V Poličském muzeu zažijete středověk na vlastní kůži!

Chcete se vrátit v čase do doby rytířů s meči a dam v nádherných šatech? Tak VZHŮRU DO STŘEDOVĚKU! … na výstavu, která bude zahájena v poličském muzeu na začátku února.

 

Nová výstava vám představí každodenní život ve středověku. Uvidíte, jak se lidé oblékali, jak to bylo s hygienou, co jedli a pili, jak to vypadalo na trhu i jak trávili volný čas.

Prohlédnete si dobově precizně vyhotovené repliky a vyzkoušíte hravé i vzdělávací aktivity, při kterých zjistíte množství zajímavostí. „Obléknete si gotický oděv nebo kroužkovou košili, ozdobíte se čelenkou se závojem nebo nasadíte rytířskou přilbu, potěžkáte meče a bijáky, vyskočíte na koně, zakusíte rytířský turnaj na koních nebo střelbu z kuše. Můžete postavit hradby nebo naopak obléhat město katapultem. Přičichnete ke středověké uličce a vyrobíte si dobovou voňavku.“ vypočítává aktivity kurátorka výstavy Mgr. Simona Valachová. A to není zdaleka vše. „Můžete se stát písařem ve scriptoriu, poměřit se s Karlem IV., vyzkoušet si náročnou práci iluminátora, ověřit své řemeslné dovednosti nebo zpytovat hříchy na pranýři.“ dodává.

 

Středověká výstava se do výstavních sálů vrací často, naposledy to bylo v roce 2021 k výročí 600 let Jana Žižky v Poličce. Letošní výstava ale přichází s novinkou. „Výstavu jsme doplnili o téma trávení volného času ve středověku a vznikla herna, kde se pobavíte ryze středověce – roztáčením káči, chozením na chůdách, bořením kuželek, hrou šachy nebo mlýn a brnkáním na citeru. Nemůže chybět ani hazard – hra v kostky, karty a vrhcáby!“ vysvětluje Valachová.

Výstava bude zahájena 4. února a můžete ji navštívit do 21. dubna.

 

Vernisáž výstavy se uskuteční v neděli 4. února v 16 hodin v poličském muzeu.

Úderem 16. hodiny přijede do muzea král Karel IV. na koni se svojí družinou. I vy jste zváni k bohaté hostině na jeho počest! Ochutnáte středověké dobroty – placky, zelňáky, uzené, rybu, kaši, zvěřinu a jiné. A samozřejmě si jako první návštěvníci prohlédnete výstavu Vzhůru do středověku! s aktivitami na každém kroku.

Nejslavnější komedie Carla Goldoniho se po 32 letech vrací na prkna Národního divadla Brno

Truffaldino – sluha, který se shodou okolností ocitne ve službě u dvou pánů zároveň. Nejen on však na jevišti rozehrává brilantní komedii, která již po staletí baví celý svět. Činohra Národního divadla Brno uvádí potřetí ve své historii klasickou komedii Sluha dvou pánů od Carla Goldoniho, tentokrát v režii ředitele NdB Martina Glasera.

 

Obchodník Pantalone di Bisognosi má dceru, kterou právě zasnoubil se synem doktora Lombardiho. Mladému páru se záhy zhroutí svět, když se ukáže, že původní bohatý snoubenec dívky není mrtev, jak si všichni mysleli. Právě přijel do Benátek se sluhou Truffaldinem a hodlá se oženit. Jeho totožnost je však podezřelá, neb se více než o dívku zajímá o to, jak získat peníze a čas. Navíc stále zapomíná, že i sluha se musí někdy najíst. Zoufale hladový Truffaldino se pod příslibem oběda proto nechá najmout dalším pánem – tajnůstkářem prudké povahy.

 

Nejslavnější komedie Carla Goldoniho (1707–1793), jež baví diváky od roku 1745, vychází z humorného kontrastu lidských tužeb – zatímco jedni vkládají veškerou energii do toho, aby si mohli vzít svůj milovaný protějšek, druzí usilují o to, aby se dosyta najedli. ,,Když jsme připravovali dramaturgický plán na aktuální sezonu, cítil jsem obrovskou potřebu nabídnout našim divákům něco pozitivního. Svět kolem nás poslední dobou nedává moc příležitostí ke smíchu, takže jsem se rozhodl vzít na sebe nelehký úkol a zrežírovat komedii, navíc takovou, která má ve své domácí inscenační historii velmi silný ‚zářez‘,“ vysvětluje výběr inscenace Martin Glaser.

 

Goldoni dokázal vytvořit postavy, které jsou jedinečné a nezapomenutelné, a jeho schopnost komponovat složité zápletky a dialogy je obdivuhodná. Obsazení rolí je proto mimořádně důležité. To potvrzuje i režisér: ,,Sluha dvou pánů je excelentní, skvěle napsaná komedie, která nabízí obrovskou příležitost pro inscenátory a hlavně pro herce. Bez těch by to v žádném případě nešlo, a kdybychom v souboru neměli Viktora Kuzníka, asi by má volba padla na jiný text. Nicméně náš Sluha by neměl být komedií jednoho muže, ale komedií skvělého ansámblu. Naprostá většina scén totiž nabízí příležitost k rozehrání parádních komediantských výstupů, k čemuž je náš soubor mimořádně disponován.“

 

Velký potenciál má inscenace také právě díky dobrému obsazení. Slavné role Truffaldina se zhostí, s vtipem sobě vlastním, Viktor Kuzník. ,,Není pro mě snadný úkol vytvořit ‚nového‘ Truffaldina, který je neodmyslitelně spojován se slavnou interpretací pana Donutila, a splnit všechna divácká očekávání, ale věřím, že se nám podařilo vytvořit postavu i inscenaci tak odlišnou, že bavit nebude jen Truffaldino, ale i všechny ostatní figury. A z toho mám radost,“  popisuje svůj vztah k významné roli čerstvý držitel Ceny Thálie pro činoherce do 33 let. Petra Kubese, který byl v loňských Tháliích nominován za ztvárnění Vladimíra v inscenaci Čekání na Godota, uvidíte v roli benátského obchodníka Pantalona di Bisognosiho. Jeho dceru Clarici zahraje hostující herečka Lenka Netušilová. Tereza Groszmannová, laureátka Ceny Thálie za rok 2020, zazáří v roli služebné Smeraldiny. V roli doktora Lombardiho se můžete těšit na Petra Bláhu, jeho syna Silvia zamilovaného do Clarice hraje Jakub Svojanovský. Další zamilovanou dvojicí a zároveň duo Truffaldinových pánů zahrají Zuzana Černá jako Beatrice Rasponi a Ivan Dejmal jako Florindo Aretusi. V roli hostinského uvidíte Martina Slámu a nosiče a číšníka Sergia ztvární Roman Blumaier.

 

V inscenaci Sluha dvou pánů se kromě skvělých hereckých výkonů můžete těšit i na hravou scénu a dokonalé dobové, ale humorně pojaté kostýmy. ,,Hereckou souhru pak doplní vytříbený scénický design Petra Vítka a perfektně komediálně ‚přepálené‘ kostýmy Martina X. Chocholouška,“ dodává Martin Glaser.

 

Sluha dvou pánů se vrací do Národního divadla Brno po 32 letech. Hra se zde inscenovala již třikrát – v letech 1926, 1962 (titul uvedl baletní soubor) a 1992 – a nyní zkusí znovu své štěstí 19. ledna 2024, jakožto první premiéra nového roku. ,,Věřím, že společně namícháme léčivý smíchový koktejl, který dá našim divákům na pár desítek minut šanci zapomenout na těžkosti všedních dní a prostě se chvíli jen tak bavit z toho, jak herci na jevišti Mahenova divadla nádherně ‚blbnou‘,“ uzavírá pozvání na premiéru ředitel a režisér Martin Glaser.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Carlo Goldoni: Sluha dvou pánů

Premiéra proběhne 19. ledna v Mahenově divadle.

 

 

Inscenační tým

Překlad                                                           Eva Bezděková

Inscenační úprava textu                                 Martin Glaser a kolektiv

Dramaturgie                                                  Hana Hložková

Režie                                                              Martin Glaser

Scéna                                                             Petr Vítek

Kostýmy                                                         Martin Chocholoušek

Světelný design                                              Martin Špetlík

Asistent režie                                                 Ctibor Němec (student VŠMU)

 

 

Osoby a obsazení

Truffaldino                                                                 Viktor Kuzník

Pantalone di Bisognosi, benátský obchodník              Petr Kubes

Clarice, jeho dcera                                                      Lenka Netušilová j. h.

Smeraldina, služka Clarice                                          Tereza Groszmannová

Doktor Lombardi, učený advokát                                Petr Bláha

Silvio, jeho syn                                                            Jakub Svojanovský

Beatrice Rasponi                                                         Zuzana Černá

Florindo Aretusi, její nápadník                                    Ivan Dejmal

Brighella, hostinský                                                     Martin Sláma

Sergio, nosič a číšník                                                   Roman Blumaier

 

 

 

PR a marketing: Karolína Kozubíková; e-mail: kozubikova@ndbrno.cz ; telefon: +420 720 069 068.

Úder do tváře nebo objetí, je to na tobě!

Slovenský kytarista Martin MarK odstartoval nový rok premiérou hudebního videa Wantonness IV (You decide). Hudba ve znamení dark ambient končí otázkami reflektujícími dnešní neklidnou dobu.

 

„Svět kolem nás se radikálně mění. Narůstají obavy ze světového válečného konfliktu, společnost je rozdělena, přibývá agresivita. Mnozí rezignovaně říkají, že s tím nic neuděláme. Myslím si, že záleží na každém z nás, jakou budoucnost přijmeme,“ vysvětluje Martin pohnutky, které ho přivedly k tvorbě téměř 6 a půl minutové nahrávky.

 

Ke spolupráci na dálku přizval americké kolegy, trumpetistu Joshuu Trinidada a básníka Shanea Becka. „Joshua je můj objev z internetu, kde jsem našel jeho diskografii, která mě zaujala. Shane, se kterým jsem už nahrával, tentokrát naléhavě a sugestivně interpretuje můj anglický text,“ ocenil slovenský kytarista.

 

Martin je také autorem hudebního videa. Materiál natáčel na více místech na Slovensku a v České republice, v závěru se objeví záběry, které pořídil v německém nacistickém koncentračním a vyhlazovacím táboře Auschwitz-Birkenau z let 1940 -1945 v polském Osvětimi.

 

War or peace

Death or life

Hate or love

Destroy or build

Hell or heaven

Cry or smile

Pain or joy

Slavery or freedom

A punch in the face or a hug

Darkness or blue sky

You decide, It’s up to you

It’s up to you, It’s up to you

 

Válka nebo mír

Smrt nebo život

Nenávist nebo láska

Ničit nebo budovat

Peklo nebo nebe

Pláč nebo úsměv

Bolest nebo radost

Otroctví nebo svoboda

Úder do obličeje nebo objetí

Temnota nebo modrá obloha

Ty rozhodni, je to na tobě

Je to na vás, je to na vás

Hmlisto a Petr Linhart vydávají videoklip Jáchymov z oceňovaného alba Československá

Nový videoklip s názvem Jáchymov z alba Československá vydává slovenské duo Hmlisto ve spolupráci s českým písničkářem Petrem Linhartem.

 

Hmlisto, dvougenerační duo Veroniky Kickové a jejího syna Jána, žije a tvoří v malé obci Prochot na středním Slovensku. Sami své mísení písničkářství, lidové hudby a postrockové kytary označují za postfolk. Petr Linhart je písničkář, poutník, milovník krajin a jejich příběhů, člen sdružení Osamělí písničkáři.

Píseň Jáchymov, ke které hudbu i text napsali společně Kicková a Linhart, vypráví příběh slovenského rolníka, odsouzeného k nuceným pracem v jáchymovských uranových dolech a zároveň i jeho ženy, čekající na něj doma v obavách a s tušením, že se jí po čtyřech letech nemůže vrátit stejný člověk, kterého milovala.

 

Jak ze zdvojeného autorství vyplývá, příběh je vyprávěn dvojjazyčně, ze dvou pohledů, slovensky i česky. Klip byl podle scénáře Veroniky Kickové natáčen v reálném prostředí dnešního Jáchymova, kde lze stále potkávat stopy po těžbě uranu i pozůstatky vězeňských lágrů. Stejně tak v klipu potkává Turista přicházející do dnešního Jáchymova stopy příběhu, obsaženého v písni.

 

„Ačkoliv pocházím z Karlových Varů, k Jáchymovu jsem se dostala oklikou, přes slovenský příběh mladé nevěsty, která  čeká na svého nespravedlivě zavřeného muže a má to “štěstí”, že smí jet několikrát za ním. Historické centrum města je vcelku malebné a vytváří zvláštní kontrast k temné atmosféře lágrů. O vizuálu ke klipu jsem uvažovala téměř dva roky a nemohla jsem najít klíč. Vše se nakonec pohnulo vloni v létě, kdy jsme se jeli do Jáchymova podívat a naučnou stezku Jáchymovské peklo jsme si prošli. Tam mě napadly obrazy s Mařiným krojem v Řetízkárně a nošením kýblů po schodech, kdy se Turista vžívá do situace vězňů, kteří skutečně museli vláčet pitnou vodu strmým kopcem nahoru do tábora,” přibližuje vznik videoklipu  Veronika Kicková.

 

Kamery a střihu se ujal Petr Mikšíček, velký znalec krušnohorské historie a krajiny. Natáčení v podzemí bylo možné díky spolupráci se spolkem Političtí vězni.cz, realizace výroby klipu pak díky podpoře Karlovarského kraje a slovenského Fondu na podporu umenia.

 

Album Československá (Galén 2022) dua Hmlisto a písničkáře Petra Linharta získalo prestižní slovenské ocenění Radio_Head_Awards za album roku 2022 v kategorii Folk, písně z desky se umístily na prvních dvou příčkách posluchačské hitparády Radia Proglas za rok 2023. Na albu se jako producent podílel i známý kytarista Josef Štěpánek, jehož jméno nesou i nahrávky Vladimíra Mišíka, Vlastimila Třešňáka, Petra Linharta, Miroslava Kemela, Richarda Müllera, Lenky Nové, vystupuje ale i s Lucií Bílou či Radůzou.

V nejbližší době vystoupí Hmlisto a Petr Linhart 4. dubna v kladenském klubu Pod Třešní, 22. května v klubu Kaštan v Praze a 27. července na Amfolkfestu v Pulčíně.

Květnový teatrologický kongres uvítá   více než 100 divadelních kritiků a publicistů 

V termínu od 20. května do 26. května 2024 se do Brna v rámci nadcházejícího ročníku festivalu Divadelní svět Brno, jehož pořadatelem je Národní divadlo Brno, sjede víc než 100 profesionálů z řad divadelních kritiků a publicistů z celého světa. Zúčastní se zde kongresu Mezinárodní asociace divadelních kritiků/Association Internationale des Critiques Théatre (AICT-IATC). V kandidatuře na jeho pořádání uspěli PerformCzech / Oddělení mezinárodní spolupráce IDU a České středisko AICT.

Ve spojení s kongresem, který se uskuteční v Mozartově sále divadla Reduta, proběhne také konference na téma „Pravda” v kafkovském světě (divadla): Tragické nebo komické? a předání ceny Thálie Prof. Dr. Erice Fischer-Lichte za celoživotní přínos v oboru teatrologie.

 

Kongres zahrnuje valnou hromadu a předání Ceny Thálie nominované osobnosti za přínos v oboru teatrologie. Předání ceny významné německé teatroložce Erice Fischer-Lichte proběhne 23. května v den zahájení festivalu Divadelní svět Brno v divadle Reduta Národního divadla Brno od 17:30.

Vybrané příspěvky, které zazní na konferenci „Pravda” v kafkovském světě (divadla): Tragické nebo komické? budou následně publikovány v online magazínu Critical Stages/Scènes critiques v prosinci roku 2024. Na programu v době konání festivalu je i pořádání workshopu pro dvacítku studentů kritiky zahraničí.

 

„Konání kongresu AICT bude velkou příležitostí představit širokému spektru odborníků z celého světa česká scénická umění a rozšířit tak povědomí o naší divadelní kultuře. Využijeme k tomu jak bohatou infrastrukturu divadelního Brna, tak našich zkušeností s pořádáním podobných akcí na platformě Opera Europa. Festivalový program ve spolupráci s IDU profilujeme jako přehlídku těch nejzajímavějších podob současného divadla. Věřím, že jako vyspělá kulturní země využijeme tuto mimořádnou příležitost, abychom navázali nové vazby s předními zahraničními odborníky a otevřeli české kultuře dveře do světa.“ Martin Glaser, ředitel Národního divadla Brno, které festival Divadelní svět pořádá ve spolupráci s většinou brněnských divadel a JAMU.

 

„Pro uspořádání kongresu nastaly příhodné podmínky díky finančním zdrojům z Národního plánu obnovy a kontinuální podpoře Ministerstva kultury, s jehož podporou jsme se úspěšně ucházeli nejen o pořádání této globální akce, ale v minulosti také hostili zasedání exekutivních výborů dalších mezinárodních nevládních organizací, s nimiž IDU spolupracuje. Bude se jednat o výjimečnou událost i vzhledem k tomu, že v České republice, potažmo Československu po několik dekád žádný obdobný kongres neproběhl a odborná i mediální reflexe současného, nejen scénického, umění je velmi diskutovaným tématem”, říká Martina Pecková Černá, vedoucí oddělení mezinárodní spolupráce IDU.

ROMY: Mid Air

Zatímco prvotinu tahouna indie popové trojice The xx, Jamieho xx, jsme si mohli vychutnat už před osmi roky, na sólové pokusy zbylé dvojice jsme si museli počkat mnohem déle. Dnes už jsou venku a je možné bez uzardění konstatovat, že kolekce nemohly být atmosférou vzdálenější. Zatímco Oliver Sim do loňského alba Hideous Bastard vložil veškerou tíhu svých frustrací (homosexuální orientace, boj s HIV a následné opovržení sebou samým), letošní debut Romy (občanským jménem Romy Madley Croft) je naopak, i přes přiznané osobní patálie, oslavou života v nejpozitivnějším slova smyslu. Přitom oba aktéři vycházejí znovu z indie popových pozic společné kapely, včetně pomoci parťáka Jamieho xx v pozici producenta. Velkou nápovědou, co od desky můžeme očekávat, je volba dalších spoluproducentů kolekce nazvané Mid Air. I když Stuarta Price a Fredericka Johna Philipa Gibsona, kterého hudební svět zná jako Fred Again, dělí téměř jedna generace, oba muzikanty spojuje láska k přehlednému syntetickému popu s kořeny v devadesátých letech. Není náhodou, že hned s vydáním prvního singlu Strong na podzim loňského roku se vyrojilo srovnání s pulzujícím tanečním soundem Everything But The Girl poloviny devadesátých let. Dnes, když máme celou desku k dispozici, odkazů na taneční horečku 90. let najdeme více. Závěrečná She’s on My Mind s chutí využívá tlumené French housové funkové fígle, stadionová Did I pak může připomenout slavné Faithless. Otvírák Loveher není daleko od dalšího letošního elektropopového hitu, alba Euphoric z rukou mladší producentky Georgie (mimochodem dcery Niela Barnese z Leftfield). I když se Romy tu a tam otevřeně hlásí i k takovým jménům jako Calvin Harris nebo Duo Lipa, společně se spolupracovníky se jim daří v roztančené kolekci držet velkou porci intimity a melancholie, klíčovou ingredienci výchozích The xx. „Zhudebněný milostný dopis“, jakou dostala deska ihned po vydání nálepku, dává naději, že i současný elektropop si dokáže udržet přehlednost, styl a eleganci.

Malé zuby: Pouta

Malé zuby, subtilnější podoba kapely Zuby nehty, je „klavírní trio“ (naživo někdy i duo) Marky Míkové, Pavly Jonssonové a Jany Kaplanové. S tím, že všechny tři dámy zpívají a Kaplanová kromě bicích nenechá zahálet ani svůj další nástroj, trubku. Jinak řečeno, nezaměnitelná poetika, autorský rukopis (byť pochopitelně bez písní „absentujících“) i sound plynule navazuje na předchozí diskografii Zubů nehtů. Příznivci nemusí odlišnost názvů řešit, jde prostě o staré známé, ehm, Zuby. Ostatně na „zredukované Zuby“ z předchozích let se tu odkazuje i repertoárově. Album Pouta obsahuje nové (plněji zaranžované) verze tří kusů, které už obsahovalo 2CD Best Of & Rarity (2003). Přičemž skladba Zas má temně aktualizovaný text: „Zas stojí voják v poli /zas kolem sviští střely… Projít bahnem, minout miny / vstát, když spadne / zkrotit stíny…“ Akorát na další z řady Paní XY tentokrát nedošlo.

Zato se Marce Míkové podařila další pěkná přírodozpytná písnička Narvalové. (Mimochodem, nápodoba narvalí komunikace ve stylu Diamandy Galás či Yoko Ono je asi pěkný nápor na hlasivky.) Nebo „bajka“ Černý havran. Fantaskní hravost se na albu střídá s ponurými asociacemi. A je jedno, zda budeme brát textové obrazy písně Zapalte hvězdy („nejde utéct z toho boje / bij se v kleče, bij se v stoje / můžeš brečet, můžeš křičet / co se děje“) jako podobenství zápasu niterného, citového nebo odraz nedalekých krutých reálií: „Střela projede oknem, hlavou / dům se bortí, ruce zebou / hlasy dětí, dým a střepy / k nebi letí…“ Jonssonová zase našla inspiraci k podobenství v pražském viaduktu (Negrelli) či v textové spolupráci s Oldřichem Janotou (Pod Novým lesem).

Jako zásadní téma alba Míková vypichuje citová pouta a úvahy, „na čem vlastně v životě záleží“: „Ať už chceme, nebo ne, jsou mezi námi vztahy a pouta… A i když to často není lehký, člověk za to cítí vděčnost“. Na poutech v kapele a umělecké výpovědi také záleží.

OTTO HEJNIC ORGANISM: Sunday At The Studio

Druhé album „varhanního“ projektu bubeníka Otty Hejnice doprovází hrdinská historka. Když trio s hammondkářem Brianem Charettem a saxofonistou Osianem Robertsem natáčelo Hejnicův autorský titul Beringia (2022, recenze UNI 2/2023), zajednalo si nahrávací studio na dva dny. Jenže pánové měli úspěšně semleto za den. Jak naložit s volnou Nedělí ve studiu? Což takhle natočit další, neplánovanou desku?

Pochopitelně nejde o autorský titul. Tak plodný nebo vybavený okamžitě použitelným šuplíkovým materiálem bývá málokdo. Ovšem už v akustickém triu s Ondrejem Krajňákem a Josefem Fečem střídal Otto Hejnic s oblibou alba skladatelská s kolekcemi standardů, tak proč v téhle praxi nepokračovat s „Organismem“. Sestava ostřílených hráčů pochopitelně neměla problém dohodnout se na trojstranně přijatelném repertoáru a v pohodě ho zaznamenat.

Dalo by se zjednodušeně, ale úspěšně namítnout, že desky tisíckrát reinterpretovaných a v plejádě všemožných úprav dávno zachycených kusů už v současné nadprodukci téměř nikoho nezajímají. Nicméně pokud muzikanty standardy upřímně baví a nechtějí se jenom blýsknout jazzovou erudicí (o které nikdo nepochybuje), potažmo si dělají reklamu na klubové hraní, proč ne. Rozhodně dobrá alternativa k tomu rýpat se ve zbylém čase v již natočené Beringii a ještě jí vzít atmosféru přeprodukováním.

Jistě, od prvních taktů tématu Cheesecake (či chcete-li Cheese Cake, jak název skladby původně psával na obalech desek autor Dexter Gordon) muzika příkladně swinguje a vrací posluchače do zlatých časů souljazzu. Nechybí pocta Chickovi Coreovi Windows. V Cold Duck Time Eddieho Harrise si Hejnic po efektním zvolnění dopřeje zvláště pěkně decentní sólko. Aspoň jeden Monkův kousek (Straight No Chaser) patří k povinné výbavě. Atd. A pánové samozřejmě nezabočí chybně, natož aby zakopli o Davisovy Milestones. Chutná zvuková konzerva, i v tom přeneseném smyslu, snad nejen pro konzervativce.

ÅRABROT: Of Darkness and Light

Z původně metalové kapely vedené zpěvákem a skladatelem Kjetilem Nernessem se za dvě dekády vyklubal těžko zařaditelný rockový „rodinný podnik“, kde něžnou polovinou je ostřílená popová zpěvačka a úspěšná sólová umělkyně Karin Park. I když jsou Årabrot stále především Nernesovým dítětem, vliv Karin na tvorbu je čím dál výraznější. A také dalších spolupracovníků, jakým na novince je například producent Alain Johannes, se zářezy na deskách PJ Harvey nebo Queens of the Stone Age. Právě k projektu Joshe Hommeho jsou poslední nahrávky Årabrot často přirovnávány. Jistá samozřejmost, s jakou projekt s epicentrem v bývalé modlitebně vesničky Djura, současného domova manželů, vchází do metalového řečiště a zase z něj mizí směrem k jazzu, progresivnímu rocku nebo třeba popu, mě neustále fascinuje. Kjetil před dekádou vybojoval těžkou bitvu s rakovinou hrtanu a k této křižovatce života se autor několika položkami novinky vrací. Hněv, frustrace, hořkost, lítost, ale také naděje, která nakonec položila původně převažující chmury na lopatky, byly průvodní emoce Kjetilova boje. Vzpomínky se stejným nábojem jsou hnacím motorem desáté řadovky projektu. V řadě skladeb mají podobu procházky temným noiserockovým tunelem s hrubým riffováním (You Cast Long Shadows nebo Fire!), v singlu Horrors Of The Past šílenství prosvětluje popově vedený refrén jak z květinových šedesátek, hned následující Madness s výrazným elektronickým vkladem může připomenout štvaně postpunkový rukopis Killing Joke. Archaickými varhanami prosvětlená Swan Killer nás zavede do baru s tajným koncertem Nicka Cavea and The Bad Seeds. Každopádně nové album Årabrot představili koncertně 21. listopadu v pražském klubu Underdogs‘ a z předchozích řádků by mělo být jasné, že očekávání velkého zážitku v undergroundovém klubu splnili.

KATARÍNA KOŠČOVÁ & DANIEL ŠPINER: Krehkosť

Křehkost je vlastnost, kterou si s písněmi Kataríny Koščové spojujeme dlouhodobě. Má na svém kontě křehké vánoční album i křehké album ukolébavek a její zatím poslední studiová nahrávka Hranica dažďa s křehkostí stála a padala. A přesto zpěvačka dokázala na své novince zajít ještě dál. Album Krehkosť, natočené opět v duu s pianistou Danielem Špinerem, ukazuje, kam až se dá zajít v disciplíně klidná píseň, která nezní nudně.

Koščová, ač výborná zpěvačka, nemá potřebu se hlasově předvádět. Bez váhání volí polorecitaci tam, kde je zpěv zbytečný. A tam, kde to nálada písně vyžaduje, si vystačí se šepotem. Základním doprovodným nástrojem je klavír, občas podpořený syntezátory nebo naprogramovanými zvuky (dokonalá akustická kytara v Opaku ticha), výjimečně zazní akordeon (Špiner) nebo kontrabas (Michal Šelep), dvakrát také mužský hlas (Ondřej Ruml). Mimořádně důležitým nástrojem je ovšem také ticho, každá pauza mezi tóny zde má své místo.

K hudebně intimnímu albu samozřejmě patří intimní témata, která se zde ovšem naprosto přirozeně prolínají s tématy globálními. Koščová, která si texty písně sama skládá, zpívá poetické milostné dopisy („Vždy, keď sa ma dotkneš, v mojom srdci vzlietne kŕdel kolibríkov“) i písně o zapomnění („A raz sa zabudnú naše mená, zvetrajú tesané do kameňa“) a o touze po domově („Vezmi ma domov, kde ľahko sa dýcha…“). Odtud je však jen krůček k válce jako negaci domova, k válce jako jednomu z ústředních témat alba. Píseň Vojna je nabízí řetěz obrazů z každodenního života těch, kteří bohužel nemají to štěstí, že by mohli žít v míru: „Nedojedený krajec chleba, nedopísaná pieseň, nedovarený obed, nedokončené milovanie, nedokončená hádka, nedopísaný list…“ V písni Po správach pak „za zvuku rakiet ustieľa si dieťa, rodí sa nový život“. Láska a válka, dvě archetypální témata, zde však v naprosto aktuální, křehké, a přitom burcují podobě. Křehká krása, která křičí tichem.

Další články
sinekfilmizle.com