Skupina mmnk přichází po výpravné desce Legenda Ybokaj aneb Jakoby Naopak (Official Original Soundtrack) s prvním z nadcházejících singlů doplňujícími Ybokajův příběh. Na novém tracku hostuje Hopsen Clark, který přináší do mixu prog-art-rocku svou vlastní příměs hip-hopu. Výsledkem je dravý track, ve kterém přeskoky mezi žánry vytvářejí svérázný obraz vnitřního světa rozervaného jedince.
Píseň Marvin vychází 3. 10. 2025 na labelu Kabinet Records na všech digitálních platformách.
Krása je kouzlo, ale i nedosažitelný cíl, droga, moc a prokletí. Úskalími i privilegii ženské krásy, sebepojetím a stárnutím v digitální době sociálních sítích se bude zabývat premiérová inscenace V zrcadlové síni. Tu v rámci 58. sezony Zrcadlení uvede pražské A studio Rubín ve spolupráci se spolkem Kolonie z.s. Adaptaci komiksu švédské autorky Liv Strömquistové na jeviště přinese režisérka Lucie Ferenzová a scenáristka Dagmar Fričová. V hlavních rolích se představí Nataša Bednářová, Anita Krausová, Markéta Ptáčníková a Anežka Šťastná. Premiéra se uskuteční 11. října v A studiu Rubín.
Inscenace v režii Lucie Ferenzové, scenáristky Dagmar Fričové a dramaturga Jiřího Ondry vzniká jako autorská adaptace komiksového eseje Liv Strömquistové, jejíž tvorba bude na českém jevišti představena poprvé. Autorka s nadhledem a ironií zkoumá fenomén selfíček, kult krásy, napodobování celebrit, ale i otázky sebepojetí, stárnutí a postavení žen v dnešní společnosti.
„Tvorba Strömquistové je výsostně aktuální a přesto má přesah, neboť se zabývá tzv. ,ženskými‘ tématy, která rezonují se současným feminismem, ale zároveň jsou starobylá a mají dlouhou kulturní tradici. A to se nám v Rubínu líbilo odzrcadlit. V komiksu zkoumání podrobuje ideál (především ženské) krásy, otázku sebevztahu a to, jak ženy s tímto ideálem vyjednávají, bojují, nebo ho naopak pomáhají utvářet a udržovat při životě. V inscenaci se zabývám naším současným, typicky ,chronickým voyeuristickým vztahem k sobě samým‘,“ komentuje režisérka Lucie Ferenzová.
V zrcadlové síni bude pojata jako komiksový pop-up koncert s živou hudbou v podání Nataši Bednářové, Anity Krausové, Markéty Ptáčníkové a Anežky Šťastné. Na scéně vznikne díky Patricii Talacko imaginativní prostor pracující s mýtem o císařovně Sissi, plný selfie kamer a projekcí, které evokují virtuální svět, kde se prolíná realita s obrazy. Proti dokonalosti digitální vizuality bude stát syrovost hudby a živé performance.
Více než divadlo
Vedle pravidelných repríz připraví A studio Rubín i panelové diskuze na témata ženské krásy, sebepojetí a stárnutí v digitální éře. Projekt tak přináší nejen výrazný umělecký zážitek, ale také prostor k mezioborovému dialogu a k propojení generací žen napříč zkušenostmi.
Premiéra
Premiéra inscenace V zrcadlové síni se uskuteční 11. října 2025 v A studiu Rubín. První reprízy se odehrají 20. října 2025 a 5. listopadu. Vstupenky na další reprízy jsou již nyní v prodeji.
Album Excursin Animato je nahrávkou unikátního koncertu manželů Ireny a Vojtěcha Havlových a experimentálně-ambientního dua Kora et le Mechanix na festivalu Alternativa v roce 2006, pro který tento společný projekt vznikl. Ojediněle zde totiž manželé Havlovi spojili svou křehkou meditativní hudbu s elektronikou, se kterou se až do té doby (a také poté) cíleně míjeli.
Album Excursin Animato je věnováno památce výjimečného hudebníka Vojtěcha Havla, který před rokem zemřel. S manželkou Irenou společně tvořili od sedmdesátých let, nahráli řadu alb, na nichž se mísily prvky evropského minimalismu s barokem i východními tradicemi. Hloubkou a neokázalostí svého projevu si získali věrné fanoušky doma i v zahraničí a inspirovali mnoho umělců napříč žánry.
Duo Kora et le Mechanix, které tvoří Michal Kořán a Filip Homola, letos slaví letos 20 let existence, během nichž se etablovali jako jedno z nejzajímavějších elektronických ambientních projektů u nás. Výchozím společným bodem projektu s manžely Havlovými bylo jejich debutové album Excursin (2006), které při živém provedení spolu s Havlovými na festivalu Alternativa 2006 vyslali do nových zvukomalebných krajin. Elektronické skladby Kora et le Mechanix (elektronika, sampler, syntezátor, vokodér) se zde spojily s křehkým světem akustické hudby Ireny a Vojtěcha Havlových (violy da gamba, violoncello, piano a tibetské mísy).
K albu Excursin existuje také jeho remixová verze Excursin Forte (2007), na které se podíleli významní představitelé české a slovenské elektronické scény. Excursin Animato tak uzavírá tuto trilogii.
Michal Kořán je hudebník a zakladatel vydavatelství Blue Lizard. Je členem Zapomenutého orchestru země snivců, tria Posejpal/Night Note/Kořán a projektu Martina Kyšperského 29/2. Mimo to se věnuje zvukovým kolážím a vystupuje jako DJ Gebarian. Filip Homola je hudebník, herec a režisér Naivního divadla Liberec. Kromě Kora et le Mechanix vystupuje také se sólovým projektem Kung-Fuciu5. Je autorem scénické hudby, za kterou obdržel řadu ocenění.
Irena a Vojtěch Havlovi se od počátku své umělecké dráhy vyznačovali neortodoxním přístupem k tvorbě i technikám interpretace a postupně si vytvořili svůj vlastní nezařaditelný, stylově mnohovrstevnatý hudební jazyk, který je přesto posluchačsky přístupný. Díky své intenzivní koncertní aktivitě po celém světě a spolupracím s jinými umělci si získali oblibu posluchačů i daleko za hranicemi České republiky, a to napříč generačním a žánrovým spektrem. Jejich poslední společná nahrávka Four Hands (2024, Animal Music) získala Cenu Anděl v kategorii Alternativa. Turné po České republice i zahraničí bylo na podzim 2024 předčasně ukončeno náhlým úmrtím Vojtěcha Havla. V den vydání alba Excursin Animato, tedy 21. října 2025, si připomínáme přesně rok od této události.
Album Excursin Animato vychází na CD a digitálně a bude pokřtěno 12. listopadu na festivalu SPACE FX 2025 v pražském klubu Radost FX, kde proběhne koncert na oslavu 20. výročí projektu Kora et le Mechanix.
Autorkou obalu alba je Zuzana Lednická ze Studia Najbrt.
Album je součástí Edice Animal Music 2025, podpořené Nadací PPF a grantem hlavního města Prahy. Album je nabízeno v e-shopu vydavatelství Animal Music (www.animalmusic.cz) a v distribuci společnosti Supraphon.
Jen několik týdnů po skončení úspěšného evropského a amerického turné s kapelou Swell Season se na skok do České republiky vrátí Oscarem ověnčení hudebníci Markéta Irglová a Glen Hansard. Jejich jediný koncert na Moravě a ve Slezsku nabídne v sobotu 29. listopadu v kouzelném prostředí kostela sv. Václava v Opavě festival Slunovrat.
„Markéta Irglová byla nejen hudební hvězdou loňského festivalu Slunovrat, ale hlavně to bylo jedno z nejkrásnějších setkání roku,“ vzpomíná ředitel Slunovratu Václav Müller. „Markéta je opravdu velmi milý a krásný člověk, a protože jsme si padli do oka nejen s ní, ale také s jejím tátou Markem Irglem. plánovali jsme všichni od té doby její opětovný návrat na slunovratí pódium. A jsme moc rádi, že se to podařilo dokonce i s Glenem Hansardem,“ prozrazuje dále okolnosti vzniku opavského koncertu.
Slavná oscarová dvojice obnovila spolupráci po více jak dvanácti letech. V roce 2023 natočila singl „The Answer Is Yes“ a vyrazila na beznadějně vyprodané turné po prestižních sálech v USA. Úspěšný comeback oba hudebníky motivoval k další spolupráci ve studiu, která letos vyvrcholila vydáním společného alba Forward a následným evropským a americkým turné, které skončilo počátkem letošního září.
České koncerty Markéty a Glena jsou vzhledem k jejich společným začátkům právě na českých pódiích vždy trochu jiné, než ty ostatní, a vždy také výjimečné. Dochází k nim zřídka a vzhledem k dalším bohatým uměleckým aktivitám obou umělců není nikdy jisté, kdy se zase zopakují. Posluchači se během opavského vystoupení dočkají starších společných písni z filmu Once i těch nejnovějších z posledního alba. Stejně tak zazní i několik skladeb ze sólových projektů irsko-českého dua. „V magickém prostředí chrámu svatého Václava nás čeká v předvečer adventu nezapomenutelný a uhrančivý zážitek,“ zve slunovratí publikum Václav Müller.
Vstupenky na sezení na tuto mimořádnou událost se začnou prodávat v úterý 7. října na síti smsticket.cz.
Klip k písni Signál ukazuje, jak může hádku zastavit gesto, pomeranč nebo plynutí vody
Kapela Zrní vydává nový singl Signál a zveřejňuje k němu videoklip, který se věnuje tématu hádky a jejího překonání. Připomíná, že v rozhádané době má smysl opustit malichernosti a vrátit se k tomu, co nás spojuje. Jde o druhý ze tří na letošek plánovaných singlů, které Zrní postupně představují. Každý z nich doprovází klip vizuální tvůrkyně Natálie Kratochvíle.
Základní riff písničky je inspirován úvodním motivem České mši vánoční. „Už nevim, kdo to začal hrát, ale bylo to zábavný svojí překvapivostí, podobně jako byla u minulýho singlu zábavnym zdrojem písnička z Ať žijí duchové. Tyhle nečekaný kombinace máme všichni rádi, takže jsme se toho chytli a vznikla pěkně euforická vlna. Shodli jsme se, že to má hitovej potenciál,“ říká frontman kapely Honza Unger.
Text písně vychází z konkrétního zážitku, kdy se manželé Ungerovi ocitli na tramvajovém ostrůvku v Brně a dohadovali se o úplné prkotině. „Oba jsme věděli, že to neni nic vážnýho, ale stejně jsme se zacyklili v argumentech,“ přibližuje Unger. „Kdysi jsme si domluvili signál, tři mrknutí, kterym podobný hádky ukončíme. Připomene nám, že jde o blbost a že se nad všema případnýma rozkolama máme rádi. Nevzpomínám si, kdo tehdy zamrkal, ale pamatuju si, že jsme se za chvilku objali, šli na kafe a já napsal tenhle text.“
Klip k písni Signál zrežírovala Natálie Kratochvíle, dlouholetá spolupracovnice kapely. Vizuálně i myšlenkově se pohybuje mezi lehkostí léta a tíhou konfliktů, které ani slunce nerozpustí. Ta k němu dodává: „Když jsem slyšela písničku, byla pro mě esencí léta a jeho volnosti, vůní, koupaček, bezcílnosti, odlesků na moři. V tom slanym vzduchu jsou ale pořád přítomné reálné problémy všedního dne, které létem nezmizí, jen se zabarví letním filtrem. Vzpomněla jsem si na film Paola Sorrentina La mano de Dio (Boží ruka) o bezstarostnosti teenage léta, které prořízne rodinná tragédie. V tom filmu je situace, kdy matka hlavního hrdiny ve chvílích neutěšenosti a hádek žongluje vždy na uklidnění pomeranči. Je v tom něco komického, ale zároveň melancholicky bolestivého.“
Novinku, stejně jako první z letošních singlů Patříš mrakům, produkoval Lukáš Palán. Tentokrát se k němu připojil ještě Jiří Svoboda, který do písně vnesl popové prvky. „Popovej zvuk toho songu byl pro nás tématem. Dost jsme o tom diskutovali. Co je tvůrčí svoboda, co je ústupek, co je zatvrzelost. Chtěli jsme to zas zkusit jinak, vykouknout z našeho alternativního přístupu, dovolit si to popově, ale současně s tím neztratit kouzlo nebo jazyk, kterej jsme si našli. Nakonec se to povedlo vyvážit ke spokojenosti nás všech,“ uzavírá Unger.
Od křtu alba Široko daleko na podzim 2023 má kapela za sebou dvě plodná soustředění a deset akustických koncertů v kostelech, na něž navázala vydáním živého klipu ke starší písni Hýkal. Vedle toho vydal Honza Unger i vlastní sbírku básní Dneska na horu nevylezu, není to potřeba (Triáda, 2024). V roce 2025 Zrní plánují tři odlišné singly. Každý měl mít jiného producenta, ale s Lukášem Palánem, autorem singlu Patříš mrakům, si kapela sedla natolik, že s ním pokračovala i u Signálu. Nové, osmé řadové album vydají na podzim 2026.
Nejnovější díla oceněných letošní Cenou Jindřicha Chalupeckého jsou zdarma k vidění od 26. září 2025 do 11. ledna 2026 ve Veletržním paláci Národní galerie Praha. Laureát Dominik Adamec a laureátky Barbora Lungová a Karolína Rossí prezentují různorodé projekty. Návštěvníci zhlédnou slavnostní banket keramických děl, který reflektuje vztah k jídlu, odpočinou si v chatce u Duhové zahrady a meditovat mohou v site-specific instalaci vybízející k sebereflexi. Zahraniční hostkou 36. ročníku je nizozemská umělkyně Kinke Kooi, která se v Česku poprvé představuje samostatnou výstavou. Slavnostní zahájení výstav Cena Jindřicha Chalupeckého 2025 a Kinke Kooi: Naslouchající tělo proběhne 25. září od 19:00, a to spolu s vernisáží obsáhlé retrospektivní výstavy Aleše Veselého, kterou uvádí Národní galerie Praha.
„Letošní výstava Ceny představuje tři esteticky i symbolicky silné projekty, které se svým výrazem i měřítkem nenechávají pohltit monumentalitou Veletržního paláce, ale tvoří velkorysé a svébytné světy vybízející publikum k zastavení. Spolu s tvorbou zahraniční hostky představuje aktuální ročník výraznou výtvarnou polohu současného umění a věřím, že obě výstavy jsou pro širokou veřejnost atraktivní a podnětné,“ uvádí ředitelka Společnosti Jindřicha Chalupeckého a kurátorka výstavy Tereza Jindrová.
Dominik Adamec svou sérií keramických soch tematizuje vztah člověka k jídlu a jeho kulturním, náboženským i konzumním významům. Instalace kombinuje prvky sakrálního i všedního stolování a staví do kontrastu tradiční symboly s produkty globální masové výroby. Návštěvníci se mohou procházet mezi různě vysokými stoly s latexovými ubrusy, které připomínají kůži. Adamcovy typické hybridní keramické objekty zahrnují například lidské torzo plné „éček“, rostlinný hotdog nebo sušenky Prince stylizované jako žetony z rulety.
Multimediální instalaci ve formě zahradní chaty vytvořila Barbora Lungová jako osobní výpověď o queer coming outu. V intimním prostoru představuje aktuální sérii fotografií z dlouhodobého projektu Duhová zahrada, která se nachází v Kameníkách u Kyjova. Doplňují ji zvuky cvrčků, čtené básně a autorská kniha mísící příběh zahrady s LGBTQAI+ historií. Chata je tak ucelenou zprávou o hledání queer identity a je propojena s tématy ekologie a vnímání krajiny.
Meditativní modrý prostor s díly Karolíny Rossí vytváří prostředí pro soustředěné rozjímání. Tato site-specific instalace kombinuje malby a trojrozměrné dřevěné objekty plnící roli pomyslných strážců. Abstraktní náměty obrazů vychází z dlouhodobé autorčiny snahy o zachycení neviditelných frekvencí a energií, které nás obklopují a společnou rezonancí vytváří harmonii vesmíru. V díle propojuje prvky spirituality, ekologie a mystického učení Súfí.
Vystavená díla vznikala od února do července speciálně pro tuto příležitost a každé z nich představuje esenci tvorby i vnitřního světa jednotlivých oceněných. Etablující se tvůrce a tvůrkyně společně vnášejí do výstavy osobitou výpověď o současném světě. Tematizují intimní prožitky i globální otázky a dotýkají se rovněž roviny duchovního hledání. Jejich tvorba je formálně osobitá, působivá a originální, zároveň však pevně ukotvená v realitě. Vychází z promyšlené reflexe světa a citlivě pojmenovává jeho paradoxy, nerovnosti i projevy násilí.
„Národní galerii Praha velmi záleží na prezentaci nejaktuálnějšího umění, a to ve spolupráci s aktéry, kteří v tom hrají zásadní roli, jako je právě Společnost Jindřicha Chalupeckého. Naší vzájemné spolupráce si moc vážím. Letos navíc propojujeme minulost se současností, protože od loňského roku máme v našem fondu díla 28 laureátů Ceny Jindřicha Chalupeckého od počátku 90. let až do roku 2018, která jsme získali darem od J&T Banky a budeme postupně vystavovat. A zároveň nyní uvádíme ve Veletržním paláci přehlídku tří oceněných letošního ročníku. Jsem ráda, že NGP je pro současné umění ta správná adresa,“ říká Alicja Knast, generální ředitelka Národní galerie Praha.
Nizozemská umělkyně Kinke Kooi poprvé v samostatné retrospektivní výstavě
Již podruhé cenu získali tři ocenění, jejichž výběr mezinárodní porota od roku 2024 neomezuje dřívějším věkovým limitem pětatřiceti let. Na zrušení věkového limitu reaguje také výběr zahraniční hostky, čtyřiašedesátileté nizozemské malířky Kinke Kooi. Její umělecká cesta trvá již desítky let, významné mezinárodní uznání však zaznamenává až v posledních letech. Díla ve výstavě Naslouchající tělo se v tuzemsku představují vůbec poprvé, a to jako výběr prací napříč čtyřmi desetiletími autorčiny tvorby. V pátek 26. září odpoledne proběhne s Kinke Kooi a kurátorkami Barborou Ciprovou a Veronikou Čechovou komentovaná prohlídka instalace a diskuze nad hlavními náměty její tvorby.
„Poprvé uvádíme v roli zahraniční hostky výstavy Ceny Jindřicha Chalupeckého umělkyni, jejíž tvorba se počítá na dekády soustředěné a uvědomělé práce. Kresby Kinke Kooi jsou vizuálně opulentní a je snadné i krásné se v nich ztratit. Doufáme, že publiku naší výstavy se to podaří a společně s touto fascinující autorkou se v záhybech výstavní architektury i samotných obrazů ponoří do úvah nejen nad spletitostí mezilidských vztahů, ale i důležitostí péče jeden o druhého,”, říká o výstavě kurátorka Veronika Čechová.
Vstup na obě výstavy je zdarma.
Skupina Rafani, která se více než dvě dekády pohybuje na pomezí akce, vizuálního umění a občanského postoje, představí na letošním Signal Festivalu site‑specific vystoupení s názvem Grill Flame. V Sadech bratří Čapků vznikne dočasné rituální místo, na němž žhnoucí motory, plameny a aktéři v reflexních kuklách rozehrají obraz poslední hostiny světa, který právě dohořívá. Zhruba desetiminutový rituál se odehraje každý festivalový večer ve třech časových blocích od 19:00, 20:00 a 21:00. Návštěvníci ho budou moci shlédnout zdarma v rámci festivalové trasy Vinohrady.
Objektová instalace a živé dění v jednom, které Rafani představí v rámci letošního Signal Festivalu, propojuje industriální estetiku s fyzickou přítomností ohně a ironickým gestem. Skupina tak chce tematizovat symbolickou hodnotu energie, společenského nadbytku a konzumních návyků, na nichž lpíme, byť třeba dávají smysl jen málo. Grill Flame zároveň představuje zajímavý kontrast k většině ostatních festivalových instalací, a podtrhuje tak multižánrovost i široký záběr Signal Festivalu.
Performance Rafanů pracuje s vizuální i zvukovou intenzitou a promění část Sadů bratří Čapků v prostor intenzivního kolektivního zážitku. Spustí se motory, z výfuků vyšlehnou plameny a v jejich žáru se odehraje happening, který připomíná závěr civilizačního cyklu. „Grill Flame je rituál bez nostalgie reflektující stav civilizace, která se možná rozpadá, trpí nadbytkem, ale přesto dál hoduje. Hledáme okamžik, kdy zůstanou jen plameny a dým. Bez příběhu, bez technologií, bez ambicí. Ale přesto pořád jako součást společenství,“ říká skupina Rafani.
Jejich instalace pracuje se symbolikou konce a klade otázky: Jak dlouho může systém běžet setrvačností? A co zůstane, když oheň přestane být jen designovým prvkem a znovu začne hřát i pálit?
Akci Rafani připravili v letos aktualizované sestavě doplněné o hudebníka a producenta Olivera Torra, který ve své práci využívá modulární syntezátory, terénní nahrávky i experimentální elektroniku. Torr už v minulosti se Signal Festivalem spolupracoval, například na tvorbě zvukového brandingu.
„Rafani mají ostré zuby a břitký humor, představují umělecký postoj, který není konformní, ale umí radikálně účtovat s popkulturou, politikou, patosem, kýčem i komercí. Je to ideální tvůrčí jednotka, která svojí dravostí přesně odpovídá jednomu z letošních festivalových motivů: ‚Atrakce‘,“ říká k zařazení projektu do letošního programu kurátor festivalu Pavel Mrkus.
V rámci letošního kurátorského konceptu Ekosystémy → Řešení je „Atrakce“ chápána jako síla, která přitahuje pozornost a vytváří intenzivní prožitek, zatímco princip Iterace přináší opakování a proměnlivost, díky nimž lze divákům nabídnout různé způsoby vnímání stejného dění. „Performance Rafanů tyto principy naplňuje svou energií a schopností vtáhnout publikum do dění, které provokuje a umožňuje divákům znovu a znovu reflektovat nadbytek, neklid a nerovnováhu naší civilizace. Ukazují tak, že řešení současných problémů nemusí spočívat v harmonizaci nebo úniku, ale v přímém střetu s realitou našeho společného ekosystému,“ doplňuje Pavel Mrkus.
Performance Grill Flame, jejímž patronem je ČT Art, potrvá přibližně 10 minut a každý festivalový večer se opakuje ve třech časech: v 19:00, 20:00 a 21:00. Vstup je zdarma v rámci festivalové trasy Vinohrady. Letošní Signal Festival se koná od 16. do 19. 10. 2025.
Jejich americké turné se vyprodalo během pár chvil a vzbuzuje obrovský zájem. Jejich koncerty provází pověst velké podívané a výjimečného hudebního zážitku. Nyní australský hudební projekt Tame Impala vedený zpěvákem, multiinstrumentalistou, producentem a vizionářem Kevinem Parkerem ohlašuje první samostatný tuzemský koncert －20. dubna 2026 v pražské O2 areně! Tame Impala přijedou do České republiky v rámci světového turné k dlouho očekávanému novému albu Deadbeat, které vychází již letos 17. října. Spolu s ohlášením evropských koncertů Tame Impala vydávají další singl z této desky nazvaný Dracula. Tame Impala si vydobyli velké uznání fanoušků i kritiků tím, jak dokázali dát zcela novou podobu psychedelelickému popu a rocku. Kosmické syntezátory, zkreslené kytary, zasněné vokály, vířící a pohlcující zvuková stěna – diváci se mohou těšit na hypnotický nezapomenutelný hudební zážitek. Fanouškovský předprodej vstupenek začne ve středu, 1. října v 10.00 v síti Ticketmaster. Předprodej pro širokou veřejnost pak v pátek, 3. října v 10.00 v sítích Ticketmaster a Ticketportal. Koncert pořádají agentura Charmenko Czechia a Bestsport.
Projekt Tame Impala založil multiinstrumentalista a producent Kevin Parker v australském Perthu v roce 2007. Hned debut Innerspeaker z roku 2010 mu získal celosvětové uznání. Následná alba Lonerism a Currents upevnila jeho pozici jednoho z nejvlivnějších tvůrců své generace – Currents přineslo Parkerovi nominaci na Grammy a hity jako The Less I Know The Better nebo Let It Happen se staly hymnou celé generace. Nejnovější album The Slow Rush z roku 2020 potvrdilo jeho schopnost kombinovat psychedelické postupy s tanečními beaty a elektronickými aranžemi.
Deadbeat, páté studiové album Tame Impala, slibuje další posun ve zvuku projektu. Parker jej označuje za osobní i hudební návrat ke kořenům a album je inspirováno australskou rave kulturou. První singly End of Summer a Loser již naznačily nový, energičtější směr.
Tame Impala nebo Kevin Parker nahrával, vystupoval a spolupracoval s největšími světovými hudebními jmény jako Dua Lipa, Justice, The Weeknd, Travis Scott, Pharrell Williams, Gorillaz a další.
Fanouškovský předprodej začne ve středu, 1. října v 10.00, a prodej vstupenek pro širokou veřejnost bude zahájen v pátek 3. října v 10.00.
Koncert pořádají agentura Charmenko Czechia a Bestsport.
————————-
Tame Impala – End Of Summer: https://www.youtube.com/watch?v=ulkdUfItyxI
Tame Impala – Loser: https://www.youtube.com/watch?v=s3a4OQR-10M
FB: https://www.facebook.com/tameimpala
IG: https://www.instagram.com/tameimpala
YT: https://www.youtube.com/@tameimpala
Web: https://www.tameimpala.com
K letošním nedožitým šedesátinám Filipa Topola vychází na vinylech rozsáhlý materiál z repertoáru skupiny PSÍ VOJÁCI nahraný v polovině 80. let. V rozsahu 3LP (120 minut) dostal název podle jedné ze skladeb Nechoď sama do tmy. Jde o třetí kolekci předlistopadových nahrávek skupiny (po 2LP Psi a vojáci a 2LP Baroko v Čechách). PSÍ VOJÁCI se tehdy pohybovali na hranici undergroundu a šedé zóny, a o oficiálních studiových nahrávkách si tedy mohli nechat jenom zdát. Přesto existují velmi dobré živé záznamy, které jsou o to cennější, že většina písní na nich obsažených nebyla ani po roce 1990 realizována na studiových deskách. Aktuálně vydaný koncert byl nahrán v pražském Junior klubu Na Chmelnici 21. ledna 1987. Šlo o jedno z prvních – ne-li vůbec první – legálních vystoupení skupiny. Chmelnice byla plná známých tváří z neoficiální zóny, v první řadě seděl i Václav Havel se ženou Olgou. Skupina tehdy hrála ve čtyřčlenném složení: Filip Topol (klavír, zpěv), Jan Hazuka (baskytara), David Skála (bicí) a Jaroslav Fernsterer (kytara). Jako host na saxofon se v několika písních objevil Roman Trabura. Zdařilá, téměř dvouhodinová nahrávka byla vyčištěna a upravena pro vydání na vinylu. Obal drží černobílou linii předchozích titulů a obsahuje množství fotografií a sleevenotes hudebního publicisty Jaroslava Riedela. Ten považuje Nechoď sama do tmy za „…zásadní, zcela výjimečnou záležitost“.
První realizované vydání tohoto koncertu vyšlo na 2MC jako PSÍ VOJÁCI – Vol. 1 + Vol. 2, (Black Point 1990), digitální podobu pak dostalo v letech 1995 a 1998, kdy byl záznam rozdělen na dvě CD: Nechoď sama do tmy a Mučivé vzpomínky (obě CD Black Point). Aktuální vydání na 3LP je tedy první ucelené vydání celého vystoupení na „dospělém nosiči“.
LP Vol. 1
A strana
1/ Hudba a kozel 6:03
2/ Pojď do průjezdu 4:01
3/ Hospoda 3:00
4/ Jen tak se projdi po městě 4:06
5/ Bezpečně 3:58
21:10 min
B strana
6/ Už je to let 3:46
7/ Jako kdyby jehla 5:20
8/ Volá mi známá 4:29
9/ Nechoď sama do tmy 5:33
19:09 min
________________________________________________________
LP Vol. 2
C strana
10/ Před zrcadlem 4:43
11/ Zase den 4:46
12/ Žiju 3:17
13/ V září už nikdy netanči 6:09
18:57
D strana
14/ Viselec 4:30
15/ Zavři 2:47
16/ Co zpívala Kačina Anga 4:14
17/ Nejvyšší vrcholek 4:58
18/ Slova 4:36
21:07 min
________________________________________________________________________________
LP Vol. 3
E strana
19/ Stinka 8:25
20/ Vzestup 5:16
21/ Kurýři 5:55
19:38 min
F strana
22/ Skok přes Nerudu 7:16
23/ Co to je? 5:25
24/ Mučivé vzpomínky 6:01
18:41 min
Projekt holandského multiinstrumentalisty Fabera Horbacha Sowula se už více než deset let pohybuje na hraně mezi historickou hudbou a duchovní reflexí. Jeho tvorba se opírá o zvuk dobových nástrojů, filozofii staré severní Evropy a cykličnost vesmíru. Jméno Sowulo, odvozené z proto-germánského výrazu pro slunce, připomíná věčný pohyb mezi světlem a temnotou, zrodem a zánikem. Zatímco předchozí alba vyzdvihovala zejména propojení člověka s přírodním řádem, letošní novinka Niht (česky „Noc“) se obrací do stínů – k introspekci, smutku a transformaci. Horbach nahrával album v období osobních ztrát, což mu vtisklo zvláštní křehkost i sílu. Vedle jeho vlastních instrumentálních vrstev, kdy autor krom zpěvu (včetně hrdelního) dobře ovládá i norské housle Nyckelharpa, v paranské hudbě zdomácnělé irské buzuki, ale i množství decentně využité elektroniky, dostalo Niht tvar díky bohatému ansámblu spoluhráčů. Micky Huijsmans vtiskla skladbě Mōnaþblōd naléhavý, syrový vokál, zosobňující ženskou intuici a lunární cyklus; tóny harfenice Chloe Bakker se nenápadně proplétají celým albem, smyčce Marie Angeles Chaparro Fuentes, Rikke Linssen a Heleen de Jonge podtrhují melancholii a dramatickou hloubku. Zcela zásadní roli mají i dechové nástroje Tessy van Genderen – archaický karnyx, bukkehorn či blowhorn (archaické nástroje vyrobené ze zvířecích rohů) – které otevírají prostor k až rituální podobě desky. Bart van den Brink přispěl drsným zvukem stařičké strunné tagelharpy a Tim Elfring doplnil kompozice drobnými perkusními texturami. Tematické jádro alba je založené na přijetí noci nikoli jako negace světla, ale jako prostoru transformace: v Āsteorfan (česky „umřít“) se smutek mění v očistný proces, v Sōl ond Māni se slunce a měsíc ocitají v kosmickém tanci stínů, a celé album se pohybuje mezi intimitou osobní bolesti a univerzálním mýtem. V porovnání s okázalostí projektů Wardruna či Heilung působí Niht soustředěněji, spíše meditativně než monumentálně – jako tichý, ale intenzivní rituál.
– Sōl ond Māni