Sloupky

Dosud mé Postily převážně hostily spíš témata vachrlatá. Je na čase, aspoň zdá se, místo oněch témat s bandou slovních šuhajů vniknout do jinotajů anatémat. Post illa verba dodávám, že nevím, odkud budu za tyto řádky exkomunikován. Dobře víme, že anatéma je ta a nikoli to. Já ji však v rámci básnické licence mohu ohýbat, jako by byla… Číst dál...

„Západ je jistě také zkorumpovaný a nespravedlivý, ale v takových případech jde o selhání systému. Kdežto na Východě o důkaz, že systém funguje.“ Praví jedna z postav starší špionážní šarády Toma Stopparda Dvojitý agent, napsané v časech Studené války. Vztahuje se to tedy na Sovětský svaz, ale jak čas… Číst dál...

Některé dětské mánie mizí, jiné přetrvají a další odchází a pak zase vrací. A mně se teď jedna taková završila v Boskovicích. Zásluhu na tom má Martin Kyšperský a soudní proces s Jazzovou sekcí. První kartičky Rock’n Bubble jsem získal v roce 1986. Byly to žolíkové karty s obrázky populárních zpěváků… Číst dál...

Už jsem se v tomto románě, či jiném, stručně zmínil o své mystifikační svatbě na žižkovské radnici, kde se ženili Jaroslav Seifert, Vlasta Burian a Václav Havel, ten dokonce dvakrát. Začalo to řádnými ohláškami. Oznamovaly, že si vezmu Danielu Pokornou, zatím ještě pochopitelně slečnu. Jenž ona ohláška zaujala… Číst dál...

Baz Luhrmann je filmař výsostně originálního bakchanálního rukopisu a jeho Moulin Rouge! (2001) byl také patřičně oslavován. Zatímco v obdobném stylu pojatý Velký Gatsby (2013) doslova k nedokoukání. I když proti gustu žádný dišputát. Skoro dekádu mlčící tvůrce se svého kopyta nepustil ani v případě Elvise Presleyho.… Číst dál...

V květnu proběhla médii celkem nenápadně jedna pro mě zcela zásadní zpráva: Apple ukončil výrobu iPodů!      No, nebyl to blesk z čistého nebe. Můj nejoblíbenější typ, Classic, už byl stažen dávno a nejnovější verze Touch už jen tak živořila. Nemělo by se ale zapomínat, že nástup iPoda byla největší revoluce v „pochozím poslechu“… Číst dál...

…Sudičky povídaly, že budeš námořník. Tvůj táta jím byl taky a všichni muži kol, než odnesly je mraky na druhý světa pól… Post illa verba dodávám, že tak se pěje navzdory tísni v jedné vykřičené písni. Báseň potvrzuje, že námořník coby centrální figura bývá málokdy totožná sama se sebou. Proto protagonistou našeho antipříběhu… Číst dál...

Bob Dylan v songu Man Gave Names to All the Animals (album Slow Train Coming, 1979) zpívá o tom, jak kdysi dávno asi člověk pojmenovával zvířata. Né Punťa nebo Míca, nýbrž druhy! Se snahou nějak je vystihnout. Například spatřil ohromného tvora, co rád mručel, až řval, měl mohutné tlapy a byl celý hustě chlupatý. Tak mu dal jméno medvěd.… Číst dál...

Jistě, nechci říkat hiphop dokud nepřeskočím ani chválit dne před večeří. Ale i tak mám radost, že otravná epidemie, která nás dva roky soužila je (alespoň na čas) pryč. Přišly jiné, ještě horší věci, ale o tom nemá cenu se zde rozepisovat. Na to jsem já i můj sloupek krátký. Zkusím vyzdvihnout alespoň nějaký pozitivní aspekt… Číst dál...

Času onoho, bylo to tuším za mého prvního londýnského pobytu, mnou samým zvaného „růžové období“, jsem jednou přerušil profesora Richarda Wollheima, když tvrdil, že ani filozof není neomylný, natož papež či jiní preláti, převážně samozvaní. Post illa verba dodávám, že o neomylnosti Wollyho jsem se už v jedné Postile zmínil. „Filozof… Číst dál...