Jakub Bělan
* * *
Hlava
zvrácená nazad,
zbytky vzduchu
v nosních dírkách.
Chrčíš;
slova se ti lámou v hrdle.
Jsi ďábel,
že tě vidím jít
napříč lánem sedlé krve?
Jsi bůh
přibitý hlavou dolů?
Ohnivý stín
sejmutý ze zdi?
Vítr
pokyvující pohledem?
Jsem dítě tvých očí;
zářím na všech koncích,
a nikdy uprostřed.
* * *
A teď čas,
v němž se potkám s jiným:… Číst dál...