Měsíc: Květen 2009

Poutavý životopis W.C. Handyho

Jedna z prvních amerických desek, kterou jsem kdysi dávno držel v ruce, se jmenovala Louis Armstrong Plays W.C. Handy. Byla pro mne zjevením. Nikdy dřív jsem taková blues neslyšel a navždy jsem jejich magické kráse propadl: St. Louis Blues, Bea le Street Blues či Yellow Dog Blues. Napadlo mne to nad stránkami nové biografi… Číst dál...

Daby Touré a Skip McDonald: Call My Name

S velmi zajímavým příležitostným projektem přišlo vydavatelství Petera Gabriela. Na ploše minialba CALL MY NAME (Real World/Indies Scope, 2009, 25:48) se sešli dva představitelé různých hudebních světů: Afričan Daby Touré a Američan Skip McDonald. Ačkoliv každý z protagonistů pochází ze zcela odlišného kulturního okruhu, kromě černé… Číst dál...

John Scofield: Piety Street

Už před svou poslední pražskou návštěvou kytarista John Scofield prohlašoval: „Vždy jsem chtěl nahrát bluesový projekt a také s ním koncertně vystupovat, protože to je žánr, se kterým jsem jako kytarista začínal.“ Na turné, které naštěstí zasáhlo i pražský Lucerna Music Bar, představil kapelu složenou vesměs z mimořádně… Číst dál...

Bruno Sanfilippo: Piano Textures

Noc je stvořená především ke spánku, spánek je pak spojen se sněním. A i u lidí, kteří jsou sovy od přirozenosti, dochází v pozdních hodinách k mírně zpomalenému fungování. Bruno Sanfilippo miluje noc pro její tichou zamyšlenost, možnost v klidu rozjímat a penetrovat nehybný tok času hudebními… Číst dál...

Mitsoura: Dura Dura Dura

Pokud by naprosto fenomenální romská zpěvačka Mitsoura (jež vystoupí 20. června v rámci festivalu United Islands of Prague na pražském Střeleckém ostrově) dala na radu, že děti mají následovat své rodiče, patrně bychom nikdy neuslyšeli hlas, připomínající údajně nářek uherského povstalce Györgye Dóži, posazeného v 16. století… Číst dál...

Diana Krall: Quiet Nights

Zpěvačka a pianistka Diana Krall nemohla pro své nové album zvolit lepší název. Jeho hudba totiž skutečně evokuje ,quiet nights‘, tedy ,klidné noci‘. Dodejme, že klidné noci někde v houpacím křesle pod hvězdnou oblohou na předměstí Ria de Janeira. Sama zpěvačka ovšem nabízí ještě jednu možnost poslechu: „Vnímám to album… Číst dál...

Laco Deczi / Celula New York: Big Shot

Loňskou sestavu kapely předního trumpetisty československé jazzové historie představí novinka Laco Deczi / Celula New York: BIG SHOT (Cube– Metier, 2009, 53:27) v nejslavnější podobě ,celulovského‘ instrumentáře, což znamená, že vedle kapelníkovy trubky a kompletní rytmiky je přítomný také tenorsaxofon Chrise Jensena (tehdy Petr Král), trombon… Číst dál...

Bill Callahan: Sometimes I Wish We Were An Eagle

Jsou hudebníci, pro které je komponování životní nutností, stejně jako dýchání a další základní životní potřeby. Mezi takové můžeme počítat například Willa Oldhama alias Bonnie ,Prince‘ Billyho, Edwarda Ka-Spela z Legendary Pink Dots, ale i nenapravitelného feťáka Petera Dohertyho. Ti všichni tvoří hudbu za jakékoliv situace.… Číst dál...

Ron Boots: Mea Culpa; Kees Aerts: If One Door Closes Another Door Opens; Synth.nl.: Atmosphere

Retro elektronika je v kurzu. Kdo dnes na pódiu netočí korekcemi Minimoogu nebo Oberheimu, ten jako by nebyl. Krom muzikantů, kteří dnes nedají dopustit na dříve odepsané nástroje, protože je to prostě móda, je tu i celá řada hudebníků, pro které je elektronické hledačství 70. a 80. let tak inspirativní,… Číst dál...
Další články