Recenze

Jedním z hlavních témat básníka a písničkáře Jakuba Čermáka alias Cermaque je rodina. Dotkl se jí už v roce 2009 v písni Anežko, věnované malé sestřičce, a pokračoval například před třemi lety na Rodinném albu, na kterém už také hostovala jeho žena, písničkářka a překladatelka Iamme Candlewick. Skutečné… Číst dál...

„Celé umění být kapelou spočívá v tom – a myslím, že jde o skutečné umění – že si její členové musejí stvořit celý vlastní svět, vlastní jazyk, každý aspekt bytí. To jsem se naučil 01v The Cramps a v Nick Cave & The Bad Seeds, ti si vytvořili nekompromisní vesmír,“ vysvětlil svůj přístup k hudbě Kid Congo Powers (vlastním… Číst dál...

Někdy stačí necelá první minuta, aby posluchač zpozorněl: v Intru se do klasicizujícího preludování klavíru ozývají sípavé přefuky trubky, něco chrastění perkusí, a tento zvukový efekt, autorsky zamýšlený zdánlivý muzikální nesoulad, už stačí k vytvoření natěšené nálady. U klavíru seděl Petr Beneš (1977), zvuky trubkou… Číst dál...

Před pěti lety se komedianti z Vltavy vrátili domů a nyní si už pouze upevňují znovunalezenou pozici. Tak bychom mohli v kostce shrnout současnou situaci jedné z nejoriginálnějších a nejoblíbenějších českých skupin 90. let. Dnes je situace na hudebním trhu jiná než v době, kdy televizní obrazovky téměř… Číst dál...

Úvodní rozložené akordy piana (znějící skoro jak prolog Smetanova Vyšehradu) a melodie trubky v krátké vstupní skladbě Here Tomorrow působí jak  rafinovaná znělka předjímající náladu Alessiho kompozic: vstupujeme do muzikálního hájemství zamyšlené lyriky, zpěvných témat a kultivované hry nejslyšitelnějších členů… Číst dál...

Současný projekt mosteckého hledače zvukových hranic Radka Kopela, dlouhá léta spojeného se značkou Napalmed, se má čile k světu. Novinka je od loňského debutu 7305 už čtvrtým albem v pořadí a dosavadní název Eine Stünde Merzbauten byl tentokrát minimalizován do zkratky. Jazyková fantazie autorů se ovšem pro změnu dostatečně… Číst dál...

Gregory Porter: Take Me To The Alley Pokud Gregory Porter cítil nějaký zvýšený „tlak velkých očekávání“, o kterém umělci mluví, když navazují na obzvláště vydařené dílko, není to znát. Čtvrté sólové album zní uvolněně a oproti veleúspěšnému titulu Liquid Spirit (2013) se příliš neposouvá ani nevymezuje. Což zatím není na škodu,… Číst dál...

Kdo před čtyřmi lety narazil na skvělé album Astromalist téhle norské bandy se zappovsky švihlým názvem, očekával by s napětím jejich další počin v přinejmenším stejné pestrosti muzikantských nápadů. Astromalist je totiž barevná, hudebně závažná i zábavná záležitost, na níž se objevila široká sada hostujících výtečníků… Číst dál...

O univerzálnosti finského bubeníka Janneho Tuomiho padla zmínka již v letošním dubnovém čísle UNI v rámci recenze na jeho pražské vystoupení. Nejlépe je mu však v polohách, kde se mísí určitá severská mystičnost s odlehčenými freejazzovými postupy. To přesně splňuje album Matka, kde je mu skvělým partnerem… Číst dál...

Divná doba, když už i legendární spolky, kterým britští post-punkoví průkopníci bezesporu jsou, vydávají svá alba v délce, která by ještě nedávno byla považována za EP. Jenže ono to bylo naopak, což vysvětluje přiznání, že skladby vznikly k loňskému titulu a 19 nahraných tracků se kytaristovi Colinu Newmanovi jevilo přece… Číst dál...