David Herzig na albu Planeta Pluto staví osobní spacestern ze syntezátorů, kytar a trampské poezie

Zkušený hudebník, producent a zvukový experimentátor svou debutovou desku pokřtí 19. března

Debutové album Planeta Pluto vydává David Herzig – zkušený hudebník, producent a zvukový experimentátor pohybující se na pomezí elektronické, akustické a písničkářské hudby. Nahrávka, která propojuje elektroniku, akustické nástroje a trampskou poetiku, vychází u labelu Bumbum Satori. Otevírá osobitý hudební svět Herzigova spacesternu, v němž se meditativní tempo, práce se zvukem a výrazná atmosféra potkávají s ohlížením za světem dětství a dospívání.

Herzig patří k etablovaným osobnostem domácí scény. Působí v kapele Bert & Friends, dlouhodobě spolupracoval s Arletou, Never Sol a MC Geyem a podílel se na scénické hudbě pro inscenace v Národním, Dejvickém či Švandově divadle. Zkušenosti z klubového prostředí, studiové práce i divadla se na Planetě Pluto přirozeně potkávají a vytvářejí celek, který se pohybuje mimo žánrové škatulky, ale zároveň s nimi vědomě pracuje.

Album vznikalo postupně mezi lety 2023 a 2025, původně bez jasného záměru vytvořit ucelenou desku. Zásadním momentem se pro Herziga stala ztráta veškerých rozpracovaných materiálů po havárii laptopu, která ho donutila začít znovu a bez opory v předchozích demách. „Najednou jsem neměl žádné reference ani hotové nápady. Jen prostor zkoušet věci jinak,“ říká. Odklonil se tak od tanečně orientované produkce a soustředil se na pomalejší, vrstevnatější práci se zvukem, v níž kombinuje elektroniku, akustické nástroje, field recordings i výraznou roli kytar.

Klip ke skladbě Planeta Pluto:

Planeta Pluto je složena ze šesti písní s textem, které doplňují tři instrumentální skladby fungující jako předěly a intermezza. Písně mají převážně introspektivní, meditativní charakter a delší stopáž, která dává posluchači prostor k postupnému ponoření. „Zajímalo mě vytvořit menší hudební svět, do kterého se dá na chvíli vstoupit,“ popisuje Herzig. Práce se slide kytarou a harmonikou v kombinaci s elektronicky generovanými zvuky se postupně stala jedním z nosných znaků výsledného zvuku.

Jedním z hlavních motivů alba je nostalgie, pojatá nikoli jako sentiment nebo stesk po minulosti, ale jako vědomé zastavení a reflexe. „Nostalgie je jedním z hlavních motivů celé desky. Tematická nit táhnoucí se všemi písněmi je loučení se světem mého dětství a dospívání – ne ve smyslu lamentování, ale uvědomění si, že věci, které považujeme za samozřejmé, se přirozeně mění nebo mizí,“ říká Herzig. V textech se proto objevují jazykové relikty spjaté s vyrůstáním i odkazy k trampské tradici, které autor nevnímá jako parodii ani nostalgickou stylizaci, ale jako formativní a světově jedinečný prvek české kultury. Trampské obrazy chápe jako únik do naivně vysněného světa s jasnými zákonitostmi. Volná inspirace Stopařovým průvodcem po galaxii je posouvá za hranice Sluneční soustavy – princip shrnutý pojmem spacestern funguje jako atmosférický rámec celé desky.

Většinu materiálu Herzig nahrál a smíchal sám ve svém studiu na pražském Žižkově. Do nahrávání se zapojili také Jakub Šindler (akustické bicí), Otakar Žák (akustické bicí), Martin Hartl (kytara, motiv intra) a Kyrill Yakovlev (elektrická slide kytara v písni Planeta Pluto). S mixem a editací vokálů Herzig konzultoval Alberta Romanuttiho, hotové mixy s bicími pak sdílel s Jakubem Šindlerem. „Pomohli mi nejen technicky, ale i psychicky, což je u takhle osobní desky dost zásadní,“ uzavírá. Mastering měl na starosti Jan Vančík ve Strongroom Studios v Londýně.

Album Planeta Pluto vychází 13. února 2026 u Bumbum Satori digitálně a také jako limitovaná stokusová vinylová edice, na jejíž vizuální podobě se podílel multimediální umělec Lukáš Kalivoda. Křest proběhne 19. března v pražském Café V lese.

Vladimír Merta oslaví 80. narozeniny výjimečným koncertem a novým albem

Legenda českého písničkářství Vladimír Merta oslaví své osmdesáté narozeniny výjimečným koncertem v pražském Divadle komedie. Večer 17. března 2026 nabídne hudební ohlédnutí za jeho mimořádnou tvorbou i představení nového alba Nebe nepočká, závěrečného dílu pentalogie Nejisté jistoty.

„Staňte se součástí vzpomínek na první krůčky až po žhavou současnost,“ zve sám písničkář na koncert, „prostě: letem folkovým světem.“

 

Koncert jako hudební cesta časem

Vladimír Merta patří k nejvýraznějším osobnostem české hudební scény. Je ikonou osobité kytarové hry, ale také multiinstrumentalistou a neúnavným hledačem nových výrazových cest. Jubilejní večer pojme jako cestu napříč svou tvorbou – od dylanovských začátků přes folklorní a židovské inspirace až po improvizované výpravy k hranicím vážné hudby.

Na této neobvyklé hudební pouti ho doprovodí Dagmar Voňková a jeho dcera Sára Mertová. Součástí programu bude také projekce absolventského filmu Smrt krásných srnců, který připomene další z Mertových uměleckých poloh.

 

Nové album: Nebe nepočká

Album Nebe nepočká vychází v březnu 2026 a uzavírá pentalogii Nejisté jistoty. Zachycuje Mertu v období bilancování a pochybností – jsou to ještě nejisté jistoty, nebo už spíš jisté nejistoty?

Jedenáct skladeb působí jako otevřený rozhovor bez masek: od titulní písně Nebe nepočká přes provokativní Miss Anarchii až po závěrečný Virus, který dnes rezonuje možná silněji, než autor původně zamýšlel. Merta se opírá o své hudební vzory – Boba Dylana, Leonarda Cohena či Joan Baezovou – a vytváří vrstvené písně, které s každým dalším poslechem odhalují nové významy.

V době, kdy hudba často slouží jen jako kulisa, přichází Nebe nepočká jako výzva k soustředěnému poslechu a autentické výpovědi.

 

Vladimír Merta 80+?

* 17. března 2026 od 19.30

* Divadlo komedie, Praha

* Vstupenky: 500 Kč

* www.mestskadivadlaprazska.cz

Kapacita sálu je omezená.

 

Galén, spol. s r.o., Na Popelce 3144/10a, 150 00 Praha 5

www.galen.cz

 

Holy Fanda & the Reverends vydávají album, jako zadostiučinění svým věrným mimo ČR

Mezinárodní a v Praze usazená kapela Holy Fanda & the Reverends právě pustila do světa vinyl a stream alba The End of the Road, kterou u příležitosti deseti let skupiny vydává label Polí5.

Písně ve stylu dark-americana oscilující mezi vlivy post-punku, alternativního diska až po apalačské horalské balady, nahrála zakládající dvojice kapely, písničkář Holy Fanda (kytara, basa, zpěv) a kalifornský producent Nick Jennings (bicí, banjo, basa). Na délce necelých 25 minut za pomocí minimalistických prvků vystaví naléhavou i tíživou atmosféru plnou autentických osobních momentů. Nad tepajícím zvukem neortodoxních bubnů se vznáší těžké zkreslené kytary, nervní basa, klopotající banjo či mírně psychedelické a místy jazzové trumpety hostů Tommy Levecchia z Floridy a Jakuba Schmidta z Prahy a to celé spojuje uklidňující harmonium Jardy Svobody (ex-Traband). Přes stylové odbočky a rozjitřené momenty album dospěje až k závěrečné katarzi a jasnému stylovému odkazu k alt-country a southern-gothic.

Texty, na kterých Fanda Holý pracoval s britským písničkářem Alasdairem Bouchem a kanadským autorem Noahem Yesahem, stejně jako jejich česká tvorba ukazuje, že nejde pouze o nutnou kulisu k hudbě. Hned ve dvou úvodních slokách nastolí tísnivou náladu: „So tell me now, what happens next“ a nešetří temně poetickými obraty jako „my bad advice will never rest“ či „when love is gone, where does it go?“. „Není to pokus o světovost,“ dodává Holy Fanda, „ale spíš splacený dluh všem našim věrným příznivcům a fanouškům z míst, kde nerozumí česky. Navzdory tomu, že je samotná hudba univerzálním jazykem, si za svou podporu zasluhují znát celý příběh.“

Mixu se ujal Ondřej Ježek ve studiu Jámor, master připravil Tomáš Karásek aka gaEx a o grafické pojetí celého alba se postaral Martin Hůla (aka Martin Tvrdý, Bourek) se kterým Fanda Holý již opakovaně spolupracoval v minulosti i na jiných nahrávkách (Bonus – Náměstí Míru, HFAR – Dopisy v lahvi). S předstihem byl zveřejněn i temný klip k písni SO TELL ME, který natočila dvojice Jan Piskač (Samoty) – kamera, střih a Ivan Kunc (ex-The Ribs) – scénář a režie.

Album vychází jako unikátní jednostranný vinyl s originální animovanou grafikou na druhé (nehrající straně) a bude pokřtěn na den přesně deset let od prvního koncertu kapely, 25. 2. 2026 v Café v Lese za účasti skupin Reverend Killjoy a Reverend Putnič a potvrzená je i komplet původní sestava včetně Jardy Svobody. „Přišlo nám krásně symbolický potkat se po deseti letech přesně tam, kde jsme prvním koncertem začali…“ vysvětluje trumpetista kapely Martin Rejmíš.

Fanda Holý za posledních 30 měsíců odehrál (ať už sám či s kapelou) více jak 200 koncertů v cca 15 zemích a na třech světadílech včetně dvou turné v Brazílii, solo turné po západní Kanadě, EU turné do Portugalska a zpět řadu dalších jednotlivých koncertů. Mimo to, je vyhledávaným studiovým a podiovým hráčem, v současnosti například s Mutanti hledaj východisko či Frankie & the Deadbeats a v minulosti například Mňága a Žďorp, Wild Tides, Cyril Kaplan, Bonus, Jarda Svoboda, Stinka a další.

Aya, MFO a nowalover letos poprvé spolu 10. 3. V ARŠE+!

První letošní koncertní večer kolektivu Lunchmeat, připravený ve spolupráci s pražským prostorem ARCHA+, rozvibruje ARCHU+ 10. března. Oceňovaná producentka aya představí svou poslední nahrávku, klubovou sonickou smršť hexed!, kterou uvede spolu s vizuálním umělcem MFO. Večer otevře strhujícím živým vystoupením brněnský talent nowalover, vydávající na Favu Labelu.

 

Aya na nahrávce hexed! stojí na absolutním vrcholu své producentské formy a taví těžkotonážní bass s inovativním, téměř haptickým sound designem; syntetizuje industriální textury a techno elementy se screamo a metalem, podtržené ostrým, nekompromisním lyrickým projevem. hexed! sklízí masivní ohlas napříč renovovanými hudebními médii – The Quietus a The Wire jej označily za Album roku, zatímco Crack Magazine, Pitchfork, The Guardian a Resident Advisor jej zařadily do svých výročních best-of výběrů.

Album hexed!, vydané na zásadním britském labelu Hyperdub producenta Kode9, odhaluje ayinu hlubokou inspiraci delokalizovanými internetovými zákoutími, post-hardcore nářkem i úlomky rozpadající se reality. „Na jedné straně jsem poslouchala Slipknot a System of a Down, na druhé Aphexa Twina a Autechre. Spojte tyhle dvě energie, přidejte špetku trans zkušenosti a máte tuhle nahrávku,“ řekla aya pro The Quietus.

MFO (Marcel Weber) doprovází ayu na stagi a společně vytvářejí monumentální vizuální svět – místo, kde se paměť deformuje a identita přepisuje v reálném čase. MFO spolupracoval s předními umělci, jako jsou Caterina Barbieri, Lyra Pramuk, Tim Hecker, Ben Frost či choreograf Guillaume Marie, a jeho práce byla vystavena v prestižních institucích včetně Barbicanu, Centre Pompidou a Martin-Gropius-Bau. Současně působí jako ředitel vizuální sekce festivalu Berlin Atonal.

Sety brněnského umělce nowalover vyvažují chaotickou nespoutanost s přesně dávkovanými efekty. V ARŠE+ představí mix nového materiálu, verzi svého nedávného alba +óny iden+i+y, vydaného pod hlavičkou Favu Labelu, a remixy skladeb, které miluje.

Vstupenky : ARCHA+ & Lunchmeat festival: aya & MFO AV live, nowalover live | ARCHA+

Nejsme sami. Ani ve vlastním těle.

Ve středu pozornosti tanečního a divadelního Bazaar Festivalu jsou letos Společenstva lidská i nelidská

Jak se z jednotlivců stávají společenstva? Co nás spojuje, co nás naopak vylučuje, a kde končí lidské a začíná nelidské? Letošní ročník Bazaar Festivalu se zaměřuje na vztahy, které utvářejí naše těla, identity i prostředí, v nichž žijeme. Téma Společenstva lidská i nelidská otevírá otázky komunit, seskupeních a soužití napříč druhy, od lidských těl až po rostliny, mikroorganismy, technologie a krajinu. Dvanáctý ročník Bazaar Festivalu proběhne od 12. do 21. března 2026 ve Studiu Hrdinů, La Fabrice, Alfredovi ve dvoře, Divadle X10 a na dalších místech Prahy, kde se nebojí otevírat témata napříč společenstvími!

Společenství jako tělesná zkušenost

Bazaar Festival dlouhodobě představuje inovativní (i provokativní) divadelní a taneční tvorbu ze střední, východní a jihovýchodní Evropy a vytváří prostor pro setkávání umění, myšlení a společenské reflexe všech. Letošní ročník zkoumá, jak společenstva vznikají, jak fungují a jak se také rozpadají, a to nejen na úrovni lidské společnosti, ale i v širším, více-než-lidském kontextu. Umělci a umělkyně nepřistupují k tématu z odstupu, ale zkoumají ho skrze tělo jako základní jednotku vztahů, paměti i odpovědnosti. „V této době zjevných rozporů se zdá, že širší scéna tvůrců se zajímá o to, jak se scházíme, jak komunity spolupracují, a i kdy a jak se navzájem vylučují. Jejich zkoumání přesahuje pouhá lidská společenstva a s vynalézavosti se dotýká vztahů mezi těly, krajinou, rostlinami, mikroorganismy nebo systémy, které jsme sami vytvořili,“ říká dramaturg festivalu Ewan McLaren.

Od kolektivního těla k nelidským komunitám

Festival zahájí choreografie Isabelle Schad: Pieces and Elements, která pracuje s představou kolektivního těla jako organismu schopného existence pouze skrze celek. Skupina tanečníků vytváří proměnlivou strukturu, v níž každý prvek ovlivňuje celek, podobně jako v přírodních systémech, kde nic neexistuje izolovaně.

Výraznou součástí programu je také durativní performance Monument of Trust: The Arena srbské vizuální umělkyně Ivany Ivković, uvedená ve spolupráci s Y Events v Divadle X10. Projekt se zaměřuje na fenomén důvěry, moci a korupce a zkoumá, jak se tyto struktury zapisují do těl, komunit i společenských systémů. Divadlo se zde proměňuje v arénu kolektivního jednání, napětí a sdílené odpovědnosti. V mezinárodním projektu BLOT – Body Line of Thought Simony Deaconescu a Vanessy Goodman se lidské tělo stává ekosystémem, společenstvem mikrobiálních, chemických a fyzických procesů. Performance propojuje tanec a vědecký výzkum, a nahlíží tělo jako proměnlivý systém v neustálém dialogu s okolím.

Nelidská společenstva jsou v centru pozornosti také v choreografii O chorvatské umělkyně Sonji Pregrad, která pracuje s rostlinným životem jako kolektivním tělem a zdrojem choreografického myšlení. Růst, symbióza, erotika i zánik se zde prolínají v poetickém obrazu, který narušuje antropocentrický pohled na svět.

Bazaar Festival jako komunita v pohybu a v dialogu

Bazaar Festival však nevnímá společenství pouze jako téma, ale také jako způsob fungování. Jeho srdcem zůstává Sobotní Bazaar, signature program festivalu, který představuje ukázky rozpracovaných projektů současných tanečních a divadelních tvůrců ze střední a východní Evropy. Přímý dialog s publikem, sdílení procesu a otevřenost k nejistotě zde vytvářejí komunitní prostor, bez něhož by vznikající díla nemohla dál růst.

Součástí letošního ročníku je také minisymposium o tom, jak tanec tvoří komunitu, a které rozšiřuje festivalový program o diskusi a společné přemýšlení. Prostor pro sobotní setkání v rámci minisymposia je otevřený nejen pro taneční tvůrce a tvůrkyně, pedagogy, výzkumníky, studující ale i pro všechny, koho zajímá současný a street/urban tanec jako živá, sdílená praxe.

„Ať je i Bazaar Festival komunitou, do které budete chtít patřit. Ne hotovou strukturou, ale živým organismem, který se neustále proměňuje díky přítomnosti nás všech,“ říká Ewan McLaren a otevírá dveře festivalu diváctvu.

Bazaar Festival je prostorem pro otevřený dialog. Zve všechny, kteří si pokládají (někdy zdánlivě jednoduché) otázky, ale nehledají jen ty obyčejné nebo přímočaré odpovědi. Více informací a kompletní program je dostupný na www.bazaarfestival.cz.

12 BAZAAR FESTIVAL | 12.–21. 3. 2026, PRAHA

Bazaar Festival je mezinárodní přehlídka progresivních scénických prací divadelních a tanečních inovátorů, kteří se nebojí riskovat a otevírat nová témata. Festival se koná každoročně v Praze a zaměřuje se na tvůrce nezávislé scény ze střední a východní Evropy.

Vstupenky je možné zakoupit na platformě GoOut.net

Kapela KULE písní Nejsem básník odhaluje svou citlivou duši

Novým citlivým singlem „nejsem básník“ se brněnská skupina KULE odvrací od svého tanečního zvuku a typických rytmických kytar ve prospěch střídmých syntezátorů, nenápadného klavíru a snového textu, který čerpá inspiraci z básnické tvorby anarchistického buřiče Františka Gellnera. Kapela tak ukazuje svoji zatím nejupřímnější a nejromantičtější stránku.

 

Kapela KULE se pohybuje na hranici tanečního indie popu a alternativy. Českými texty se odlišuje od jinak hudebně spřízněných Foals nebo Tame Impala.

 

Den před svátkem svatého Valentýna přichází kapela s novým singlem „nejsem básník“. Při práci na něm si zopakovala spolupráci s producentem Jiřím Habartou, se kterým KULE spolupracovali i při tvorbě jejich posledního EP Perfektní plán vydaným na labelu Kabinet Records.

 

Zároveň s písní „nejsem básník“ vychází videoklip, který natočil zpěvák Richard na dovolené se svojí přítelkyní na starou analogovou kameru.

Debutové album Planeta Pluto vydává David Herzig – zkušený hudebník, producent a zvukový experimentátor pohybující se na pomezí elektronické, akustické a písničkářské hudby. Nahrávka, která propojuje elektroniku, akustické nástroje a trampskou poetiku, vychází u labelu Bumbum Satori. Otevírá osobitý hudební svět Herzigova spacesternu, v němž se meditativní tempo, práce se zvukem a výrazná atmosféra potkávají s ohlížením za světem dětství a dospívání.

Herzig patří k etablovaným osobnostem domácí scény. Působí v kapele Bert & Friends, dlouhodobě spolupracoval s Arletou, Never Sol a MC Geyem a podílel se na scénické hudbě pro inscenace v Národním, Dejvickém či Švandově divadle. Zkušenosti z klubového prostředí, studiové práce i divadla se na Planetě Pluto přirozeně potkávají a vytvářejí celek, který se pohybuje mimo žánrové škatulky, ale zároveň s nimi vědomě pracuje.

Album vznikalo postupně mezi lety 2023 a 2025, původně bez jasného záměru vytvořit ucelenou desku. Zásadním momentem se pro Herziga stala ztráta veškerých rozpracovaných materiálů po havárii laptopu, která ho donutila začít znovu a bez opory v předchozích demách. „Najednou jsem neměl žádné reference ani hotové nápady. Jen prostor zkoušet věci jinak,“ říká. Odklonil se tak od tanečně orientované produkce a soustředil se na pomalejší, vrstevnatější práci se zvukem, v níž kombinuje elektroniku, akustické nástroje, field recordings i výraznou roli kytar.

Planeta Pluto je složena ze šesti písní s textem, které doplňují tři instrumentální skladby fungující jako předěly a intermezza. Písně mají převážně introspektivní, meditativní charakter a delší stopáž, která dává posluchači prostor k postupnému ponoření. „Zajímalo mě vytvořit menší hudební svět, do kterého se dá na chvíli vstoupit,“ popisuje Herzig. Práce se slide kytarou a harmonikou v kombinaci s elektronicky generovanými zvuky se postupně stala jedním z nosných znaků výsledného zvuku.

Jedním z hlavních motivů alba je nostalgie, pojatá nikoli jako sentiment nebo stesk po minulosti, ale jako vědomé zastavení a reflexe. „Nostalgie je jedním z hlavních motivů celé desky. Tematická nit táhnoucí se všemi písněmi je loučení se světem mého dětství a dospívání – ne ve smyslu lamentování, ale uvědomění si, že věci, které považujeme za samozřejmé, se přirozeně mění nebo mizí,“ říká Herzig. V textech se proto objevují jazykové relikty spjaté s vyrůstáním i odkazy k trampské tradici, které autor nevnímá jako parodii ani nostalgickou stylizaci, ale jako formativní a světově jedinečný prvek české kultury. Trampské obrazy chápe jako únik do naivně vysněného světa s jasnými zákonitostmi. Volná inspirace Stopařovým průvodcem po galaxii je posouvá za hranice Sluneční soustavy – princip shrnutý pojmem spacestern funguje jako atmosférický rámec celé desky.

Většinu materiálu Herzig nahrál a smíchal sám ve svém studiu na pražském Žižkově. Do nahrávání se zapojili také Jakub Šindler (akustické bicí), Otakar Žák (akustické bicí), Martin Hartl (kytara, motiv intra) a Kyrill Yakovlev (elektrická slide kytara v písni Planeta Pluto). S mixem a editací vokálů Herzig konzultoval Alberta Romanuttiho, hotové mixy s bicími pak sdílel s Jakubem Šindlerem. „Pomohli mi nejen technicky, ale i psychicky, což je u takhle osobní desky dost zásadní,“ uzavírá. Mastering měl na starosti Jan Vančík ve Strongroom Studios v Londýně.

Album Planeta Pluto vychází 13. února 2026 u Bumbum Satori digitálně a také jako limitovaná stokusová vinylová edice, na jejíž vizuální podobě se podílel multimediální umělec Lukáš Kalivoda. Křest proběhne 7. března v pražském Café V lese.

Jubilejní Blues Alive nabídne světové hvězdy i víc z české scény

Festival Blues Alive letos vstupuje do svého 30. ročníku a chystá dramaturgicky výjimečný program, který propojí špičky současně světové bluesové scény s nebývale silným zastoupením českých umělců. Jubilejní ročník, který bude v listopadu 2026 v Šumperku, se ponese se ve znamení rozmanitosti, kvality a respektu k tradičnímu i současnému blues.

Programová nabídka Blues Alive již dlouhé roky sahá po tom nejzajímavějším, co světové blues aktuálně nabízí. „Ani letošní kulatý ročník nebude výjimkou – návštěvníci se mohou těšit na blues v jeho nejrůznějších podobách, od syrových kořenů přes blues-rock až k modernímu přesahu do soulu a R&B,” přibližuje dramaturg festivalu Ondřej Bezr.

Výjimečnost 30. ročníku podtrhne výrazně větší prostor pro české hudebníky – jedna ze dvou hlavních scén bude letos patřit výhradně domácím interpretům. „Chceme tím podpořit silnou českou bluesovou scénu a zároveň vyjít vstříc fanouškům, kteří si dlouhodobě přejí více českých jmen,“ vysvětluje Bezr.

Představí se matadoři jako Ivan Hlas Trio, Marek Hlavica & The Seladons či Charlie Slavík Revue, ale i mladší jména Marcel Flemr, Jiří Maršíček Trio nebo brněnští Band Of Heysek, prověření americkými kluby.

Zatím potvrzené hlavní hvězdy festivalu Blues Alive 2026 představují silnou kombinaci světových osobností i domácí legendy. Projekt JD Simo & Luther Dickinson patří k nejzajímavějším současným podobám amerického blues-rocku a psychedelického roots-rocku. Janiva Magness, jedna z nejuznávanějších bluesových zpěvaček současnosti, kombinuje blues s rockem a soulem. Danielle Nicole Band přiveze do Šumperka energické moderní blues s výraznými přesahy do soulu a R&B. Jantso Jokelin je finský akustický bluesový kytarista a harmonikář, který v roce 2025 vyhrál European Blues Challenge v kategorii solo/duo. Garret T. Willie je mladý kanadský bluesrockový zpěvák a kytarista s novou deskou Bill’s Cafe nahranou v Nashvillu.

Nové talenty tradičně představí soutěž Blues Aperitiv, jejíž finále proběhne 25. dubna v Domě kultury Šumperk. Dva vítězové vystoupí v listopadu na Blues Alive, přihlášky je možné podávat do 1. března. Na festivalu se objeví také vítěz European Blues Challenge, která se uskuteční v dubnu v Katovicích.

Předprodej vstupenek na jubilejní ročník je v plném proudu. Od 1. února bude na webových stránkách Blues Alive spuštěn také prodej ubytování v domovech mládeže i hotelech v okolí Šumperka.

 

Večer s Evou a Václavem Hudečkovými V Třeboni: o umění i radosti ze života

Divadlo J. K. Tyla v Třeboni nabídne 19. února výjimečný večer. Moderátorka Martina Kociánová povede diskuzi s Evou a Václavem Hudečkovými, dvojicí, která dlouhodobě dokazuje, že umění je životní cestou.

„Jsou pro mě příkladem toho, že život lze prožít i jinak, než je běžné. Žijí pro sebe navzájem i pro ostatní. Rozhodli se přijmout svou dvojici a společně oslavují život v celé jeho škále. Neustále se něčemu věnují, objevují nové a zdokonalují se v tom původním, ve své práci. Mám u nich pocit, že se nebojí pustit do čehokoli, co by je mohlo osobně, a tím pádem i jako dvojici, obohatit. A tak kromě virtuózní Václavovy hry a kromě Eviných něžných knih můžeme jen hádat, jak vypadají jejich večerní diskuse u svíčky. O čem mluví, co je zajímá, čemu naslouchají a koho poslouchají. Třeba nám při společném setkání v divadle v Třeboni něco z toho prozradí.“ Říká Martina Kociánová.

Eva Hudečková vstoupila po výrazné herecké etapě do světa literatury. Je autorkou řady knih plných fantazie, paměti i morálního hledání. Bezhlavá kobyla, Bratříček Golem, O ztracené lásce či Tajemství pražského šotka patří k dílům, která inspirovala rozhlasové hry, seriály i další projekty. Václav Hudeček patří k nejvýraznějším českým houslistům. Od debutu v londýnské Royal Festival Hall jej provází zájem světových pódií i publika všech generací. Stejně zásadní je jeho pedagogická práce.

Hudečkovi navíc pojí s jihočeským krajem silné pouto.  „V jižních Čechách jsem prožil dětství. Po mém narození v Rožmitále pod Třemšínem jsme se záhy přestěhovali do jihočeské Blatné, kde jsme bydleli až do mých 12 let. Několik posledních roků mě otec vozil do LŠU ve Strakonicích k vynikajícímu pedagogovi prof. Bohumilu Kotmelovi, kterému vděčím za to, že mě z pohledu houslové techniky v podstatě naučil úplně všechno. Jezdili jsme i na Šumavu k přátelům, do Trhových Svinů a na další místa v tomto překrásném kraji. A platí to dodnes. Moje žena prožila dětství u babičky ve Svatavě u Černovic u Tábora, a tak občas i do těchto míst rádi zavítáme.“

Zimní koncertní cyklus Třeboňských nocturen zakončí 19. března Bennewitzovo kvarteto. Letní festival nabídne od 7. do 11. 7. 2026 pestrý program: zahájí jej violoncellistka Alexandra Kahrer s Collegiem 1066 m. n. m., následovat bude Indi Stivín s Collegiem Stivinum, Bach & Sons v podání M. R. Brüllové, P. Svobody a M. Al-Ashhaba. Vrcholem bude Janoska Ensemble,  závěr obstará Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín s Robertem Kružíkеm. Festival uvede 16. dubna v Divadle J. K. Tyla Pódium mladých, tedy charitativní vystoupení žáků a absolventů ZUŠ Třeboň.

Kompletní program a vstupenky naleznete na trebonskanocturna.cz.

Björk: Cornucopia Live

Živé dvojalbum (ve vinylové verzi 3LP) představuje jeden z hudebně nejambicióznějších projektů v kariéře Björk a zachycuje pětiletý vývoj jejího unikátního zvukového vyjádření. Nahrávka pořízená v lisabonské Altice Areně v září 2023 není pouhou rekapitulací koncertu, ale precizně vybudovaným zvukovým ekosystémem, v němž se organicky střetává éterická lehkost alba Utopia se zemitými a agresivnějšími tóny desky Fossora.

Pro hudební složku je klíčová radikální instrumentace, které dominuje sedmičlenný islandský flétnový ansámbl Viibra. Flétny zde nejsou jen doprovodným prvkem, ale vytvářejí složité polyfonní struktury, které umělkyně označuje za „lidovou hudbu budoucnosti“. Audiofilský zážitek umocňuje využití řady nástrojů vyrobených na zakázku, jako jsou varhanní píšťaly, jejichž extrémně hluboké frekvence vyvolávají v posluchači fyzické vibrace, nebo elektromagnetická harfa segulharpa a kovový perkusní nástroj aluphone. Fascinujícím akustickým detailem nahrávky je využití přenosné dozvukové komory přímo na scéně, která Björk umožnila zpívat s přirozeným echem bez digitální úpravy, čímž vokální pasáže získávají až posvátný charakter.

Album obsahuje dvaadvacet skladeb, které dohromady tvoří promyšlený oblouk o přírodě a naději. Středobodem je jedenáctiminutová kompozice Body Memory, až rituální kus využívající kruhovou flétnu pro čtyři synchronizované hráče, zatímco novější skladby jako Atopos do zvuku vnášejí energii dechových sekcí a elektronických rytmů. Starší repertoár se dočkal radikálních proměn; píseň Isobel byla zbavena orchestrálních smyčců ve prospěch elektronických pulsů a fléten, zatímco Pagan Poetry začíná svou závěrečnou pasáží a plynule přechází v perkusivně intenzivní kus Losss.

Tomu, kdo jej zažil, dokonale evokuje album Cornucopia Live vzpomínku na Björkčin koncert z tohoto turné. Málokdo ten zážitek asi dokázal vymazat z paměti. A teď si jej může připomínat v té nejlepší akustické kvalitě.

Další články
sinekfilmizle.com