Pokud se začnete probírat tuzemskou elektronickou scénou, dříve či později může překvapit, jak málo jejích tvůrců se věnuje reálnému experimentování a řekněme alternativnějšímu pohledu na věc. V drtivé převaze vůči nim jsou totiž ti, kteří se zaměřují na pop anebo některou z forem taneční hudby. Aby bylo jasno – vůbec nic proti tomu, každý ať si tvoří, jak uzná za vhodné, jen je prostě dobré připomenout, že i v modernějších formách hudby zůstávají experimenty na okraji zájmu. U Petry Juráčkové, tvořící pod uměleckým nickem Ima Teva, to není jiné.
Překvapit spíš může, že u kořenů její tvorby nestáli třeba Kraftwerk nebo Brian Eno, ale… rocková ikona. „Asi ve čtrnácti jsem slyšela vyzvánění mobilu od Nirvany a od tý doby jsem chtěla být něco jako Kurt Cobain,“ směje se Petra. „Nosila jsem vytahaný trika po tátovi a děravý kalhoty. Začala jsem se učit na kytaru zpěvníkový písničky a u toho jsem vypadala jak ten Cobain. Nakonec z toho byla středoškolská holčičí kapela, která se rozpadla, když jsme šly na vejšky. Pochopila jsem, že ze mě Cobain nikdy nebude, a zanevřela na hudbu. Vrátila jsem se k ní až o mnoho let později, když jsem chtěla jednomu klukovi, co mě nechtěl, dát důvod, aby mě chtěl. Tak vznikla Ima Teva, a z hecu se stala posedlost.“
Na počátku roku 2017 se tak objevilo první minialbum Dance the magic circle round. Temné hudební kompozice s prolínáním zvuku piana s melancholickými elektronickými plochami i samply, s neobyčejně oduševnělým projevem, atmosféricky rozmáchlé, ale zároveň nijak zbytečně pompézní, nezůstaly mimo pozornost těch, kteří se zaměřují na nová jména. Mladá olomoucká intelektuálka do nahrávky vložila vše, co ji tehdy obklopovalo: „Název Ima Teva vznikl z hebrejského označení pro matku přírodu. Studovala jsem krátce hebrejštinu a tohle jediné mi z toho zbylo.“
Projekt se rychle etabloval, o čemž svědčí i to, že už v následujícím roce se Ima Teva podílela mj. na hudbě k absolventském dokumentu Iluze režisérky Kateřiny Turečkové, zachycujícímu pocity po stáži v orbánovském Maďarsku. Následoval přerod v duo a koncertní i tvůrčí spolupráce s klavíristkou a vokalistkou Ivou Procházkovou. Ani s ní se ale nevytratily určitý minimalismus, niterný projev a ambientní plochy. Důležité bylo i setkání s Tomášem Tkáčem, kytaristou Pris a Něco Něco. „Tomáš mi dal největší školu. Dělali jsme spolu dvě desky a vše, co vím, vím od něj. Oslovil mě, abychom udělali desku, takže si vlastně ,vybral‘ on mě. Je to můj nejdůležitější mentor.“
Spolu s ním jako producentem vzniklo album Chant, nakonec vydané na konci roku 2019. Provází ho deklarový návrat k přírodě, obdiv k její kráse i síle a využití historických nápěvů. Navzdory jiným výrazovým prostředkům tu Ima Teva nezapře poetickou příbuznost třeba s táborskými Kalle, a zřejmé jsou i nitky k trip hopu. „Jistota jsou třeba Massive Attack, tam vždy najdu, co potřebuji,“ přiznává Petra inspirace. Album Chant ji dostalo do většího povědomí, ale i ji na čas zastavil covid a jeho lockdowny. Ty ji prý donutily vrátit se k vlastním kořenům, a další album už opět bylo sólové.
Nejzásadnější změnou byl ovšem přechod od angličtiny k češtině. Deska V kruhu vyšla v červnu 2021 a skoro žádná reakce se neobešla bez poukazování na osobní charakter a sílu autorské zpovědi. V kontrastu k ambientním začátkům tu také zagresivněly beaty a v kombinaci s odosobnělými deklamacemi došlo na přirovnávání k WWW Neurobeat. „Deska V kruhu veselá není, prostě to nešlo. Nechci mít nálepku autoterapeutické hudby, ale byla jsem v tak depresivním období a zrovna jsem začala dělat na desce, tak to přirozeně šlo ven. Na tu desku. Nejhorší je, když ty depky zalepíte prací, že když skončí ta práce, tak cítíte fakt drtivé prázdno,“ vzpomíná Petra na neradostné období. Na pódiu ji pak začal doprovázet David Pomahač. „Davida jsem jednou viděla na koncertě a říkala jsem si, že to je přesně ten čaroděj, co se hodí k tomu moodu, co je na desce V kruhu, tak jsme spolu začali jezdit koncerty. Přejal ty kytarové party, co jsou na desce, něco přidal, a ty koncerty to fakt nakoplo. A hlavně mě Dopravní podnik David P. na koncerty i vozí…“ Album opět přineslo řadu pozitivních recenzí a ohlasů, častěji se také objevovala po boku slavnějších kolegů. „Hudba pro mě byla jednu dobu fakt motor. Přizpůsobila jsem tomu celý život, přes práci až po město, ve kterém jsem žila. Vzrušující cesta, kdy jsem potkávala nové lidi a učila se nové věci. Potřebovala jsem hudbu, abych se vrtala v emocích a léčila si bolest. Ale od vydaní desky se toho hodně změnilo. Spustil se mi tinnitus, takže jsem hodně opatrná, jaké zvuky si k sobě pustím. Potkala jsem svého životního partnera a narodilo se mi dítě. To je tak velká emoční a časová nálož, že už nemám moc čas přemýšlet nad tím, co pro mě hudba v současné chvíli znamená.“
I koncerty tak přirozeně odsunula stranou mateřská pauza: „Úplně mě to vyplo. Přestěhovali jsme se z Prahy do Tábora a nemáme tu hlídací babičky a partner chodí z práce večer, takže jsem s dcerou furt. Ale jak začne být ,hlídatelná‘, bude to lepší. Myslela jsem, jak budu trpět, že nehraju, a ono ne. Opět se mi potvrdilo, že jde skutečně o to, uspokojit si svoje tvůrčí potřeby jakkoli, a proto jsem začala po nocích šít, a děsně mě to baví. A super na tom je, že se u toho ta hudba dá poslouchat…“
Za určitý návrat do hudebního dění lze považovat nový singl V Hoodu, vydaný v listopadu 2025. Producentsky se na něm tentokrát podílel Filip Míšek aka Dikolson, který přinesl i trochu jiný zvuk. „Album V Kruhu byla osobní zpověď, Chant přejaté anglické tradicionály. Teď mám v hlavě zase jiný koncept. Singl V hoodu je čiročiré voyeurství, kdy chci už jen pozorovat a mluvit o úchylkách druhých, a hlavně ne těch svých. Jinak mě v textech obecně baví latentní humor, absurdní situace a popis všedních věcí, které druhým nestojí za zmínku. Třeba to, že Lukáš usnul, když zrovna vykrádal chatky, a našli ho tam policajti, jak drží v náručí pytel s rádiem, jak zpívají Květy. To je fenomenální.“
Kdybych tak měl specifikovat, co je na proměnlivém a neustálém hledání, tak jak ho Ima Teva zaznamenává na svých nahrávkách, posluchačsky nejzajímavější, určitě by to byla právě snaha nezůstávat na místě a ochota vyvíjet se. Možná je to i tím, že Petra studovala a později i učila historii umění: „Má to vliv na celý můj život a na hudbu určitě taky. Tenhle obor odemkne toho vnitřního filozofa ve vás, a to třeba pomáhá při psaní textů. Ale u mě to není jen o teorii umění, já neustále něco tvořím, hudbu, obrazy, teď aktuálně to šití. Shrnula bych to pod pojem kreativita. Jsem závislá na tvorbě, to mi dává vnitřní klid a dobrý pocit ze sebe samé.“
