Měsíc: Březen 2018

CATRIN FINCH & SECKOU KEITA: Soar

04/201803/2018 Jiří Moravčík

Kdyby pokaždé, když se v našem okolí objeví zvíře, považované za nadobro ztracené, vzniklo tak přirozeně krásné, nadčasové album, o to víc bychom se snažili k přírodě chovat šetrněji. V hudební radosti velšské harfenice a senegalského hráče na koru z návratu orlovce říčního na pobřeží Walesu po čtyřech… Číst dál...

BLADDERSTONES: Without Cover

04/201803/2018 Tomáš S. Polívka

Bladderstones se i na druhém albu představují jako zdravý a netuctový – byť, ehm, na nějakou tu dvanáctku by jistě došlo – bigbít s bluesovým a funkovým kořínkem. Že Tomáš Frolík patří k mimořádným kytarovým talentům se už pár let ví. Je fajn, že pro Johnnyho Judla neznamená trio jen „vedlejšák“ k Jablkoni,… Číst dál...

ANDRÁS DÉS TRIO: The Worst Singer in the World

04/201803/2018 Z. K. Slabý

Pojmenování alba maďarského skladatele a perkusisty Andráse Dése The Worst Singer in the World nám může připadat poněkud pošašené, když si uvědomíme, že jediný náznak vokálu, který tu můžeme zaslechnout, je vzdálenostní, téměř nezřetelný náznak jakéstakés ohlasovosti na See at Second Sight. Ale takhle šacovali svého otce dva Désovi synové, a tak… Číst dál...

Ceny Trilobit jako politikum

03/201803/2018 Petr Slabý

Udílení audiovizuálních cen Trilobit pořádané Českým filmovým a televizním svazem FITES se letos odehrálo den po skončení prvního kola prezidentských voleb, což celkem ovlivnilo jejich milieu. Tehdy ještě panovalo nadějné očekávání a vize lepší budoucnosti a z pódia zazněla od oceněných i filipika na stranu… Číst dál...

SKLO: Sound quadrature

04/201803/2018 Alex Švamberk

Sklo patří od devadesátých let k nejoriginálnějším tuzemským představitelům free improvisingu, kombinujícím volný jazz s noisem. Spojením jazzově hraného saxofonu s mnohovrstevnatou různě modulovanou bzučící a bublající elektronikou přecházející v čistý hluk se pohybuje někde mezi ParaNeurem, IQ+1 a deskou Napalmed s … Číst dál...

Betula pendula třicet let po Cestě

03/201803/2018 Jaroslav Riedel

Album Cesta valašskomeziříčské skupiny Betula pendula si muselo na oficiální vydání počkat přesně třicet let. Nahrávka ve své době patřila k nejpečlivěji připraveným kazetovým samizdatům, včetně působivého obalu od Josky Skalníka. Betula pendula pak existovala do roku 2000, publikovala dlouhohrající desku a dva kompaktní… Číst dál...

Kmotr etiojazzu

04/201803/2018 Redakce

Před půl stoletím byl Astatke prvním Afričanem, studujícím na elitní jazzové škole Berklee. Zvolil si vibrafon, nástroj vně etiopské tradice, který má ale přímou vazbu na jazzové pojetí rytmu, jehož kořeny jsou právě v Africe. Po dokončení studií se Astatke přesunul do New Yorku, kde založil Ethiopian Quintet s hudebníky… Číst dál...

Postila

03/201803/2018 Eugen Brikcius

12. března 2018 zahájím, zahajuji, zahájil jsem zase jednou výstavu Olafa Hanela, tentokrát v nuselské Galerii Maldoror. Post illa verba dodávám, že zmíněná galerie se nachází hned vedle onoho slavného kubistického domu. Je to místo jako stvořené pro událost hanelovského ražení. Vznosná výstava si plně zaslouží následující řádky,… Číst dál...

AD hot

03/201803/2018 Ondřej Konrád

Na kraji 90. let otiskly Lidové noviny rozhořčený čtenářský dopis, který se pozastavoval nad tím, jak během česko-slovenského handrkování řekl Vladimír Mečiar, že „každá palica má dva konce“, a to je hrůza, ne? Předseda bratislavské vlády na nás s palicí? Aniž bych se však měl chuť kdykoli Vlada, krycím jménem Doktor,… Číst dál...

ELON TURGEMAN: Climb Up

04/201803/2018 Milan Tesař (radio Proglas)

U nás zatím neznámý izraelský kytarista Elon Turgeman (* 1960) má pestrý životopis: vyrůstal v rodině židovského liturgického zpěváka, jeho předkové z matčiny strany hráli hudbu na marockém královském dvoře. Sám se však vydal jiným směrem: jako malý s bratry poslouchal Elvise, Raye Charlese a Beatles, velmi brzy propadl jazzu a po třech… Číst dál...

Další články

Duben je nejkrutější měsíc, rodí šeříky z mrtvé země, mísí vzpomínku s touhou, vznítí kořeny jarním deštem z otupělosti. Zima nás hřála, přikryla zem sněhem zapomnění, sytila uschlými hlízami tu trošku života.
Březnové UNI dokládá, že kulturní sezóna se s blížícím se jarem konečně začíná pořádně rozbíhat. Vidíme to na zvětšujícím se rozsahu rubriky UNI doporučuje, ale i na aktuál ní titulní stránce, která zve na koncert jedné z hlavních hvězd brněnského JazzFestu. A také se uvnitř čísla dočtete o dalších akcích, které se na nejbližší dobu chystají.
Lednové vydání kulturního magazínu UNI se obsahově pohybuje, jak už bývá zvykem, ve dvou časových rovinách. V té ryze současné představujeme momentálně hvězdnou mladou osobnost stylu americana Allison Russell a v souvislosti s jejím profilem přinášíme i obsáhlý esej o provázání americany se současnými společenskými trendy v USA. Z rozhovorů upozorňujeme na povídání s členem skupiny King Crimson či spolupracovníkem Petera Gabriela Tonym Levinem, nebo na další povídání muzikanta Jana Fice, tentokrát s jeho brněnským kolegou, zpěvákem Karlem Heřmanem, frontmanem kapely Šankišou. V nehudební části představujeme amerického avantgardního všeuměla Harryho Smithe, přinášíme analýzu české literatury po roce 2000 a hovoříme se spisovatelkou Simonou Bohatou.
Rozsáhlým titulním materiálem si poslední UNI roku 2023 připomíná osmdesáté narozeniny jedné z nejoriginálnějších zpěvaček a skladatelek Joni Mitchell. Portrétním rozhovorem představujeme českého jazzového hudebníka a skladatele Roberta Fischmanna a rozsáhlou studií seznamujeme čtenáře s Dežem Hoffmanem, fotografem slovenského původu, který se etabloval ve velkém světě hudby a portrétoval Beatles, Franka Sinatru, Jimiho Hendrixe a mnoho dalších slavných muzikantů. Přinášíme také bizarní příběh Roberta Macka McCormicka, původce největší sbírky terénních nahrávek texaského blues a další lidové hudby, se kterou se svět seznamuje až nyní, několik let po jeho smrti.
Listopadové UNI patří mezi ta vydání, která se věnují jednomu jedinému tématu, opracovávanému ze všech stran. Tentokrát linorytová obálka již tradičního spolupracovníka Michala Cihláře láká na čtení o hudebním, filmovém i televizním fenoménu jménem Blues Brothers. Věnujeme se mimo jiné hereckým kariérám obou protagonistů Johna Belushiho a Dana Aykroyda, přinášíme původní rozhovor s kytaristou Blues Brothers Bandu Stevem Cropperem, zevrubně probíráme zajímavosti z oblasti memphiského soulu i chicagského blues, z nichž se skládá nezaměnitelný hudební styl Blues Brothers, a přinášíme spoustu dalšího zajímavého čtení týkajícího se tohoto pozoruhodného projektu.
O slovenské politice i o hudbě si povídáme v titulním rozhovoru říjnového UNI se zpěvačkou a autorkou Katarzií. Slovenskou společnost komentuje i projekt Drť, jehož koncert na nadcházejícím festivalu Alternativa anoncujeme profilovým článkem. Podzimní koncertní nabídka stála i u zrodu materiálů o King Crimson, návratu alternativních legend Henry Now či unikátním hudebním nástroji Omniwerk. Z umělecké oblasti hudby se pouze dotýkající nabízíme rozhovor s jedním z kmenových fotografů magazínu UNI Karlem Šusterem.
Zářijové, poprázdninové číslo kulturního magazínu UNI, se logicky ve větší míře ohlíží: a to za letními festivaly, na kterých se zástupci autorského okruhu objevili. Rozsáhlou reportáží se vracíme v Colours of Ostrava, přehledným článkem si projdeme festivaly "dělané s láskou k lidem a hudbě", mezi něž Jiří Moravčík vybral mimo jiné i Boskovice, ze zahraničí navšívíme festival world music v Kremži. Ohlížíme se bohužel i ve dvou dalších článcích: nekrolozích hudebního publicisty Jiřího Černého a významného amerického muzikanta Robbieho Robertsona. Naopak žhavou současnost reflektujeme v rozsáhlém rozhovoru s multitalentovaným Jakubem Königem, jehož osou je umělcovo právě vycházející sólové album Hvězdy.

Ač by se to našinci na první dobrou nemuselo zdát, pohybujeme se tentokrát na domácí hroudě. Hudebně i mentálně ovšem značně posunuté na nefalšovanej Divokej západ. Pro Honzu Richtera to není módní záležitost, ale letitej interest a dřina. A časté a dlouhodobé pobyty za louží, který dodaly záměru na autenticitě. Back to Bute je vzpomínkou na jeho dřevnější období, kdy po otevření dveří pomalu jakýhokoliv podniku od Žižkova po Vršovice na vás vykouk Janny Richter. Jeho současné nablýskané elektro buggy má ale taky něco do sebe.
Na Charleye Crocketta jsem narazil náhodou díky jeho drásavýmu desperátskýmu hobo songu Killers of the Flower Moon, který má navíc geniální grafickej klip. Doporučuji také dohledat. Při dalším rolování jsem ale zjistil že jeho pravá stezka vede hlavně do westernově pompézního country. A to mě překvapivě baví ještě víc. Tenhle Texasan totiž ten těžkej bourbon zdatně ředí sympatickým nadhledem a sebeironií. A ty songy sou navíc prostě skvělý.
Je fajn když se někdo vrací ke svým tradicím, k folkloru předků. A pak ho třeba přetaví k obrazu svýmu. A pak tu je ještě jedna věc, která mě baví snad ještě víc. Když si někdo do úplně cizího folkloru vědomně zapustí svoje vlastní kořeny. A ještě navech si k tomu natočí klipovej eastern. Pak tu máme parádní Moraviánu alá Honza Fic! Nakonec jsme na tom s tim horkem, žízní a nedohledným obzorem všichni stejně.
První letošní příspěvek budiž komiksovým nekrologem Shanovi McGovenovi, kterej nás opustil koncem právě minulého roku. V našem video komiksu ho symbolicky vyprovází parťák Nick, v Armstrongově nesmrtelném a jinak k uzoufání zprofanovaném What a Wonderful World. Jenže tahle verze je prostě fajn. Je zajímavý jak ten prokletej, tolikrát z The Pogues vyhazovanej a zase příjímanej potížista všem teď tolik chybí. Aby ne, vono to bez něj tak nějak neni vono. V kapele i v hudebním světě tak nějak vůbec.
The Brian Ferry Orchestra: Do The Strand Jednou večer jsem během jízdy autem přelaďoval rádio a z jedné nejmenované frekvence se na nás začal linout melodicky objevný a přitom přísně tradiční swing. Okamžitě jsem zjišťoval co to je a tím pro sebe objevil formaci The Brian Ferry Orchestra, která nahrála bezvadné soundtracky k filmu Velký Gatsby, nebo seriálu Babylon Berlin. Ale na jejich první desce Jazz Age z roku 2012 hvězda z Roxy Music vůbec nezpívá! Ferry byl prý zvědav, jak jeho písně obstojí v samotné jazzové instrumentaci. Za mě teda slušnej příklad krocení ega.
City of New Orleans je často přebíranej country standart a trvalo mi poměrně dlouho, než jsem se proklikal k autorovi tohoto songu. A je to, světe div se, syn legendárního Dylanova pravzoru Woodyho - Arlo Guthrie! Ale komiksovou cenu za nejlepší verzi nakonec uděluji Johnnymu Cashovi v jeho trochu úchylné hudební reklamně na jednu dráhu.
Tato kapitola budiš opožděnou vzpomínkou na Sixta Rodrigueze, který odešel letos v létě 8.srpna. Připomínkou neuvěřitelného příběhu skvělého muzikanta, táty a člověka. A důkazem že doma jeden nemusí být zrovna prorokem, a stát se současně hrdinou a symbolem politické změny na druhé straně zeměkoule. A třeba aniž by o tom měl sebemenší tušení. Pamětníci naší totality takovým paradoxům myslím dobře rozumí.
Simon a Garfunkel byli asi mým prvním setkáním s kvalitním písničkářským folkem mého dětství. Když pominu Kryla. Otáčel jsem ten domácí vinyl dokola a četl překlady textů v obsáhlém bookletu plného fotek New Yorku a krásné grafiky. Film Absolovent vznikl rok před mým narozením a viděl jsem ho až o hodně později. Film už asi nikoho nešokuje, ale tehdy třicetiletej Dustin Hofman zahrál toho dvacetiletýho koloucha docela půvabně. A ty písničky jsou stále svěží a nadčasový.

CATRIN FINCH & SECKOU KEITA: Soar

BLADDERSTONES: Without Cover

ANDRÁS DÉS TRIO: The Worst Singer in the World

Ceny Trilobit jako politikum

SKLO: Sound quadrature

Betula pendula třicet let po Cestě

Kmotr etiojazzu

Postila

AD hot

ELON TURGEMAN: Climb Up

Pronominal Carrots + DPvJU

Uvidíme, uslyšíme

Dejan Terzić AXIOM feat. Bojan Z

ZEA & Xavier Charles

Snarky Puppy

Uvidíme, uslyšíme

Wille & The Bandits

The Matt Schofield Trio (UK)

The Reverend Peyton’s Big Damn Band

Delvon Lamarr Organ Trio (US)