Vinyla hledá talentované elektronické producenty*ky a hudební publicisty*ky

Slavnostní večer Vinyly se uskuteční 7. března 2025, nově v prostorách klubu Archa+

Tradiční dvě podzimní výzvy vyhlásili organizátoři hudebních cen Vinyla. Už popáté se o Cenu Jany „Apačky“ Grygarové za publicistiku mohou ucházet hudební publicisté*ky. Společně s Bastl Instruments pak Vinyla počtvrté vyhlašuje také open call Bastl Electronic Track zaměřený na podporu talentů elektronické hudební scény. Své tracky mohou posílat tvůrci bez ohledu na věk, publicistická výzva je určena pro autory*ky do 27 let. Uzávěrka obou výzev je 17. ledna 2025.

Ocenění pro hudební novináře*ky doplňuje stávající kategorie Deska roku, Objev roku a Počin roku. Cílem je podpořit hudební publicistiku. Přihlášené práce mohou mít podobu textů, podcastů či jiných audiovizuálních forem. „Zajímá ještě vůbec někoho kulturní publicistika? Z diskuzí zejména hudebních novinářů  i samotných hudebníků často vyplývá, že obor stojí na okraji zájmu. Chceme ukázat, že kvalitní mladí autoři a autorky existují, jen se mění způsob, jak a kde publikují. Porota při hodnocení jako důležité kritérium upřednostní práce zohledňující širší společenský kontext,“ říká jeden z koordinátorů Vinyly Tomáš Grombíř. Loni si Cenu Jany „Apačky“ Grygarové za publicistiku odnesli  hned dva autoři, Julie Pátá a Timon Láska. Právě tito dva laureáti pak 7. března 2025 svým publicistickým kurátorovaným blokem otevřou slavnostní večer cen Vinyla, který se nově uskuteční v prostorách pražského klubu Archa+.

Open call Bastl Electronic Track je výsledkem spolupráce cen s brněnským výrobcem elektronických hudebních nástrojů Bastl Instruments a cílí na (začínající) producenty*ky. Zde byla věková hranice už loni zrušena, s ohledem na rozvoj technologií a řadu tvůrců, kteří s elektronikou nezřídka začínají až později. „Klíčové je, jestli se jedná o nové jméno na hudební scéně a zejména inovativní přístup. Chceme upozornit na všechny začínající talenty,“ upřesňuje Viktor Piorecký ze společnosti Bastl Instruments. Přihlášení je možné formou nahrávky / tracku v maximální délce 10 minut. Nejzajímavější nahrávku následně vybere pětičlenná odborná komise. Každoročním cílem tohoto projektu je vyprodukovat dvě původní nahrávky, kterým Vinyla a Bastl Instruments zajistí další propagaci a podporu v rámci svých akcí nebo prostřednictvím akcí partnerských organizací. Tímto způsobem letos Vinyla pomohla zpropagovat v dubnu vydané eponymní debutové album dua mezi patry klid (vítězů ročníku 2022) a v červnu vydané EP HEART TRANSPLANT od loňské vítězky Josefíny Trantinové alias Fæ Bestia, kde Vinyla zaplatila také mix a mastering u producenta Tomáše „Gaexe“ Karáska.

Nominace na hudební ceny Vinyla budou ohlášeny počátkem roku 2025. Aktuálně stále ještě probíhá Průběžný festival Vinyla, který letos opět vyrazil do regionů. „Oba open cally doplňují naše tematické workshopy, které chystáme v pražské Pracovně na Žižkově. Elektronické produkci hudby, skladbě, mixu a masteringu se 22. listopadu budou věnovat Ondřej Mikula alias Aid Kid a Tomáš Havlen. Nasát čerstvé informace i konzultovat vlastní texty s výraznými novinářskými osobnostmi ze tří různých oborů budou mít 24. listopadu všichni, kterým je blízká kulturní publicistika,“ dodává druhý z koordinátorů cen Pavel Uretšlégr. Pro velký zájem pak letos znovu ve studiu Golden Hive novou skupinu hudebníků v produkci alba 1. prosince proškolí Michal „Amák“ Šťastný. Všechny workshopy jsou zdarma, mají však omezenou kapacitu. Přihlášky posílejte na e-mail tomas@vinyla.cz.

Uzávěrka obou aktuálních výzev, Ceny Jany „Apačky“ Grygarové a Bastl Electronic Track, je 17. ledna 2024. Slavnostní večer spojený s předáváním všech ocenění Vinyly proběhne 7. března v pražském klubu Archa+.

Podmínky a pravidla Bastl Electronic track

  • Open call je určen všem začínajícím elektronickým producentům*kám. (*)
  • Laureáta*ku vybírá odborná porota na základě společné debaty.
  • Porota klade důraz na originalitu, inovativní práci se zvukem a přihlíží k širšímu hudebnímu a kulturnímu kontextu nahrávky.
  • Autoři*ky se přihlašují jedním trackem v maximálním rozsahu 10 minut.
  • Připojte prosím pár vět o nahrávce (východiska, motivace, kontext) – cokoli, co porotě pomůže lépe pochopit způsob vašeho přemýšlení o zvuku a tvorbě.
  • Stručný (max 1 normostrana) „profesní“ životopis – porotu zajímají hlavně informace ve vztahu k tvorbě, aby mohla adekvátně vyhodnotit kritérium „začínající“ a „nezavedený“.
  • Podklady zašlete na adresu tomas@vinyla.cz do 17. 1. 2025 (nahrávku umístěte tak, aby byla porotě dostupná přes online stream a přiložte odkaz na nahrávku).

(*) Výzva není věkově omezena, ale je určena pro nezavedené autory*ky, chceme touto výzvou primárně pomoci vstoupit na scénu novým tvářím.

Podmínky a pravidla Ceny Jany „Apačky“ Grygarové

  • Ocenění je určeno autorům*kám do 27 let.
  • Laureáta*ku vybírá odborná porota na základě společné debaty.
  • Porota přihlíží k celkové dosavadní publicistické práci.
  • Autoři*ky se přihlašují portfoliem svých prací (minimálně 3) a stručným profesním (publikačním) životopisem.
  • Příspěvky mohou mít podobu textů, podcastů či jiných audiovizuálních forem.
  • Příspěvky musí mít vztah hudbě či k hudební scéně (od recenze až po kontextuální publicistiku), ale nemusí být o tuzemské scéně.
  • Podklady zašlete na adresu tomas@vinyla.cz do 17. 1. 2025.

Přehled Průběžného festivalu Vinyla 2024

  1. 9. Brno – Kabinet múz (Sýček, Oswaldovi)*
  2. 10. Zlín – Dílna 44 (Anna Vaverková, whyohwhy)*
  3. 10. Brno – Kabinet Múz (Ursula Sereghy, Oliver Torr)*
  4. 10. Ostrava – Provoz (Zaffer 9, Fæ Bestia)*
  5. 10. Znojmo – GaP (Ivy Z)*
  6. 10. Boskovice – Prostor (Mat213, Dvě slunce)*
  7. 11. České Budějovice – Žižkárna (Dukla, Wodehn)*
  8. 11. Brno – Kabinet Múz (Bastl Electronic Night: Fæ Bestia a další)*
  9. 11. Brno – Kafara (THC Luna G, Nanashi)*
  10. 11. Znojmo – GaP (whyohwhy)*
  11. 11. Veselí nad Moravou – Kafé v kině (P/\ST, THC Luna G)*
  12. 11. Praha – Pracovna Žižkov (Elektronická produkce hudby: Ondřej Mikula (Aid Kid) & Tomáš Havlen)**
  13. 11. Praha – Pracovna Žižkov (Kulturní publicistika: Anežka Bartlová, Miloš Hroch, Táňa Zabloudilová)**
  14. 12. Praha – Golden Hive Recording Studio (Produkce a natáčení alba: Michal „Amák“ Šťastný)**
  15. 12. Pardubice – Divadlo 29 (Amelie Siba, Máří)
  16. 12. Veselí nad Moravou – Kafé v kině (Severní nástupiště, Člověk krve)*
  17. 12. Brno – Kafara (Severní nástupiště, Člověk krve)*
  18. 12. Brno – Kabinet Múz (Madhouse Express, Orient)*
  19. 12. Boskovice – Prostor (Tomáš Palucha, whyohwhy)*
  20. 12. Znojmo – Gogo (Tomáš Palucha, The Queues)*

Koncert *  Workshop **

Události na Facebooku: https://www.facebook.com/Vinyla.cz/events

O Vinyle

Cenu inicioval a produkčně zajišťuje spolek Vinyla, zastoupený Pavlem Uretšlégrem a Tomášem Grombířem. V posledním ročníku 2023 kritici za Desku roku kritici zvolili album Výklopný světlomety, na němž Toyota Vangelis osobitě zasazuje hyperpop do kontextu české alternativní hudby. Objevem roku byla producentka a vokalistka Klara Wodehn a Počinem roku iniciativa Nadšením nájem nezaplatíš. Cenu Jany „Apačky“ Grygarové za publicistiku si odnesli hned dva autoři, Julie Pátá a Timon Láska. V rámci potřetí vyhlášené výzvy Bastl Electronic Track pro začínající producenty*ky porota vybrala skladbu Drill od Fæ Bestia. Rada Vinyly v roce 2024 působí ve složení Vojtěch Tkáč, Michaela Peštová a Kristina Kratochvilová, první kolo hlasování tří desítek zástupců poroty začíná v prosinci.

Partneři

Hlavním partnerem hudebních cen Vinyla je společnost Bastl Instruments. Projekt se uskutečňuje za finanční podpory statutárního města Brna, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury, Magistrátu hl. města Prahy a Jihomoravského kraje. Hlavními mediálními partnery Vinyly jsou Česká televize, Deník N, Alarm, Radio Wave, Radio 1, Full Moon a Frontman.cz.

Bližší informace o hudebních cenách Vinyla včetně podrobného způsobu hlasování apod. naleznete na www.vinyla.cz.

22. ročník Mezinárodního hudebního festivalu Třeboňská nocturna přivítá umělce z České republiky, Japonska i Koreje

Třeboňská nocturna, mezinárodní hudební festival konaný v Třeboni od 8. do 12. července 2025, oznamuje první umělce a zahajuje předprodej vstupenek. Mezi potvrzené vystupující patří Tsukushi Sasaki & Atlantis Collegium, Smetanovo Trio, hudební trojice Michaela Káčerková, Barbora Perná a Vilém Veverka, sopranistka Alžběta Poláčková, tenorista Sungbin Kim, a Komorní filharmonie Pardubice pod vedením Tomáše Braunera. Další umělci budou oznámeni v průběhu následujících týdnů.

Festival neoficiálně zahájí již 22. května 2025 programem Pódium mladých, kde vystoupí žáci a absolventi ZUŠ Třeboň. Tento charitativní večer, jehož výtěžek poputuje konkrétní rodině s handicapovaným dítětem, je poctou učitelům ZUŠ za jejich přínos výchově nové generace hudebníků. „Jsem velmi potěšena, že se nám podařilo navázat spolupráci s Concertinem Praga, a jeden z finalistů této prestižní soutěže se představí během Pódia mladých,“ říká ředitelka festivalu Irma Mrázková.

„Celý festivalový program nabídne jedinečnou možnost porovnat tvorbu špičkových umělců s těmi, kteří na svoji hudební dráhu teprve vstupují. Kromě spolupráce s Concertinem Praga uvítáme i vítězku letošní soutěže Pražského jara, japonskou houslistku Tsukushi Sasaki, a závěrečný večer zakončí vítěz Dvořákovy pěvecké soutěže, korejský tenorista Sungbin Kim,“ dodává k programu Mrázková.

Do 20. března také probíhá 28. ročník zimních abonentních koncertů, v jejichž rámci se představí Alinde Quintet, sopranistka Lucie Vagenknechtová a barytonista Daniel Klánský za doprovodu Lukáše Klánského, pianista Miroslav Sekera, a Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Součástí programu bude i diskuzní večer Martiny Kociánové s hercem Jaromírem Hanzlíkem.

Vstupenky na jednotlivé koncerty i celofestivalovou abonentku a další informace naleznete trebonskanocturna.cz.

 

trebonskanocturna.cz

facebook.com/trebonskanocturna

instagram.com/trebonskanocturna

 

_________

Program Aboko 2024 / 2025

 

  1. 11. 2024 19:00

Alinde Quintet

 

  1. 12. 2024 19:00

Lucie Vagenknechtová – soprán

Daniel Klánský – basbaryton

Lukáš Klánský – klavír

 

  1. 1. 2025 19:00

Miroslav Sekera – klavír

 

  1. 2. 2025 19:00

Český filharmonický sbor Brno

 

  1. 3. 2025 19:00

Večerní setkání s Martinou Kociánovou a Jaromírem Hanzlíkem

 

  1. ročník MHF Třeboňská nocturna
    8. 7. 2025,     Konírna, zámek Třeboň SLAVNOSTNÍ ZAHÁJENÍ FESTIVALU
    Tsukushi Sasaki     / Japonsko – housle (1. místo MHS Pražské jaro roku 2024)

Atlantis Collegium

9. 7. 2025, Divadlo J. K. Tyla

Smetanovo trio 


  1. 7. 2025,     kostel sv. Jiljí
    Michaela Káčerková – varhany
    Barbora Perná – zpěv
    Vilém Veverka – hoboj

    11. 7. 2025, nádvoří Městského úřadu Třeboň
    TBA

    12. 7. 2025, nádvoří Městského úřadu Třeboň
    POCTA EMĚ DESTINNOVÉ
    Alžběta Poláčková – soprán
    Sungbin Kim / Korejská republika – tenor
    Tomáš Brauner – dirigent
    Komorní filharmonie Pardubice

Nadílka JazzFestBrno 2025: držitelky Grammy Dianne Reeves, Maria Schneider, Kris Davis i oslava narozenin Milana Kašuby

Do skončení letošního ročníku festivalu JazzFestBrno zbývají sice ještě dva vyprodané večery, pořadatelé ale již nyní přicházejí s programem na příští rok. Od začátku února do května nabídnou celkem třináct koncertů velkých světových jazzových hvězd i vystoupení s klubovou atmosférou z řady Club Life ve stylovém prostředí Cabaretu des Péchés. Do Brna přijede držitelka pěti Grammy, zpěvačka Dianne Reeves, jedna z nejrespektovanějších osobností orchestrálního jazzu, držitelka devíti Grammy Maria Schneider s big bandem Oslo Jazz Ensemble, hvězdy jazzového piana a držitelé Grammy Kris Davis a Sullivan Fortner, hypnotické britské trio Mammal Hands kombinující jazz a elektroniku, italský virtuózní kytarista Matteo Mancuso spojující jazz, rock a funk i jedna z nejkultovnějších osobností současné jazzové scény, americký saxofonista Kamasi Washington. Jeden z padesáti největších bubeníků všech dob Jojo Mayer přiveze unikátní projekt ME/MACHINE – improvizační duet mezi strojem a člověkem. Nebudou chybět také izraelský inovátor jazzového kontrabasu Adam Ben Ezra, kytarista a přes třicet let Stingův tvůrčí souputník Dominic Miller nebo brilantní kontrabasista Joe Sanders a avantgardní saxofonista James Brandon Lewis se svými formacemi. Na Mezinárodní den jazzu 30. dubna oslaví 85. narozeniny kytarista Milan Kašuba, který patří k nejstarším stále aktivním českým muzikantům a legendám brněnské jazzové scény. Přesný program, více informací a předprodej vstupenek najdou fanoušci na www.jazzfestbrno.cz.

„Letošní dramaturgie přináší náš obvyklý jazzový mix, do kterého můžete přidat jakoukoliv stylovou esenci, aniž byste změnili jeho podstatu“ vysvětluje umělecký ředitel festivalu Vilém Spilka a dodává: „Mám radost, že se nám i po téměř čtvrtstoletí stále daří do Česka vedle legend přivážet nové neokoukané tváře. Ukazuje to, že jazz je živý žánr v dobrých rukou nastupující generace.”

Trio britských hudebníků Mammal Hands přijede 1. února do klubu Fléda v roli jednoho z nejprogresivnějších souborů příštího ročníku. Od vzniku si získali velkou reputaci pro svou unikátní směs jazzu a elektroniky i intenzivní hypnotická živá vystoupení. „Inspirují se jazzem, současnou klasikou, elektronikou i minimalismem, ale z těchto vlivů vytvořili svůj vlastní nenapodobitelný styl,” líčí Spilka.

Návštěvníci festivalu znají pianistu a držitele Grammy Sullivana Fortnera z roku 2022, kdy doprovázel americkou zpěvačku Cécile McLorin Salvant. 18. února do Cabaretu des Péchés tentokrát přijede Sullivan Fortner v rámci tria. „Ukáže s ním obrovskou přednost, kterou už známe z jeho minulého vystoupení v Brně: dokonalou hráčskou empatii a stoprocentní napojení na své partnery na pódiu,” doplňuje Spilka.

V orchestrálním jazzu je jen málo tak široce respektovaných osobností jako je americká dirigentka a skladatelka Maria Schneider, držitelka devíti Grammy a sedmnácti nominací. Jejím velkým učitelem byl legendární inovátor bigbandového zvuku Gil Evans, se kterým spolupracovala na turné se Stingem a na hudbě k filmu Barva peněz. 6. března v Cabaretu des Péchés uvede Maria Schneider s norským orchestrem Oslo Jazz Ensemble především skladby z alba Data Lords, za které získala hned dvě Grammy a nominaci na prestižní Pulitzerovu cenu.

Italský virtuózní kytarista Matteo Mancuso, který fúzuje jazz, rock a funk, zahraje 13. března v Sono Centru. Pro Mancusa je charakteristická mistrovská hra prsty bez trsátka, připomínající techniku mistrů klasické kytary nebo flamenca. Za své umění sklízí chválu od mnoha starších osobností tohoto nástroje. „Jeho improvizační schopnosti jsou o světelné roky před námi ostatními,“ nešetří chválou Al Di Meola. „Byl jsem zcela ohromen, když jsem slyšel Mattea. Vývoj kytary je v rukou lidí, jako je on,“ líčí Steve Vai. A Joe Bonamassa dodává: „Nikdy jsem nic takového neviděl, připadá mi, že vynalezl nový nástroj!“

V neděli 16. března se v Sono Centru představí zpěvačka Dianne Reeves, která se do Brna vrací po šesti letech od svého triumfálního koncertu v Janáčkově divadle. Díky své virtuositě, improvizačním dovednostem a stylovosti obdržela charismatická Reeves jako vůbec první umělkyně v historii cenu Grammy za nejlepší pěvecký výkon za tři po sobě jdoucí nahrávky v kategorii jazzu a R´n´B. „Posluchači i kritika Dianne Reeves milují, umí totiž v posluchačsky velmi přístupném balení nabídnout nefalšovanou uměleckou kvalitu,” dodává Spilka.

  1. března v Sono Centru vystoupí na svém jediném tuzemském koncertě v roce 2025 jedna z nejkultovnějších osobností současné jazzové scény americký saxofonista Kamasi Washington. Do Brna přijede tento hudebník v rámci turné k loňskému albu Fearless Movement. „Kamasi Washington běžně hrává nejen na jazzových festivalech, ale i na obřích letních akcích jako Primavera Sound, Glastonbury nebo Coachella. Spolupracuje pravidelně s rappery Snoop Doggem, Kendrickem Lamarem nebo producentem Flying Lotus. Takže jsme rádi, že se nám ho podařilo dostat i do komorního prostředí Sona,” zdůrazňuje Spilka.
  2. března do Divadla Husa na provázku přijede Jojo Mayer, jeden z padesáti největších bubeníků všech dob, jak ho označil žebříček nejrespektovanějšího oborového časopisu Modern Drummer. Mayer vytvořil vlastní hráčskou techniku, jež spojuje jazz, drum and bass a jungle. „Do Brna přiveze projekt ME/MACHINE – improvizační duet mezi strojem imitujícím lidské chování a člověkem imitujícím chování stroje,” popisuje Spilka.

Izraelský inovátor jazzového kontrabasu Adam Ben Ezra na konci roku 2024 vydává nové album Heavy Drops, které slibuje nově definovat vztah kontrabasu a bicích. Materiál z něj pak zazní 8. dubna v Cabaretu des Péchés. „Ben Ezrovi se podařilo vyvinout osobitý styl hry, kdy mu kontrabas zároveň slouží i jako perkusivní instrument, nebojí se ani využívání elektronických efektů a v reálném čase nahrávaných smyček,” říká Spilka.

Hned dvakrát 15. dubna v Cabaretu des Péchés zahraje na dvě ceny Grammy nominovaný kytarista Dominic Miller, kterého poutá více než třicetileté tvůrčí partnerství se Stingem. „Od roku 1991 se podílel na každé jeho desce nejen jako kytarista, ale i jako skladatel, dokonce autor či spoluautor několika hitů. Bez Millerovy nezaměnitelné kytary se specificky modulovaným zvukem si Stingovy nahrávky ani koncerty nelze představit,” líčí Spilka. Miller ale pracoval i s dalšími hudebníky a kapelami – od The Chieftains po Level 42, od Phila Collinse po Youssou N’Doura, od Chrise Bottiho po Tinu Turner.

  1. dubna na fanoušky v Cabaretu des Péchés čeká rovnou dvojkoncert. Brilantní kontrabasista Joe Sanders přiveze autorskou hudbu v kvartetním obsazení. I při svém relativním mládí Joe vystupoval po boku největších osobností jazzu jako Dave Brubeck, Terence Blanchard, Ron Carter, Roy Hargrove, John Clayton, Herbie Hancock, Charles Lloyd nebo Wayne Shorter. Druhou část večera obstará saxofonista James Brandon Lewis s triem, kterého vychválila sama saxofonová legenda Sonny Rollins: „Když tě poslouchám, poslouchám Buddhu, poslouchám Konfucia… poslouchám hlubší smysl života. Udržuješ svět v rovnováze.“ James Brandon Lewis vychází z hlubokých spirituálních gospelových kořenů, od kterých se nikdy nebál vydat do freejazzových, funkových nebo hiphopových vod. Jeho velmi energické jazzové trio má navíc nekonvenční obsazení saxofon – elektrické violoncello – bicí.

Na Mezinárodní den jazzu 30. dubna oslaví v Cabaretu des Péchés 85. narozeniny kytarista Milan Kašuba, který patří k nejstarším stále aktivním českým muzikantům a brněnská jazzová scéna je bez něj nepředstavitelná.  „Večer bude oslavou jiskřivého talentu a nezlomné píle, ctností, které jsou pro generaci, jež vstoupila na scénu v šedesátých letech, příznačné. Doprovod Milanu Kašubovi zajistí výkvět mladších jazzmanů: saxofonista Radek Zapadlo, multiinstrumentalista Jiří Slavík, kontrabasista Peter Korman a bubeník Martin Kleibl,” dodává Spilka.

Třiačtyřicetiletá Kanaďanka Kris Davis, která vystoupí se svým triem 12. května v Cabaretu des Péchés, patří ve své generaci k nejzářivějším hvězdám jazzového piana. Díky svým avantgardním tendencím patří do muzikantského okruhu Johna Zorna. V Brně představí zatím poslední album Run The Gauntlet, které natočila v hvězdném triu s basistou Robertem Hurstem (Wynton Marsalis, Branford Marsalis, Diana Krall) a bubeníkem Jonathanem Blakem (Randy Brecker, Chris Potter, Donny McCaslin). „Tato all star trojice také ozdobí koncert v rámci JazzFestBrno,” uzavírá umělecký ředitel.

Podrobný program a vstupenky jsou již v prodeji na www.jazzfestbrno.cz.

JazzFestBrno 2025 – program:

 

sobota 01.02.2025 / Fléda: Mammal Hands

 

úterý 18.02.2025 / Cabaret des Péchés: Sullivan Fortner Trio

 

čtvrtek 06.03.2025 / Cabaret des Péchés: Maria Schneider & Oslo Jazz Ensemble

 

čtvrtek 13.03.2025/ Sono: Matteo Mancuso

 

neděle 16.03.2025 / Sono: Dianne Reeves

 

úterý 18.03.2025/ Sono: Kamasi Washington

 

středa 19.03.2025 / CED: Jojo Mayer Me/Machine

 

úterý 08.04.2025 / Cabaret des Péchés: Adam Ben Ezra: Heavy Drops

 

úterý 15.04.2025 / Cabaret des Péchés: Dominic Miller

 

pondělí 28.04.2025 / Cabaret des Péchés: Joe Sanders‘ Parallels, James Brandon Lewis Trio

 

středa 30.04.2025 / Cabaret des Péchés: International Jazz Day – Milan Kašuba 85

 

pondělí 12.05.2025 / Cabaret des Péchés: Kris Davis Trio

___________________________________________________________________

 

Festival Nultý bod přichází do Kampusu Hybernská s nabitým dvoudenním programem

V Kampusu Hybernská proběhne ve dnech 22. a 23. listopadu veřejná část již 16.
ročníku mezinárodního festivalu Nultý bod. Tento festival představuje široké
spektrum současného umění a performance, kde se střetávají taneční, vizuální a
experimentální projekty. Program pro letošní ročník, pod kurátorským vedením
Dominiky Špalkové a Zdeňky Horváthové, láká jak umělecké nadšence, tak širší
veřejnost. Festival se tradičně zaměřuje na aktuální umělecké trendy z domova i
ze světa a zve diváky k prozkoumávání neotřelých pohledů na současné
společenské otázky i performativní umělecké žánry.
Hlavním dramaturgickým záměrem letošního Nultého bodu je vytvořit bezpečný prostor
pro vzájemné porozumění a citlivý dialog. Festival se soustředí na témata
mezigeneračního a mezikulturního porozumění, zkoumá rozdílné pohledy, potřeby i
umělecké přístupy. Skrze prezentovaná díla festival podněcuje k respektu a otevřenosti
a snaží se zprostředkovat hlubší reflexi současného světa, ve kterém je často nutné
hledat nové formy komunikace. Koncept festivalu cílí na posílení empatie a kolektivního
prožitku, ať už skrze sdílení intimních uměleckých zážitků nebo společné reflexe.
„V září 2024 proběhla první neveřejná část festivalu, která obsadila celou střední školu
současným performativním uměním a byla směřovaná přímo studentům vybrané
střední školy a jejim pedagogům. Jednalo se o pilotní ročník, který zásadně ovlivnil
směřování festivalu Nultý bod. Jeho podzimní část je oproti tomu směřovaná široké
veřejnosti a zve diváky strávit páteční večer a celý sobotní den ve víru performancí ze
světa i z domácí scény. Zároveň to bude takové malé rozloučení s festivalovou veřejnou
částí, která se v dalších letech také chystá na svoji proměnu.“ dodává Lída Vacková,
ředitelka festivalu.
Ze zahraničních umělců a umělkyň se v programu představí: polský multimediální
umělec Ludomir Franczak s inscenací „Lovci lebek“, kde se zabývá historií i
současností a prozkoumá koloniální stopy ve střední Evropě. Páteční večer roztančí
britská umělkyně Bianca Scout, která ve své hudební performance přinese kombinaci
komorní hudby, současného tance a elektroniky a diváky vtáhne do mystické atmosféry.
Vzácným hostem je také chorvatská dramaturgyně Jasna Žmak s jejím sólovým
představením „this is my truth, tell me yours“, které je její osobní výpovědí zabývající se
uměleckým prostředím a kariérou, ale také sexualitou a hučením v uších.
Festivalové sobotní odpoledne bude prezentovat projekty z české umělecké scény. Ty
byly vybrány přes open call, který nabídl prostor především mladým umělcům.

Představí se tvůrkyně a tvůrci jako Natálie Vacková a Dočasná Company s tanečním
projektem „Callin’ Gaia“, zkoumajícím ekologický žal a vztah k planetě Zemi. Anežka
Fišárková, která přináší hravý pohled na vnitřní svobodu v projektu „Bubblifesto“.
Zatímco kolektiv OSU v představení „The Mending Room“ představí politicky laděnou
inscenaci, která prostřednictvím magického realismu reflektuje současné politické
napětí. Anna Datiashvili uvede svou interaktivní divadelní instalaci „Vzpomínání“, v níž
zve diváky na intimní cestu do hlubin paměti.
Praktické informace a více o programu jsou k dispozici na webových stránkách festivalu
https://www.nultybod.cz/program/ a také přímo na webu Kampusu Hybernská.

Vstupenky jsou k dispozici na stránkách GoOut https://goout.net/cs/nulty-bod-
2024/szleymx/.

Festival probíhá za podpory MKČR, hlavního města Prahy, Státního fondu kultury ČR a
finančních mechanismů EHP – bilaterálního fondu EEA grants.

Miroslav Posejpal: Mindscapes

Miroslav Posejpal na sebe v posledních letech upozornil sólovými kontemplativně laděnými alby, kde využíval možností elektrické kytary doplněné řadou efektů, zejména loopery a delayi. Předtím však dlouho hrál na cello, jehož zvuk často a výrazně měnil pomocí efektů. Hrál na ně v Tonton Macoutes, Paraneuru a IQ+1 zaměřených na totální improvizaci od nuly.

Sólové album Mindscapes složené z nahrávek z první dekády ukazuje, že Posejpal je nejen invenční improvizátor, který dokáže citlivě reagovat na spoluhráče, ale také výjimečný skladatel. První půlka alba přináší skladby pro cello. Teskný Night Train To The Sky rozvíjí smutnou melodickou linku, která se rozplývá v prostoru echa, přičemž ji drží opakující se brknutí. Až v nervní gradaci se ostinato vytratí a cello přejde až do stratosférických výšin, aby nastoupilo další ostinato úderů vytvářející pocit jízdy po kolejích. Vznikl pro Premedici Radioateliéru stejně jako melodické Shining Gate a na práci zvukem stojící Forces in Motion. Ani ony však nepostrádají promyšlenou stavbu, osu ovšem tvoří vybrnkávaná rozvíjející se basová melodie, po níž opět přijde divoká gradace a následuje ostinato s tříští efektovaných zvuků.

Druhou polovinu tvoří skladby pro preparovaný klavír, v nichž Posejpal hraje paličkami a kartáči přímo na struny. Přestože má k tradičnímu pojetí hry Posejpal daleko, pokoušel se prozkoumat veškeré možnosti klavíru, skladby mají jasně promyšlenou skladbu a vývoj. Zřetelné je to u Signals from…? plné podivných, dlouze doznívajících zvuků. Není to sled náhodných úderů, ale promyšlená posloupnost, ve které Posejpal pracuje nejen s kontrastem, ale i s návratem krátkých minimotivů.

Strukturovaná je i dramatičtější a gradující Ancient Legend, kde Posejpal vyzkoušel snad všechny možnosti, jak rozeznít nástroj. Přesto kompozice plná kontrastů drží pohromadě.

Byť jsou skladby pro piano okrajovou částí Posejpalovy tvorby, obstojí i ve srovnání s Ratajovými skladbami pro vnitřnosti piana, působí dokonce promyšleněji.

Miroslav Posejpal, Michal Kořán, Night Note: As In The Wind

Trio je od konce dua Durman – Posejpal první kapelou, ve které působí kytarista Miroslav Posejpal, jenž se několik posledních let věnoval sólové tvorbě, kdy vytvářel působivá náladotvorná kontemplativně laděná kytarová alba. Trio vzniklo z podnětu Michala Kořána, který chtěl i na letošním festivalu Space X nabídnout něco výjimečného nového, jenomže mu seškrtaný grant neumožnil dovézt zajímavého zahraničního hosta. Protože se konaly už dva koncerty tria a další jsou v plánu, je jasné, že nejde o projekt pro jednu akci.

Debut As In The Wind je vůbec první nahrávkou, která předcházela koncertu a zachycuje materiál ve stravu zrodu, přesto působí velmi organicky. Svět křehkých Posejpalových skladeb pracujících s náladou i se strukturou vytvářenou pomocí looperů a delayů, se dobře pojí s trochu kosmickým hávem vytvářeným zbylými dvěma protagonisty.

Vesmírný nádech dodává skladbám Milan Maštálka známější jako Night Note svými virtuálními nástroji, smyčkami, samply a elektrickými perkusemi. Michal Kořán směs obohacuje o další zvuky a ruchy, když hodně využívá magickou krabičku od Leaf Audia se snímači, na které jsou namontované malé pružiny i kovové tyče, jež se rozechvívají smyčcem. Ty jsou však jen v pozadí, melodicky nese skladby Posejpalova kytara, která vytváří osu podobně jako jeho cello na debutu IQ+1, a zbylí dva ji jen doplňují, což nijak nesnižuje jejich příspěvek, protože hrají citlivě. Nejenže umožnili Posjepalovi rozvíjet motivy, ale v části čtyři jsou všechny prvky rovnocenné a v části sedm se kytarista dostal do polohy, která se na sólových deskách nevyskytuje – nad Maštálkovým rytmem zahrál sólo se zkresleným zvukem. Tato část s dlouhými pasážemi sekaného bublání v úvodu i v závěru ukazuje, že jde přece jen o skici. Bublání je moc a ruší.

I šumů by mohlo být zejména v páté části méně, je to nadužívaný prvek, i když jako propojení funguje. Hudba, který vznikla jako podklad pro živé malování výtvarnice a loutkářky Michaely Bartoňové však obstála i sama o sobě.

PENI CANDRA RINI: Wani

To tu ještě nebylo, dalo by se říct, jenomže bylo, jen jsme si toho třeba nevšimli a nejspíš nám také chybí větší zkušenosti s javánskou zpěvačkou gamelanu, které se splašili koně. Nebo něco na ten způsob. Na každý pád tahle hudba patří do povinné výbavy fanoušků experimentálních nadžánrových nezvyklostí, kdy si za slovo experiment dosaďte hlas s rozsahem od vysokého po ještě vyšší, emočně kmitající jako stínové divadlo, což mimochodem není úplně mimo, protože s ním na koncertech pracuje a vyrostla v něm. Rozdíl mezi ceněnými skladbami, které napsala a uvedla s Kronos Quartetem, spočívá pouze v nynějším důrazu na kytarový noise, baskytaru, frenetické bušení do bubnů, dublování gamelanu syntezátory, flétnu a vokál hostující Satomi Matzusaki od Deerhoof (jejich leader John Dieterich album natočené s instrumentální smetánkou z Brooklynu produkoval). Jinak se v hudbě Peni Rini slastně ztrácíte úplně podobně, ovšem na gamelanové orchestry při všem tom post-rockovém, jazzovém a prapodivném improvizačním rauši a klikatých melodiích moc nemyslíte. To dá rozum, a není jisté, jestli to skladatelka, docentka a držitelka javánského šlechtického titulu na první dobrou očekává; a stejně tak naše vědomosti o umění a roli tradičních zpěvaček gamelanu. Takže to názorně předvádí ve skladbě Sok Ada-Ada, pojmenované po vokálním intermezzu ve stínovém divadle, navozující dramatické napětí před následujícím dějem třeba bitvou. Tady do ní postupně ještě vtahuje zvyšující se rytmus gamelanu a Peni Rini pak připomíná operní pěvkyni po minimálně patnácti redbullech, jinak by asi „meditaci uprostřed chaosu o kráse bílého lotosu na jezeře“ nedala. Omlouváme se, na tuhle hudbu papír opravdu nestačí. A na osmiminutovou Beringin Kurung už vůbec ne: pojednává o stromu sloužícím v koloniální éře jako šibenice, později jako místo schůzek prostitutek, a v oblibě ho měl také indonéský diktátor Suharto, takže lyrické pasáže střídá kytarový hard core se zvukem motorových pil. Fantastické album.

Isobar: IV

Muzika kapely s domovištěm v kalifornském San José bývá často titulována jakožto instrumentální progresivní rock. Uf! V tom případě by se na vrchu téhle kdoví proč vytvořené škatule musely válet desky pradávných stylotvorných bandů typu National  Health či Happy The Man, jazzujícího klasika Stravinského a hlavně Franka Zappy přinejmenším z období od Apostrophe (1974) po Broadway the Hard Way (1988). Zařazení Zappy do šuplíku, ehm, instrumentálního progresivního rocku, bychom tedy měli odfajfkováno.

Isobar od svého vzniku každoročně stvoří album. Základem je trio výtečníků Jim Anderson (basa), Malcolm Smith (kytary) a Marc Spooner (klávesy). Na nějakém mejdanu se jim podařilo naverbovat bubenickou legendu švédského prog-jazz-rocku Mattiase Olsona (mj. Änglagård, Pixie Ninja, The Opium Cartel etc.), který je od samých počátků veledůležitým neoficiálním členem-nečlenem kapely, v české politice se tomu říká divným slovem nazařazený.

Letošní IV je bezpochyby nejuvolněnějším a nejkonzistentnějším albem od debutu I z roku 2020. Otvírák Rational Anthem s přimíchaným brebentěním publika v úvodu vsákne do melodiky hostovských houslí Trevora Lloyda a s mellotronem velmi nenápadně přeroste v polyrytmickou dynamickou mikrosymfonii. Kytara, basa, klavír, rhodes piano, varhany, cosi à la vibrafon, synkopované bicí podvratně rozeklané perkusemi, činely a gongy. Vše popsané hraje barevně pospolu, jednokrevně, zároveň s významnými sólovými vyhrávkami, nenarušujícími organismus. Starting Over je pak zabijácký nervák, v němž se dosud „klidná rodinka“ ocitne v ohrožení a vyvře tu mohutná obranná síla všech zbraní, rozuměj nástrojů. Každá z deseti skladeb je vzrušující hudební-muzikantská polemika mnoha názorů, posouvající, nikoli hádavé přetlačování, která se vždy nějak čarodějně propojí. Když pak přijdou další hosté na Throne Rubber, Evan Weiss s trubkou a Ben Bohorquez se saxofonem, jsou hnedle členy rodiny, ať už to nazvete třeba instrumentální prog rock, funky-jazz nebo fusion.

VLADIMÍR MIŠÍK: Vteřiny, měsíce a roky

Idiom „do třetice všeho dobrého“ platí pro třetí spolupráci Vladimíra Mišíka s producentem a skladatelem Petrem Ostrouchovem dokonale. Tvůrci se přitom nesnížili k opakování stejného receptu. Vteřiny, měsíce a roky zachycují nejen jiné autorské okno v čase než předchozí dvě, též skvělá alba, ale i jiný přístup k nahrávání. Na soundu je to znát. Naprostá většina instrumentálních základů se točila živě. Převážně baladické album tak zní průzračněji, sevřeněji. Ubylo „zpestřujících“ věhlasných hostů. Zato jeden z těch zásadních světových hrál také živě ve studiu a téměř ve všech písních, společně s „rozšířenými“ (Ondřej Pivec, Tomáš Liška…) Blue Shadows: britský steelkytarista BJ Cole (často to ani nevědí, ale jeho vyhrávky a sóla dobře z nají z klasických desek i ctitelé Humble Pie, Uriah Heep, Cata Stevense či Procol Harum, a také Stinga) zásadně dobarvil zvuk.

To vše ale příkladně hraje na osobnost zpěváka. Ani v minulosti se Mišík nebránil autobiografickým písním (Brothers, Devizový příslib), Vteřiny, měsíce a roky jsou ovšem, v dobrém smyslu slova, ještě osobnější výpovědí. Ať už Vladimír opěvuje ve vlastních verších radosti a strasti každodenního života (Ulici bičuje déšť) nebo trefně vzpomíná na dětství (Ráno bouchly dveře). Nebo když se mu Michael Žantovský v textech na míru výtečně trefí do prožitku (Ono to přejde, Metál). Autenticky, uvěřitelně a přirozeně se pak střídají nostalgická až osudová témata s těmi rozvernými. Nikoliv náhodou deska finišuje svižným kouskem v rytmu ska, s Belkovým vypečeným (nebo spíš vypáleným?) textem Destiláty. A končí baladou Moudrost, zhudebněnou sarkastickou básní Mišíkova oblíbeného Františka Gellnera s poselstvím carpe diem.

A Vladimír Mišík to vše zpívá jako z partesu. Koncentrovaně, sytě, s elánem a nezaměnitelným feelingem. Frázování… prostě krásně mišíkovské.

Není pochyb, že kdyby bigbítový Pánbu dal, bude to i do čtveřice všeho dobrého.

JAKE BLOUNT & MALI OBOMSAWIN: Symbiont

Americký černošský písničkář, pro svá témata nazývaný afrofuturistou, a indiánská baskytaristka z téhož písničkářského ranku, akorát že nekonvenčnější, naštvanější a jazzovější, nás klimatickým manifestem vytrhují z letargie a nutí ke zvýšené bdělosti.

Poslouchat album bez backgroundu se nedoporučuje. Rozhazování rukama nadšením nad hlavou z vás totiž ideálního příjemce sdělení ke škodě věci neudělá. Je sice nezbytné zmínit pozoruhodnou a kategorizací se vzpínající hudbu, ještě nezbytnější je ovšem tušit, k čemu směs černošských písní, spirituálů, blues, indiánského pow wow, elektroniky, akustických nástrojů, drone a drsných kytar slouží. Nemluvme přitom pouze o bolestném protestu, přestože o ten kráčí nejvíc, jako spíš o přemítání nad stavem světa ne nutně končícího katastrofou, to když podle dvojice doplněné několika hosty přestaneme ignorovat moudrost předků. „Co budeš dělat, až začne svět hořet? Budeš utíkat. Až se ocitneš na křižovatce, kdy jedna cesta povede ke smrti a druhá k životu,“ zpívá se ve skladbě What’s You Gonna Do When The World​’s On Fire? Ani u následujících oba nepředkládají příliš černé scénáře, jako spíš poselství naděje. „My Symbioti, jsme ti přišli připomenout, že tohle ještě není poslední křižovatka,“ vzkazují třeba v elektro temném přemítání The Green Road bez náznaku přehnaného mentorování.

Remix je remix, na tom se asi shodneme, ne už tak autoři: pro ně remix představuje zesoučasnění minulosti a „přiblížení tradiční hudby všemu ostatnímu a vše ostatní tradiční hudbě“. Čerpají a samplují ze zapomenutých sbírek a historických knih, míchají melodie, odkazují se na Lead Bellyho, Bessie Jones nebo Sister Rosettu Tharpe a citují ze slavného projevu We Are Power proneseného v roce 1980 indiánským zpěvákem a aktivistou Johnem Trudellem. V nejsilnější skladbě Mother přesto za tisíc slov a citací vydá rozbubnované pow wow Obomsawin zintezivnělé syrovými houslemi Blounta. A když ani to by u vás nezabralo, jděte o dům dál a debatu o následcích klimatických změn nechte na jiných.

Další články
sinekfilmizle.com