Hudba

I novátorský žánrový eklektik jako Scofield, mj. zastánce využití elektroniky v jazzu, dávno umí propadnout i nostalgii. Stačí připomenout tituly That’s What I Say (Sco hraje hudbu Raye Charlese, 2005) či Country For Old Men (2016). Ovšem hudební vzpomínky Swallow Tales jsou vyloženým osobním sentimentálním výletem do mládí.… Číst dál...

Titulní píseň La Vita Nuova inspiroval Dante a jeho stejnojmenné vyznání Beatrici z konce 13. století, má ovšem i druhý, na první dobrou rozpoznatelný osobní význam. Maria McKee začala nový písničkářský život po dlouhé odmlce od povedeného alba Late December (2007). Ne, že by mezitím umělecky mlčela. Publikovala… Číst dál...

Stephin Merritt vždy uměl bravurně vyvážit jak kratší albový formát, tak dlouhé monotematické cykly o více discích jako 69 Love Songs (1999) a 50 Song Memoir (2017). Tentokrát zkusil ještě něco jiného. Vystačil si s elpíčkovou stopáží, ale jako kdyby se nechtěl rozloučit s rozsáhlým cyklem písní, nacpal do ní rovných osmadvacet… Číst dál...

Osobu Caleba Landry Jonese znali ještě nedávno fanoušci jen jako hollywoodského herce, který má v posledních letech za sebou jeden vynikající snímek za druhým, včetně oscarového titulu Tři billboardy kousek za Ebbingem. V letošním roce ale odhalil další stránku své umělecké osobnosti – vydal debutovou desku, navíc na prestižním nezávislém… Číst dál...

Ladislav Buchta, který hrával v alternativní skupině Mimostojící a pak s houslistou Danem Bartošem v Hasta Luego i v tvrdších Hovězích křídlech, se v posledních dvou letech vrátil k sólovým experimentům, jimž se věnoval už v polovině devadesátek. Pohybuje se na pomezí soundscapingu a ambientu, hodně využívá terénních… Číst dál...

Mezi hříchy mládí norské zpěvačky a písničkářky Kari Rueslåtten najdeme členství v experimentující metalové kapele The 3rd And The Mortal v 90. letech, kam nastoupila v devatenácti. Nebo později hostování v drum&bass projektu Rawthang. Na sólové dráze ji nejdříve přirovnávali k Tori Amos. A pak… Číst dál...

Na nic si chlapci z Readingu na své třetí desce nehrají. Jen dobrá hudba s neméně dobrými zpěvy. V textech sice rýpou do společnosti uzurpované megaboháči a celebritami, ale kdo se tím dnes neohání, že, tedy v českém hudebním rybníku příliš ne. Každá skladba je ovšem radost bez ohledu na text. Album odsýpá jako… Číst dál...

K polním nahrávkám lze přistupovat různým způsobem. Chris Watson nebo Francisco López pouze drobnými korekcemi podtrhávají konkrétní přírodní momentky. Simon Scott nebo BJ Nilsen už se stejným materiálem pracují výrazně razantněji. V podstatě s nimi manipulují jako kuchař s chlebovým těstem, aby z jejich hmoty často… Číst dál...

Ta kapela si dala trefný název: v obou svých sestavách opravdu vždy vystupovala dva roky. První, relativně známější etapa trvala od podzimu 1981 do podzimu 1983, kdy ji členové uzavřeli natočením téměř celého repertoáru (podomácku, ale překvapivě kvalitně). Dva ze čtyř členů – bubeník Zdeněk Konopásek a kytarista Martin Vik – pak skupinu… Číst dál...

K remakům mám nedůvěru nejen u filmu, ale i u hudby. Snaha přetočit staré skladby většinou nevyjde, zvuk je sice lepší, ale často se vytratí původní esprit. Ještě horší bývají aktualizace starého materiálu. S obavami jsem proto přistupoval k nové desce Richter Bandu Crème Électrique, která nabízí nové verze sedmi písní z třicet let… Číst dál...