Keith Jarrett/Gary Peacock/Jack DeJohnette: Somewhere

A staří pánové stále hrají jazz. Skvěle, vycházejí z tradice jazzu, z genealogie moderního jazzu, mají v oblibě stan­dardy, a přesto by se nikdo neodvá­žil je zařadit k interpretačnímu main-streamu – to připomínám proto, že mainstream bývá zkratkovitě ztotož­ňován vždy jen s hraním standardů. Klavírista Keith… Číst dál...

Pozoruhodnosti z Pogusu II

Jestliže se ptáme, co vytváří svorník mezi jednotlivými alby Pogusu, stěží dospějeme k nějaké obsahové či stylové sounáležitosti, jaká se v obdobně frekventovaných labelech občas vyskytuje. Každý nový kompakt se v tomto výběru Ala Margolise jeví jako solitér, osobitý a zcela výjimečný, proto pře­dem nevíme, co tady… Číst dál...

Maddy Prior, Sidmouth folk week 3. 8. 2013

Když už člověk neviděl Hanku Zagorovou v Sopotech, Jirku Štědroně s Plameny v Sokolově a Honzu s Františkem na Strahově, tak tedy aspoň tu Maddy Prior v tom Sidmouthu. Na posvátném místě britského folku jsem se začátkem srpna ocitl takřka omylem a náhodou ještě náhodnější pak zde ponatrefil na koncert… Číst dál...

Sejde z očí. Sejde z mysli

Pokusy o odsun bývalých otroků z Ameriky na africký kontinent (druhá část) Působením člověka se všechno stává paradoxním, smysluplnost se mění v nesmyslnost, spravedlnost v nespravedlnost, svoboda v nesvobodu, protože člověk sám je paradoxem, iracionální racionalitou. (Friedrich Dürrenmatt) Americkou společnost… Číst dál...

KT Tunstall: Invisible Empire // Crescent Moon

Krize středního věku dolehla i na skot­skou písničkářku KT Tunstall. Kdyby to neznělo škodolibě, dodal bych – zaplaťpámbu. Jistěže pisatel nepřeje nikomu zklamání. Ovšem vyzpívávání se z chmur dalo vzniknout zpěvaččině určitě nejhlubší a dle pisatele také nej­lepší desce, byť příznivci vkusné, ži­vější hitovosti alb Eye… Číst dál...

Děti kapitána Morgana: S rozkoší vylizuji omáčku

Tuzemských odpovědí na Toma Waitse jsem pár slyšel, ale všechny postrádaly tu pravou atmosféru špi­navých uliček odvrácené strany vel­koměsta. Chyběl jim ten pach levné­ho jídla z vývařoven, moče a splašků. Temná zákoutí, kam nikdy nepronik­ne sluneční paprsek, zato tam bují drobná kriminalita jako zhoubné ná­dory na kůži… Číst dál...

„Ten, kdo hodně lemtá, přečůrá i prezidenta“

To píše závěrem Velké knihy čůrání, kterou právě vyslalo za čtenáři praž­ské nakladatelství Labyrint v edici Raketa, bejbypankový Kašpárek v roh­líku. To je myšlenka, která se jistě hodí za jakýchkoli časů, na jakéhoko­li prezidenta. Samotná kniha je pak dalším pří­spěvkem do relativně dlouhé řady monografických publikací, které… Číst dál...

CPR Electrio

Ondřej Pivec přesídlil v roce 2009 do New Yorku především proto, aby se dál vzdělával v jazzu a aby byl blíže dění v tomto žánru. Nakonec se vše vyvíjelo trochu jinak. Kromě toho, že mladý evropský varhaník našel práci jako hudební ředitel v jednom afro­americkém(!) kostele, přičichl také k producentskému řemeslu… Číst dál...

Jsem člověk, který hraje na bubny

Podobné album v Česku nevzniklo, co paměť sahá – a je příznačné, že přestože je vydal pražský label Amplión, jeho protagonistou je Slovák. Bubeník DANO ŠOLTIS je ovšem na české scéně už řadu let velmi dob­ře etablován. Je k vidění na hudební scéně, „neorganizovaně“ sdružené kolem klubu Jazz Dock, bubnuje například s Vertigem,… Číst dál...

Alvin Curran: Shofar Rags

Alvin Curran hraje na šofar již řadu let. Poprvé se legendární hudební nástroj Židů objevil v jeho hudbě koncem 80. let (v kompozicích For Julian a Crys­tal Psalms) a později ho zahrnul i do bizarního instrumentáře nově oži­veného souboru Musica Elettronica Viva. Ze sedmi šofarových rág nové­ho alba v jedné,… Číst dál...