Měsíc: Červen 2023

LEKCE HITCHCOCK: Štěpán Gajdoš a kol.

Jeviště Divadla Petra Bezruče halí matná fólie, známá ze sprchových koutů (tady ovšem zakrývá celý hrací prostor), před ní je torzo řady dřevěných sedadel, známých ze staršího typu lidových biografů, v něm jsou uvelebeni Norbert Lichý, který se stává Alfredem Hitchcockem, a Ondřej Brett v roli Francoise Truffauta. Inscenace Štěpána… Číst dál...

ZA! ZA! & la TransMegaCobla

Dojděte si do lesa nasbírat houbičky, představte si ten nejulítlejší hudební bizár, na jaký si vzpomenete, a vůbec se u toho neupejpejte. Přidejte zpěv ve féničtině, což je jak známo hodně dlouho mrtvý jazyk, a pusťte se do kruhového katalánského lidového tance sardana. Samozřejmě v převleku za krávu v holínkách z filmu… Číst dál...

KAZE & IKUE MORI: Crustal Movement

Ono se řekne improvizační deska, na které pocitově provázaní a zkušeně naslouchající hudebníci reagují jeden na druhého. Ale točte ji za epidemie čínské chřipajzny, když je půlka kvarteta japonská, půlka francouzská, hostující elektronická čarodějka Ikue Mori sídlí v New Yorku a hranice jsou zavřené. Když je ovšem za projektem… Číst dál...

LANKUM: False Lankum

Představy, že vstoupíte-li do jakékoliv irské hospody, bude v ní někdo hrát, vždy dotvářely hudební obraz Zeleného ostrova. Ten už dávno přestal být keltským ekonomickým tygrem a se čtveřicí Lankum sledujeme, k čemu došlo, když do hospod vstoupili proletářští pankáči, k tradicím se sice vztahující, nicméně se od nich zvukovými experimenty… Číst dál...

Fug You! 10: Avantgarda ulice i vyšších pater

„Hudba není omezena na svět zvuků. Existuje hudba vizuálního světa.“ Oskar Fischinger, 1951 Poté, co jsme se – konečně – vypořádali s Andym Warholem, nastal čas podívat se na další velice zajímavou a podnětnou, bohužel stále nepříliš známou osobnost amerického undergroundu, jíž je Harry Smith (1923–1991). Polyhistor, outsider… Číst dál...

Petr Randula: Křižovatky hudebně-vizuálních technologií

Přesně před čtyřiceti lety se ke mně dostala kazeta s nahrávkou skupiny Třírychlostní Pepíček. Bylo mi devatenáct a se zájmem jsem poslouchal různé hudební výstřednosti, ale tohle mě fakt šokovalo. Co je to za lidi? Jako by byli odněkud z Marsu. Pak jsem se s údivem dozvěděl, že ten šílenec, co tam hraje klávesy, je Petr Randula z Valašského… Číst dál...
Další články