Různé

Velikonoce, během nichž právě sedím u počítače, byly letos pozdní, neboť jejich centrální den, tedy neděle, musí přijít po prvém jarním úplňku. A ten byl tentokrát 19. dubna. Tím pádem budou u nás nespravedlivě opomíjené Letnice až 9. června. Připadají totiž vždy na padesátý den od Velikonoc. Kteréžto,… Číst dál...

Kamarád Matěj mě má přečtenýho. Dokonce doslova, protože byl ochotný přečíst si v krátkém čase snad všechny sloupky, co jsem za posledních dvacet let napsal. Hlavně ale v tom přeneseném smyslu slova. Zná mě. Takže když mi doporučil (a půjčil) knížku, neotálel jsem. Protože ten, kdo vás má přečtenýho, vám nedoporučí na čtení nic… Číst dál...

Jsme už celkem smíření s tím, že naše země do toku globální popové či rockové scény výrazněji nezasahuje. Známému rčení „Co Čech…“ navzdory. Což samozřejmě neznamená, že bychom se měli přestat snažit! Krajanů, kteří se ve světě neztratili, přeci jen pár je. To že nejsme v globálním měřítku hudební velmoc má však i své výhody.… Číst dál...

Módní slova a výrazy v běžné mluvě jsou jak známo zjevem trvalým i dočasným zároveň. Tím druhým aspoň v drtivé většině. Taky zaplať bůh. V drtivé většině. Takže už si dneska nikdo nevzpomene na třeba dost odpornou a vesměs nesmyslnou koncovku vět „viď“ z let 70. (ukázka pro mladší: „No jinak to tam ale za moc nestálo, viď.“).… Číst dál...

Jako v každém městě i v Lipsku hledám – a někdy dokonce nacházím – střešní zahrady. Seznam nalezených střešních zahrad lipských zatím nezveřejním. Ať si je každý najde sám. Cílem je zde hledání. Nalezení je metacíl. Post illa verba dodávám, že svého času jsem hledal a nalézal střešní zahrady v Praze. Tam, kde … Číst dál...

Stalo se na jihu Londýna v podkroví, do nějž jsem už čtenáře zavedl. Když jsem se tam zase jednou ocitl, seděla u stolu kromě mne a domácí paní, vlastně slečny, ještě jedna dvojice. Milka, ta má, mi diskrétně pošeptala, že ona kráska půl yardu ode mne, ale evidentně náležející tomu, s nímž se od oběda mrouskala, je nefalšovaná… Číst dál...