Různé

AD HOT

Ještě, než Brad Pitt jako kaskadér Cliff Booth cvakne-luskne koutkem úst a rozpoutá tak těsně před finále filmu Once Upon a Time in… Hollywood Quentina Tarantina několikaminutové peklo, ostatně vrcholící dštěným ohněm, slyšíme spoustu hudby. Buď přímo z roku řádění Mansonovy rodiny, tedy 1969, kdy se příběh odehrává. Třeba Mr. Sun,… Číst dál...

U C H A M Ž I K Y

Strávil jsem teď pár dní u Jaderského moře. Což je, uznávám, pro UNI extrémně nezajímavá informace. Důvod, proč se zde o své vydařené, ale pro záběr časopisu nepodstatné rodinné dovolené zmiňuji, je ten, že mi to připomnělo mé dětské pobyty u moře. Byly celkem tři, v mých osmi, devíti a třinácti letech. A možná… Číst dál...

Postila

Jack Kerouac myslel na Deana Moriartyho, já vzpomínám na Pavla Šruta. Ostatně jsem to dělával už za jeho života. Když nám začátkem devadesátých let Český spisovatel vydal Cadus rotundus – Sud kulatý, naše nerozborné soudružství stolního i tvůrčího rázu se utužilo na celé věky. Pojem soudruh, nenapravitelně zprofanován minulým… Číst dál...

U c h a m ž i k y

Tuhle jsme se v autě s Dušanem shodli, že píseň Africa od skupiny Toto je naše „guilty pleasure“. O pár kilometrů dál jsme se ale stejně tak shodli, že toto není typická ukázka „provinilé radosti“ (nevím, jestli někdo tento termín oficiálně a použitelně přeložil do češtiny – pokud ano, tak se tento překlad bohužel nechytl), protože… Číst dál...

Postila

Má žena Zuzana, autorka a kurátorka výstavy Nezlomní, právě probíhající v Obecním domě v Praze, mne požádala, abych do katalogu napsal třicet kunsthistorických pohádek. Přesně tolik umělců, živých i věčných, tam vystavuje. Na Rudolfa Němce, malíře a věčného přítele, jsem při této příležitosti prozradil,… Číst dál...

Ad hot

Jsme poslední dobou – vnímáte to taky? – v jednom kuse úplně smýkáni kulatými výročími. Nemyslím osobními. I když ty zrovna v mém okruhu přátel vypukly už vloni, a letos pokračují, jde o úplné abrahámovské bakchanálie. Ne, ne, mluvím o velkých historických připomínáních. Sotva uběhlo sto let od vypuknutí první světové,… Číst dál...

Eugen Brikcius uvádí: Díl čtvrtý/Karel Nepraš & Jan Steklík

Karel Nepraš (1932–2002) Kdo byl dřív: Nepraš, nebo Steklík? V mém případě Karel Nepraš. Poznal jsem ho ve Špálově galerii, kde jsem působil od září 1967. Představil mi ho Jindřich Chalupecký. Sedmašedesátý byl literárně i výtvarně vůbec nejlepší rok, jaký kdy tato země měla. Jaro osmašedesátého už bylo prvním krokem zpátky, což příjezd… Číst dál...

Negativní dopad brexitu na britský hudební průmysl

Nejistota ohledně finální (jestliže vůbec nějaké) formy odchodu Británie z EU přináší starosti každému byznysovému odvětví. Nejinak tomu je i v případě po celé generace světově proslulého britského hudebního průmyslu. Nervozita pramenící z obav například ohledně celních orgánů na obou stranách byrokraticky zdržujících přeshraniční… Číst dál...

Dva muži ve člunu aneb biocentrismus

S hrůzou zjišťuji, že dnešnímu světu vůbec nerozumím. Tak mě nedávno profesor Jan Zrzavý v Orientaci sobotních Lidových novin ujistil, že člověk jako biologickýdruh se vyznačuje tím, že má dvě pohlaví podle vzorce „samec a samice“, tedy muž a žena. Ale tato jistota je dnes nabourána tím, že oproti tomu stojí „gender“ alias sociální pohlaví,… Číst dál...

Eugen Brikcius uvádí: Díl třetí/Vladimír Borecký & Ellen Jilemnická

Vladimír Borecký (1941–2009) Kdy jste Vladimíra Boreckého poznal? V druhé půli šedesátých let , ale při nejlepší vůli si nedokážu vybavit ani přesné datum, ani situaci. Nejvýraznějším momentem naší dlouhodobé známosti ale nebylo seznámení. Rozhodující bylo, když mě Vladimír požádal, abych přeložil báseň Václava Svobody Plumlovského „Chudobín“… Číst dál...
Další články