Recenze

Berlínská psych/post-punková kapela The Third Sound nedávno vydala své šesté studiové album Most Perfect Solitude. Vedle zpěváka a primárního autora kapelního materiálu, Islanďana Hakona Adalsteinssona, který mimo The Third Sound hrál nebo doposavad hraje v The Brian Jonestown Massacre, Singapore Sling, Tess Parks nebo nejnověji Golden… Číst dál...

Virtuózní kytaristka s výraznou barvou hlasu, širokým rozsahem kontraaltu, občasně zasahujícím až k opernímu projevu, se po čtyřech letech od posledního alba Hunted (2020) jistě přejné krásné odmlky, kdy povila a mateřsky opečovávala potomka, pustila do víceméně mimopísňových novotvarů k obrazu, navíc limitovaných režisérsky-dramaturgickým… Číst dál...

Ani to, že by v portugalské lidové hudbě vyrostla nebo k ní předtím měla nějak víc blízko, když tedy nepočítáme, že ji ráda poslouchala, zpívající producentce z lisabonského elektronického a jazzového undergroundu nezabránilo v tom, aby pro ni na debutovém albu našla docela nový a značně experimentální výklad; a upřímně… Číst dál...

Jednapadesátiletý skladatel Franck Vigroux vytváří vesmír, v němž se prolíná elektronická a současná hudba, divadlo, tanec i videoprojekce. Po dlouhém působení na experimentální hudební scéně ve Francii (a spolupráci s Miko Vainiem nebo skupinami Push The Triangle a Transistor) se jeho tvorba rozprostřela… Číst dál...

Hudbu manželů Havlových nemá smysl žánrově analyzovat, byť na první poslech může Four Hands evokovat škatulku minimalismus, potažmo soudobá hudba. Jenže on to je i není minimalismus, ona to je i není soudobá hudba. Ve čtyřruké souhře dvou spřízněných duší, srdcí, tepů a myslí na klavíru, varhanách, a nakonec na obou… Číst dál...

Sotva lze obsažněji vyjádřit podstatu jazzové hudby, zvláště hrané v tak základním, až intimním obsazení, jako je klavírní trio s rytmikou, než je název Balzarovy novinky Conversation/Rozprávění. Průkopnictví jazzového trialogu je připisováno Billu Evansovi (p) se Scottem LaFaro (cb) a Paulu Motianu (ds), hrajícím spolu v letech 1959–1961,… Číst dál...

Američan Brad Rose je už téměř dvě dekády výraznou figurou hlukové scény. Během let se jeho osoba obtiskla výrazným způsobem do análů freak folku, analogového noisu, ale i křiklavých psychedelických experimentů. Vedle toho dokázal na vybraných nahrávkách odskočit i do vod dream popu nebo drone ambientu. Vedle autorské tvorby stojí… Číst dál...

Tradice písničkářů s kytarou je pro tvůrce stále přitažlivá. Pravda, ti mediálně nejnápadnější jsou spíše baviči s kytarou s repertoárem častušek. A i když nechci generalizovat a nikoho urážet, i všelidové bavičství má jistě svůj smysl, víte na první dobrou, co mám na mysli. Naštěstí se stále objevují… Číst dál...