Měsíc: Duben 2022

Když jsem se někdy loni dozvěděl, že bude Pražský improvizační orchestr hrát Charlese Minguse, evokovalo mi to dávnou vzpomínku na den, kdy mému otci někdo přivezl desku Mingus od Joni Mitchell. Joni jsem zbožňoval od doby, kdy jsem ji viděl ve filmu The Last Waltz, Mingus sám pro mě byla taková trochu záhadná postava, ale reflektoval jsem… Číst dál...

Oba předcházející tributy Minguse vtělily do své vlastní vize – Schuller jej zasadil do evropské tradice a Mitchellová jej prezentovala jako romantického představitele zanikající éry. Kolektivní impakt zatím posledního holdu Mingusovi Hal Willner Presents – Weird Nightmare: Meditations on Mingus (Columbia 1992), zorganizovaný autorem podobně… Číst dál...

Zpráva, že proslulá kanadská písničkářka a symbol generace Woodstocku Joni Mitchell natočila těsně před jeho smrtí album s Charlesem Mingusem, působila v roce 1979 jako bomba. Byl to ultimátní koncept mezižánrového přesahu, crossoveru. Jedna z nejchytřejších žen z rocku a folku skládá poctu jednomu z největších géniů… Číst dál...

Zdokumentovat nahrané Mingusovo dílo je úkolem takřka nadlidským. Již v sedmdesátých letech se udávalo, že jeho diskografie obsahuje padesát řadových alb a dalších cca sto desek jiných umělců, kde Mingus jako spoluhráč nebo jenom pohostinsky vystupoval. Tehdy byla situace jednodušší, neboť veškeré nahrávky existovaly pouze na vinylových… Číst dál...

„Jinými slovy, já jsem tři. První, který navždy stojí uprostřed. Bez vášně, bez pohnutí. Jen pozoruje a čeká, až bude moci říci to, co vidí, oněm dvěma dalším. Druhý je jako vystrašené zvíře, které útočí ze strachu, že bude napadeno. A potom je zde milující něžná bytost, která nechává lidem nahlédnout do nejsvětějších komnat svého bytí a překousne… Číst dál...