Měsíc: Prosinec 2014

Tom v zrcadle waitsologie

Stejně jako Dylan má svoji „dylanologii“, má svoji „vědu“ i Tom Waits. Zde se budu věnovat selektivnímu výběru a subjektivnímu hodnocení, až na jedinou výjimku, zahraničních počinů na poli více či méně odborných pokusů o rozbor a interpretaci umělcova života a díla. Záměrně pomíjím do češtiny přeložené… Číst dál...

Beethoven musel bejt skvělej bubeník

Chuck E. Weiss se narodil v Chicagu kdoví před kolika lety. Snad někdy v klokotu boogie-woogie přelomu 40. a 50. let. Vyrůstal v Denveru a podle svědectví spolužáků býval pěkně vzpurným frackem. Zřejmě proto, že kvůli vážné nemoci (částečná obrna) šel do školy o dva roky později. Měl už jiné zájmy než ostatní… Číst dál...

Šašek, nuzák, gangster i anděl – herec Tom Waits

Spousta hudebníků se pokoušela uchytit u filmu, od Elvise přes Dylana po Debbie Harry. Většina si ušila z ostudy kabát. David Bowie nepřestal být Bowiem, Mick Jagger hlavním ksichtem Stones, Blixa Bargeld černokněžníkem Einstürzende Neubauten, nedej bože popové stars Madonna či Beyoncé a v našem teritoriu… Číst dál...

Beatnik Tom Waits…

Možná by měl titul spíše končit otazníkem, lépe se tak navazuje – ale budiž, berme tedy jako fakt, že mezi životem a tvorbou Toma Waitse, a životem a tvorbou protagonistů beat generation nějaká ta souvislost existuje. Pokud by ale někdo čekal, že zde převyprávím historii beat generation, nechť dále raději nečte a přečte si to na wikipedii.… Číst dál...

Vybrané texty Toma Waitse

Tom Waits – Poslední list / Last Leaf Jsem posledním listem na tomto stromě Ostatní sfoukl podzim Nikdo mě ale nedostane Jsem posledním listem na tomto stromě Když zafouká podzimní vítr Ostatní listy zmizí a Snesou se dolů k zemi Déle už to prostě nevydrží Na světě není nic Co bych byl nepoznal Já zdravím všechny ty nové co přijdou, až se strom… Číst dál...

Tak pravil Tom Waits

Když jste mladej a snažíte se najít nějakej svůj vlastní hlasovej výraz nebo polohu, poněkud vám srazí sebevědomí, když slyšíte někoho jako je Howlin’ Wolf. Víte, že toho nikdy nedosáhnete. Prezident George Bush je mým fanouškem. Jednou v 70. letech přišel na můj koncert. Přivedl ho jeho kokainovej dealer. Gentleman je ten, kdo… Číst dál...

Blues je strom, ze kterýho všichni visíme

Když tvůrci britského hudebního magazínu Mojo v červenci 2010 přemýšleli, koho pověří výročním šéfredaktorováním dvoustého čísla, rozhodli se oslovit Toma Waitse. Vyhlášený samotář kupodivu přijal a kromě toho, že pečlivě sestavil celý časopis (od rozhovoru s Harrym Belafontem až po článek o White Stripes),… Číst dál...

Aktuální TOMozaika

Kolem Toma Waitse se pořád něco děje. Obvykle podivuhodného, s jinými popkulturními osobnostmi nesrovnatelného, bizarního. Výběr aktualit z posledního pětiletí přinášíme v tomto stručném přehledu. Předně zmíním starodávnou formou tištěné „písňové voničky“ (v anglosaských zemích tzv. chapbook) vydané Waitsovy… Číst dál...

Album měsíce prosince

MARK LANEGAN Phantom Radio + No Bells On Sunday Vagrant Rec., 2014, 38:03 Mark Lanegan: Phantom Radio + No Bells On Sunday Nová deska Marka Lanegana Phantom Radio je o poznání melancholičtější, než energická Blues Funeral (2012), na kterou plynule navazuje; jako by bloudivé duše zesnulých strašily skrze špatně naladěný tranzistor, praskající… Číst dál...

Dirtmusic: Když rock’n’roll propadne Africe

Chris Eckman (mj. šéf The Walkabouts) a Hugo Race (Nick Cave & The Bad Seeds, Sepiatone) už se v Praze letos oba sólo ukázali, každý z nich s jiným ze svých mnoha projektů. Do Prahy (15. prosince, Palác Akropolis) se ale oba vracejí společně, a to v čele mimořádně zdařilého projektu Dirtmusic. Pod tímto… Číst dál...
Další články