Haze je pražská shoegazová kapela hrající od svého vzniku ve složení Tereza Kodadová (zpěv, kytara), Tymur Kočetkov (bicí), Martin Mašat (kytara) a Šimon Přikryl (basa). Zatím posledním koncertem kapely bylo vystoupení na letošním ročníku festivalu Žižkovská noc. V listopadu loňského roku vydala kapela své první EP Momentary Ease.
Haze je název jedné z nejznámějších písniček od legendární české skupiny Here. Souvisí to s názvem kapely?
TerK: To je náhoda. Já si vůbec neuvědomila, že je to název písničky od Here. Měla jsem to jako přezdívku na Instagramu, a když jsme pak vymýšleli název, tak někdo navrhl, že to slovo samo o sobě je super, a mohli bychom se tak jmenovat.
TymK: Na Instagramu se jmenujeme @shoe_haze, což nám přijde docela vtipný.
Kdo z kapely prosadil, že budete hrát shoegaze?
MM: Já byl zpočátku instrumentální hráč a chtěl jsem tu hudbu spíš atmosférickou. S Tymem jsme hodně jamovali a hráli ambientní hudbu. Shoegaze hodně prosazovala Terka a já s tím v té době úplně nesouhlasil, ale našel jsem si k tomu cestu a hodně mě to chytlo.
ŠP: Já už od čtrnácti miloval postrockové kapely. Tymur mě pak přivedl ke kapelám jako My Bloody Valentine a Slowdive, a mně přišlo, že je to super. Jakmile jsem dostal šanci hrát v shoegazové kapele, tak jsem to hned bral.
TerK: Já s Tymurem jsme měli vždy podobný vkus. Nepřijde mi, že by někdo z nás shoegaze vyloženě prosazoval, nikdy jsme si neřekli: „Budeme hrát tohle“. Bylo to v nás jako v kapele od začátku a vzniklo to přirozeně.
TymK: Já omylem objevil shoegaze přes Coldplay.
TerK: Ježíš!
TymK: Já se za to strašně stydím (všeobecný smích). Ale dopadlo to dobře. Oni mají na albu Viva La Vida (celý název alba je Viva la Vida or Death and All His Friends, pozn. aut.) písničku Yes a za ní je skrytý track, který se jmenuje Chinese Sleep Chant. Ta skladba se mi líbila z celého alba nejvíc. Podíval jsem se na to na Youtube a všechny komentáře byly: „OMG, Coldplay dělají shoegaze, cože?“ Nevěděl jsem, co to znamená, tak jsem to začal zjišťovat a jsme zde. Ta písnička je jedna z mála dobrých věcí od Coldplay.
Možná jsi až moc přísný.
TymK: Ne! Nejsem!
TerK: Teď nás budou Coldplay nesnášet! (smích)
ŠP: Průlomem do českého shoegaze pro mě byla kapela Ecstasy of Saint Theresa a jejich první EP Pigment, neuvěřitelná věc ze začátku 90. let. Mně to dalo velkou dávku naděje a sebevědomí, že i takový žánr se tady dá dělat.
Čerpáte inspiraci spíš v české, nebo zahraniční hudbě?
TymK: Shoegazu je v zahraničí víc než tady, takže jsme přirozeně spíše ovlivněni tím zahraničním.
TerK: Zároveň rozhodně nejsme ovlivněni jen shoegazem. Ta zahraniční inspirace nejspíše převládá, ale já osobně poslední roky objevuji i spoustu českých kapel, a čím jsem starší, tím víc oceňuji a nechám se inspirovat i tuzemskou tvorbou.
Texty vašich písní jsou také „haze“, tedy spíše zamlžené. Jsou založené na konkrétních zážitcích, nebo jde o obecné pocity?
TerK: Texty píšeme já a Šimon. Když přineseme do zkušebny nápad na písničku, rovnou s tím doneseme i text. Já píšu texty odmalička. Většinou nejsou o jedné konkrétní události, spíše je to spojení prožitků a pocitů, které se dějí mně nebo někomu blízkému. Jsou vždy napsané na základě mých zkušeností.
ŠP: Já píšu o konkrétních lidech a jejich životech. Neumím psát o sobě a svých pocitech.
Co znamená název Momentary Ease?
TerK: S tím jsem přišla já. Za prvé se mi hodně líbilo, jak to zní. Ten nápad za tím spočívá v tom chvilkovém uvolnění se od všeho ostatního. Když začneme hrát, tak nemusí být nic jiného. Jsme jen v tomto okamžiku, hrajeme a je nám líp. To samé platí i pro posluchače. Když si pustí naše EP, můžou se na chvíli ztratit a zapomenout na svoje problémy a strasti.
Máte v úmyslu držet se žánru, nebo je pro vás myslitelné i vybočení z něj?
TymK: Nám nejde o to zařadit se do nějakého žánru. Hrajeme, co nás baví, a je to zrovna shoegaze. Zároveň máme každý zkušenosti s jinými žánry a je možné, že něco nového se do naší hudby přenese. Zatím nějaké výrazné vybočení ale v plánu nemáme.
Chystáte album?
TymK: Bude! Až Šimon dodělá bakalářskou práci…
ŠP: Já jsem ji už dodělal!
TymK: Až bude prostě po zkouškovém období, tak se na to vrhneme. Ještě jsme nevymysleli, jestli to bude další EP nebo album, ale něco se vaří.
TerK: Letos se chceme věnovat nahrávání. Nemáme nasmlouvané koncerty a chceme jít do studia.
V klubu Cross jste hráli s Horse a Heike Bartsch z Německa. Jak jste se k tomuto koncertu dostali?
TerK: Tam nás pozval Marek Dočekal, kvůli kterému jsme měli možnost hrát již několikrát na Žižkovské noci a jiných koncertech.
ŠP: Jestli to teď slyší Einstürzende Neubauten, tak rádi budeme dělat předkapelu.
TymK: Z hraní se zahraničními kapelami by šlo vytěžit víc, ale organizace koncertů vypadá často tak, že musíme za patnáct minut postavit bicí, nanosit všechny věci a nazvučit a po koncertu všechno okamžitě udělat v opačném pořadí. Moc prostoru na komunikaci s někým jiným nezbývá. Je to škoda, protože někteří lidé vypadají docela cool.
Je pro vás velký rozdíl v hraní ve studiu a pro publikum?
TymK: Na koncertu je hodně intenzivní neverbální komunikace. Transfer energie je úžasný, i když se nemluví. Tím, že na sebe písničky rychle navazují, působí koncert celistvě. Je to lepší než dělat ve studiu padesát tejků jedné písničky.
TerK: Rozhodně je to obrovský rozdíl. Na koncertě je naprosto jiná energie. Co se týká verbálního spojení s publikem, tak pro nás to není vůbec priorita. Já jsem na pódiu, abych si tu chvíli užila a zároveň přenesla na lidi nějakou atmosféru a pocity. A to dělám čistě skrz hudbu. Hodněkrát jsme se setkali s tím, že za námi lidi chodili a vyčítali nám, že jsme ani nepozdravili, za celý koncert nic neřekli. To bylo samé: „Terezo, tak tam něco řekni, to je určitě tím, že se stydíš a nechceš mluvit“. No, já se vůbec nestydím, ale obecně nejsem zastánce nějakého velkého mluvení mezi písničkami, mně to nepřijde důležité.
TymK: Ono k tomu ani není moc co říct. Naše hudba se vztahuje k pocitům, které by ztratily svou jedinečnost, kdyby se o nich během koncertu mluvilo.
Jaký byl doposud váš nejlepší koncert?
TymK: Celá kapela se shodne na tom, že to byl náš mini-křest EP Momentary Ease v Punctu. Na stage nám dokonce přilítla podprsenka. (všeobecný smích)
TerK: Celý ten večer vyšel skvěle, nad naše očekávání. Kluci se o tu podprsenku i hádali. Ale tak nějak naopak, že se vzájemně přesvědčovali, že určitě byla hozena na toho druhého.
TymK: Je to tak, já říkal, že patří Martinovi a on zase tvrdil, že ji slečna chtěla hodit mně. No zkrátka ta podprsenka nás vlastně víc sblížila. (smích)
ŠP: To samozřejmě nebyl náš nejlepší koncert kvůli té podprsence, ale protože nám tam všechno sedlo. Byli jsme v dobré kondici, koncert byl dobře nazvučený, přišlo hodně lidí a byli nadšení.
