsem to Jiřímu Peňásovi dávno odpustil. Vlastně mě to tehdy pobavilo. Namíchlo jen na moment. Totiž: před třinácti lety jsem napsal pro časopis Týden, který byl ještě práv svého titulu, dneska je z něj pod křídly společnosti Empresa Media Jaromíra Soukupa se stejným jménem měsíčník, což vyhlíží jak z raportu kapitána… Číst dál...

Celoživotní milovník a ovšem i výsostný mistr kašpařin si krátce po osmdesátce střihnul jednu vysloveně brilatní. Jak totiž jinak vnímat 18. července internetový, nikoli za babku předplacený, a se zmatečným nadšením očekávaně vypuštěný stream Boba Dylana Shadow Kingdom? Zhruba padesátiminutový kvazi-koncert… Číst dál...

Když čtete tuhletu větu, uprostřed tvůrčího vznětu, dokončuji vznosný román. Ne podložku pod otoman. To jsem odpřisáhl ondy, kdy vážila zlatá žíla kilopondy. Post illa verba dodávám, že má lebka je hebká. Není nerozbitná, jak měla za to má bytná, když jsem jednou v Londýně přes nejlepší styky ocitl se nevinně v centru šlamastyky.… Číst dál...