Západočeská galerie v Plzni představuje vyjímené dílo plzeňského umělce Vladivoje Kotyzy

Západočeská galerie v Plzni otevírá výstavu výrazného solitéra soudobého českého umění, plzeňského umělce Vladivoje Kotyzy (* 1943). Expozice v Masných krámech přináší průřez jeho malířskou a kreslířskou tvorbou od šedesátých let po současnost, hlavní důraz je však kladen na jeho aktuální tvorbu. Středobod výstavy pak tvoří velká sestava pěti pláten Pokus o portrét smrku. Výstava VLADIVOJ KOTYZA: ZJEVOVÁNÍ SVĚTA, jejímž cílem je představit mimořádnou Kotyzovu tvorbu a zasadit ji do kontextu současného českého umění, je otevřena od 25. června do 28. září 2025.

Vladivoj Kotyza patřil ve druhé polovině šedesátých let spolu se svými spolužáky na Akademii výtvarných umění Janem Jedličkou a Mikulášem Rachlíkem k tvůrcům tzv. pražského fantastického realismu, který navazoval na širší proud českého imaginativního umění. Po studiích Kotyza rozvíjel v průběhu dalších desetiletí ve své tvorbě samostatně osobitý realismus, jehož prostřednictvím zachycoval v malbách a kresbách reálné městské motivy – zejména chátrající plzeňskou periferii Roudná. „Současně se intenzivně zabýval fenoménem prostoru, vidění prostoru a vztahem mezi hloubkovým prostorem a dvojrozměrnou plochou obrazu. Od devadesátých let se jeho pozornost přesunula právě v souvislosti s prostorem k přírodě, zejména lesnímu prostředí,“ doplňuje kurátor výstavy Petr Jindra.

Jedním z klíčových prvků tvorby Vladivoje Kotyzy je schopnost vnímat svět s mimořádnou citlivostí a tuto zkušenost přesně zobrazit. Hlavní osou Kotyzovy tvorby posledních patnácti let jsou tušové kresby v plenéru, v nichž se pokouší vytvořit živý záznam přírodního jevu. Výstava představuje v šesti oddílech stovky těchto kreseb z konkrétních geografických lokalit (od Šumavy podél Úhlavy, okolí Mže, údolí Žebráckého potoka, bolevecké rybníky, údolí Berounky a další místa). Kresby jsou instalovány v souvislých pásmech, tak, aby umožnily plynulé vnímání záznamů jedinečného přírodního fenoménu a krajinných konstelací.

Těžištěm výstavy je pak Kotyzova kresebně malířská prezentace „Pokus o portrét smrku“, tvořená pěti plátny o celkové výšce přes čtyři metry. „Tento lesní jedinec je zde prezentován fenomenologicky ve sledu úrovní jeho zrakového vnímání od kořenů po korunu. Jedinečná realizace v jistém smyslu završuje dlouhodobé studium stromů a přírodních fenoménů,“ podotýká k impozantnímu Kotyzovu dílu Petr Jindra.

Výstava je koncipována v sedmi kapitolách proti proudu času od současnosti k počátkům Kotyzovy tvorby v šedesátých letech. Návštěvníci tak mohou sledovat jeho dílo v kapitolách Pokus o portrét smrku; Cesta krajinou a „živá“ kresba; Les; Tvář kreslíře v kresbách; Sedmdesátá léta: chórický prostor, věci-relikty, poledne – apogeum dne; Šedesátá léta: „nostalgická figurace“, fantastický realismus, imaginace.

Výstavu doprovází monografická kniha z pera kurátora výstavy Petra Jindry, který se tvorbě Vladivoje Kotyzy dlouhodobě věnuje.

 

 

Snahou výstavy i publikace je zasadit osobnost tohoto pozoruhodného plzeňského malíře do širšího rámce současného českého umění.

 

Vladivoj Kotyza (* 1943)

Narodil se v Praze, v roce 1949 se rodina přestěhovala do Plzně. Již od dětství se věnoval kresbě. Soukromě studoval u plzeňského výtvarníka Bohumila Krse, později u plzeňského malíře Jiřího Kovaříka. V roce 1961 byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze, kde prošel ateliéry Vojtěcha Tittelbacha, Arnošta Paderlíka a Antonína Pelce. Studium dokončil v restaurátorském ateliéru Bohumila Slánského.

V 60. letech rozvíjel imaginativní malbu na pomezí nostalgické figurace a fantastického realismu. Vytvářel obrazy a kresby inspirované přírodou, vědeckofantastickou literaturou, popkulturou i vnitřní symbolikou. Po roce 1968 zůstal v Plzni, zatímco jeho blízcí umělečtí kolegové Jan Jedlička a Mikuláš Rachlík emigrovali. Jeho tvorbu charakterizuje precizní kresba, imaginace a fenomenologický rozměr zjevování skutečnosti. Zásadní roli v jeho práci hraje kresba, která se stává svébytným prostředkem mezi vědou, uměním a vizí.

Vladivoj Kotyza působí jako odborný asistent na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara ZČU, je členem Unie výtvarných umělců plzeňské oblasti. Jeho dílo je zastoupeno ve sbírkách Západočeské galerie v Plzni, Galerie výtvarného umění v Chebu, Alšově jihočeské galerii, Galerii Klatovy / Klenová či Galerii moderního umění v Hradci Králové. V Plzni se lze s jeho dílem ve veřejném prostoru setkat ve Fakultní nemocnici v Plzni (triptych Probuzení) a také v proluce v Křižíkových sadech na nástěnné malbě Theatrum mundi.

 

VLADIVOJ KOTYZA: ZJEVOVÁNÍ SVĚTA

výstavní síň Masné krámy, Pražská 18, Plzeň

  1. června – 28. září 2025

Otevřeno denně kromě pondělí od 10 do 18 hodin.

 

Kurátor výstavy: Petr Jindra

Grafické zpracování: Studio Bušek+Dienstbier

Architektonické řešení: Zbyněk Baladrán

 

DOPROVODNÝ PROGRAM

Komentované prohlídky

  • 8., 17 hodin, výstavou provází Petr Jindra za přítomnosti autora Vladivoje Kotyzy
  • 9., 17 hodin, výstavou provází Petr Jindra za přítomnosti autora Vladivoje Kotyzy

 

Tvůrčí dílny pro děti

  • 8., 16–18 hodin
  • 9., 16–18 hodin

Informace o edukačních programech: edukace@zpc-galerie.cz; 775 896 883

Devětadvacátá Ji.hlava směřuje vzhůru! Festival je místem setkávání i povzbuzení

Dokumentární Ji.hlava odhalila vizuál, který je oslavou pohybu, zvědavosti a vytrvalosti. „Letošní ji.hlavský vizuál směřuje vzhůru!“ říká ředitel festivalu Marek Hovorka k plakátu, jehož autorem je výtvarník Juraj Horváth. Témata dnes představilo také Inspirační fórum, které se bude v diskusích věnovat Evropě, lásce, penězům nebo radikalizaci. 29. MFDF Ji.hlava potrvá 24. října až 2. listopadu. Cenově zvýhodněné akreditace jsou v prodeji do 30. června. 

Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava ukázal svůj letošní vizuál a ten směřuje vzhůru! „Navzdory dění kolem nás, je v letošním vizuálu jasný směr, pohyb a vytrvalost. Festival je místem setkávání, poznávání světa, nových nápadů a povzbudivé energie. A právě to letošní plakát vyjadřuje,“ říká ředitel festivalu Marek Hovorka.

„Vizuálu dominuje zajíc, který je nekorunovaným symbolem města. Hlavně ve večerních a nočních hodinách je možné ho potkat skoro všude. Má v sobě radostnost, zvědavost, rychlost i věrnost. Je divoký i zdomácnělý zároveň,“ dodává Hovorka k plakátu, jehož autorem je výtvarník a knižní grafik Juraj Horváth.

Na dalších variantách plakátu vidíme postavy směřující vzhůru nebo holubici s větvičkou. „Motiv cesty vzhůru je nosný a obecně platný, zároveň ale klade otázky, kam směřujeme, co má v životě cenu. Je pro nás důležité mít ve vizuálu také lidské postavy, které o něco usilují, někam směřují. Lidskost a humanismus je nejdůležitější vlastností, která se nesmí z naší perspektivy vytrácet. A s tím souvisí i výjev holubice s větvičkou, symbol klidu a míru. Právě v dnešním světě je důležité se ptát, jakou hodnotou je mír a jaké cesty k němu vedou. Každý den vidíme, že mír není samozřejmostí, a stále intenzivněji vnímáme, že součástí míru je také svoboda,“ říká Hovorka.

MFDF Ji.hlava se loni úspěšně prodloužil z šesti na deset dní, což umožnilo více repríz filmů i pohodlnější ubytování návštěvníků a návštěvnic. „Ji.hlavský festival se po letech nadechl a mohl dát náležitý prostor výjimečným filmům ve svém programu. Mám radost, že se nám podařilo využít potenciál, který desetidenní festival nabízí a věřím, že letos se posuneme zase o kousek dál,“ dodává Marek Hovorka. Celková návštěvnost uplynulého ročníku byla 110 tisíc diváků a divaček a meziročně vzrostla o více než čtvrtinu.

Na podzimní Ji.hlavu je možné si koupit zvýhodněné akreditace do 30. června.

 

 

 

Báseň k plakátu

Juraj Horváth

This diagonal year

Mám tři přání,                                                                                                                                ale vyslovit je nesmím.

4:07 — bdím a slyším první zpěv ptáků                                                                                 55km/h — zajíc překročil rychlost v obci                                                                                    24. 7. 2025 — je horký letní den

You better run, you better run                                                                                                       You better run to the City of Refuge

Stoupáš nahoru, plachtíš                                                                                                                    v zobáčku neseš poselství.                                                                                                           Mnoho zajíců, myslivcova smrt.

Uprostred leta je jeseň za rohom                                                                                                      a s podzimem                                                                                                                       Ji.hlava.

 

Cena za nejlepší dokumentární knihu

Letos popáté bude během Ji.hlavy vyhlášena Cena za nejlepší dokumentární knihu. Dnes byly představeny výsledky prvního kola, kam bylo z 300 přihlášených titulů nominováno 30 knih. V polovině září zúží odborná porota tento výběr na 5. Nejlepší dokumentární kniha roku pak bude vyhlášena na zahájení festivalu a získá odměnu 30 tisíc korun.

V odborné porotě letos zasednou: literární dokumentaristka a nakladatelka Barbora Baronová, ředitelka Městské knihovny Jihlava Marie Blažková, novinářka, literární a komiksová publicistka Kateřina Čopjaková, novinář a filozof Petr Fischer a rozhlasová teoretička a dokumentaristka Andrea Hanáčková.

Výtisky přihlášených titulů jsou vždy po skončení soutěže zařazeny do knižního fondu Centra dokumentárního filmu v Jihlavě, kde si je veřejnost může zapůjčit.

Inspirační fórum zve na lásku a Evropu, peníze i radikalizaci

Sedm dní debat, keynote přednášek, workshopů a setkání nabídne i letos ji.hlavské Inspirační fórum. Čtyři tematické dny a tři kolektivní shromáždění se zaměří na důležité otázky současnosti: budoucnost Evropy, radikalizaci, peníze a lásku. Do Jihlavy zamíří desítky hostů a hostek z domova i ze světa.

Fórum otevře den věnovaný Evropě. „Evropa je slovo, které dnes u mnoha lidí vzbuzuje spíš únavu než naději. Nechceme mluvit o Evropě jako o instituci, ale jako o společném prostoru. Ptát se budeme třeba na to, co Evropu drží pohromadě,“ říká vedoucí Inspiračního fóra Tereza Swadoschová a dodává, že další tematický den bude patřit lásce. „Budeme mluvit o lásce mezi lidmi, ke světu i k sobě samým. Zamyslíme se nad tím, jak se neztratit v době, která nás tlačí do výkonu a rychlosti, a proč má smysl o vztahy pečovat,“ popisuje.

Druhý festivalový víkend v diskusích otevře téma peníze. „Peníze dnes určují téměř vše, ale málokdo má pocit, že by měl vliv na to, jak se s nimi zachází. Budeme se bavit o spravedlnosti, důstojnosti, hodnotách nebo o tom, jak vlastně peníze vznikají,“ vysvětluje Swadoschová. Inspirační fórum nakonec uzavře téma radikalizace – sílící nedůvěra, dezinformace a informační války.

Vedle hlavních debat nabídne Inspirační fórum letos podruhé participativní formát Inspirační schůzování – prostor pro svobodnou diskusi.  „Diskuse probíhají v malých skupinách a témata přinášejí sami účastníci a účastnice. Často vycházejí z osobní zkušenosti, ale zároveň odráží i širší společenské otázky. Prostor zde má každý – bez ohledu na profesi, věk nebo životní příběh,“ přibližuje Tereza Swadoschová netradiční formát.

Soutěžte s Inspiračním fórem!

Již podruhé vyhlašuje Inspirační fórum otevřenou plakátovou soutěž, která začíná už teď. Tentokrát na téma „Jak by měl vypadat svět, ve kterém chci žít?“ Zapojit se může kdokoli – a formát zpracování je volný: kresba, digitální grafika nebo text. Všechny práce budou vystaveny online a také fyzicky v Horáckém divadle během festivalu. Autoři a autorky nejoblíbenějších plakátů se mohou těšit na odměny v podobě poukázek do kaváren, kin, restaurací či dětských parků na Vysočině. Více informací zde.

  1. MFDF Ji.hlava proběhne 24. října až 2. listopadu 2025. Cenově zvýhodněné akreditace jsou v prodeji do 30. června. Více informací najdete na webu. Sledujte nás také na Facebooku a Instagramu. 

 

 

Cena za nejlepší dokumentární knihu – širší nominace

Domy, byty, lidi 

Eugen Liška, Vojtěch Veškrna

Jak se bydlí lidem v Praze? Proč bydlí zrovna tam, kde bydlí, a kolik je to stojí? Odpovědi na tyto otázky se přímo „do terénu“ vydali hledat kurátor Centra architektury a městského plánování Eugen Liška a fotograf Vojtěch Veškrna. Výsledkem jejich práce je fotografický průvodce obsahující několik desítek příběhů z nejrůznějších pražských čtvrtí a domácností.

 

Driftbook. Zápisky z let 1999–2024    

Josef Kroutvor

Driftbook je literární dílna a sklad, kde se za léta nashromáždila řada poznámek, kratších textů a úvah. Patří sem vše, co vyplavila voda, co přinesl čas, patří sem ale i to, co vzal vítr a nebylo hned zapsáno. Patří sem spousta věcí, nápadů, maličkostí a zážitků. Drifbook není deník, ale zápisník, který se nosí v kapse a je stále po ruce.

 

Důstojnost 

Petr Třešňák

Kniha vypráví neznámý příběh dvou žen s intelektovým postižením, které zbytečně zemřely v důsledku nevhodně nastaveného systému podpory v českém zdravotnictví a zařízeních sociální péče. Dorota Šandorová byla zabita profesionálním pečovatelem, Věra Musilová se udusila během dlouhodobého omezení v psychiatrické léčebně.

 

Hikobae: 15 pohledů za hranice Iogi  

Jean-Gaspard Páleníček, Václav Šlajch

Soubor patnácti komiksových příběhů z běžného, každodenního života v Japonsku oscilující mezi sociologickou studií, osobním svědectvím a vizuální básní.

 

Hlavně se těším na sny 

Magdalena Kašparová

New TikTok trend: What would you advise your younger self? Jak vypadá dívka? Jak má vypadat žena? A jak se to pozná?

 

Jako obvykle jsem hledal nějakou třetí cestu: S Pavlem Baršou o myšlení, politice a jeho intelektuálních životech

Pavel Barša, Matěj Metelec

Knižní rozhovor s předním českým myslitelem. Pavel Barša byl a je v životě mnohým — věřícím komunistou, muzikantem, hospodským intelektuálem, politickým filozofem… Je však především výrazným a originálním myslitelem, který už několik dekád ovlivňuje tuzemskou intelektuální scénu.

 

Jů a Hele

David Zábranský

Toto je deník dobře zavedeného spisovatele. Je mu pětačtyřicet, má ženu, dvě děti a bydlí v Athénách. Všechny své trumfy už rozdal, jeho ješitnost je zhrzená, stárne. Kdo je David Zábranský a má to nejlepší už za sebou?

 

Kdo spí v postelích mých dětí

Kolektiv autorů

Kniha obsahuje sedmnáct osobních výpovědí ukrajinských uprchlíků, kteří se ukryli v Jihlavě před ruskou agresí. Vyprávějící jsou z různých míst Ukrajiny, většinou však z nejvíce zasažených oblastí. Vyprávějí o svém dřívějším životě, o prvních dnech války, strachu, zmatku a zoufalství, o složitém úprku i váhání nad opuštěním domova, ale i o naději.

 

 

Klimasmutek

Jitka Holasová

Klimatická krize je tak bolestivé a ohrožující téma, že málokdy máme sílu být s ním plně v kontaktu a přiznat si pocity, které v nás doopravdy vyvolává. Jak environmentální žal uchopit, aby nebolel, ale posiloval? Kniha v devíti kapitolách a devíti rozhovorech propojuje prožitky klimatického smutku se zkušenostmi českých odbornic a odborníků na duševní zdraví a provázení přírodou.

 

Kniha roku

Michaela Kukovičová, Magdalena Rutová

Dne 8. 4. 2022, kdy inflace v ČR dosahovala 14,2 procenta, se ilustrátorky Michaela Kukovičová a Magdalena Rutová dohodly, že si po dobu jednoho roku budou navzájem posílat každý den jeden kreslený report, vzkaz, deníkový záznam doplněný krátkým textem.

 

Moji lidi

Jan Hauer

Kniha zve do komunity českých Sintů a je nejen oslavou života a naděje, ale vede také k zamyšlení nad temnými stránkami české historie. Ač sintské rodiny několik staletí spoluutvářely dějiny českých zemí a svými historickými kořeny je pevně propojují se zeměmi střední a západní Evropy i se zámořím, ti z nich, kteří přežili holokaust Romů a Sintů, se jen s velkými obtížemi snažili o obnovu původního života v kulisách nového, komunistického Československa.

 

Na čaji s Tálibánem: Vyprávění o cestě Afghánistánem 

Ondřej Týbl

Tahle knížka je o tom, co se vám může přihodit, když se nečekaně objevíte na hranicích Afghánistánu, aniž byste měli jakýkoli plán. Neznali tamní jazyk, kulturu nebo historii. Ale přesto se z nějakého zvláštního důvodu rozhodnete hranici překročit a nasát místní atmosféru.

 

Nebe plné draků

Stanislav Havlíček

Autentické zážitky lékárníka na misi Lékařů bez hranic, tentokrát z válečné Gazy. Kombinace historických faktů a čísel je neprůstřelná na rozdíl od lidských duší a těl v pro nás tolik vzdáleném Pásmu Gazy. Co dělat, když diplomacie tahá za kratší konec a vyhrává bezohlednost a krutost? Na co, a hlavně kde, mám apelovat? A

 

Nemocné rozhovory – nové příběhy v pediatrii a geriatrii: Komunikace a narativní terapie pro nevyléčitelně nemocné, pečující i profesionály

Magdalena Chvílová Weberová, Ladislav Kabelka, kolektiv

Kniha přináší komentované příběhy, tentokrát nejenom z geriatrie, ale i z neonatologie a pediatrie. Kniha vyniká precizní didaktikou, srozumitelností a silným emočním zážitkem. To jsou atributy, které činí snahu o zlepšení komunikace špatných zpráv zvládnutelnou – nejenom pro zdravotníky, ale i pro pacienty a jejich blízké.

 

Nezval: Básník a jeho syn

Krystyna Wanatowiczová

Kniha přináší politický a společenský portrét Vítězslava Nezvala. Představuje hloubkovou sondu, přibližující přerod uznávaného umělce v exponenta stalinistické propagandy, a líčí dramata, kauzy a souvislosti s tím spojené.

 

Pay Gap 

Šárka Homfray, Lucie Václavková

Jak v Česku vypadá pracovní život žen a jaká jsou jejich práva na pracovišti? Kniha je nejen zevrubným průvodcem tím, jak vypadá pracovní život českých žen, ale přinese i celou řadu praktických rad a příkladů dobré nebo naopak špatné praxe.

 

Roztěkané: Jak se žije ženám s ADHD

Klára Kubíčková, Jana Srncová

Prostřednictvím příběhů „roztěkaných“ žen kniha ukazuje, jaké škody může v jejich životech napáchat tlak neurotypické společnosti na to, aby ženy s ADHD vyhověly jejím požadavkům.

Z příběhů, které s autorkami sdílelo několik desítek žen, však vyvěrá i naděje — život s ADHD sice není snadný, avšak pokud tyto ženy svou jinakost vnímají a svoje potřeby neupozaďují, ale mluví o nich nahlas, začíná je vnímat a přijímat i společnost. “

 

Ruský Klondike v Česku

Jiří Hynek

Investigativní reportér webu Odkryto.cz Jiří Hynek, který předtím v ČT přes 20 let mapoval vliv ruských oligarchů na českém území, odhaluje temné stíny ruských aktivit v ČR. Nahlédnete s ním za zdi nemovitostí s nejasným vlastnictvím i za oponu vztahů v pravoslavné církvi a dozvíte se, jak u nás sankcionovaní politici i oligarchové dál prosazují své zájmy.

 

Šeptej nahlas: Český shoegaze mezi Východem a Západem        

Miloš Hroch

Kapely otočené zády k publiku, zraky sklopené ke změti kytarových pedálů na zemi a éterické vokály utopené v hluku. Žádný jiný hudební styl se na polistopadové změny nenaladil tak dobře jako právě shoegaze. V Česku se zrodila naprosto nová nezávislá scéna: kapely Toyen, Ecstasy of St. Theresa, Here, Naked Souls a Sebastians byly na míle vzdálené všemu, co se dosud v hudbě dělo. Příběh jedinečné éry, jejíž zvuk utichl dřív, než stihla skutečně začít.

 

Šl* jsme to nahlásit   

Kolektiv

Sborník 12 výpovědí přeživších sexualizovaného násilí a jejich zkušeností s nahlašováním. Výpovědi zpracované do komiksu střídají kritické texty odbornic z různých odvětví. Kniha přináší komplexní pohled do současné problematiky a nabízí alternativní vize přístupu k přeživším i pachatelům.

 

Snaha je patrná 

Martina Sľúková

Knižní docufiction o divadle Vosto5, čtivá koláž se členy souboru, archivy a fotografiemi z dlouhé historie skupiny. Vhled do útrob jednoho divadelního souboru v tvůrčí krizi na vrcholu své kariéry.

 

Umřel jsem, ale už je mi líp. O týpkovi s rakem, umírání, životě, chemošce, traktorech a svatbě místo pohřbu

Petr Laštovka

Příběh o umírání, ale plný života. Tragikomický stand-up na papíře, který vám připomene, že humor je jediný správný způsob, jak přežít i ty nejhorší chvíle. A až se přestanete smát, možná se i přistihnete, že se na svůj vlastní život díváte trochu jinak.

 

V zajetí obrazů. Vizuální politika 21. století    

Andrea Průchová Hrůzová

Co nám obrazy mohou povědět o stavu dnešní společnosti? Kniha přináší pětici autorských esejí rozkrývajících významy a role obrazů ve formování a vyjednávání klíčových společenských otázek současnosti.

 

Václav a Kamila Bendovi: Příběh lásky a odvahy

Horáčková, Alice

On se považoval za rebela a ona za vzorňačku. Na prvním rande Václav Kamilu podrobil vědomostnímu testu, který hravě zvládla. A zvládala i všechno další, co manželství s básníkem, literárním kritikem, filozofem, matematikem, chartistou, kotelníkem, vězněm a politikem Bendou obnášelo: šest dětí, domovní prohlídky, návštěvy manžela v kriminálu, revoluční radost i porevoluční tlak a výhrůžky.

 

Vietnamské srdce, český domov: Zdaleka nejen večerky a Sapa… Jak se žije na spojnici kultur

Klára Mandausová

Komunita Vietnamců žije na území České republiky od osmdesátých let minulého století. Lidé, kteří sem přišli ze socialistického Vietnamu, se setkávali často s rasismem, zesměšňováním i pohrdáním. Situace se začala zlepšovat v době covidu, kdy rychle zareagovali a začali pomáhat. Zároveň dosáhla dospělosti takzvaná banánová generace – Vietnamci, kteří se narodili v Česku a považují ho za svůj domov.

 

Vrbětice – Ruská operace, která změnila Česko

Jaroslav Spurný

Napínavý příběh o pátrání po strůjcích výbuchů muničních skladů ve Vrběticích. Útok ruské zpravodajské jednotky na českém území v roce 2014, který měl na svědomí dvě oběti a obrovské materiální škody, dává kniha na základě zjištěných faktů a indicií do souvislosti se zájmem Kremlu získat znovu vliv v bývalých satelitech někdejšího Sovětského svazu, včetně Česka.

 

Zamrzlé duše

Kalenska, Renata

Renata Kalenská v silných osobních rozhovorech odkrývá příběhy ženských i mužských obětí sexualizovaného násilí. K sestavení této knihy autorku inspirovala především Jasmína Houdek, lektorka kurzů sebeobrany pro ženy. Novinářce svěřila svůj výjimečný příběh, v němž dokázala najít sílu pomoci nejen sobě, ale i pomáhat ostatním.

 

Zápas o Ameriku: Hlasy z rozeštvané země

Jan Kaliba

Poznejte současné Spojené státy americké a zápas o jejich i naši budoucnost skutečně zevnitř. Jak přemýšlejí příznivci Donalda Trumpa a proč mu propadli? Jak na své americké občanství nahlížejí původní domorodí obyvatelé? Proč potomci černošských otroků mluví o přetrvávajícím systémovém rasismu? Co prožívají ti, kdo se do USA snaží dostat přes jižní hranici?

 

Zápisky z tranzice 

Daniela Špinar

V říjnu roku 2021 si Daniela Špinar, úspěšná divadelní režisérka a svého času umělecká ředitelka činohry Národního divadla, položila zásadní otázku ohledně své identity a ta v ní spustila lavinu netušených emocí. Soukromé zápisky Daniely Špinar ze tříletého období tranzice reflektují proměny těla i duše a zároveň nabízí vhledy do světa queer komunity.

 

ŽÍT A UMÍRAT… A ŽÍT. Rozhovory o životě, umírání a smrti s rodiči, jimž umřelo dítě na onkologické onemocnění   

Michal Slaninka

Kniha o životě, umírání a smrti, které k sobě neodlučitelně patří. Příběhy plné bolesti, ale i blízkosti, radosti a naděje. Problematika onkologického onemocnění proto není v této knize primární; tvoří jen oblast pro něco původnějšího, pro vynořování se těch nejzásadnějších existenciálních témat. Je to kniha o otevřenosti, pravdivosti a poznání.

Legendární kapela Už jsme doma oslaví na konci července čtyřicáté narozeniny ve velkém stylu za účasti hvězdných hostů

Svůj první koncert odehráli v červenci 1985 v Praze na parníku Vltava. Od té doby odehráli více než 3000 koncertů ve 46 zemích na 4 kontinentech a spolupracovali s mnoha světovými hudebníky. 29. července v pražském Lucerna Music Baru oslaví legendární kapela Už jsme doma 40. narozeniny a nebudou chybět ani vzácní zahraniční hosté.

 

Ještě si ani pořádně nestihli odpočinout po asijském turné, během kterého odehráli 18 koncertů a už opět brázdí Českou republiku křížem krážem. Řeč je o kapele Už jsme doma, nedílné a respektované součástí světové avantgardní scény, která letos slaví 40. narozeniny. Ačkoliv je fanoušci budou moci potkat na několika českých festivalech, tuzemská legenda se neúnavně připravuje na velký narozeninový koncert, který se uskuteční 29. července 2025 v pražském Lucerna Music Baru.

 

Jak tomu bývá obecně na narozeninových koncertech zvykem, ani zde nebudou chybět gratulanti a vzácní hudební hosté. Během svého evropského turné, a vůbec poprvé v ČR, vystoupí jejich dlouholetí souputníci Sleepytime Gorilla Museum z USA – kapela, která svým nářezem a vizuálním stylem zvedne ze židle každého fanouška. A k tomu o něco subtilnější Faun Fables, rodinná kapela zpěváka SGM, s velmi působivými mnohahlasovými písněmi plnými emocí.

 

„Koncert Sleepytime Gorilla Museum a Faun Fables je tím nejkrásnějším dárkem jak pro naši kapelu, tak i pro české publikum. Spřízněnost mezi námi je tak silná, že právě tento den, jediný možný, kdy bylo možné je pozvat do ČR, musel být dnem naší oslavy 40. výročí,“ říká zakladatel a frontman kapely Už jsme doma Miroslav Wanek.

 

Kapela Už jsme doma odehrála svůj první koncert 6. července 1985 v Praze na parníku Vltava. Během těchto čtyř dekád skupina vydala 8 řadových desek, několik vlastních kompilací a mimořádných desek, desítky účastí na kompilacích po celém světě. Skupina spolupracovala s mnoha světovými hudebníky (mimo jiné The Residents nebo Renaldo and the Loaf), odehrála několik koncertů se symfonickým orchestrem, spolupracovala s divadlem i s filmem (např. Fimfárum, Krysáci, Knoflíkáři, Lajka).

 

Oslava v Lucerna Music Baru nebude jen klasickým koncertem. Bude to pocta čtyřiceti letům unikátního stylu, odvahy, společenské angažovanosti, a vysoké umělecké i technické úrovně.

 

Vstupenky na narozeninový koncert, který začne v 18:00 hodin, jsou k dostání v předprodejní síti GoOut.net.

 

Kdo jsou hudební hosté, kteří na oslavě nebudou chybět:

Sleepytime Gorilla Museum (US) je americká experimentální rocková kapela, která vznikla v roce 1999 v Oaklandu v Kalifornii. Hudbu SGM lze přirovnat k experimentálnímu rocku nebo avantgardnímu metalu. Skupina se pokouší uniknout jakékoli kategorizaci. Některé vlivy zahrnují Henry Cow, Swans, Einstürzende Neubauten, King Crimson, Mayhem, Bauhaus, The Art Bears, Igor Stravinsky, Thinking Plague a Univers Zéro.

 

Faun Fables (US) je duo pocházející z Oaklandu v Kalifornii a jejich hudba čerpá z mnoha vlivů, včetně britské, skandinávské, apalačské a východoevropské hudby. Koncerty často obsahují prvky divadla (i loutkového) a tance. Styl Faun Fables je přirovnáván k neo-psych-folkovým umělcům, jako jsou Devendra Banhart nebo Current 93.

Výstava Podmínky umění v Pragovka Gallery přináší 38 odpovědí na otázky tvorby

Pragovka Gallery zve na výstavu Podmínky umění, která představí 38 umělkyň a umělců tvořících v ateliérech Pragovky. Výstava proběhne od 27. června do 19. září 2025, vernisáž se uskuteční ve čtvrtek 26. června od 18 hodin.

Kurátorka výstavy Jana Písaříková zvolila jednoduchý koncept. Každý z vystavujících prezentuje jedno starší a jedno novější dílo. Výstava se však zároveň stává platformou pro zamyšlení nad tím, co všechno ovlivňuje vznik uměleckého díla. Čas, prostor, zázemí, každodennost i historická paměť.

„V myšlenkách jsem se opakovaně vracela k příběhu Raoula Hausmanna, který kvůli okolnostem ztratil většinu svých děl, a přesto dokázal zachovat jejich význam. Připomnělo mi to, jak křehké jsou podmínky, za kterých umění vzniká,“ uvádí kurátorka.

Výstava tak představuje širokou škálu uměleckých přístupů. Od introspektivních a experimentálních po výpovědi reflektující současné společenské proměny. Zviditelňuje také různé strategie práce v proměnlivých podmínkách, které určují možnosti tvorby, prezentace i sdílení umělecké práce.

Mezi vystavujícími jsou Kateřina Adamová Linhartová, Karíma Al Mukhtarová, Natalia Akovantseva, Jana Babincová, Filip Černý, Eva Fajčíková, Daniel Hanzlík, David Helán, Anežka Hošková, Martina Chloupa, Jakub Janovský, ka3ka3, Martin Káňa, Terezie Kusbach Kolářová, Veronika Landa, Martin Matoušek, Vladimír Merta, Michaela Munzarová, Oldřich Navrátil, Petra Navrátilová, Richard Nestler, Pasta Oner, Róbert Palúch, Anna Pleslová, Jana Preková, Martina Riedlbauchová, Marcel Rozhoň, Tomáš Ruller, Štěpánka Růžičková, Zuzana Růžičková, Dana Sahánková, Pavel Šimíček, Adam Štech, Pavel Tichoň, Pavel Trnka, Martin Vlček, Ladislav Vlna a Lawrence Wells.

Soundtrack z filmu Želary vychází v nově smíchané verzi poprvé na vinylu.

Hudba Petra Ostrouchova z filmu Želary (2003) vychází poprvé jako čistě hudební soundtrack bez dialogů, v nově smíchané a uspořádané verzi, na vinylu i streamovacích platformách. Film režiséra Ondřeje Trojana, který získal dva České lvy a řadu nominací včetně té nejprestižnější – nominace na Oskara za neanglicky mluvený film, byl druhým celovečerním filmem, k němuž Petr Ostrouchov složil hudbu a po němž následovala řada jeho dalších filmově-hudebních spoluprací a celkem osm dosavadních nominací na cenu Český lev za nejlepší hudbu. Při nahrávání orchestr řídil legendární filmový dirigent Mario Klemens (1936 – 2025), jehož památce je album Želary věnováno.

 

„Želary byl teprve druhý celovečerní film s mou hudbou a pro mě moc důležitý. Jako začátečník a amatér jsem aranžoval orchestr a spolupracoval jsem ve studiu s legendárním dirigentem Mario Klemensem. Navíc film velmi dobře rezonoval, dostal nominaci na Oskara, já svou první nominaci na Českého lva a Viera Langerová mi přivezla cenu za nejlepší hudbu z festivalu v pákistánském Karáčí (tu „mušli“ mám pořád na poličce), kde jsem ve své kategorii „porazil“ Alexandra Desplata i Johna Williamse, což je stejně absurdní, jako země, odkud cena přijela,“ vzpomíná Petr Ostrouchov a k nápadu vydat hudbu na vinylu dodává: „Soundtrack vyšel před 22 lety na CD, hudby byly protkány dialogy z filmu, jak se to tenkrát dělalo a CD dávno není k dispozici. Nápad vydat hudbu z Želar znovu a jinak zrál mnoho let, film rozhodně není zapomenut, naopak pořád hezky rezonuje a „hudba z Želar“ mi otevřela nejedny dveře. Nahrávky jsme s Milanem Cimfem znovu smíchali a sestavil jsem je do víceméně tekutého proudu hudby, bez dialogů, jen s pár lidovkami skvělého beskydského souboru Grunik. Po letošním nečekaném odchodu Maria Klemense, který si už bohužel nestihl převzít ani Českého lva za mimořádný přínos české kinematografii, jsem se definitivně rozhodl soundtrack vydat a věnovat jej právě jeho památce. „Odchodů“ je ale na soudtracku zhmotněno více: v titulkové písni The Moon hrají saxofonista Rostislav Fraš a bubeník Jan Linhart, kteří už také hrají na jiném světě. A z pozůstalosti fotografa Adama Holého pochází titulní černobílá fotografie Ani Geislerové, kterou grafik Aleš Najbrt nechal tehdy vyfotit pro filmový plakát, ale koncepce se nakonec ubrala jiným směrem.“

Ondřej Trojan, producent a režisér filmu, dodává: „Hudba v Želarech hraje nezastupitelnou roli. Petr odvedl skvělou práci, která výsledné vyznění filmu povznesla. A jelikož hudba má v Želarech dostatek prostoru a jednotlivé hudební pasáže tvoří ucelené plochy, funguje skvěle i jako samonosný emotivní zážitek bez obrazu. Jsem rád, že v době vzniku, kdy na realizaci filmů bylo málo peněz, jsme se odhodlali dopřát si luxus symfonického orchestru. Sedět ve studiu Ve Smečkách a poslouchat naživo vznikající hudbu pro Želary byl nezapomenutelný a nesmírně silný zážitek. Jsem moc rád, že Petr ji teď vydává na vinylu. Velmi se na něj hodí, s veškerou digitálně nezkomprimovanou dynamikou, kterou tento klasický nosič umí posluchačům zprostředkovat.“

 

Album vyšlo na vinylu a digitálně 21. června 2025. Je k dostání v e-shopu vydavatelství Animal Music, v běžné distribuční síti společnosti Supraphon a na všech streamovacích platformách. Album vychází v rámci edice „Animal Music 2025“ podpořené grantem hlavního města Prahy a Nadací PPF.

 

Projekt Generace F přichází s Toolkitem pro politiky.

Mapuje nejtíživější témata mladé generace a ve spolupráci s odborníky předkládá možná řešení

Nedostupné bydlení, ekonomická a bezpečnostní situace, reforma vzdělávání, životní prostředí, zdravotnictví a celkové změny hodnot – to je sedm palčivých témat, která nejvíce trápí mladou generaci. Po sedmi regionálních debatách, desítkách rozhovorů s odborníky a stovkami mladých lidí přichází organizace Díky, že můžem s Toolkitem Generace F. Konkrétní priority podložené daty a možná řešení na základě expertních konzultací poslala ve středu 18. června politickým stranám, které se momentálně objevují ve volebních průzkumech. Další plánovanou aktivitou projektu Generace F je volební kalkulačka pro mladé.

Mladá generace, experti a výzkumníci spojili síly. Výsledkem je Toolkit Generace F – komplexní návrh, jak se Česká republika může vyrovnat s výzvami, které ohrožují její budoucnost. Dokument, za nímž stojí stovky mladých lidí a desítky odborníků, shrnuje konkrétní kroky ke zdravější společnosti, stabilnější ekonomice i dostupnějšímu bydlení.

„Nestačí řešit důsledky, musíme se konečně zaměřit na příčiny. Mladí lidé chtějí jednat – a stát musí začít naslouchat,“ shrnuje Toolkit jeden z hlavních závěrů průzkumu agentury STEM, který tvoří základ dokumentu. Ten doplňují expertní analýzy i názory mladých nasbírané během debat F-TALK v sedmi regionech Česka.

Všech sedm problémů, které z průzkumu vyvstaly, by se mělo řešit současně a propojeně, protože ani jeden z nich není podle spolku izolovaný. I tak ale v každém tématu přichází Toolkit s řešeními, za kterými stojí odborníci ze všech oborů. Jako jedno z východisek u nedostupnosti bydlení vidí například zdanění prázdných bytů a zrychlení stavebního řízení.

„Chceme, aby dokument posloužil všem politikům a programovým odborníkům politických stran a hnutí – těm, kteří svými kroky každý den naši budoucnost aktivně utvářejí. Věříme, že nikomu z nich nejsou priority mladé generace lhostejné. Zároveň v našem cíli stát se významným hlasem (nejen) mladé generace nepovolevujeme a už teď pracujeme na volební kalkulačce Generace F, která se zaměří na nejdůležitější témata pro mladou generaci,“ komentuje aktivitu Bára Stárek, ředitelka spolku Díky, že můžem.

Online volební kalkulačka nabídne mladým lidem a ostatním generacím možnost porovnat své postoje s programy politických stran v klíčových oblastech Generace F. Kalkulačka tak naváže na Toolkit a pomůže přenést témata mladých do volební účasti.

7 témat budoucnosti podle Generace F

Dostupné bydlení

Byty nesmí být jen investičním artiklem, ale základní infrastrukturou. Zákon o podpoře bydlení, digitalizace a regulace prázdných bytů jsou klíčové.

Ekonomická stabilita

Nízké mzdy, vysoké náklady a nedostatečná finanční gramotnost decimují mladé. Řešením je finanční vzdělávání od ZŠ, strategické investice a spravedlivější daňový systém.

Bezpečnost a odolnost

Od hybridních hrozeb po důvěru ve stát. Posílit obranu, mediální gramotnost i zapojení občanů. „Označit lháře není cenzura,“ zaznívá z expertních kruhů.

Zdravotnictví a duševní zdraví

Nedostatek pediatrů, psychiatrů i zdravotních sester ohrožuje kvalitu péče. Investice do prevence, digitalizace a regionálních center jsou nutností.

Moderní školství

České školství prohlubuje rozdíly místo, aby je vyrovnávalo. Potřebujeme podporu učitelů, propojení výuky s praxí i cílenou pomoc školám v znevýhodněných regionech.

Zdravé životní prostředí

Klimatická opatření musí být spojena s bezpečností, stabilitou a každodenním životem. Česko může dekarbonizací ušetřit stovky miliard – pokud bude jednat chytře a srozumitelně.

Demokratická participace a hodnoty

Mladí lidé chtějí být slyšet. Participace nesmí být symbolická – hlas mladých má mít institucionální váhu. Aktivní občanství je pojistkou demokracie.

Generace F

Generace F, tedy Generace Future, je nová platforma organizace Díky, že můžem. Cílem projektu je otevřeně diskutovat o klíčových tématech ovlivňujících budoucnost České republiky a hledat konkrétní řešení. Projekt reaguje na rostoucí obavy mladé generace o budoucnost – o dostupnost bydlení, bezpečnost, státní dluh či ochranu životního prostředí – a na pocit, že její hlas není ve veřejném prostoru dostatečně slyšet. Generace F chce hlas mladých zesílit, formulovat jasné a realizovatelné požadavky a vytvořit most mezi generacemi.

Spolek během jara propojil mladé lidi, odborníky, influencery a osobnosti, se kterými vyrazil diskutovat do regionů a vedl debaty. Nyní na tyto debaty navazuje prezentací jejich závěrů politikům a bude sledovat, jestli dojde k jejich zapracování do veřejné agendy. Generace F tak spojuje všechny, kterým záleží na budoucnosti, bez ohledu na to, zda patří ke generaci Z, mileniálům, nebo alfě – jednoduše generaci future.

Díky, že můžem se opírá o vlastní data celospolečenského průzkumu STEM. Ten také ukázal, že se mladí opravdu chtějí zapojit. Mladí lidé mají častěji než ostatní věkové skupiny pocit, že mohou vlastní aktivitou přispět k řešení problémů v naší zemi.

Novátor banja Béla Fleck se vrací v novém all-stars triu s harfistou Edmarem Castañedou a bubeníkem Antoniem Sánchezem

V dnešní době, kdy už bylo vyzkoušeno snad vše, je těžké najít nezvyklé nástrojové obsazení a opravdu originální sound. Neúnavnému průkopníkovi nečekaných fúzí Bélovi Fleckovi se to podařilo poněkolikáté. Přesvědčit se o tom můžeme 15. července 2025 v pražském Divadle Hybernia.

 

Dokud se Béla Fleck nezjevil na scéně, evokovalo spojení „banjo a jazz“ maximálně představu rytmizování v dixielandových kutálkách. Objevná hra banjových virtuózů byla spojována spíš s progresivním bluegrassem. Z bluegrassového prostředí vyšel i Béla Fleck, ovšem inovativní hrou, zvukem a odvahou k žánrovým přesahům emancipoval banjo na úroveň plnohodnotného sólového nástroje v jazzu i klasice. Jak díky výbojům v rámci fusion kapely Flecktones, založené spolu s baskytaristou Victorem Wootenem, tak později třeba spoluprací v duu s Chickem Coreou, kterou jsme mohli koncertně zažít i u nás. Nebo v triu s Jean-Lucem Pontym a Stanleym Clarkem. A nedávno také nastudováním Gershwinovy Rhapsody In Blue.

Fleckovo radostné, neúnavné hledání nových cest je však ještě pestřejší. Stačí připomenout spolupráci s jam rockery Phish, Dave Matthews Bandem, bluesrockovým kytaristou Rorym Gallagherem či manželkou, písničkářkou Abigail Washburn. Výpravu za africkými kořeny banja a americké hudby vůbec, kterou zachytil i v dokumentárním filmu Throw Down Your Heart (2008) a na desce Tales From The Acoustic Planet, Vol. 3: Africa Sessions (2009) s africkými umělci jako Oumou Sangare, Afel Bocoum či D’Gary. Nebo úspěšně naplněnou objednávku Nashvillského symfonického orchestru na Concerto for Banjo (premiéra 2011), ke které Fleck přizval i legendárního indického hráče na tabla Zakira Hussaina.

Spojení banja s harfou a bicími, pro které si protagonisté píší na míru nové kompozice, patří k dalším neuvěřitelným zvukovým dobrodružstvím. „Trochu mi to připomíná dobu prvních dnů Flecktones, kdy publikum chodilo na koncerty a kroutilo překvapeně hlavou se slovy ‚jak tohle může funkovat?‘,“ směje se Fleck.

Triovému projektu předcházelo Fleckovo oťukávání na jamech s harfistou Edmarem Castañedou a pak i koncertování v duu v roce 2019. A korunovalo přizvání harfisty na Fleckovo album BEATrio (květen 2025), původně plánované jako duo s bubeníkem Antoniem Sánchezem. Se Sánchezem se Fleck domluvil poté, co se s ním setkal v Indii na tributním koncertu pro Zakira Hussaina a prohlásil: „Bylo to, jako kdybychom byli odjakživa přátelé a hráli spolu už tak dvacet let.“

Vtipný je i název BEATrio, sestavený z iniciál křestních jmen hudebníků, ale zároveň zdůrazňující koncepci: „Propojuji se s lidmi prostřednictvím rytmu. Rytmus je tím, co pravděpodobně nejvíce pohání můj motor. Překvapilo mě, že s Edmarem a Antoniem mohu hrát i bluegrass. Jejich rytmus je tak přesvědčivý, že nad ním mohu znít naprosto přirozeně.“

O americkém banjistovi Bélovi Fleckovi (*10. 7. 1958, New York), majiteli osmnácti (!) cen Grammy, leccos prozradí už všechna křestní jména, která dostal: Béla Anton Leoš Fleck, to podle Bartóka, Weberna a Janáčka. Vedle klasiky, obdivované rodiči, se ovšem jako malý kluk zamiloval do zvuku banja, když uslyšel hru Earla Scruggse v hudbě k seriálu The Beverly Hillbillies. Ačkoliv na konzervatoři studoval hru na lesní roh a práci v pěveckém sboru, ve volných chvílích se věnoval zamilovanému nástroji a chodil hrát s bluegrassovými kapelami. Pověst o Fleckově virtuozitě se brzy roznesla i díky albovému debutu pojmenovanému symbolicky Crossing The Tracks (1979), kde hudebník s lehkostí překračoval hranice bluegrassu, folku a jazzu. Zázračný banjista chytil v roce 1981 lano do zavedené progresivně bluegrassové kapely New Grass Revival, ve které zářil devět let. Zbytek je známá historie.

Kolumbijský harfeník Edmar Castañeda (*31. 3. 1978, Bogotá) je našemu publiku dobře znám díky koncertům s harmonikářem Grégoirem Magretem nebo Martou Töpferovou. Má toho za sebou ovšem mnohem více, včetně vlastních projektů i spolupráce s hvězdami jako John Scofield, Paquito D’Rivera, zpěvačka Lila Downs, John Patitucci, Wynton Marsalis, Paco de Lucía, Hiromi, Marcus Miller, Sting atd.

Antonio Sánchez (*1. 11. 1971, Ciudad de México), absolvent Národní mexické konzervatoře a poté Bostonské Berklee College Of Music, patří k nejrespektovanějším bubeníkům jazzového světa. K věhlasu mu pomohlo členství v Pat Metheny Group i dalších Methenyho projektech. A navíc desítka kapelnických alb i spolupráce s mistry jako Chick Corea, Chris Potter, Michael Brecker, Gary Burton či Avishai Cohen. Sošek Grammy vlastní už pět.

Hvězdné trio Béla Fleck, Edmar Castañeda a Antonio Sánchez vystoupí v rámci koncertní série Jazz Meets World.

 

  1. 7. 2025 19:00 | Divadlo Hybernia, Náměstí republiky 3/4, Praha

KRONOS QUARTET & MARY KOUYOUMDJIAN: Witness

Po pěti letech se v recenzní rubrice vracíme k neunavitelným Kronos Quartet. Tedy spíše jejich zakladateli Davidu Harringtonovi, který se v posledních třech letech obklopil zbrusu novými spoluhráči – hráčem na violoncello Paulem Wianckem, houslistkou Gabrielou Díaz a hráčkou na violu Ayane Kozasou. V tomto složení kvarteto vydalo první album, na jehož tvorbě se spojilo s arménsko-americkou skladatelkou, dokumentaristkou a finalistkou Pulitzerovy ceny za rok 2024 Mary Kouyoumdjian. A téma bylo i kvůli spolupracovnici jasné – v letošním roce si připomínáme sto let od začátku genocidy arménského národa ze strany osmanského Turecka. Hrůzné události v historii 20. století, která se teprve v posledních letech dočkala zasloužené světové pozornosti. Kronos Quartet s Mary předkládají koláž autorské hudby, upravených lidových melodií, záznamů orální historie přeživších arménské genocidy i libanonské občanské války a field recordings nedávného bombardování Bejrútu. Snahou umělců bylo uměleckým způsobem připomenout tuto drastickou událost tak, aby byla mementem zaměřeným proti možnému opakování podobných záležitostí. Jak potřebné v dnešní době! Nečekejte tedy uhlazenou, jímavou nahrávku, ale spíše mozaiku vzpomínek propletenou s hudebním doprovodem, který se ve vybraných skladbách chopí hlavního slova. Například skladba Groung (česky Jeřáb) je folklorním úvodem, který mate tělem. Hned v následující Bombs of Beirut totiž hudba musí ustoupit vyprávění obyvatel Bejrútu a následně i intenzitě reprodukovaných výbuchů, které byly ve městě natočeny. V závěrečné Silent Cranes znovu dojde na návrat uctívaného Jeřába, vzpomínky přeživších, i smyčcový minimalismus. V exponovaných okamžicích drásavě disharmonický, vykreslující hrůzné vzpomínky arménských pamětníků. Kronos Quartet na recenzovaném albu pouze slouží uměleckému záměru celku, ale i tak povyšují záměr na mimořádně uhrančivý apel.

BARBORA XU: The Garden of Otava

Finsko má desítky tisíc ostrovů a ostrůvků. Počítáme-li pouze ty, které se nacházejí v pobřežních vodách, je pátým největším ostrov Otava, známý svou klidnou přírodou a tradičním venkovským charakterem. Tam žila několik let česká hudebnice Barbora Xu (vlastním jménem Šilhánová) a našla tam mimo jiné inspiraci pro své druhé album The Garden of Otava. Na albu zpívá a také hraje na několik tradičních nástrojů – na háčkovou harfu, spojovanou s tzv. keltskou hudbou, ale ve skutečnosti známou i z české tradice; na čínský guzheng, kterému se dlouhodobě věnuje; a na různé typy finského nástroje kantele.

Jak vyplývá nejen z názvu alba a z popisků jednotlivých skladeb, ale především z hudby samotné, Barboru silně inspiruje příroda, světlo, zvuky i přirozené rytmy. K tvorbě ji vedly dlouhé procházky a pozorování okolního prostředí. Kombinuje zmíněné nástroje a zpěv v několika jazycích (včetně čínštiny) tak, aby co nejlépe vyjádřila svůj vztah k lesu, vodě a dalším přírodním prvkům.

Barbora navazuje na své přechozí album Olin ennen, které se dostalo na 11. místo žebříčku World Music Charts Europe, ale zároveň se na některé aspekty své hudby tentokrát zaměřuje intenzivněji. Jestliže se o debutu psalo jako o mostu mezi člověkem a přírodou a mezi finskou a čínskou kulturou, tentokrát mladá umělkyně používá nástroje i jazyky nikoli jako cíl, ale jako prostředek, aby se svým projevem dokázala nořit čím dál hlouběji do ticha svého milovaného lesa. Člověk pokorně ustupuje do pozadí, ticho přírody, přeložené do řeči hudby, vyplouvá na povrch. Přitom však hudebnice používá i takových kulturních výdobytků, jako je poezie, aniž by se tím svému záměru jakkoli zpronevěřila.

Barbora Xu se po natočení alba stala podruhé matkou a z Finska se po letech vrátila do Česka. Mimořádně zralé album je tak pro ni uzavřením určité etapy, nicméně lze předpokládat, že je zároveň mostem k jejím dalším projektům.

Ženy: Smrtí vynechán. 1985–1989

Ženám vyšlo v roce 1992 studiové album K smrti vylekán, a jakkoli výtečné, ztrácel se z něj onen živý šmrnc. Takže až nyní. Celkem dvacet nahrávek, povětšinou z pražské Chmelnice, přesto podává dosti barvitý obraz, co to ty Ženy vlastně byli (byly?!?). Velice svérázný voice-band, a říkáme-li svérázný, je to silný eufemismus – hoši spíše deklamovali, než zpívali, a texty to bývaly absurdní, s prvky dada, vždy na hranici trapnosti a blbosti, ovšem nikdy přes. A pozor, podobně jako třeba u Chadimových projektů či dalších podobných kapel, a to i z undergroundu, vždy byly vlastně jasnozřivou reflexí okolní reality – již, podobně jako právě dadaisté, nešlo pojímat jinak než výsměchem, ovšem smíchem vlastně leckdy (skrytě) krutým. A čím více byla slova Žen vymknuta, tím více tnula, čím více blbská byla. Napadá nás vedle dadaistů též Bondyho „banální“ totální realismus počátku 50. let – protože ať sebevětší absurdita, ptákovina, stále byla bledým odvarem všeho kolem nás. Prča ani náhodou! Možná ale raději pár ukázek: „Jarka Mergl / chytne kabel / To je frajer / Jarka Mergl / se smává / Drží kabel / to je frajer,“ nebo „Hej hora hora / spadla mi závora / hej moje milá / sovětská víska“ (Skotská víska). Píseň Rána k ráně je pak jasnou reakcí na Palachův týden: „Rána k ráně sedá / Silný slabšího si hledá / Podej mi ruku a projdem Václavák.“ A hudebně? Rytmus procházky pod pendreky a vodními děly, gradující, výhružně se opakující slova a finále parodující Neckářův hit. Jsou na albu i vynalézavé instrumentálky, třeba Histerografie, zní jako Plastici, DG 307 a MCH Band na tripu, Setkání na Dunaji je jakýsi barový mišmaš říznutý etnickými ozvěnami, vše ovšem opět prohnané procesorem „Ženy“. Rozkládací obal vinylu je doplněn plakátem s koláží, vše krásně vypraveno. Jak bylo řečeno, Ženy byly voice-band, byť by E. F. Burian asi kroutil hlavou, ovšem pánové z Cabaret Voltaire by je jistě zvali souznělci. Co víc dodat!

Další články
sinekfilmizle.com