Gustav Erhart

Básník a esejista, narodil se v Praze v roce 1951. Vystudoval dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, přes tři desetiletí je zaměstnán jako archivář v České (dříve Československé) televizi. Žije v Praze. Věnuje se výtvarné a literární esejistice, v poezii, kterou píše od konce… Číst dál...

O smrti a zmrtvýchvstání opery II.

Nadväzujúc na postmoderné riešenia Cageových scénických kusov Reunion (1968) a Europeras (1987–91), avantgardní hudobníci dneška často uspokojujú nepokojného hľadačského ducha prostredníctvom interakcie. Zdá sa, že práve interaktívna komunikácia – so spoluhráčmi, poslucháčmi, stále inteligentnejšími hudobnými nástrojmi, počítačmi… Číst dál...

Ukecaný věci jsou pomíjivý

Mám-li být trochu osobní, malíře Jakuba Hoška (1979) si poprvé vybavuji v devadesátých letech, kterak společně se svou sestrou, rovněž výtvarnicí Anežkou, obrážel výstavy či koncerty a z periférie kultury i životního stylu činil už jen svojí přítomností pohyblivý střed. Výrazný typ už tenkrát, člověk si ho pamatoval… Číst dál...

Filmové japonsko III – od nové vlny k odejmutí snu

Když v roce 1983 režisér Wim Wenders natáčel svůj ,filmový deník‘ TOKYO – GA, hledal stopy Jasudžira Ozu v někdejším Japonsku. Vzpomíná: „Přijel jsem do tohoto města se vzpomínkou na Ozua. Zemřel před dvaceti lety. Zaznamenal jsem změny, ke kterým došlo, transformaci společnosti i měst. Amerikanizace, které si všímal i Ozu,… Číst dál...

C

Podle názvu by mohli být minimalistickou kapelou. Ale nejsou. Lze narazit na tvrzení, že zůstávají jedinou pořádnou postrockovou partou u nás, ale ne že by právě zrovna u nich ty škatulky byly tak důležité. Sami tomu s čertem v oku říkají comm-post rock. Faktem je, že pokud chcete nějaká srovnání, podobné postupy nebo náladu,… Číst dál...

Pískací Socalled

Pejzy a low-ride. Klezmer a hip hop. Jewish Cowboy. Socalled. Kolik znáte židovských hip hoperů? Beastie Boys. Dobře, jenže u těch je to tak nedůležité, že to o nich ani skoro nikdo neví. Pak je tady třeba Matisyahu. Jenže ten židovství zas tolik vystavuje na odiv, že je spíše atrakcí než hudební hvězdou. A pak je tady… Číst dál...

Hudební blíženci Rachida Tahya Khaleda

Boogie woogie z kraje muezzínů. Alžírský přístav Oran není jen rodištěm dnes tak populárního stylu rai, hrála se zde i andaluská a sefardská hudba, kterou sem před pěti sty lety přinesli Arabové a Židé odsunutí ze Španělska. Pianista Maurice el Médioni se narodil roku 1928 španělským rodičům v oranské sefardské židovské komunitě.… Číst dál...

Tango – na pouti od bordelu k technu

Připustíme-li, že každý stát má svůj hudební symbol, pro Argentinu jím je tango. Slavný argentinský spisovatel Jorge Luis Borges o něm kdysi prohlásil: „O tangu můžeme donekonečna diskutovat, ale nic nezměníme na tom, že tak jako všechno pravdivé je pořád obklopeno tajemstvím.“ Když tango v padesátých letech minulého století… Číst dál...