Reportáže

Už druhý rok představilo vydavatelství Hevhetia reprezentativní výběr svých umělců na dvoudenní přehlídce, která opět potvrdila rozmanitost jeho záběru. První den otevřelo mladé polské kvinteto Mów, které se pohybuje na pomezí jemnější podoby progrocku, fusion a popjazzu a na druhou stranu v sobě nese i výrazný… Číst dál...

Zapomenuté židovské písně z 2. světové války. Tři koncerty postavené pouze na zvuku harf. Početné folklorní moravské sbory s gregoriánským chorálem navrch. Kubánský jazz. To určitě nezní jako lákadlo pro mainstreamové publikum. A přece se do Náměště nad Oslavou každoročně sjíždí, s napětím poslouchá… Číst dál...

Tahle legenda se tedy jednoho dne objevila ve své nadživotní velikosti také v Montrealu, i se svou legendární kapelou. Deset vystoupení. Duke Ellington uvedl nejdřív na jeviště osobně Saru Vaughan, jejímuž koncentrovanému, lidsky vyzrálému a neobyčejně sugestivnímu zpěvu byla vyhrazena prvá třetina koncertu. Zpěvačku doprovázela… Číst dál...

Festival známý podle německého hostitelského městečka se stal cílem desítek českých fanoušků, pořadatelé jej dokonce inzerují na stránkách magazínu UNI. Vznik  této přehlídky i její unikátně průkopnickou první dekádu ale dnes už málokdo pamatuje. Zatímco na rudolstadtských podiích tehdy vystupovali Jablkoň, Hradišťan či Vlasta… Číst dál...

První ročník festivalu Opera Nova jasně ukázal, jak se za Petra Kofroně proměnila Opera Národního divadla ze skanzenu petrifikované minulosti, pro  které býval i Janáček moc moderní, v místo, které pokud nežije přímo současností, tak rozhodně neulpívá jen v minulosti klasické hudby. A i termín opera byl uplatňován volně, vždyť v … Číst dál...

Nejspíš se blíží doba, kdy každý větší festival, který se obejde bez Tomáše Kluse, Kryštof, Divokýho Billa, Mandrage či Xindla X, bude stát za pozornost už jen kvůli tomu. Fakt je, že na Metronomu, který se na Výstavišti se čtvrtým ročníkem už celkem zabydlel, byla ambice jen neopakovat to, co všichni ostatní, znát od samotného počátku.… Číst dál...

Florence kázala svobodu & lásku a dalo se jí věřit. Kronos Quartet vybral to nejzábavnější ze svého repertoáru a neubral z virtuozity. Mariza předvedla, jak umí fado navzdory své nostalgické „programové náplni“ rozveselit. Moonlight Benjamin by hlasem mohla špalky štípat. Cory Henry by roztančil snad i stromy v kůrovcem napadeném… Číst dál...