Literatura

Výbor textů, který připravil u nás usazený běloruský básník, spisovatel a překladatel Max Ščur se věnuje tématu, kde se setkávají na první pohled zdánlivě neslučitelné nauky – buddhismus a anarchismus. Osobně mi toto propojení dávalo smysl už dávno, ale až tato práce mě utvrdila, že v tom nejsem zdaleka sám. V diskurzu… Číst dál...

Pražské nakladatelství Trystero, které se zaměřuje výhradně na překladový komiks, a to ještě spíš undergroundového a okrajového než mainstreamového typu, jde kupředu pozvolným tempem: kniha, maximálně dvě do roka. Kdo vzal před třemi roky do ruky album Daniela Clowese (1961) Dívka jménem Patience a byl dost rychle a dost… Číst dál...

Když v říjnu 2017 zemřel Milan Nápravník (narozen 1931), zdejší média to neregistrovala – a pokud přece jen, pak jeho život a dílo odbyla charakteristikou „stál u zrodu večerníčků“. Možná předvídavější, než by si jeden myslel. Kniha Nápravníkovy esejistiky, vydaná nedávno v pražské Academii pod hlavičkou Prokletá… Číst dál...

Především je třeba říci, že z hlediska grafické úpravy je to jedna z nejobsáhlejších a nejhezčích knih o rocku, jaké u nás kdy vyšly. Skoro pět set stran formátu A4, křídový papír, stovky kvalitních a perfektně reprodukovaných fotografií, všestranná ediční péče. Na tomhle si prostě všichni zúčastnění dali… Číst dál...

Není třeba připomínat známou knižní autobiografii Jiřího Traxlera  Já nic, já muzikant (Sixty-Eight Publishers, Toronto, 1980),  publikovanou v rozšířeném vydání pod názvem Život v rytmu swingu. Obal 2CD s nahrávkami ve formátu mp3 ostatně cituje i upřímné doporučení Josefa Škvoreckého: „Tato kniha patří mezi tři nejlepší memoárové… Číst dál...

Podle názvu by se mohlo zdát, že jde o biografii Jiřího Voskovce, ale spíš je to autobiografie Jana Vodňanského. Úplně nejvíc to však je knížka o jejich umělecké i lidské spřízněnosti a současně velké vzdálenosti. Dělilo je na den přesně 36 let, železná opona i odlišné životní zkušenosti. Spojoval je podobný přístup… Číst dál...

Stalo se to někdy v první půli osmdesátých let. Do gymnaziální třídy, kde jsem od života mnoho nečekal, vstoupil recitátor Mirek Kovářík. Spíše než vstoupil bych řekl vtrhl. Vlastně ani to slovo „recitátor“ k němu plně nesedělo. Začal totiž po třídě pobíhat – brázdil uličku uprostřed, a přitom nás zasypával verši. Spíše než interpret… Číst dál...

V pražském Argu začali před pár lety vydávat systematicky komiks. Zřídili k tomu rovnou edici, jmenuje se Argomiks. A vycházejí tu kusy, které jsou nepřehlédnutelné, a nejen pro átrojkový formát , kterým se chlubí takzvaná Velká řada, formát, kterým si v tramvaji nezalistujete a který sotva zaparkujete v domácí… Číst dál...