Postila

„Nevím, zda všude a vždycky / jsem se sebou identický // Se ženami, když jsme sami / abych si užil, se tužím // Zato mezi muži / nejsem ve své kůži…“ Tak zní začátek mé básně Úkaz totožnosti ze sbírky Rozmarné volání. Post illa verba dodávám, že jakákoli úvaha na téma totožnosti je ošidná.… Číst dál...

Uchamžiky

V roce 1991 jsem se ocitnul na jakémsi letním táboře. Když jsme tam přijeli, vedoucí usoudili, že mě v mých sedmnácti nemohou považovat za „běžné dítě“ a prohlásili mě jakýmsi instruktorem. Což spustilo řadu legračních příhod, ale to je vedlejší. Jak nad tím tak přemýšlím,… Číst dál...

Ad hot

Nevím, odkud se vzala ta móda, ale už mi jde delší dobu na nervy. Totiž ty tak časté „standing ovation“ na koncertech v sálech s pevnými sedadly, povětšinou tedy vážnohudebních. Schválně píšu móda, protože je v tom naděje, že by mohla časem odeznít. Ale on je to několik let spíš zvyk.… Číst dál...

Síť se rozrůstá

Je to skoro deset let, co britskému kolektivu GNOD vyšla první deska. Za ty roky jich stihli pustit do světa desítky – a nikdy příliš nerozlišovali mezi příspěvky na vinylové splity (notovali si třeba se solitérním projektem Shit & Shine a několik společných desek nahráli s White Hills, kteří se proslavili účinkováním v Jarmuschově… Číst dál...