AMELIA WHITE: Love I Swore

Amelia White se léta protloukala na bostonské a pak seattleské scéně, až se nakonec usadila v Nashvillu. Albový debut Shine publikovala už v roce 1996. Vysloužila si lichotivá přirovnání k písničkářkám jako Lucinda Williams a Aimee Mann nebo nálepku Tom Petty v sukních. Nic z toho pochopitelně nijak přesně nesedí, ale zároveň o lecčems… Číst dál...

WOLF LOST IN THE POEM: Indigem

Je radost, radost až k dojetí, slyšet tak chápavé a uvěřitelně rozjitřené okouzlení poezií. Odzbrojující, cituplnou reflexi básnického jazyka písničkářem milovaných básnířek, respektive jejich tvorby. Přitom řemeslně dokonalou reflexi a slovo řemeslo tu pochopitelně nemyslím jako nadávku na rutinu, ale naopak coby ocenění… Číst dál...

Mejdan s BPitch: Čtvrtstoletí s prstem na tepu berlínské taneční scény

BPitch Berlin, dříve BPitch Control, je značka v pravém slova smyslu: pečeť kvality. V osobě zakladatelky a šéfky vydavatelství Ellen Allien se pak ukrývá garant autenticity i reproduktor současné proměnlivé, tanečně elektronické scény Berlína. Vydavatelství si i po pětadvaceti letech udrželo punc stylu a autenticity.… Číst dál...

Z přízemí: Rez želez

Otázka, zda vůbec dnes ještě reálně existuje něco jako „nezávislá“ a „nekomerční“ scéna, by vydala na dlouhosáhlou debatu. Mám na mysli nikoli ty ekonomicky neúspěšné hudebníky nebo ty, kteří jsou teprve na začátku své dráhy – ono vymezovat se vůči hudebnímu byznysu, pokud hrajete třeba jen 15 koncertů ročně a jste rádi,… Číst dál...

Taylor Swift a její vymazlený (ne)copyright

Taylor Swift a celá její gigantomanická aureola všudepřítomné „císařovny“ světové popmusic apelující však, dle mého soudu, tak nanejvýš na ony příslovečné učnice z Masny Praha, je mi bytostně ukradená. Abych byl přesný, nikdy jsem neslyšel ani notu či slabiku z její tvorby a nemám nejmenší záměr to jakkoliv měnit.… Číst dál...

Respect 2024: Hudba napadající lidská srdce

Na Štvanici bylo nejlépe, tvrdilo se léta, tak se tam festival letos vrací. A i když organizátoři nostalgikům vycházejí jakoby vstříc, na místě vlastně vůbec nezáleží, hlavně že se dá sedět na trávě a poslouchat hudba, kterou u nás ještě neznáme. A na její vyhledávání a dovoz je dramaturg Borek… Číst dál...
foto: Jiří Turek

Blanka Šrůmová & Jan Sahara Hedl: Když seš úplně v háji, může to být už jen lepší

Blanka Šrůmová a Jan Sahara Hedl vydávají se svojí kapelou Něžná noc už třetí album Hrajem si, hrajem. A stejně přirozeně jako v písničkách, ať už jde o ty chmurné, ty s třešničkou naděje na dortíku z trablů nebo odlehčené, se doplňovali i v rozhovoru. Co jeden nepamatoval, dodal druhý. Nenechejme se zmást, že některé reakce… Číst dál...

Ondřej Cikán: Veškeré umění je poezie ve spojitých nádobách

Ondřej Cikán se narodil v roce 1985 v Československu, ale dekády žije v Rakousku. Na Vídeňské univerzitě vystudoval starořečtinu a latinu. Píše prózu, poezii a divadelní hry, divadlo taky režíruje, točí filmy, občas skládá vážnou hudbu – ale hlavně překládá z češtiny do němčiny. Nejvíc poezii. V nakladatelství Kétos, které… Číst dál...

Uchamžiky

Tak jsem zase prošvih‘ Springsteena. Dostal jsem se do termínové kolize, a musel koncert oželet. Předpokládám, že byl skvělý. Jak už to tak u časopisů bývá, já píšu, jak to asi bude, a vy už víte, jak to určitě bylo. Časopis prostě ten čas opisuje. (Jak se ukázalo těsně před odesláním do tiskárny, autor sloupku dostal… Číst dál...