Měsíc: Říjen 2022

JESCA HOOP: Order of Romance

10/2022 Pavel Zelinka (Radio Wave)

Memphis Industries, 2022, 38:00 Páté album Jescy Hoop nazvané Stonechild z roku 2019 bylo nahrávkou plnou bohatého a složitého rukopisu. Písní, ve kterých se člověk ztratí, ani neví jak. Order of Romance je oproti tomu deska, která nabízí posluchačům jednoduše přístupné písničky, které jsou ale často zabaleny do neobvyklého kabátu. Za oběma… Číst dál...

Weserbergland: Sacrae Symphoniae Nr. 1

10/202210/2022 Petr Procházka

Apollon Records, 2022, 39:49 První „velmi kosmické a poměrně progresivní“ album Sehr Kosmisch – Ganz Progisch (2017) místy zní jako rockově rozverní Tangerine Dream na speedu. Což je samozřejmě velká nadsázka a porce humoru (zřejmá i z názvu desky). Jinou kávu už naservírovali s dvojkou Am Ende der Welt (2020). Projekt… Číst dál...

B. FLEISCHMANN: Music for Shared Rooms

10/202210/2022 Pavel Zelinka (Radio Wave)

Morr Music, 2022, 70:10 Music for Shared Rooms je jedenácté sólové album B. Fleischmanna, jeho první deska od roku 2018. Ruku na srdce, není to řadovka v konvenčním slova smyslu. Těchto šestnáct instrumentálních skladeb bylo vybráno z archivu autora ze zhruba 600 kompozic, které sedmačtyřicetiletý Rakušan připravil v posledních… Číst dál...

Hrivňák / Bouška / Janoušek

10/202210/2022 Antonín Kocábek

Nemohu si pomoci, ale podobné názvy hudebních formací, kdy interpret před publikum předstupuje pod svým vlastním jménem, bych čekal – a připomeňme, že mají tradici – spíš v jazzu či folku. U rockové kapely přece jen působí nezvykle a trochu bizarně, obzvláště pak mimo mainstream, kde mnozí uvádějí různé nicky… Číst dál...

Měsíční kámen, Sjón / Studio Hrdinů

10/2022 Jan Kerbr

Na Island pozvala divadelní fajnšmekry již podruhé režisérka Kamila Polívková ve spolupráci s herečkou Terezou Hofovou. Adaptaci novely Skugga-Baldur autora, který se prezentuje jako Sjón (vlastní jménem Sigurjón Sigurdsson), realizovaly obě dámy v pražském Studiu Hrdinů v roce 2016, a nedávno představily v dalším… Číst dál...

Zkouška

10/202210/2022 Redakce

Režie Nathan Fielder, USA 2022, 188 minut Dokukomedie Zkouška (The Rehearsal, 2022), začíná jako sociální experiment a zároveň autorský projekt Nathana Fieldera. Ten se proslavil již dříve na kanálu Comedy Central pořadem Nathan for You (2013–2017), ve kterém atypickým až bizarním způsobem pomáhá malým podnikům rozjet kariéru. I show… Číst dál...

SIGNE EMMELUTH: Zvědavost musíme živit

11/202210/2022 Petr Slabý

Původem dánská, ale v současnosti v Norsku působící saxofonistka Signe Emmeluth se u nás představila v roce 2019 na festivalu Jazz Goes To Town coby zaskakující hráčka v Paal Nilssen-Love Large Unit, kde mne doslova okouzlila svou naprostou živočišností a spontaneitou. Její hudební záběr je poměrně široký a mezi její… Číst dál...

Longital: Nejlépe si promluvíme, když spolu mlčíme

11/202210/2022 David Pomahač

Kapela Longital je tu s námi neúnavně dlouhé roky. Jsou zdrojem obdivu a inspirace nejen svou hudbou, kterou nás s obrovskou houževnatostí neustále zásobují, ale i přístupem k životu, a každé setkání se Shinou a Danem se rovná posunu vidění ve vašem vlastním životě. V pravém slova smyslu influenceři, což by… Číst dál...

Tedeschi Trucks Band: Lockdownové blues ze staré Arábie

11/202210/2022 Tomáš S. Polívka

Co mají společného Clapton, covid, Coltrane a perský básník Gandžaví? Stali se inspirací dosud nejzajímavějšího tvůrčího počinu Tedeschi Trucks Bandu, série čtyř desek I Am The Moon. I když ony inspirace vypadají poněkud nesourodě, v podání kapely vedené manželským párem virtuózů vše navazuje s logikou měsíčních fází. Na svůj vůbec… Číst dál...

David Dorůžka: Baví mě překvapovat sám sebe

11/202210/2022 Ondřej Bezr

Střední generace českých jazzových muzikantů je poměrně silná a v tuto dobu velmi aktivní. Kytarista a skladatel DAVID DORŮŽKA (1980) patří mezi nejvýraznější osobnosti této komunity, a co se hry na kytaru týká, těžko by na domácí scéně hledal konkurenta. Nedávno mu vyšlo album Andromeda´s Mystery, které natočil s bubeníkem… Číst dál...

Další články

Protože si 3. června celý kulturní svět připomene sté výročí úmrtí Franze Kafky, květnový magazín UNI se rozhodl připomenout tuto velkou literární osobnost monotematickým číslem, které nahlíží autorovo dílo a odkaz ze všemožných stran. Samozřejmě neopakujeme základní informace o Franzi Kafkovi jako je jeho životopis nebo rozbor jeho děl, na toto téma i v češtině vyšla řada kvalitní literatury. Spíš si vybíráme jednak zajímavé detaily jeho tvorby, například zálibu v kreslení, jednak jeho dopad na další umělecké žánry, jako je film, divadlo, výtvarné umění či hudba.
Duben je nejkrutější měsíc, rodí šeříky z mrtvé země, mísí vzpomínku s touhou, vznítí kořeny jarním deštěm z otupělosti. Zima nás hřála, přikryla zem sněhem zapomnění, sytila uschlými hlízami tu trošku života.
Březnové UNI dokládá, že kulturní sezóna se s blížícím se jarem konečně začíná pořádně rozbíhat. Vidíme to na zvětšujícím se rozsahu rubriky UNI doporučuje, ale i na aktuál ní titulní stránce, která zve na koncert jedné z hlavních hvězd brněnského JazzFestu. A také se uvnitř čísla dočtete o dalších akcích, které se na nejbližší dobu chystají.
Lednové vydání kulturního magazínu UNI se obsahově pohybuje, jak už bývá zvykem, ve dvou časových rovinách. V té ryze současné představujeme momentálně hvězdnou mladou osobnost stylu americana Allison Russell a v souvislosti s jejím profilem přinášíme i obsáhlý esej o provázání americany se současnými společenskými trendy v USA. Z rozhovorů upozorňujeme na povídání s členem skupiny King Crimson či spolupracovníkem Petera Gabriela Tonym Levinem, nebo na další povídání muzikanta Jana Fice, tentokrát s jeho brněnským kolegou, zpěvákem Karlem Heřmanem, frontmanem kapely Šankišou. V nehudební části představujeme amerického avantgardního všeuměla Harryho Smithe, přinášíme analýzu české literatury po roce 2000 a hovoříme se spisovatelkou Simonou Bohatou.
Rozsáhlým titulním materiálem si poslední UNI roku 2023 připomíná osmdesáté narozeniny jedné z nejoriginálnějších zpěvaček a skladatelek Joni Mitchell. Portrétním rozhovorem představujeme českého jazzového hudebníka a skladatele Roberta Fischmanna a rozsáhlou studií seznamujeme čtenáře s Dežem Hoffmanem, fotografem slovenského původu, který se etabloval ve velkém světě hudby a portrétoval Beatles, Franka Sinatru, Jimiho Hendrixe a mnoho dalších slavných muzikantů. Přinášíme také bizarní příběh Roberta Macka McCormicka, původce největší sbírky terénních nahrávek texaského blues a další lidové hudby, se kterou se svět seznamuje až nyní, několik let po jeho smrti.
Listopadové UNI patří mezi ta vydání, která se věnují jednomu jedinému tématu, opracovávanému ze všech stran. Tentokrát linorytová obálka již tradičního spolupracovníka Michala Cihláře láká na čtení o hudebním, filmovém i televizním fenoménu jménem Blues Brothers. Věnujeme se mimo jiné hereckým kariérám obou protagonistů Johna Belushiho a Dana Aykroyda, přinášíme původní rozhovor s kytaristou Blues Brothers Bandu Stevem Cropperem, zevrubně probíráme zajímavosti z oblasti memphiského soulu i chicagského blues, z nichž se skládá nezaměnitelný hudební styl Blues Brothers, a přinášíme spoustu dalšího zajímavého čtení týkajícího se tohoto pozoruhodného projektu.
O slovenské politice i o hudbě si povídáme v titulním rozhovoru říjnového UNI se zpěvačkou a autorkou Katarzií. Slovenskou společnost komentuje i projekt Drť, jehož koncert na nadcházejícím festivalu Alternativa anoncujeme profilovým článkem. Podzimní koncertní nabídka stála i u zrodu materiálů o King Crimson, návratu alternativních legend Henry Now či unikátním hudebním nástroji Omniwerk. Z umělecké oblasti hudby se pouze dotýkající nabízíme rozhovor s jedním z kmenových fotografů magazínu UNI Karlem Šusterem.
Zářijové, poprázdninové číslo kulturního magazínu UNI, se logicky ve větší míře ohlíží: a to za letními festivaly, na kterých se zástupci autorského okruhu objevili. Rozsáhlou reportáží se vracíme v Colours of Ostrava, přehledným článkem si projdeme festivaly "dělané s láskou k lidem a hudbě", mezi něž Jiří Moravčík vybral mimo jiné i Boskovice, ze zahraničí navšívíme festival world music v Kremži. Ohlížíme se bohužel i ve dvou dalších článcích: nekrolozích hudebního publicisty Jiřího Černého a významného amerického muzikanta Robbieho Robertsona. Naopak žhavou současnost reflektujeme v rozsáhlém rozhovoru s multitalentovaným Jakubem Königem, jehož osou je umělcovo právě vycházející sólové album Hvězdy.

Na Rhiannon Giddens jsem narazil náhodou při pátrání po původním zvuku banja. Rhiannon nejen bravůrně ovládá svůj bezpražcovej apalašskej nástroj. Až následně jsem se dostal nejen k její původní kapele Carolina Chocolate Drops, ale i k jejím solovým projektům, se které ji posunuly až ke spolupráci se samotným Paulem Simonem.
Ač by se to našinci na první dobrou nemuselo zdát, pohybujeme se tentokrát na domácí hroudě. Hudebně i mentálně ovšem značně posunuté na nefalšovanej Divokej západ. Pro Honzu Richtera to není módní záležitost, ale letitej interest a dřina. A časté a dlouhodobé pobyty za louží, který dodaly záměru na autenticitě. Back to Bute je vzpomínkou na jeho dřevnější období, kdy po otevření dveří pomalu jakýhokoliv podniku od Žižkova po Vršovice na vás vykouk Janny Richter. Jeho současné nablýskané elektro buggy má ale taky něco do sebe.
Na Charleye Crocketta jsem narazil náhodou díky jeho drásavýmu desperátskýmu hobo songu Killers of the Flower Moon, který má navíc geniální grafickej klip. Doporučuji také dohledat. Při dalším rolování jsem ale zjistil že jeho pravá stezka vede hlavně do westernově pompézního country. A to mě překvapivě baví ještě víc. Tenhle Texasan totiž ten těžkej bourbon zdatně ředí sympatickým nadhledem a sebeironií. A ty songy sou navíc prostě skvělý.
Je fajn když se někdo vrací ke svým tradicím, k folkloru předků. A pak ho třeba přetaví k obrazu svýmu. A pak tu je ještě jedna věc, která mě baví snad ještě víc. Když si někdo do úplně cizího folkloru vědomně zapustí svoje vlastní kořeny. A ještě navech si k tomu natočí klipovej eastern. Pak tu máme parádní Moraviánu alá Honza Fic! Nakonec jsme na tom s tim horkem, žízní a nedohledným obzorem všichni stejně.
První letošní příspěvek budiž komiksovým nekrologem Shanovi McGovenovi, kterej nás opustil koncem právě minulého roku. V našem video komiksu ho symbolicky vyprovází parťák Nick, v Armstrongově nesmrtelném a jinak k uzoufání zprofanovaném What a Wonderful World. Jenže tahle verze je prostě fajn. Je zajímavý jak ten prokletej, tolikrát z The Pogues vyhazovanej a zase příjímanej potížista všem teď tolik chybí. Aby ne, vono to bez něj tak nějak neni vono. V kapele i v hudebním světě tak nějak vůbec.
The Brian Ferry Orchestra: Do The Strand Jednou večer jsem během jízdy autem přelaďoval rádio a z jedné nejmenované frekvence se na nás začal linout melodicky objevný a přitom přísně tradiční swing. Okamžitě jsem zjišťoval co to je a tím pro sebe objevil formaci The Brian Ferry Orchestra, která nahrála bezvadné soundtracky k filmu Velký Gatsby, nebo seriálu Babylon Berlin. Ale na jejich první desce Jazz Age z roku 2012 hvězda z Roxy Music vůbec nezpívá! Ferry byl prý zvědav, jak jeho písně obstojí v samotné jazzové instrumentaci. Za mě teda slušnej příklad krocení ega.
City of New Orleans je často přebíranej country standart a trvalo mi poměrně dlouho, než jsem se proklikal k autorovi tohoto songu. A je to, světe div se, syn legendárního Dylanova pravzoru Woodyho - Arlo Guthrie! Ale komiksovou cenu za nejlepší verzi nakonec uděluji Johnnymu Cashovi v jeho trochu úchylné hudební reklamně na jednu dráhu.
Tato kapitola budiš opožděnou vzpomínkou na Sixta Rodrigueze, který odešel letos v létě 8.srpna. Připomínkou neuvěřitelného příběhu skvělého muzikanta, táty a člověka. A důkazem že doma jeden nemusí být zrovna prorokem, a stát se současně hrdinou a symbolem politické změny na druhé straně zeměkoule. A třeba aniž by o tom měl sebemenší tušení. Pamětníci naší totality takovým paradoxům myslím dobře rozumí.
Simon a Garfunkel byli asi mým prvním setkáním s kvalitním písničkářským folkem mého dětství. Když pominu Kryla. Otáčel jsem ten domácí vinyl dokola a četl překlady textů v obsáhlém bookletu plného fotek New Yorku a krásné grafiky. Film Absolovent vznikl rok před mým narozením a viděl jsem ho až o hodně později. Film už asi nikoho nešokuje, ale tehdy třicetiletej Dustin Hofman zahrál toho dvacetiletýho koloucha docela půvabně. A ty písničky jsou stále svěží a nadčasový.

JESCA HOOP: Order of Romance

Weserbergland: Sacrae Symphoniae Nr. 1

B. FLEISCHMANN: Music for Shared Rooms

Hrivňák / Bouška / Janoušek

Měsíční kámen, Sjón / Studio Hrdinů

Zkouška

SIGNE EMMELUTH: Zvědavost musíme živit

Longital: Nejlépe si promluvíme, když spolu mlčíme

Tedeschi Trucks Band: Lockdownové blues ze staré Arábie

David Dorůžka: Baví mě překvapovat sám sebe

The Matt Schofield Trio (UK)

Manon Meurt (křest alba) + Marjari

Justin Lavash + Mirek Hulán Session

Malika Tirolien

The Reverend Peyton’s Big Damn Band

Delvon Lamarr Trio

Jones Jones

RuinsZu

Dylan Days

Tolstoys + Daniel Neighbour