Hudba

Není vůbec třeba tázat se ve shodě s názvem alba, „co tím jako Jakub Šimanský myslel“. Stačí splývat s proudem, jak ostatně napovídá titulní snímek nahrávky. Peřeje? Jsou, ale jen aby vás trochu pokropily akustickou tříští, a nenechali jste se ukolébat příliš. Nic tu ani nedrhne o mělčinu, nenajede do vracáku, natož aby se cvaklo a hodilo… Číst dál...

Britská kapela vedená Davidem Tibetem bez jakékoli propagace vyprodala na podzim pražský kostel Šimona a Judy, zároveň vydala své dvacáté čtvrté album. Dodejme, že debut Nature Unveilled vyšel v roce 1984, přičemž celých čtyřicet let Tibet nejen že se stranou většinového zájmu věnoval jak vlastní kapele, tak recipročně spolupracoval… Číst dál...

Akustická hudba malijských griotů, ve které moderní doba nehraje zdánlivě žádnou roli, zato oddanost tradicím naopak veškerou. Než vás napadnou myšlenky na staromódnost, něco si vysvětleme: přesně z toho důvodu, aby zachránila vytrácející se praktiky rodinného orálního přenosu staleté hudby trio před deseti lety britská etnomuzikoložka a publicistka… Číst dál...

Basista John Patitucci loni sestavil komorní trio s o půl generace mladšími Chrisem Potterem (ss, ts, bcl) a Brianem Bladem (ds), s nimiž však spolupracuje ve větších sestavách už déle. Devět titulů napsal sám kapelník, jeden si vypůjčili od Waynea Shortera: rozvážné téma House of Jade z alba Juju (1965). Potter se řadí do linie saxofonistů,… Číst dál...

Hudba vycházející z poezie a písní alavitů, stoupenců z podstaty umírněného, mírumilovného, synkretického učení. Jak se tu vyhnout souvislostem, „geopolitickému smutku“, rozhořčení, ztrátě víry v jakoukoliv spravedlnost, když jsou právě smířliví a svobodomyslní alavité kvůli bezdůvodné nenávisti těch „ortodoxních“ vražděni… Číst dál...

Padesát let po vzniku alba Belonging evropského kvarteta Keitha Jarretta (Garbarek, Danilesson, Christensen, 1974) nahrálo kvarteto tenor & soprán saxofonisty Branforda Marsalise CD ve shodném nástrojovém obsazení a v původním pořadí skladeb, s časovým rozdílem 17 minut. Nejméně čtyři skladby se už staly standardy: chytlavé… Číst dál...

Nikdy nehrál podle pravidel, protože pro něj nikdy neplatila. Budoval svůj vlastní svět. Vlivy nejen mísil, ale také rozbíjel, přetvářel a své písňové struktury tavil v unikum. Příliš progresivní na folk, příliš složité na rock, příliš divné na mainstream. A příliš geniální na to, aby se o to… Číst dál...

John Scofield přijel znovu, po návštěvě pražského Jazz Docku v roce 2023, v sestavě sehraného tria s kontrabasistou Vincentem Archerem a bubeníkem Billem Stewartem. A přestože se do Česka vrací relativně často, opět přitáhl tolik publika, že historický sál Novoměstské radnice brzy vyprodal a pořadatel musel přidávat druhé… Číst dál...