Jiří Moravčík

Už s padesátistránkovým bookletem s osobními poznámkami a solarografiemi vizuálního umělce Pierra-Oliviera Boulanta dávají sestry najevo, že nestojí o to vypustit do prodeje jen další folkové album. Protože takhle ony nepřemýšlejí. Jejich pozorování a naslouchání světu přináší prý navíc nutnost poslouchat až do konce,… Číst dál...

Kapel zpívajících v imaginárních jazycích známe dost, i těch, které proklouzávají mezi styly a nehledí na hranice, takže jen hádáme, odkud by mohly pocházet. A zpravidla se netrefíme. Do globální hudební banky chodí jako do samoobsluhy a když v ní nenajdou, co hledají, klidně si to vymyslí. Proč hrají na ty… Číst dál...

Pozor! Jedná se o dvojalbum. Na prvním, Stop The Hate, otec Femi předkládá s kapelou afrobeatovou klasiku a na druhém, For(e)ward, debutuje syn Made s její výraznou inovací. Na ostré politikaření nezapomíná ani jeden, v tom jsou si rovni, jinak zní každý jinak. Otcovy skladby se poslouchají dobře, cožpak o to,… Číst dál...

Ladama nehrají – nebo nehrají jen – feministicko-aktivistickou hudbu. To bychom se u ní tak báječně nebavili a nebyli schopni ocenit, kolik originality a virtuozního hráčského nasazení v sobě skrývá. S temperamentem vlastním Američankám, Kolumbijkám, Venezuelkám a Brazilkám vzdorují stereotypům mužského… Číst dál...

Podle velšské mytologie čekají každého, kdo přespí na vrcholu hory Cader Idris, tři vyhlídky: smrt, šílenství nebo přemíra poetického nadání. Zpívající skotská harfenice se nikde nezmiňuje, že by na hoře po vzoru dávných bardů strávila noc. V titulní skladbě To The Awe se inspirovala verši britské básnířky Felicie Hemans. Ty se vztahují… Číst dál...

Dlouho jsme si na Západě mysleli, že v přímočaře naštvaném rocku nás jen tak někdo neporazí a už vůbec ne dejme tomu mladí kluci z Mali, takže jsme jim trochu pomohli a záhy zjistili, že radu nemazat se s tím a jít rovnou na věc, pochopili správně. Vlastně jim nic jiného nezbývalo, protože, jak říká… Číst dál...

Zůstali jen dva – zpěvačka Nicola Kearey a kytarista Ian Carter – ale na tom nesejde. Pořád pro ně platí, že hrají hudbu, protože prý musí. To aby přiměli lidi uvědomit si, že za všechno špatné, co se dnes děje, si mohou sami, protože zapomněli, jací byli. „Nic se nemění, stále jsme v situaci, kdy nám vládne aristokracie, pro kterou… Číst dál...

Londýn jede první moderní jazzovou ligu, na jihoafrické hudební scéně se odehrávají věci, že je nestačíte sledovat a Coldcut – Matt Black a Jonathan More alias zakladatelé Ninja Tune – neztrácejí tvůrčí dech. Nebaví-li vás chlápci, co navštíví Afriku, tváří se u toho, jako by se tam narodili, něco rychle natočí a výsledek… Číst dál...

Posloucháme od akordeonisty tria Lau ještě folk? U takového experimentátora špatná otázka. Lepší je se ptát, čím překvapil tentokrát. Při první futuristicky děsivě znějící skladbě s hlasem Radie Peat ti jemnocitnější folkaři znervózní. U druhé, s klavírem a dronem zkreslených dud Brìghde Chaimbeul, napětí trochu… Číst dál...