Rubrika: Hudba - 298. stránka - kulturní magazín Uni

Dekonolizace mysli a návrat ke zdroji

08/201608/2016 Jiří Moravčík

Aktuálně podobnou causu prožíváme u nás: Plastici. Na soud zatím nedošlo, zato v Británii brzy dojde a z rozsudku se dozvíme, jestli album Source natočila skupina pod platným nebo neoprávněně použitým názvem. Navzdory tomu se neubráníme pocitu, ne-li přímo jistotě, že od Afro Celt Sound System vedených… Číst dál...

Proti všem Hańba!

06/201708/2016 Marek Toman

Vystupují v košilích, kalhotách a placatých čepicích a také jejich obsazení – tuba, banjo, akordeon a buben – nenaznačuje, že půjde o něco jiného než o folklor. Jenže pak krakovská kapela Hańba spustí… a ozve se punk smíchaný s klezmerem, a to s divoce politickými texty. Mluví se v nich… Číst dál...

Děti mezi reprákama

08/201608/2016 Antonín Kocábek

Původem svitavského písničkáře Dominika Zezulu na podiu nepřehlédnete. A nemůže za to jen jeho nadprůměrný vzrůst. Vyzařuje z něj zvláštní charisma, které se prolíná s určitou ostýchavostí, s jakou vemlouvavým hlasem často spíše deklamuje, než zpívá svoje texty. Vždy si u toho představuji, že každý z nich… Číst dál...

Diana Krall, Kongresové centrum, 3. července 2016 Praha

08/201608/2016 Ondřej Konrád

Nebývá běžné, abychom mohli takříkajíc v přímém přenosu sledovat zrod opravdu veliké jazzové hvězdy a pak její následný vývoj. U Diany Krallové se to přihodilo. Poprvé přijela do Lucerna Music Baru na počátku velké kariéry, ještě v natkingcoleovském triu bez bicích (s jiskrným Russellem Malonem u kytary)… Číst dál...

Biorchestr

08/201608/2016 Antonín Kocábek

Výběry doporučených skladeb, nebo chcete-li „bestofky“ nebývají mimo komerční hudební scénu příliš zvykem. Natož pak ve formátu vinylové desky. Jednou z mála výjimek je brněnské „tříčlenné duo“ Biorchestr. Album s všedním názvem Bicykl vyšlo na počátku září na osvědčené značce Polí5, a turné k němu kapela absolvuje… Číst dál...

Ohledávat nový terén

08/201608/2016 Antonín Kocábek

Těsně před prázdninami oslavil Jarda Svoboda padesátiny, a jeho první album Solo tak nejspíš všichni budou vnímat jako dárek sama sobě. Jenže podobně jako u desky Ztracené písně, jež vyšla o čtrnáct dní později a na které se také podílel, jde spíš o další logické kroky na dlouhé nevyšlapané cestě. A skutečnost,… Číst dál...

130701 Records – Pravý post-klasický start-up!

08/201608/2016 Pavel Zelinka (Radio Wave)

Nezávislé vydavatelství FatCat povilo během téměř dvacetileté kariéry povícero sublabelů. Při životě se do dnešních dnů udržel pouze jeden. Ten, který byl původně určený k vydání jedné jediné desky. O podivuhodných zákrutách vydavatelství 130701 Records, které slaví v těchto dnech 15 let fungování, bylo záhodno pohovořit… Číst dál...

Dylanovy krádeže z lásky: (ne) původnost a její význam

08/201608/2016 Jakub Guziur

To, co nejzřetelněji a nejstabilněji charakterizuje moderní umělce – myslím od té doby, co se začali stydět přiznávat nějaký vzor –, je snaha o původnost, jedinečnost, individuálnost za každou cenu. Nuže, stačí se ohlédnout nazpět, vrátit se k dílům, která vzdorovala času. Osobnost autora, jeho trvalý přínos vůbec netkví v tom,… Číst dál...

Když se cítím dobře, hudbu neskládám

08/201608/2016 Alex Švamberk

Jméno Robina Propera-Shepparda většině nic neříká, málokdo zná i jeho skupinu Sophia, jinak je to ale s kapelou, ve které začínal – američtí, v Británii působící God Machine patřili k objevům počátku devadesátých let, kdy se jim dařilo originálně spojit tvrdou hudbu s elektronikou i písničkářstvím, takže nepůsobili… Číst dál...

Nick Drake

08/201608/2016 Michal Bystrov

Vlastním jménem Nicholas Rodney Drake. 19. 6. 1948, Rangún, Barma – 25. 11. 1974, Tanworth-in-Arden, hrabství Warwick, Anglie. Důležitá alba: Five Leaves Left (Island 1969), Bryter Layter (Island 1971), Pink Moon (Island 1972), Made To Love Magic (Island 2004). Písně, které stojí za to: Time Has Told Me, River Man, Fruit Tree,… Číst dál...

Další články

Protože si 3. června celý kulturní svět připomene sté výročí úmrtí Franze Kafky, květnový magazín UNI se rozhodl připomenout tuto velkou literární osobnost monotematickým číslem, které nahlíží autorovo dílo a odkaz ze všemožných stran. Samozřejmě neopakujeme základní informace o Franzi Kafkovi jako je jeho životopis nebo rozbor jeho děl, na toto téma i v češtině vyšla řada kvalitní literatury. Spíš si vybíráme jednak zajímavé detaily jeho tvorby, například zálibu v kreslení, jednak jeho dopad na další umělecké žánry, jako je film, divadlo, výtvarné umění či hudba.
Březnové UNI dokládá, že kulturní sezóna se s blížícím se jarem konečně začíná pořádně rozbíhat. Vidíme to na zvětšujícím se rozsahu rubriky UNI doporučuje, ale i na aktuál ní titulní stránce, která zve na koncert jedné z hlavních hvězd brněnského JazzFestu. A také se uvnitř čísla dočtete o dalších akcích, které se na nejbližší dobu chystají.
Lednové vydání kulturního magazínu UNI se obsahově pohybuje, jak už bývá zvykem, ve dvou časových rovinách. V té ryze současné představujeme momentálně hvězdnou mladou osobnost stylu americana Allison Russell a v souvislosti s jejím profilem přinášíme i obsáhlý esej o provázání americany se současnými společenskými trendy v USA. Z rozhovorů upozorňujeme na povídání s členem skupiny King Crimson či spolupracovníkem Petera Gabriela Tonym Levinem, nebo na další povídání muzikanta Jana Fice, tentokrát s jeho brněnským kolegou, zpěvákem Karlem Heřmanem, frontmanem kapely Šankišou. V nehudební části představujeme amerického avantgardního všeuměla Harryho Smithe, přinášíme analýzu české literatury po roce 2000 a hovoříme se spisovatelkou Simonou Bohatou.
Rozsáhlým titulním materiálem si poslední UNI roku 2023 připomíná osmdesáté narozeniny jedné z nejoriginálnějších zpěvaček a skladatelek Joni Mitchell. Portrétním rozhovorem představujeme českého jazzového hudebníka a skladatele Roberta Fischmanna a rozsáhlou studií seznamujeme čtenáře s Dežem Hoffmanem, fotografem slovenského původu, který se etabloval ve velkém světě hudby a portrétoval Beatles, Franka Sinatru, Jimiho Hendrixe a mnoho dalších slavných muzikantů. Přinášíme také bizarní příběh Roberta Macka McCormicka, původce největší sbírky terénních nahrávek texaského blues a další lidové hudby, se kterou se svět seznamuje až nyní, několik let po jeho smrti.
Listopadové UNI patří mezi ta vydání, která se věnují jednomu jedinému tématu, opracovávanému ze všech stran. Tentokrát linorytová obálka již tradičního spolupracovníka Michala Cihláře láká na čtení o hudebním, filmovém i televizním fenoménu jménem Blues Brothers. Věnujeme se mimo jiné hereckým kariérám obou protagonistů Johna Belushiho a Dana Aykroyda, přinášíme původní rozhovor s kytaristou Blues Brothers Bandu Stevem Cropperem, zevrubně probíráme zajímavosti z oblasti memphiského soulu i chicagského blues, z nichž se skládá nezaměnitelný hudební styl Blues Brothers, a přinášíme spoustu dalšího zajímavého čtení týkajícího se tohoto pozoruhodného projektu.
O slovenské politice i o hudbě si povídáme v titulním rozhovoru říjnového UNI se zpěvačkou a autorkou Katarzií. Slovenskou společnost komentuje i projekt Drť, jehož koncert na nadcházejícím festivalu Alternativa anoncujeme profilovým článkem. Podzimní koncertní nabídka stála i u zrodu materiálů o King Crimson, návratu alternativních legend Henry Now či unikátním hudebním nástroji Omniwerk. Z umělecké oblasti hudby se pouze dotýkající nabízíme rozhovor s jedním z kmenových fotografů magazínu UNI Karlem Šusterem.
Zářijové, poprázdninové číslo kulturního magazínu UNI, se logicky ve větší míře ohlíží: a to za letními festivaly, na kterých se zástupci autorského okruhu objevili. Rozsáhlou reportáží se vracíme v Colours of Ostrava, přehledným článkem si projdeme festivaly "dělané s láskou k lidem a hudbě", mezi něž Jiří Moravčík vybral mimo jiné i Boskovice, ze zahraničí navšívíme festival world music v Kremži. Ohlížíme se bohužel i ve dvou dalších článcích: nekrolozích hudebního publicisty Jiřího Černého a významného amerického muzikanta Robbieho Robertsona. Naopak žhavou současnost reflektujeme v rozsáhlém rozhovoru s multitalentovaným Jakubem Königem, jehož osou je umělcovo právě vycházející sólové album Hvězdy.

Ač by se to našinci na první dobrou nemuselo zdát, pohybujeme se tentokrát na domácí hroudě. Hudebně i mentálně ovšem značně posunuté na nefalšovanej Divokej západ. Pro Honzu Richtera to není módní záležitost, ale letitej interest a dřina. A časté a dlouhodobé pobyty za louží, který dodaly záměru na autenticitě. Back to Bute je vzpomínkou na jeho dřevnější období, kdy po otevření dveří pomalu jakýhokoliv podniku od Žižkova po Vršovice na vás vykouk Janny Richter. Jeho současné nablýskané elektro buggy má ale taky něco do sebe.
Na Charleye Crocketta jsem narazil náhodou díky jeho drásavýmu desperátskýmu hobo songu Killers of the Flower Moon, který má navíc geniální grafickej klip. Doporučuji také dohledat. Při dalším rolování jsem ale zjistil že jeho pravá stezka vede hlavně do westernově pompézního country. A to mě překvapivě baví ještě víc. Tenhle Texasan totiž ten těžkej bourbon zdatně ředí sympatickým nadhledem a sebeironií. A ty songy sou navíc prostě skvělý.
Je fajn když se někdo vrací ke svým tradicím, k folkloru předků. A pak ho třeba přetaví k obrazu svýmu. A pak tu je ještě jedna věc, která mě baví snad ještě víc. Když si někdo do úplně cizího folkloru vědomně zapustí svoje vlastní kořeny. A ještě navech si k tomu natočí klipovej eastern. Pak tu máme parádní Moraviánu alá Honza Fic! Nakonec jsme na tom s tim horkem, žízní a nedohledným obzorem všichni stejně.
První letošní příspěvek budiž komiksovým nekrologem Shanovi McGovenovi, kterej nás opustil koncem právě minulého roku. V našem video komiksu ho symbolicky vyprovází parťák Nick, v Armstrongově nesmrtelném a jinak k uzoufání zprofanovaném What a Wonderful World. Jenže tahle verze je prostě fajn. Je zajímavý jak ten prokletej, tolikrát z The Pogues vyhazovanej a zase příjímanej potížista všem teď tolik chybí. Aby ne, vono to bez něj tak nějak neni vono. V kapele i v hudebním světě tak nějak vůbec.
The Brian Ferry Orchestra: Do The Strand Jednou večer jsem během jízdy autem přelaďoval rádio a z jedné nejmenované frekvence se na nás začal linout melodicky objevný a přitom přísně tradiční swing. Okamžitě jsem zjišťoval co to je a tím pro sebe objevil formaci The Brian Ferry Orchestra, která nahrála bezvadné soundtracky k filmu Velký Gatsby, nebo seriálu Babylon Berlin. Ale na jejich první desce Jazz Age z roku 2012 hvězda z Roxy Music vůbec nezpívá! Ferry byl prý zvědav, jak jeho písně obstojí v samotné jazzové instrumentaci. Za mě teda slušnej příklad krocení ega.
City of New Orleans je často přebíranej country standart a trvalo mi poměrně dlouho, než jsem se proklikal k autorovi tohoto songu. A je to, světe div se, syn legendárního Dylanova pravzoru Woodyho - Arlo Guthrie! Ale komiksovou cenu za nejlepší verzi nakonec uděluji Johnnymu Cashovi v jeho trochu úchylné hudební reklamně na jednu dráhu.
Tato kapitola budiš opožděnou vzpomínkou na Sixta Rodrigueze, který odešel letos v létě 8.srpna. Připomínkou neuvěřitelného příběhu skvělého muzikanta, táty a člověka. A důkazem že doma jeden nemusí být zrovna prorokem, a stát se současně hrdinou a symbolem politické změny na druhé straně zeměkoule. A třeba aniž by o tom měl sebemenší tušení. Pamětníci naší totality takovým paradoxům myslím dobře rozumí.
Simon a Garfunkel byli asi mým prvním setkáním s kvalitním písničkářským folkem mého dětství. Když pominu Kryla. Otáčel jsem ten domácí vinyl dokola a četl překlady textů v obsáhlém bookletu plného fotek New Yorku a krásné grafiky. Film Absolovent vznikl rok před mým narozením a viděl jsem ho až o hodně později. Film už asi nikoho nešokuje, ale tehdy třicetiletej Dustin Hofman zahrál toho dvacetiletýho koloucha docela půvabně. A ty písničky jsou stále svěží a nadčasový.

Hudba

Dekonolizace mysli a návrat ke zdroji

Proti všem Hańba!

Děti mezi reprákama

Diana Krall, Kongresové centrum, 3. července 2016 Praha

Biorchestr

Ohledávat nový terén

130701 Records – Pravý post-klasický start-up!

Dylanovy krádeže z lásky: (ne) původnost a její význam

Když se cítím dobře, hudbu neskládám

Nick Drake

Dejan Terzić AXIOM feat. Bojan Z

ZEA & Xavier Charles

Snarky Puppy

Uvidíme, uslyšíme

Wille & The Bandits

The Matt Schofield Trio (UK)

The Reverend Peyton’s Big Damn Band

Delvon Lamarr Organ Trio (US)

Tamikrest

Respect Festival Open Air 2024