Einstürzende Neubauten: S Wagnerem nemáme nic společného

Einstürzende Neubauten vydali začátkem dubna Rampen /AMP. Jde o jednu z nejrozsáhlejších nahrávek, poprvé v historii kapely jde o studiové dvojalbum. Vzniklo netypicky, na posledním turné v roce 2022 kapela zahrála na každém koncertu jednu improvizaci. Z nich pak vybrala ty nejzajímavější a znovu je nahrála naživo ve studiu v několika verzích, a z těch vybrala ty nejlepší. Z improvizací už dříve vzešly některé skladby jako například Redukt.

Důležitou součástí skladeb Neubautenů jsou texty. Opět se v nich střídá angličtina s němčinou a jsou plné podivných odkazů a pohrávání si s jazykem, kdy je ve verši slovo nahrazeno podobně znějícím, avšak s úplně jiným významem. I o nich jsme hovořili s frontmanem Blixou Bargeldem.

Předposlední skladba se jmenuje Trilobiten. Znamená to, že vás zajímá paleontologie, když zmiňujete silur a fosilie?

Když se podíváte na všechno, co jsem udělal v hudbě, tak je tam několik oblastí, z nichž používám metafory. Jsou to přírodovědné metafory, zejména z astronomie a biologie, ale taky geologie a paleontologie. Jsou rozhodně vrstvou, které prochází vším, co jsem napsal. A všechno, co jsem napsal, je samozřejmě metaforické. Když říkám něco o trilobitech, neznamená to, že mám zájem o paleontologii. Když jsem však hrál v polovině osmdesátých let na EXPO ve Vancouveru, tak mi po koncertě organizátorka Myra Daviesová dala trilobita se slovy: „To je z doby před legendami.“ To je ukázka, jak použít metaforu: „já / ty, já / ty, ještě nerozdělení“.

Jste posedlý jazykem.

Vždycky jsem byl. To je další pole metafor. V zásadě používám metafory z vědy, z jazyka, z lingvistiky, z identity a mytologie. Když tyto oblasti propojíte, tak se velmi přiblížíte panu Bargeldovi.

Jste lapen v jámě jazyka?

To zpívám.

A hned poté zpíváte o téru a peří.

To je úkrok od písně The Pit of Language, kterou jsme hráli v Londýně. V The Pit of Language jsme dokonce použili na začátek kus improvizace z Londýna, aby se to rozjelo. V zásadě mezi nimi nejsou velké rozdíly, ale na desce je to lepší.

Tím úkrokem

Uchamžiky

Svým minulým sloupkem jsem si opět ověřil, jak ošemetné je hodnotit budoucnost. Trochu jsem si posteskl, že jsem prošvihl koncert Springsteena, když tu se ukázalo, že koncert nakonec prošvihl sám Springsteen! Onemocnění hlasivek, snad ne extra vážný, ale pro zpěváka dost zásadní zdravotní problém, přinutilo Bosse vynechat několik koncertů, včetně toho pražského. Tato nepříjemná okolnost mi ale zároveň přináší naději, že vystoupení v náhradním termínu třeba nepropásnu. Ale už se raději nebudu pouštět do žádných věšteb, víme, jak to dopadá. Respektive, právě že nevíme.

Přivedlo mě to ovšem na jiné, docela zajímavé téma: „Zásadně nepochopené písničky“. Kdyby měly svou rubriku v časopise, klidně by se mohla jmenovat Born In The U.S.A. Většině posluchačů totiž stačil její název, našláplý osmdesátkový „optimistický“ zvuk, proklatě americké symboly na obalu (vlajka, bejzbolka, džíny) a měla jasno: Nadšené opěvování Států! Reklama na Ameriku! Že je text písničky reflexí vyhořelého vietnamského veterána, už tolik lidí netrápilo.

Bruce je sice z daleka, ale není zdaleka jediný, jehož písnička byla zcela špatně pochopena. Například jsem v nějakém dokumentu viděl mluvit kytaristu losangelské punkové kapely X o jejich skladbě Johny Hit and Run Paulene. Tahle písnička z jejich debutu produkovaného Ray Manzarekem pojednává o neveselé tematice domácího násilí a dalších nepěkných věcech, které se někdy odehrávají za zavřenými dveřmi. Kytarista vzpomínal, jak si jednou s úděsem všiml na koncertě fanouška, který skladbu a její text nadšeně kvitoval. Bohužel ovšem souhlasně. Skupina s frontwoman Exene Cervenka ji pak na nějaký čas raději stáhla z repertoáru.

Naopak skoro až úsměvné, byť s přídechem tragikomiky, bylo naše domácí a celkem radikální nepochopení písničky Swastika Eyes skotských Primal Scream. Rada ČRo kvůli ní obvinila Radio Wave z propagace fašismu! Těžko říct, co by pro levicové indie hrdiny mohlo být absurdnějším nařčením. Jestli to bylo amatérské nepochopení nebo neobratná záminka k útoku na alternativní stanici, těžko říct. V očích písňové „hrdinky“ jsou sice hákové kříže (proto se Rada s Wavem pustila do křížku), ale kromě názvu je dobré zabývat se také textem a kontextem písně a tvorby kapely.

Tohle je jen pár vyzobaných rozinek. Fatálně nepochopené písničky by asi opravdu mohly vydat na jiný, pravidelný sloupek.

Postila

Dnes se stanu postilionem sebe sama. Ostatně jako vždycky. Viz úryvek z románu Kraj náš vedlejší:

Galerie Václava Špály svým svislým vzezřením vždy připomínala trojposchoďový model světa: nebe, země, peklo. Děly se tam psí kusy, pokusy a opusy. Však co se stalo, nestalo. Spíš se stalo nastálo. V březnu 1968 přivezl posel z Paříže právě vyšlé číslo Paris Match s dvoustránkovou fotografií, kterou Jindřich Chalupecký osobně vyvěsil v přízemí, odkud se logicky i teologicky vycházelo do nebe a sestupovalo do pekla, vše ve službách umění. Obří fotografie zobrazovala objímající se dvojici. Tehdy se ještě směly fotit heterosexuální páry. Záběr objetí Eugena a milky Emilky, jíž Eugen namluvil, že je jeho múzou, byl pořízen při komponování zimního zátiší s půllitry piva v únoru 1968 na pražské Kampě. Šlo vlastně o reprízu letní premiéry žánrově téhož zátiší z roku 1967. I tehdy namluvil Eugen své milce, nikoli té samé, že je jeho múzou.

Vystavené objetí uprostřed uměleckého díla bylo francouzským ministrem kultury prohlášeno za symbol nastávajícího „pražského jara“. Jak známo, do Špálovky přicházely houfy kunsthistoriků a výtvarných novinářů z celého světa. Jeden takový přišel z Města světla, jak Paříž nazýval člen Osmy Emil Artur Longen. Když renomovaný kunsthistorik spatřil doličné zobrazení, svým usmáním potvrdil, že Francouzi jsou milovníci symbolů. „My také milujeme symboly, zejména symboly učiněné tělem,“ poznamenal Chalupecký a ukázal na vedle stojícího Eugena. „Proč neučiníte tělem i tu symbolickou dámu? Ta je přece též hodna uvidění,“ naléhal kunsthistorik. „Zeptejte se Eugena, kam ji zašantročil,“ vykroutil se ze začínající šlamastyky komisař Špálovy galerie. Eugen, neznalý franštiny, poněkud presokraticky ukázal nahoru. Francouzský host odhodlaně vystoupil do prvního patra, kde spočívala kráska z Paris Match a napůl trpělivě, napůl náruživě čekala, až Eugen vyřídí s Chalupeckým obvyklou agendu. Dolů sestupovala jen s Eugenem, a to až v noci, do sklepení. Měl totiž od galerie klíč.

Chalupeckému nezbylo než čekat a Eugenovi též. Když se konečně francouzský šarmér objevil, nebyl sám. Vedl si symbolickou krásku, jako by patřila jemu, a ne Eugenovi. Před vyvěšenou fotografií porovnal skutečný symbol s jeho zobrazením a uklidněn naprostou shodou nabídl dámě rámě a bez rozloučení vyvedl první dámu „pražského jara“ na tleskající Národní třídu.

Ad hot

Nevím už, jestli jsem tu někdy psal o výjimečné americké zpěvačce a autorce s irskými kořeny Aoife O´Donovan, jejíž křestní jméno se kupodivu čte Ífa! Prase aby se v té gaelštině orientovalo… Ale pokud jsem psal, pak se to rozhodně nemohlo týkat jejího letošního, už desátého a zcela brilantního alba All My Friends, prvého, které sama produkovala. A to ve velkorysém stylu, neboť tu zní dechový ansámbl The Wrestlines, symfonické obsazení (aranžmá Tanner Porter), dívčí sbor a leccos zase patří do kategorie výsostně moderního folku s jazzovými názvuky.

Aoife už je na scéně nějakou dobu, roky trávila s kapelou Crooked Still, doma má Grammy z roku 2020 za song Call My Name natočený v triu I´m For Her, které tvoří se Sarah Jaroszovou a Sarah Watkinovou (ze skupiny Nickel Creek), spolupracovala s řadou es akustické muziky od Yo Yo Ma přes Kronos Quartet až k Jerrymu Douglasovi nebo Chrisu Thilemu. A také například interpretuje většinu skladeb alba Be Still (2012) kvintetu dalšího Douglase, svéhlavého jazzového trumpetisty Davea. 

Zvukově i náladami bohaté All My Friends vzniklo z výzvy představované zakázkou roku 2019 k dílu oslavujícímu sto let od přijetí 19. dodatku Ústavy, tedy zavedení volebního práva amerických žen. Tehdy ovšem ještě nadlouho jen bílých, Afroameričané obého pohlaví se k této vymoženosti dostali až v pětašedesátém, za prezidenta Johnsona, Kennedyho nástupce. A téma ji zaujalo natolik, že mu věnovala celou desku. Na níž v textech vychází z dopisů a dalších písemností aktivistky Carrie Chapman Cattové; tehdy se bojovnicím za emancipaci říkalo sufražetky. „Představuji si tu dobu, tu společnou touhu, aby země, ve které se americké ženy narodily, otevřela konečně náruč. Představuji si mohutné úsilí, kdy scházel poslední hlas státu Tennessee a ony za úsvitu pochodují přesvědčit zákonodárce, že je třeba učinit onen zlomový krok.“ Podmanivé album symbolicky uzavírá jediná převzatá píseň, Dylanova The Lonesome Death of Hattie Carroll z roku 1963, ve kterém dostal ve státě Maryland za zabití černé barmanky mladý běloch ze zámožné tabáčnické rodiny trest pouhých šesti měsíců v okresním vězení. Song úžasně instrumentoval Gabriel Kahane, skladatel vážné hudby, který ale čas od času vydává desky svých podivuhodných písní.

Což je můj druhý dnešní tip, zkuste nejen Aoife O´Donovanovou, ale také Kahaneho! V nerudovské parafrázi: přitisknete-li k nim ucho, neodtrhnete více!    

Nejrozsáhlejší Pop Messe

Brněnský hudební festival Pop Messe, naše přední akce zaměřená na současnou pop, elektronickou, rap a indie scénu, která proběhne od 25. do 27. července v areálu Velodromu a jeho okolí na výstavišti BVV, nabídne letos historicky nejrozsáhlejší line-up. V červenci do Brna přijedou například světové legendy devadesátkové taneční scény Leftfield, britská provokativní elektropunková dvojice Sleaford Mods, islandské elektronické legendy GusGus a Kiasmos, zasmušilí belgičtí melancholici Warhaus, čerstvý držitel největší ostrovní ceny Brit Awards v kategorii Rap/Grime Casisdead, australský taneční producent Partiboi69, kanadská klubová provokatérka Marie Davidson, špička současné britské klubové scény Blawan nebo dvojice newyorských raperů v čele s billym woodsem, Armand Hammer.

Z České republiky pak jsou na programu například The Ecstasy of Saint Theresa, post-hudba, Bert & Friends, DVA, František Skála a Provodovjané, 1flfsoap, Lenka Dusilová & Band, Anna Vaverková, Badfocus, Burian, Dukla, Rohony a řada dalších. Celkově vystoupí padesát osm zahraničních i domácích kapel, hudebníků a DJs. Vedle prodloužení na tři plnohodnotné programové dny festival připravuje další novinky – možnost zakoupit si speciální ÖFF MÅSSE BRNOPAS, který vedle dopravy brněnskou MHD zdarma nabídne slevy či volné vstupy do městských turistických cílů. Festivalový areál nabídne sedm nejen hudebních scén – od velkých venkovních až po kryté klubové. Program vedle koncertů a party zahrne nově i mezinárodní konferenci a třeba Kinostage České televize. Více informací a podrobný program najdete na www.popmesse.cz.

Beseda klade důraz na aktuální českou scénu

Jednatřicátý ročník festivalu Beseda (dříve Beseda u Bigbítu) proběhne 2. a 3. srpna v Tasově u Veselí nad Moravou. Na třech scénách se představí na pět desítek účinkujících. Budou mezi nimi například nashvilleský punkrockový kvintet Snõõper, industriální Kollaps z Melbourne, radikální zambijsko-kanadská raperka a producentka Backxwash a energické britské elektronické trio PVA.

Klíčový pro Besedu je kurátorovaný průřez zejména aktuální českou a slovenskou nezávislou scénou. Tu budou reprezentovat mimo jiné Ecstasy of Saint Theresa, Moimir Papalescu & The Nihilists, Petra Hermanova, Manon Meurt, whyohwhy, Blue Uandi, Bolka, Iggy Mayerov, Chief Bromden, BoLs/sLoB, Chorobopop, Krajina Ró, Ida The Young nebo Mutanti hledaj východisko. Kompletní program a další informace na www.besedaubigbitu.cz.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou zahájí Jiří Slavík s radikálními úpravami polky. Návštěvníci s kvalitní hudbou procestují celý svět

Zazní pečlivě vybraná hudba z Portugalska, Kanárských ostrovů, severní Evropy, Kolumbie, Pobaltí, Mexika, Venezuely, USA, Walesu nebo Skotska

 

Náměšť nad Oslavou, 10. července 2024 – Osmatřicátý ročník Folkových prázdnin v Náměšti nad Oslavou, který proběhne od 27. července do 3. srpna, zahájí v premiéře jazzový skladatel a multiinstrumentalista Jiří Slavík a jeho desetičlenný soubor Polka-boys s projektem nazvaným Polkatime, který vrací do polky taneční odvázanost a humor. Následující festivalové večery pak nabídnou na třech hudebních scénách pečlivě vybraný program z celého světa. Vůbec poprvé do České republiky přijede zpěvačka Valeria Castro z Kanárských ostrovů, která loni zazářila na veletrhu Womex a získala nominaci na Latin Grammy. Velmi silné zastoupení bude mít letos americký  kontinent – od old-time music z Apalačských hor přes americanu ze Středozápadu, gotický folk z Texasu až po rytmicky strhující hudbu z Kolumbie, Mexika a Venezuely. Dále zazní například portugalské fado, citery z Litvy, Estonska i Finska, gambijská kora, virtuozní tuba s looperem z Norska, irské housle v duu s velšskou harfou nebo tradiční akustická hudba ze Skotska. K českým a slovenským letošním jménům patří například Jiří Pavlica s Hradišťanem, Bratři Ebenové, Iva Bittová s Pavlem Fischerem, Jakubem Jedlinským a sborem Babačka, Marie Puttnerová, šansoniérka Szidi Tobias, stará beskydská muzyka RukyNaDudy nebo dívčí skupina Devany z Těrchové. Nebudou chybět ani tématické koncerty Citery nad Oslavou nebo velký Orchestr Folkových prázdnin. Festival tradičně nabídne řadu divadel, výstav, workshopů, happeningů a překvapení včetně programu pro rodiny s dětmi. A v neposlední řadě je obrovským lákadlem krásné prostředí náměšťského renesančního zámku, parku i přilehlého okolí řeky Oslavy. Více na www.folkoveprazdniny.cz. Předprodej vstupenek probíhá zde.

Letošním tématem festivalu se staly „generace“. „Téma má pro mě dva významy. Ten první, zásadní, je předávání hudební tradice, poselství z generace na generaci v rodině, ve společenství, v oblasti, v národě. Ten druhý význam je generační výpověď,“ vysvětluje dramaturg festivalu Michal Schmidt.

 

Letošní Rok české hudby probíhá ve znamení oslav 200 let od narození Bedřicha Smetany. Festival proto zahájí 27. července premiéra mimořádného projektu Polkatime jazzového skladatele a multiinstrumentalisty Jiřího Slavíka. „Z polek slavných českých skladatelů jsem si vypůjčil témata, která však přetvářím, dekoruji a jak káže tradice jazzového muzikanství, improvizuji na ně,“ vysvětluje Slavík podstatu své autorské rekompozice děl Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka a dalších. V jejich dílech se podle Slavíka klavírní polka do značné míry proměnila v salonní umění. „Občas se z ní úplně vytratil její původní účel – tanec,“ uvádí důvody, proč se s Polka-boys rozhodl polce vrátit její taneční charakter a přímočarou odvázanost.

 

Dramaturg festivalu Michal Schmidt část účinkujících vybírá každoročně na světovém veletrhu world music WOMEX, kde má možnost vidět výběr toho nejzajímavějšího, co se na scéně lidové hudby, folku, world music a jazzu v daném roce objevilo. „Vloni mě naprosto okouzlila svým výjimečným projevem zpěvačka Valeria Castro z Kanárských ostrovů, která zosobňuje příklad umělkyně současné mladé španělské generace zaujímající k dnešku daleko otevřenější, empatičtější a i radikálnější postoje než umělci před nimi,“ vysvětluje Schmidt. Valeria Castro do svého písničkářství vtiskla reflexe tradiční hudby z Kanárských ostrovů, Španělska a Latinské Ameriky, jemný folkrock, elektropop a mnoho akustických nástrojů, včetně malé ostrovní kytarky timple.

 

K dalším mimořádným hudebním osobnostem napříč žánry z letošního programu patří velšská harfenice Catrin Finch s irskou houslistkou Aoife Ni Bhriain, famózní Firelight Trio s hráčkou na nyckelharphu Ruth Morris, houslistou Gavinem Marwickem a klavíristou a akordeonistou Philem Alexandrem, portugalská zpěvačka fada Lina, hráčka na koru Sona Jobarteh z Gambie, nebo emotivní a virtuozní hráč na tubu Daniel Herskedal z Norska, který zároveň díky práci s loopingem a vrstvením zvuků, bubnováním i s vlastním dechem posouvá svůj nástroj až na hranici možností.

 

„Na letošních Folkových prázdninách bude mít také velmi silné zastoupení americký kontinent,” upozorňuje Schmidt. Po dvou letech přijede mladá americká banjistka Nora Brown, která hraje old-time music z Apalačských hor – tentokrát v duu s houslistkou Stephanií Coleman. Americanu ze Středozápadu zastoupí písničkářka a banjistka Kelly Hunt. Od Micaha P. Hinsona se posluchači dočkají temné americany a gotického folku neboli noir písní. Kolumbijská zpěvačka Lucía Pulido přijíždí s mexicko-kolumbijským projektem Two Peoples One Root. Rytmickou strhující hudbu z Venezuely představí a cappella smíšený sbor Ensamble B11.

 

Z České republiky a Slovenska vystoupí na hlavní scéně například Jiří Pavlica s Hradišťanem, Bratři Ebenové, Iva Bittová s Pavlem Fischerem, Jakubem Jedlinským a sborem Babačka, zpěvačka Marie Puttnerová, šansoniérka Szidi Tobias, stará beskydská muzyka RukyNaDudy a dívčí skupina Devany z Těrchové.

 

Páteční večer přinese tradiční projekt Citery nad Oslavou, v rámci kterého Jausmė z Litvy zahraje na kanklés, Eva Väljaots z Estonska na kannele, Barbora Xu z Liberce na finské kantele a čínský guzheng a Michal Müller na českou citeru. Festival pak v sobotu 3. srpna zakončí irský písničkář Glen Hansard.

 

Hlavní podvečerní koncerty, z nichž každý den má uvozující téma, doplňují vystoupení na dalších dvou místech. Program scény Šapitó v zámeckém parku nabízí večer české a slovenské muzikanty, kteří korespondují s tématem festivalu – Dis Is Markéta, Janek Běťák s kapelou, Lada & kapela, Trojka Zuzany Homolovej a Wolf Lost In the Poem. V unikátním prostředí Staré tkalcovny pak v rámci nočních koncertů vystoupí Jiří Plocek, Barbora Xu, Jausmė z Litvy, Eva Väljaots z Estonska a Páté na světě.

 

Folkové prázdniny nabídnou také oblíbený „divadelní den“, rodinami s malými dětmi i dospělými hojně navštěvované výtvarné a hudební workshopy, celou řadu doprovodných akcí, výstav, happeningů a nečekaných překvapení.

 

V kempu za Špitálkem je možnost levného ubytování a stravování po celý festivalový týden.

 

Více informací najdou zájemci na www.folkoveprazdniny.cz. Předprodej vstupenek probíhá zde.

Moře dní – Dovolená

Čas léta, čas dovolené. Ne vždy je ale kam a s kým. Co se stane, když si lidé zbydou? Moře dní vydává singl a videoklip Dovolená.

Pět let ležela v šuplíku demonahrávka s nejasným tématem a textem. „Po letech to na mě odněkud vyskočilo a Lukáš mě přiměl celou věc dopsat. Nutno dodat, že nebýt mé dobré kamarádky Emy, která mi nezištně u kafe ponoukla téma dovolené, možná bych s tím už nikdy nehnul. Pak to najednou přišlo – při letní šňůře se skupinou Buty jsem to na jeden zátah dopsal v autě na cestě mezi koncerty. Každému se to může stát: dvě duše si zbydou a jedou spolu na dlouhý výlet. Neví, co čekat, ale změna prostředí prospívá a jakékoli zpestření času na světě je plus. Může se stát, že půjde o všechno, stejně tak nemusí jít vůbec o nic. Zkusit si něco nebo se držet zkrátka? Myšlenky nahlodávají a vybízejí k mnoha variantám…,“ vzpomíná na vznik písně Dovolená frontman Moře dní Marcyn.

 

Jako hosty přizvali trombonistu Štěpána Janouška a zpěvačku Alex Denisu Katzer (20 minutes), zvonkohru nahrál klávesista Petr Mlynář a housle Robin Lefner.

 

Singl doprovází i klip. „Natáčení v Lomnici u Tišnova vzniklo jako spontánní nápad. Jde o místo, kde trávil dětství kytarista Lukáš Lukáš. Brali jsme to jako malou kapelní dovolenou, ale zároveň jsme si užili dost práce kolem natáčení. I když byl květen, při stmívání na Veselském Chlumu jsme doslova mrzli. Klip na letní píseň vznikal paradoxně se zkřehlýma rukama všech zúčastněných,“ dodává Marcyn. Spolu s Dovolenou natočili Moře dní v Lomnici na Veselském Chlumu i živé záznamy písní Jabko a Vlasy.

 

Moře dní se zrodilo roku 2022. Ústřední autorskou dvojici tvoří Martin ‚Marcyn‘ Hampel a kytarista Lukáš Lukáš, které během živých koncertů doprovází baskytaristka Kristýna Krompolcová, kytarista Marek Slon Slonina, mandolínista  Robin Lefner, klávesista Petr Mlynář a bubeník Petr Novák. V říjnu 2023 vydali eponymní debut Moře dní nominovaný  na Moravskoslezské umělecké ceny Jantar v kategorii Populární a alternativní hudba. V nejbližší době vystoupí Moře dní 17. července v Praze na Výstavišti, 20. července na festivalu Let v Hranicích na Moravě, 30. srpna na Slezskoostravském hradě v Ostravě a 31. srpna na festivalu Dolnolhotský buben.

Startuje letní kino na Pragovce. Sezónu zahájilo filmem Daaaaaalí!

Už v červnu zahájila Pragovka Gallery sedmou sezónu letního kina filmem Quentina Dupieuxe Daaaaaalí! Každé úterý po setmění bude Pragovka opět patřit filmům.

 

„Stejně jako v minulém roce plánujeme celkem 13 projekcí. Téma letního kina se shoduje s tématem výstavního programu Pragovka Gallery a je jím růst a půst. Doplní ho pak tři snímky zaměřené na umění. Letní kino se v rámci areálu Pragovky přesunuje do haly MaxSpace, promítat se tak bude za každého počasí,“ uvádí jeden z dramaturgů Pavel Soušek.

Hlavní snímky budou doplňovat vybrané předfilmy z dílny FAMU Films a My Street Films. Německé filmy jsou promítány ve spolupráci s letní edicí festivalu Das Filmfest – Das Sommerkino a polské ve spolupráci s Bardzo fajný festival.

Po zahajovacím hravém fiktivním dokumentu Daaaaaalí! 18. června bude 9. července je navazovat film Pozdravy z Fukušimy. Příběh šedesátileté Mirky, která se svou zoufalou finanční situaci rozhodne vyřešit vyloupením banky, vypráví film Žena na střeše. Ten bude promítnut 16. července. 23. července uvidí diváci dokument talentované polské režisérky Bogny Kowalczyk Boylesque. 30. července bude na programu napínavý thriller o hackerských akcích Who am I. 6. srpen bude patřit filmu Balón, kde dvě východoněmecké rodiny toužící po normálním životě ve svobodné zemi v utajení připravují velký plán útěku na západ. Mrazivý snímek Jonathana Glazera o banalitě zla Zóna zájmu promítne letní kino na Pragovce 13. srpna. Následovat budou filmy Anatomie pádu 20. srpna a Láska mezi regály 27. srpna. Letní kino uzavřou dva aktuální dokumenty ze světa umění – Pozor, padá SNG! 3. září a Chybění 10. září.

Více informací najdete na www.pragovkagallery.cz. Letní kino je za dobrovolné vstupné.

Kompletní program letního kina na Pragovce:

 

9. 7. 21:15 Pozdravy z Fukušimy
16. 7. 21:00 Žena na střeše
23. 7. 21:00 Boylesque
30. 7. 20:45 Who am I
6. 8. 20:45 Balón
13. 8. 20:30 Zóna zájmu
20. 8. 20:15 Anatomie pádu
27. 8. 20:00 Láska mezi regály
3. 9. 19:45 Pozor, padá SNG!
10. 9. 19:30 Chybění

Anotace k jednotlivým filmům:

Pozdravy z Fukušimy

Marie cestuje jako dobrovolnice do Japonska, do prefektury Fukušima, kde chce pomáhat místním obyvatelům po jaderné katastrofě z roku 2011. Mladá žena, utíkající z Německa před bortícími se sny o vlastní budoucnosti, má pomoci přeživším, kteří i po letech žijí v nouzovém ubytování. Brzy ale poznává, že úkol není pro ni. Už je rozhodnuta vydat se znovu na útěk, ale potkává Satomi, svéhlavou ženu a poslední gejšu z Fukušimy, která se i přes zákaz rozhodla vrátit do svého zničeného domu v zakázané zóně. Začíná intimní setkání dvou rozdílných žen, z nichž se každá musí vyrovnat se svou minulostí.

(Das Filmfest)


Žena na střeše

Film vypráví příběh šedesátileté Mirky, které zbývají dva roky do důchodu, a je inspirován skutečnými událostmi. Hlavní hrdinka se ocitne v zoufalé finanční situaci a rozhodne se svůj problém vyřešit vyloupením banky.

(sochoking)

Boylesque

Vesnické tancovačky pro seniory i gay kluby, Pride v Berlíně i sbírání hub v lese, vzpomínky na zesnulého partnera i randění s chlapy ze seznamky. Charismatický Andrzej, uměleckým jménem Lulla La Polaca, chce žít život naplno, je mu ale 82 a tělo, na rozdíl od ducha, slábne. Slábne i zájem promotérů, ačkoliv jako drag queen má Lulla La Polaca mladému publiku rozhodně stále co nabídnout. Snadné to nemá ani v osobním životě. Jeho vrstevníci už chtějí mít klid, a třicátníci, kterými se obklopuje, toho přeci jen zvládnou o dost více. A co teprve chlapi? Se ztrátou životního partnera se už vyrovnal, ale jak si Andrzej poradí s kulturou seznamovacích aplikací? Talentovaná polská režisérka Bogna Kowalczyk v citlivém dokumentu vypráví hořkosladký příběh, který publikum všech generací donutí zahodit předsudky o seniorech.

(Queer Kino)

 

Who am I

 

Benjamin, outsider a počítačový génius, se připojuje ke skupině hackerů, kteří chtějí změnit svět. Společně s Maxem a jeho kamarády pořádají odvážné hackerské akce, ale jejich činy nezůstávají bez povšimnutí tajných služeb. Co začíná jako hra, se brzy změní v boj o přežití. Film Who Am I je napínavý thriller plný nečekaných zvratů, který vás udrží v napětí až do poslední minuty.

 

(DasFilmfest)

 

Balón

Rok 1979. Rozdělené Německo v čase vrcholící studené války. Dvě východoněmecké rodiny touží po normálním životě ve svobodné zemi a v utajení připravují velký plán útěku na západ. Jejich hlavními zbraněmi jsou odvaha a vynalézavost, díky nimž postaví horkovzdušný balón, se kterým se jedna z rodin pokusí přeletět do Západního Německa. Balón však těsně před hranicí havaruje a východoněmecká tajná policie Stasi nalezne stopy po tomto jejich nezdařeném pokusu o útěk. Okamžitě se rozeběhne vyšetřování a pátrání. Obě rodiny pod velkým časovým tlakem shání materiál a vyrábí nový balón, ale každým dnem se okruh policejního pátrání kolem nich zužuje, hrozí jim odhalení a zatčení. Začíná další nebezpečný závod s časem a s policií v patách. Dostanou ještě šanci na druhý pokus?

(CinemArt)

 

Zóna zájmu

Rudolf, Hedwiga a jejich děti žijí ve velkém domě s krásnou, udržovanou zahradou. Každý den slaví společnou večeří, vzpomínají na milovanou Itálii, užívají si víkendové výlety k vodě a procházky s přáteli. Zpoza zdí jejich domova se však ozývají znepokojivé zvuky a občas něčí zoufalý křik. Rudolf Höss je totiž velitel koncentračního tábora v Osvětimi. Mrazivý snímek Jonathana Glazera o banalitě zla si díky svému výjimečnému zpracování odvezl Velkou cenu z festivalu v Cannes.

(Aerofilms)

 

Anatomie pádu

Úspěšná spisovatelka Sandra žije se svým manželem Samuelem a jedenáctiletým nevidomým synem v odlehlé chatě ve francouzských Alpách. Jednoho dne je ale Samuel nalezen mrtev. Byla to sebevražda, nešťastná náhoda nebo má manželovu smrt na svědomí samotná Sandra, jejíž svéhlavá povaha z ní dělá hlavní podezřelou? Veřejné vyšetřování případu odkrývá nejen okolnosti samotné smrti, ale také intimní a znepokojivé detaily jejich bouřlivého vztahu. Justine Triet natočila napínavé rodinné drama, které díky rafinovaně vystavěnému scénáři, nápadité režii a vynikajícím hereckým výkonům získalo na MFF v Cannes nejvyšší ocenění Zlatou Palmu.

(Aerofilms)

 

Láska mezi regály

Christian je rváč a muž s pochybnou minulostí, který svým zjevem evokuje pitbulla. Jednu etapu má za sebou, tu druhou začíná jako pomocná síla ve velkoskladu, kde je jeho nejzářivější perspektivou možnost obsluhovat vysokozdvižný vozík. Pro někoho, kdo sotva zvládá svůj vlastní život a vegetuje na sociálním dně, je i tohle velká výzva. Christiana se ujímá veterán Bruno a zasvěcuje ho do mikrokosmu, v němž se žije podle specifických pravidel a ve svérázných bublinách jednotlivých oddělení. Při jedné z pauz potkává Christian prostořekou a okouzlující Marion z oddělení lahůdek. Láska mezi regály je křehká, civilní a realistická romance z místa, kde není vidět na nebe.

(Film Europe)

 

Pozor, padá SNG!

Kafkovský proces rekonstrukce Slovenské národní galerie trval více než deset let. Příliš dlouho se zdálo, že světlo na konci tunelu a dokončení budovy zůstane v nedohlednu. Celé tyto roky bojovala ředitelka galerie Alexandra spolu se svým otcem, architektem rekonstrukce, a svými kolegy za splnění snu slovenské společnosti o moderní kulturní instituci. Bláznivý kolotoč politických nástrah, odkládání povolení a bojů se staviteli přivedl Alexandru nejednou k otázce, zda má její úsilí vůbec smysl.

 

(Film Expanded)

 

Chybění

Poetický, vizuálně vytříbený dokumentární film vytváří intimní pomník nejúspěšnějšímu československému umělci počátku tisíciletí. Ján Mančuška zemřel tragicky ve věku 39 let. Vystavoval v MoMA a Centre Pompidou, ale ve své vlasti nedosáhl srovnatelné slávy. Rozsáhlé dílo, které po sobě zanechal, spojuje princip absence – to, co na obraze není, promlouvá s překvapivou intenzitou. Režisér Štěpán Pech přistupuje k Mančuškovu portrétu stejným způsobem a sleduje hranice jeho intimního, rodinného života a kulturní krajiny s nepřítomným středem.

(Film Expanded)

Centrem letošního festivalu 4+4 dny v pohybu bude Hybernská 2

Pět zahraničních a sedm českých premiér letos uvede v rámci svého 29. ročníku mezinárodní festival současného umění, 4+4 dny v pohybu. Jeho centrem dění, jak výtvarným, tak divadelním, se stane tentokrát budova Hybernská 2 na Praze 1. Festival, jehož ústředním tématem je VNITRO, se v Praze uskuteční od 4. do 13. října 2024 a dalšími festivalovými místy budou vršovický Vzlet, divadlo Alfred ve dvoře a ARCHA+.

 

Loni, kdy se výtvarná a divadelní část rozdělily do dvou různých období roku, se festival letos opět vrací k formátu společného podzimního uvedení. V divadelní části programu bude uvedeno hned 7 českých a 5 zahraničních premiér. Soubor současného fyzického divadla Burkicom uvede svou novinku Slunce, která je apokalyptickou sci-fi o lidskosti, obrazem konce, který si přejeme zažít. Premiéra od Collective Coller bude zcela jiného žánru. Skutečný příběh zapomenuté tanečnice Zdeny Bronislawské Deylové, členky baletu Národního divadla, jejíž cesta vedla přes tanec, balet, jógu, poezii, ale i výslechy StB až do Indie, která zásadně ovlivnila její další život, ztvární výrazné osobnosti kathaku u nás, Ivana a Anežka Hessovy, v taneční inscenaci Já, Zdena. Jana Látalová, Marta Trpišovská, Lea Švejdová připravují inscenaci Stojíme v pohnutí, která je pohybově hudební expanzí do světa pohřebních rituálů, tradice plaček a oplakávačů, v kontextu historie i současnosti. Děti U je divadelní multižánrový projekt na podporu dětské paliativní péče v podání souboru Tantehorse a ohledává umělecké uchopení tématu naděje na dobrý život. Největší záhadu rozhlasového vysílání bude rozplétat soubor VOSTO5. Tragédie Liblice je amplifikované mysteriózní krimi,  ve kterém se spojuje tradiční poetika Vosto5 se špionážním thrillerem Costa-Gavrasovského ražení a pokleslou televizní kriminálkou. Poslední premiéra na programu pak bude od nezávislé umělecké skupiny 8lidí.

 

Ze zahraničních tvůrců se českému publiku představí například Francouz Antoine Defoort. Inscenace Elles vivent (Ony žijí) je dle plátku Libération jediným divadelním představením o politice, na které by se diváci v této době měli jít podívat. Mexičanka Cristina Maldonado zve na své imerzivní dílo Infinite Game, vytvořené z příběhů a zkušeností lidí z různých zemí světa. U společného stolu vyzývá k meditaci nad každodenními praktikami souvisejícími s pamětí, trvalostí, kontinuitou a materiálními vztahy mezi živými a mrtvými. Kolektivní paměť je pak tématem inscenace Kono atari no dokoka francouzské choreografky Martine Pisani a japonsko-rakouského performera Michikazu Matsune, která měla světovou premiéru v loňském roce na festivalu v Avignonu. Rozšířený filmový zážitek, koncert i představení přinese norský multi-umělecký kolektiv VERDENSTEATRET, belgický ansámbl Voetvolk pak ohromí výbušnou a akční malířskou performance WASCO!, která z pohledu dětí a dospívající mládeže odhalí to, jak by vypadala svoboda, kdyby měla tvar.

 

„Zahraniční inscenace i české premiéry zpracovávají dokumentární i fiktivní formou originální příběhy, které podávají zprávu o současném světě a reflektují otázky lidské existence a společenských změn,” říká k divadelnímu programu jeho dramaturg Pavel Štorek.

 

Společně s divadelní částí se v prostorách Hybernské 2 uskuteční výtvarný výstavní projekt Místa činu, a to pod kurátorským vedením Kristýny Hájkové a Radka Wohlmutha. Součástí tohoto programu budou komentované prohlídky,  diskuze a další doprovodný program.

O FESTIVALU | 4+4 DNY V POHYBU | 4.–13. 10. 2024

Festival se koná od roku 1996 s cílem prezentovat současné inovativní umělecké projekty, každoročně na festivalu vystoupí zhruba 20 souborů z celého světa. Specifikum tohoto festivalu spočívá především v oživování objektů pražské architektury divadlem a v prezentaci mezinárodních projektů, na nichž se sdružení produkčně spolupodílí.

Projekty festivalu zahrnují všechny druhy současného umění (divadlo, tanec, hudba, výtvarné umění, film, video art). Každý ročník festivalu má své specifické téma – leitmotiv. Letos je tímto tématem VNITRO. Dvacátý devátý ročník festivalu se uskuteční od 4. do 13. října v budově Hybernská 997/2 na Praze 1, vršovickém Vzletu, Alfredu ve dvoře a ARŠE+.

 

Hudební festival Znojmo přinese operní dobrodružství pod mořem

Světová premiéra opery pro celou rodinu Porucha na lodi Nautilus

Hudební festival Znojmo představí v červenci ve světové premiéře operu (nejen) pro děti. Ve spolupráci s brněnskou JAMU vznikla opera Porucha na lodi Nautilus. Jde o autorské dílo Lukáše Hurníka, který složil hudbu i napsal libreto. Malí i velcí diváci se mohou těšit na imaginární podmořský svět a dobrodružství inspirované příběhem Julese Verna 20 000 mil pod mořem. Akce se koná v rámci 20. ročníku festivalu, který se ve Znojmě a okolí uskuteční 10. až 28. července.

 

V rámci oslav 20. výročí má Hudební festival Znojmo nemalou ambici představit operu tak, aby bavila i to nejmladší publikum. Festival tak poprvé představí operu pro děti, napsanou na motivy známého románu Julese Verna skladatelem Lukášem Hurníkem. Děti i rodiče se ponoří do hlubin známého příběhu a prožijí dobrodružství plné neočekávaných zvratů, hudebních hříček a textů sršících humorem a nadsázkou. „Věřím, že si tam každý divák najde to své a bude odcházet s úsměvem na rtu, tak jako my, když jsme operu připravovali,“ uvedla režisérka představení Eliška Mervartová.

Do tvůrčího týmu jsou zapojeni mladí talentovaní umělci, tým z velké části tvoří umělci z Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění v Brně, konkrétně Komorní opera HF JAMU.

 

Děti, nebojte se opery

Festival chce dlouhodobě inspirovat děti a přivádět je ke klasické hudbě. Vedle koncertu pro nadané vítěze dětských hudebních soutěží pořádá také celodenní výtvarně-hudební workshop pro nejmenší letos přidává i operu zpracovanou přímo pro Hudební festival Znojmo. „Na tři představení této jedinečné autorské opery jsou zvány děti a jejich rodiče, aby mohli poznat, jak může vypadat svět klasické hudby v podobě zajímavého a napínavého ztvárnění. Ponořte se s festivalem pod hladinu moře a zažijte dobrodružství, na které nezapomenete!“ pozval prezident festivalu Jiří Ludvík.

 

O čem vypráví napínavý příběh?

Ponorka Nautilus se v SanFranciském přístavu připravuje na novou výzkumnou misi. V hloubi Tichého oceánu byl spatřen objekt neznámého původu a Nemo ho hodlá prozkoumat. Check-list ukazuje, že je Nautilus v pořádku. Posádka je nastoupena, až na Salmu, učitelku plavání… Konečně Salma přichází, nejen pozdě, ale ještě si na vodítku vede domácího mazlíčka, chobotnici Mantíka. Tak začíná příběh. „Chtěli jste po mně operu pro děti, ale ty děti tam musí někdo přivést, a to jsou rodiče a prarodiče. No a ty všechny jsem chtěl nějak zabavit. A také jsem chtěl napsat operu opravdu hodnou slova a formy. Ne něco jako muzikál nebo pospojované písničky. Řekl bych, že je to taková malá Valkýra, řekněme jedno dějství z Valkýry. No prostě opera se vší dramatičností, kde se děj žene dopředu,“ prozradil autor Lukáš Hurník, autor hudby a libreta. Představení má dvě přibližně půlhodinová dějství.

 

Účinkující:

Denis Zmatek

Bedřiška Ponížilová

Anna Zedníčková

Simeon Hána

František Sliž

Klára Gregorová

Kateřina Ludvíková

 

Orchestr: JAMU
Režie: Eliška Mervartová
Dirigent: Patrik Červák
Kostýmy: Magdalena Černá
Scéna: Kristina Komárková
Světelný design: Martin Krupa

 

Více:

www.hudbaznojmo.cz

www.hudbaznojmo.cz/opera-nejen-pro-deti/

 

Další články
sinekfilmizle.com